Jednou z největších bitev, které dnes ve světě probíhají, je boj proti přejídání, ovšem státní zdravotnické úřady přehlížejí skutečného nepřítele.
Profesor klinické pediatrie na oddělení endokrinologie University College San Francisco, Robert Lustig, metabolismus cukrů studoval a léčil obézní děti. Došel k závěru, že kukuřičný sirup s vysokým obsahem ovocných cukrů (HFCS neboli high fructose corn syrup), který se vyskytuje i v minerálkách, je hlavní skrytou příčinou chronických onemocnění a smrti, a to od nenarozených dětí až po seniory.
Profesor Lustig svá zjištění zveřejnil prostřednictvím devadesátiminutového videa s názvem „Sugar and Its Bitter Truths“ (Cukr a hořké pravdy za ním), které je k dispozici na YouTube. Na videu demonstruje, že ovocný cukr (fruktóza) v množství, jež vstřebáváme, a to platí hlavně u mladší generace, se rovná jedu.
Naše těla vnímají HFCS a sacharózu (řepný nebo třtinový cukr) jako dvě různé látky, i když Sdružení zpracovatelů kukuřice nepřestává tvrdit, že jejich molekuly jsou stejné – jedna je fruktóza, druhá glukóza. Řekněte to ale vašim buňkám v játrech nebo trávícímu enzymu. HFCS se posílá přímo do jater, tedy orgánu, který se stará o jedovaté substance, které přijímáme.
Než se objevily zpracované potraviny, byla spotřeba cukru kolem 15 gramů na osobu a den. V nezpracovaném jídle jsou ovocné a zeleninové cukry přirozeně smíchány s vlákninou a mikroživinami, které obě zmírňují špatné účinky cukru.
Krůček po krůčku se naše spotřeba rafinovaného cukru zvyšovala. Samotný cukr je špatný. Příliš mnoho cukru jakéhokoliv typu vystavuje člověka hmotnostnímu přírůstku, rakovině a cukrovce. Na nejlepší cestě stát se "cukroholiky" jsme už od doby po druhé světové válce, kdy se zrušily příděly cukru.
S nástupem HFCS v 70. letech a výrobou HFCS z enzymů a kukuřičného škrobu se sladidla zlevnila. To byla dobrá zpráva pro pěstitele kukuřice.
Níže vidíte tabulku ukazující nárůst množství cukru ve stravě od roku 1950, tak jak to uvádí Lustigovo video. U mladistvých jsou tyto ukazatele ještě dramatičtější. V roce 2009 konzumovali mladiství 73 gramů cukru denně, což je 12 procent jejich denního příjmu kalorií. A 25 procent mladistvých přijímalo přinejmenším 15 procent kalorií z fruktózy. To je obrovské množství.
Dva rozdílné procesy metabolismu cukru ilustrují, proč je jeden cukr o něco lepší než ten druhý a proč způsobuje ovocný cukr v HFCS, ovocných džusech a kojenecké výživě metabolický syndrom u dětí už od šesti měsíců.
Sacharóza se setká s invertázou (enzymem) v tenkém střevě, kde se sacharóza přenáší do krevního oběhu. Sacharóza je dvojitý cukr složený přibližně z poloviny z glukózy a z poloviny z fruktózy.
Spotřeba fruktózy (ovocného cukru)
|
Období |
Gramů na den |
% denních kalorií |
|
50. léta |
20 | 3 |
|
1977 - 1978 |
37 | 8 |
|
1994 |
55 | 10 |
Vysoký obsah sacharózy v krvi říká játrům, aby upozornila beta buňky ve slinivce břišní, že mají začít vylučovat inzulin, který glukóze umožňuje, aby ji všechny buňky vstřebaly pro výrobu energie. Část glukózy je uložena jako glykogen v játrech pro budoucí spotřebu a část se ukládá jako tuk, pokud se nespálí na energii. Inzulin pak předvolá leptin (hormon tukových buněk), aby mozku sdělil, že člověk už není hladový.
Fruktóza se zpracovává jinak. Do jater přichází nedotčena, protože invertáza si s ní nedokáže poradit. Sladidla v minerálkách jsou složena z 55 procent z fruktózy. Játra mají ke zpracování fruktózy určitý typ enzymu, ovšem potřebují k tomu fosfát, který játra získávají z adenosintrifosfátu (ATP), zdroje energie vyráběného mitochondrií. Výsledkem této loupeže (způsobené velkým obsahem fruktózy) je tvorba kyseliny močové a vyřazení důležitého enzymu, který udržuje nízkou hladinu krevního tlaku.
Jak proces pokračuje, do hry se zapojují různé enzymy. Ty vytvářejí tuk nejenom v játrech, ale také v orgánech a svalech. Strmě narůstají triglyceridy a lipoprotein VLDL, který se táhne podél tepen. Ačkoliv játra volají po inzulinu a pošle se ho velké množství, přebytečné mastné kyseliny tvořené v játrech procházejí složitou posloupností, jež vyústí v poškození inzulinových receptorů, a to má za následek odolnost vůči inzulinu. Slinivka břišní mezitím na příkaz jater pumpuje ven inzulin. Nadměrná produkce inzulinu způsobuje odolnost vůči němu, vypne receptory leptinu v mozku a oběť zůstává stále nenasycená a hladová.
Pití minerálky před jídlem vám chuť nezkazí, protože nedochází k potlačení ghrelinu (hormon hladu, pozn. red.), který sídlí v žaludku. Tělo kalorie v minerálkách nezaregistruje a přemění je pomocí většího obsahu inzulinu na tuk.
Toto je první část série článků o cukru. Druhou část najdete zde.
