Ti, kteří se snaží šířit informace o případech sebeupálení tibetských mnichů na protest proti útlaku čínského režimu, a ti, kdo šíří informace o represích čínského režimu proti Tibeťanům, jsou obviňováni z „rozvracení Číny“.
Dalajláma několikrát veřejně prohlásil, že Tibeťané neusilují o oddělení území Tibetu od Číny, ale o náboženskou svobodu, svobodu vyznání a o právo mít svoji vlastní kulturu.
Čínský režim veřejně označuje sám sebe za Čínu a skrze svoje centrální oddělení propagandy šíří informace, že když někdo kritizuje vládu, kritizuje také Čínu a čínské občany. Tím strhává proti Tibeťanům veřejné mínění.
Ve stejném duchu také čínský režim proklamuje, že když někdo na veřejnosti šíří informace, které mohou odhalit zločiny komunistické strany, nebo protestuje proti jeho postupům, rozvrací tím Čínu. Čímž dělá z Tibeťanů separatisty.
Na propagandu se chytili také někteří lidé ze Západu, kteří uvádějí, že podporují politiku "jednotné Číny", a proto by nepozvali dalajlámu do své země, aby nepoškodili rozvoj ekonomických vztahů s Čínou. Jak ovšem bylo řečeno, ani dalajláma, ani Tibeťané neusilují o odtržení Tibetu od Číny. Z mého hlediska je politika „jednotné Číny“ propagandou šířenou tamní komunistickou stranou, aby zmátla veřejnost, odvedla pozornost stranou a ospravedlnila svoje nezákonné zásahy v Tibetu.
Co se v Tibetu skutečně děje a proč se Tibeťané upalují?
Čínský režim přesouvá na území Tibetu jiné národnostní etnikum, konkrétně Chany, a zároveň co nejvíce potlačuje Tibeťany. Účelem snah komunistické strany je vymýtit tibetské náboženství a kulturu a nahradit je kulturou vlastní.
Chanové dostávají v Tibetu zaměstnání a různé výhody, zatímco Tibeťané jsou znevýhodňováni, jsou napadáni policejními složkami, je jim znemožňována jejich svoboda vyznání a ničena jejich kultura.
Čínský režim pro svoje občany v ústavě deklaruje lidská práva. Protesty Tibeťanů jsou tedy podle čínských zákonů oprávněné. Komunisté ovšem prohlašují, že Tibeťany trestají za to, že rozvracejí Čínu, ovšem záměrně neuvádějí, že jim upírají jejich základní lidská práva, která veřejně deklarovali.
Protesty Tibeťanů jsou tedy výsledkem snášení dlouhodobého nátlaku ze strany čínského režimu.
Dvojí náboženství
Za zmínku stojí také to, že v Číně obecně má náboženství dvojí podobu. Ať už mluvíme o křesťanech, buddhistech a dalších skupinách, každá se dělí na dvě skupiny: na jedné straně oficiální křesťané a buddhisté schválení a podléhající vedení komunistické strany, a na druhé straně neschválená křesťanská a buddhistická společenství. Tito lidé čelí pronásledování čínských policejních složek.
Jsou to křesťané loajální papežovi a buddhisté loajální dalajlámovi. Ti nepřijímají začlenění vedení komunistické strany do otázek svojí víry a náboženství a zůstávají loajální svým duchovním vůdcům namísto komunistické straně - strana je proto netoleruje.
Čínský režim si dokonce chtěl vymoci právo jmenovat nového dalajlámu a chystal se ustavit nový svátek „Den osvobození Tibetu“, aby tak mohl přímo ovládat společenství buddhistů a zkreslit svoje zásahy v Tibetu na osvobození tibetského lidu od tyranie otrokářských patriarchů. Směšné mi to připadalo jen do chvíle, než jsem v Čechách narazil na člověka, který tvrdil, že v Tibetu byli otrokáři, že tibetští lámové měli několik vlastních otroků a podobně. Podobné informace naleznete také na českých stránkách čínské ambasády v Praze.
