Způsob udržování zeleně, zejména sečení trávníků v městských parcích a na sídlištích, může být pro některé celkem ožehavé téma.
Pro někoho je hluk motorových sekaček a křovinořezů obtěžující a rušivý, malé děti pláčou a nemohou v kočárku venku usnout a podobně. Najdou se však obyvatelé, kteří naopak mají pocit, že se trávníky sečou málo, a sotva se objeví květ nebo delší stéblo na pažitu, stěžují si na alergické příznaky.
Zeptali jsme se vedoucí odboru životního prostředí v metropoli Vysočiny, Jihlavě, ing. Kataríny Ruschkové, jež nám poskytla fundované odpovědi na řadu otázek souvisejících s tématem údržby zeleně ve městě.
Kdo se stará o městskou zeleň?
V souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek musíme zadávat práce na základě výběrových řízení. Zákon stanoví, že zakázky nelze dělit, proto veškeré práce na zeleni i stromech musí dělat pouze jedna firma. (Výběrové řízení již v roce 2005 vyhrála firma Správa městských lesů Jihlava spol. s.r.o, která je generálním dodavatelem prací). Všechny práce objednáváme u nich. Platby běží podle současného ceníku.
Můžete jako odbor životního prostředí nějak zasahovat do způsobu jejich práce v rámci ohleduplnosti a ochrany životního prostředí?
Ve městě je potřeba rozlišovat různé typy trávníků a přizpůsobit tomu i technologii a intenzitu jejich údržby. V místech, kde je možné sekat s menší intenzitou, zavádíme travnaté plochy typu tzv. květnaté nebo též kopretinové louky, které nejsou intenzivně sečené, a tomu odpovídá i druhová skladba s vyšším podílem kvetoucích dvouděložných rostlin, ale toto nelze aplikovat všude. Trávníky ve městě nemají jako primární funkci produkci travní hmoty (jako u trávníků, které jsou sečeny kosou a nechává se vyšší strniště). Naopak je nutné, aby tyto trávníky byly odolné sešlapu, a tomu odpovídá i druhová skladba trávníků.
U každé plochy je určen způsob sečení a tomu odpovídající volba techniky. Od toho se odvíjí i náklady. Posečená tráva by měla být odvezena do 24 hodin, aby nezapáchala a netvořila se pod ní vypálená místa. Občas to pracovníci firmy nestihnou, dostávají důtku. Nemělo by to nastat, mají povinnost trávu včas odvézt a to se v naprosté většině případů i děje.
Abychom ušetřili, některé trávníky se sečou mulčovačem. Tráva je sečena krátká a zůstává na trávníku, rozprostřena na ploše; toto je možno dělat několikrát ročně. Je třeba zvolit tam správně technologii. Mulčování jsme museli teď stopnout, protože se mulčovalo již tři roky předtím a tráva natolik zhoustla, že se v tom již nedá pokračovat. Mulčování zajišťuje přirozené hnojivo a současně jakýsi „kryt“.
Jak je to s hlukem při sečení? Nedá se ta práce usměrnit, aby nebyly vždy tři traktory na jednom místě?
Ploch k sečení je v Jihlavě velmi mnoho. Sečení pro nás dělá firma, která je dodavatelem prací a je na nich, jakým způsobem to zajistí. Nemyslím si ale, že by byla tato činnost jakkoliv neúměrně hlučná, hluku je v běžném pracovním dni ve městě mnohem více.
Méně je ploch, které se dají posekat traktorem, více se musí sekat pomocí křovinořezů, nějakou menší technikou. Navíc jsou to práce, které musí zohledňovat počasí. Když je sucho, tak nesečeme, samozřejmě. Protože v okamžiku, kdy v suchém počasí posečete, tak trávník uschne.
Co lidem vadí více - hluk sekaček anebo si častěji stěžují na neposečené ostrůvky a následující alergie?
Na hluk ze sekaček si nikdy nikdo stěžovat nepřišel; na ostrůvky si někdo stěžuje pořád.
Když je sucho, proč tráva není kropena nebo stromy zalévány?
Stromy se v období, kdy je sucho, zalévají dvakrát denně, zalévají se všechny nové výsadby. U starších stromů to nemá cenu, staré stromy mají tak hluboký kořenový systém, že než by se k nim voda dostala, tak je pryč. Na to, aby se zalévaly trávníky, není dostatek financí a efekt, který by to přineslo, by byl neúměrný výsledku. V teplech, jaká vládla v letošním roce, je odpar tak velký, že ho jednorázová zálivka nemůže nahradit.
Zalévat musíme všechny truhlíky s dekorativními květinami ve městě, k tomu záhony. Nezalévají se záhony, které jsou technologií i druhovou skladbou přizpůsobeny teplému a suchému počasí (např. záhony typu „silver sommer“). I když jsme ve městě, snažíme se realizovat výsadby co možná nejbližší přírodě, protože pak jsou tyto i nejméně náročné na následné práce a finance. Problematické (a náklady zvyšující) je ve městě i to, že musíme výsadby na mnoha místech sázet opakovaně, protože se pořád najde dost nenechavců, kterým zrovna námi vysázený druh ještě chybí na zahrádce… Ale věřím, že i toto přestane.
