Důležitá polovina filmu
První ozvučený filmový snímek z roku 1927, The Jazz Singer. (Screenshot/Youtube)
Slyšet však bylo nejen hlasy odpůrců zvukového filmu, ale své hlasy pozvedlo i mnoho zastánců realismu ve filmu, např. André Bazin, významný francouzský filmový kritik, teoretik a estetik. Někteří prozíraví teoretici spatřovali ve zvuku přínos, např. Béla Balasz*: „Docela něco jiného se dozví ten, kdo řečené slovo vidí, než ten, kdo slovo skutečně slyší.“
„Zvuk tvoří přinejmenším polovinu filmu,“ – Režisér F. F. Coppola.
Obraz byl ve filmu tím, co dominovalo, pastva pro oči, sledování děje na plátně němého filmu. Zvuk je však jen zdánlivě doplňkem obrazu. Režisér F. F. Coppola říká, že zvuk tvoří přinejmenším polovinu filmu.
Co vše nalezneme ve zvukové stopě?
„Zvuk uvádí do děje, doplňuje atmosféru. Tvoří krajinu, která nás nepozorovaně obklopuje, dodává celou škálu zvuků, které nedokážeme identifikovat. Nabízí dialogy, komentáře, hudbu v pozadí,“ sděluje Šimon Bauer, ředitel CDF (Centrum dokumentárního filmu) v kině Dukla Jihlava.
„Diváky je často podceňován, přitom na výsledném dojmu z jakéhokoli filmu má lví podíl,“ uvádí Michaela Cmíralová z Centra dokumentárního filmu.
Když se vrátíme k závěru éry němého filmu, potkáme se s prvním ozvučeným filmovým snímkem. Byl jím The Jazz Singer (USA 1927). Tento snímek je pro nás dnes komicky pomalý a kromě nového dojmu – zvuku – film ještě ilustruje skutečnost, že v dané době nesměli do filmu být obsazováni černoši – a tak se herci líčili na černo.
V prvním ozvučeném filmu si můžeme především povšimnout, že film působí – jakoby byl němý. Herci se pohybují stejně jako v němém filmu, děj nemá spád, kamera je fixována.
„Herci totiž třeba neměli pěkné hlasy, neuměli hrát – působili expresivně, mikrofony byly nedokonalé a zkreslovaly zvuk,“ vysvětluje Šimon Bauer, ředitel CDF.
Film doplněný zvukem má nepostřehnutelné kouzlo
„Zvuk a hudba hrají významnou roli při vnímání audiovizuálních sdělení. I současné mediální zpravodajství prostřednictvím zvuku a mnohdy emotivního hudebního podkresu napovídá divákovi, jakým způsobem má se sdělovanou informací naložit. To vede k zamyšlení, jakým způsobem může zvuk ovlivnit diváky a zda takové použití nezkresluje autenticitu či přímo objektivitu takových zpráv. Od zvuku se náhle dostáváme přímo k problémům spojeným s etikou,“ vysvětluje jednu z rovin filmové tvorby ředitel CDF Šimon Bauer.
Ve filmech se často používala tzv. diegetická hudba, jejíž zdroj byl skryt, a nediegetická hudba, jejíž zdroj byl ve filmu patrný, dodává Š. Bauer coby lektor seminářů o zvukovém filmu. Proto v mnoha starých filmech, vzhledem k nedokonalosti zvuku, bývalo rádio součástí skoro každé scény. A hrobové ticho ve filmu také dostalo svůj vlastní význam.
Filmová hudba se stala novým žánrem
Zvuk i hudbu dnes bereme samozřejmě jakou součást filmu. Ale co ve skutečnosti posloucháme? ptá se Š. Bauer. Jsou to skutečné zvuky skutečných prostorů? Promlouvají k nám skuteční lidé?
Filmový zvuk i hudba pracují s emocemi diváka. My si však pleteme rozum s emocemi. Hudba dodává v různých okamžicích filmu odlišný důraz, jindy si divák hudby sotva povšimne. Zvuk je to, co definitivně určuje obraz, odůvodňuje jeho vnitřní svět v rámci pravidel realističnosti, spojuje prostředí, záběry a umožňuje posouvat příběh dál s kýženými emocemi.
Hudbu k filmu skládali konceptuální umělci nebo hudební skladatelé. Významnou českou osobností v oblasti filmové hudby byl Zdeněk Liška, který vytvořil hudbu pro filmy, jako Marketa Lazarová, Spalovač mrtvol nebo Adelheid.
„Zdeněk Liška je uznáván za to, že skládal hudbu pro každý svůj film zvlášť a vyvaroval se recyklacím už napsaného. Byl průkopníkem elektroakustické hudby, která pomáhala v 60.-80. letech především sci-fi a fantasy filmům umocnit pocit nereálného světa,“ představuje skladatele Šimon Bauer.
„Pokud se film stane zvukovým a zvuk bude všudypřítomným, dostáváme tak jednu další jedinečnou kategorii – dramatický význam ticha,“ – Roman Osipovič Jakobson**.
* Béla Balász, původním jménem Bauer Herbert, byl maďarský básník, spisovatel, filmový režisér a pedagog filmové akademie,(židovského původu)
** Roman Osipovič Jakobson byl ruský lingvista, představitel strukturalismu.