I když se zdá Česká republika nevýznamnou zemí, i tak je ovlivňována propagandou komunistické strany, která je skutečně vytříbená a dobře promyšlená. Někdy dokonce oklame i světová média, která ji nějakou dobu šíří, a teprve s odstupem času se ukáže, že skočili komunistům „na špek“.
Zničení kláštera Šao-lin
Rád bych se na závěr zmínil o případu zničení kláštera Šao-lin, který byl sídlem buddhistických mnichů. Jeho zničení ilustruje postup komunistické strany při vykořeňování náboženství a ničení prastaré čínské kultury.
Možná si lidé ve světě nevšimli, že byl klášter „zničen“, protože vidí, jak šaolinští mniši jezdí po světě se svým představením a vystupují na světových jevištích. Na povrchu se zdá, že klášter Šao-lin a jeho bojovní mniši patří mezi kulturní bohatství současné Číny. Klášter se však změnil na turistickou atrakci, patriarcha chrámu je dosazován komunistickou stranou, má vlastní značku nudlí, televizní show a místní oddělení pro turistický ruch mu darovalo džíp s náhonem na čtyři kola.
Buddhističtí mniši se mají věnovat meditacím, opouštějí světský svět, materiální věci a snaží se o dosažení boží milosti. Dnes však z chrámu zbylo pouze pozlátko na odiv turistům a mezinárodnímu společenství. Jeho podstata byla zničena. Je to jako vyfouknuté vejce - zbyla pouze skořápka, ale vnitřní význam, hluboká duchovní životní cesta, nauky a víra v nebesa zmizely. Místo toho se z mnichů stali komedianti, kteří jezdí se svým představením po celém světě, z chrámu turistická destinace a z patriarchy člen komunistické strany.
Čínský režim může nechat opravit a vystavět nové chrámy, ale mnichy věřící v Boha, následující Buddhu nebo Tao, kteří skutečně následují svoji duchovní cestu, v těch chrámech zcela jistě nenajdete. Není tajemstvím, že komunistická strana není pouze ateistická, ale navíc neuznává existenci vyšších bytostí (Bůh, Buddha, Tao). Podle Strany je pro lidi nejvyšší možnou autoritou předseda komunistické strany.
Kolik lidí pochopilo, co se děje
Otázkou ovšem stále zůstává, kolik lidí v mezinárodním společenství pochopilo tento postup, který používá komunistický režim v Číně k vyhlazení tradiční čínské kultury. To je právě to, čemu se Tibeťané brání, bojují o zachování těch hlubokých vnitřních věcí ve své víře a kultuře, kterou jim chce režim upřít a vykořenit.
Po letech pozorování jeho činnosti je nesporné, že čínský režim postupuje záměrně a navíc se snaží oklamat mezinárodní společenství pomocí promyšlených a přesně cílených prohlášení. Prohlašuje, že Tibeťané a dalajláma usilují o oddělení Tibetu od Číny, čímž odvádějí pozornost od svých skutečných záměrů - systematicky vyhladit všechny kultury, víry a náboženství a dostat je pod kontrolu komunistické strany. Společný jmenovatel je jasný, udržování absolutní moci v zemi a kontroly nad obyvatelstvem.
Když se začali na protest proti útlaku upalovat buddhističtí mniši, „zabil“ čínský režim „dvě mouchy jednou ranou“. Stačilo prohlásit, že k upalování mnichy podněcuje dalajláma. Nechutně „elegantní lží“ se tak vyhnuli zodpovědnosti, a ještě očernili dalajlámu. Upalování potom označili za „politický boj“.
Hubší aspekty dlouhodobých represí v Tibetu – část II.
Čtěte také:
Jaká je odezva na Nečasovy výroky o dalajlámovi?
Konference „Tibet v plamenech“ upozornila v Evropském parlamentu na závažnost situace
Den Tibetu v ČR: Mluvím za naše lidi - vzkazuje Tibeťanka západním zemím a OSN (video)