Některé stromy v letošním horkém létě shazují listy, je to běžný jev?
Když stromy za sucha shodí listí, je to jejich přirozená reakce. I kdyby stál strom v dostatečně vlhké půdě, ale je velké vedro, i tak shodí listy. Jeho cévní svazky nevytáhnou dost rychle tolik vody, kolik odpaří listy. První, co může strom udělat, že začne od špičky shazovat listy. V okamžiku, kdy vedra povolí, strom obrazí. On se jen potřebuje rychle zbavit toho, co mu bere vodu, a rychle listy shodí. Problémy v tomto období mají zejména stromy, které ve svém přirozeném prostředí rostou v mládí v přistínění, zvláště např. mladé buky.
Bylo by možno nechávat ostrůvky neposečené trávy pro motýly, včely, čmeláky a ptáky?
Jakmile neposečeme včas trávu, již si lidé stěžují na alergické reakce. 99 procent plochy trávníků ve městě jsou takového druhového složení, že se nemohou nechávat. Tam nejsou kopretiny a zvonky, takové složení ten trávník nemá. Jsou to travní směsi s převahou trav odolných vůči sešlapu. Ty jsou jednoděložné a v době kvetení způsobují alergie. První, co se stane, je, že nám volají lidé ze sídlišť, že mají alergické reakce a že máme okamžitě poséci trávu. Pokud se tráva neposeče, nastává druhý problém. Tráva je větší, a tak už ji nelze posekat lacinější technikou. Narůstají nám náklady. Následují problémy na kompostárně.
My také chceme, aby tady žili brouci, ptáci, a i proto se snažíme zakládat také květnaté louky. Toto lze ale realizovat hlavně v místech, kde trávník není vystaven tak vysokému náporu. Dále ve městě budujeme loggery – broukoviště, které umožňují existenci druhů vázaných na tzv. „mrtvé dřevo“, tedy na torza stromů a větve, které se ve městě z bezpečnostních důvodů nemůžou nechávat. Snažíme se v tomto duchu vychovávat i děti, proto jsme realizovali přírodní zahradu u školy na Březinkách, miniarboretum domácích dřevin u Staré plovárny a letos na něj navázala i nová nedávno dokončená naučná stezka, která dětem (ale nejen jim) přiblíží přírodu a fungování systému v této lokalitě. Toto lze ale pouze na vybraných místech ve městě. Plochy parků a sídlišť většinou vyžadují jinou péči. Technologie se tedy mění podle potřeby. Naprostá většina obyvatel sídliště miluje trávníky střižené naprosto krátké. Jakmile tomu tak není, stěžují si. Po prvním sečení zůstávají travnaté pásy kolem stromů. I na to si lidé stěžují, než tam dorazí křovinořezy a dosečou trávu kolem stromů.
Myslím, že změna pohledu lidí na problematiku péče o zeleň ve městě je běh na dlouhou trať. My se (stejně, jako třeba u třídění odpadů) snažíme začínat s výchovou u těch nejlépe formovatelných, u dětí (i proto ta přírodní zahrada). Zůstává otázka, zda to v nich zůstane. Pokud vliv jejich rodičů je silnější v tom, že nemají k přírodě vztah, jde spíše o to, aby děti vydržely. Aby pochopily, proč to je.
Tlak městských obyvatel mít posečenou trávu je velký. My bychom rádi zaváděli kopretinové louky i na jiných místech. I proto, že charakter těchto luk alergie tolik nevyvolává, lidé na ně reagují dobře. Tam je trošku jiný problém – jak udržovat kopretinovou louku. Jakmile děti běhají po louce, kde je tráva trochu vyšší, tak ji prostě sešlapou. Pak je problém tyto porosty posekat i udržet…
Bylo by možné dát třeba nezaměstnaným do ruky kosu a mohli by pak trávu pokosit?
Nezaměstnané na tyto práce nevyužíváme, protože by to bylo organizačně příliš složité a neefektivní. Dnes je už taky velmi málo lidí, kteří to s kosou umí, a většina z nich se stará např. o chráněná území.
Kam putuje posečená tráva?
Posečená tráva putuje na kompostárnu. Kompostárna se nachází v areálu městské skládky na Henčově.
Problematika péče o zeleň ve městě není tak jednoduchá, jak se na pohled zřejmě zdá. Přesto však děláme vše v duchu toho, co řekl Antoine de Saint-Exupéry: „Nedědíme Zemi po svých předcích, ale půjčujeme si ji od svých dětí“.
Děkujeme za rozhovor.
Čtěte také:
Rozhovor: Kosení luk má své kouzlo, ale i ekologické důsledky
Kosení luk a dnešní řvoucí sekačky. Poezie trávy versus modernizace
