Odborníci a zákonodárci varují, že čínský režim usiluje o rozšíření své globální vojenské přítomnosti prostřednictvím vytváření nových zámořských námořních základen.
Po dvě desetiletí čínský komunistický režim naléval desítky miliard dolarů do zemí s nízkými a středními příjmy a ve jménu globálního rozvoje financoval rozsáhlé přístavní projekty.
Odborníci a zákonodárci však varují, že Komunistická strana Číny (KS Číny), která vládne v Číně jako státostrana, usiluje o rozšíření své globální vojenské přítomnosti vytvářením nových zámořských námořních základen z obchodních přístavů, které financovala a vybudovala v zahraničí.
Podle nové zprávy think tanku AidData, který analyzuje vládní výdaje na mezinárodní rozvojové projekty, vydal režim od roku 2001 na zahraniční přístavní infrastrukturu téměř 30 miliard dolarů.
Pro ty členy amerického Kongresu, kteří mají za úkol čelit hrozbě ze strany nově expanzivní KS Číny, je snaha režimu o získání nových základen alarmujícím jevem, který vyžaduje okamžitou reakci.
Kongresman Mike Gallagher, který předsedá výboru pro otázky KS Číny ve Sněmovně reprezentantů, se domnívá, že jediným prostředkem, jak takové expanzi čelit, je zvýšení vojenských a diplomatických investic ze strany Spojených států. Doufá, že tyto investice v partnerských zemích budou čelit plíživému vlivu Komunistické strany Číny.
„Čínská komunistická strana rozšiřuje svou námořní přítomnost v zámoří a my stále mačkáme tlačítko ztišit,“ řekl Gallagher deníku Epoch Times.
„Aby Spojené státy čelily zhoubnému vlivu a vojenské agresi KS Číny, musí nejen posílit své vlastní vojensko-průmyslové kapacity, ale také být více přítomné v Indopacifiku a musí rozšířit rozvoj a diplomacii s klíčovými partnery, aby se ujistily, že nepodlehnou diplomacii dluhové pasti.“
Čína usiluje o globální vojenskou expanzi
Zpráva AidData „Harboring Global Ambitions“ analyzuje více než 20 let oficiálních investic čínských státních subjektů do projektů zámořských námořních přístavů, které by mohly vytvořit základ pro novou námořní základnu.
Peking podle zprávy v letech 2000 až 2023 vynaložil prostřednictvím půjček a grantů neuvěřitelných 29,9 miliardy dolarů na 123 různých projektů v 78 přístavech ve 46 zemích s nízkými a středními příjmy.
Každý z těchto projektů byl financován přímo Pekingem nebo státem vlastněnými společnostmi.
To znamená, že zpráva se ani nepokouší prozkoumat potenciální výdaje stínových společností bez oficiálních vazeb na režim, ani nezohledňuje režimní politiku vojensko-civilní fúze, která vyžaduje, aby všechny soukromé čínské subjekty vytvářely vojenskou výhodu pro KS Číny.
Paul Crespo, prezident think tanku Centrum pro americká obranná studia, se domnívá, že toto monumentální úsilí je částečně vedeno snahou režimu držet Spojené státy v ohrožení kdekoli na světě.
„Čína rychle vytváří velké ofenzivní námořnictvo, které je schopné čelit [Spojeným státům] daleko za západním Pacifikem, zejména během války o Tchaj-wan,“ řekl Crespo.
„Kromě toho, že jí to umožňuje ohrožovat naše zásobovací linie, Čína už dlouho chce, aby se [Spojené státy] cítily tak, jak se cítí velmoc s cizím námořnictvem na svém prahu.“
KS Číny v současné době uznává pouze jednu zahraniční vojenskou základnu v Džibutsku v Africkém rohu. Čínští představitelé však již dlouho přiznávají, že jejich armáda má globálnější ambice, a naznačují, že mohou vznikat podobné základny.
Čínský ministr zahraničí Wang Yi v roce 2016 uvedl, že Čína je ochotna spolupracovat s partnerskými zeměmi na vybudování podobných kapacit jako v Džibutsku.
Stejně tak vydání knihy „Věda o vojenské strategii“ (pdf) pro rok 2020, kterou vydala Čínská národní univerzita obrany, naznačuje, že k rozšíření dosahu Číny je nutná nová síť vzdálených námořních základen.
„Abychom zlepšili schopnosti námořních sil v oblasti oceánského zásobování, je nutné kromě rozvoje velkých doprovodných podpůrných plavidel přikládat důležitost také výstavbě dálkových námořních komplexních podpůrných základen a vícekanálových systémů, které zajistí, že budou námořní síly provádět zaoceánské vojenské operace,“ píše se v dokumentu.
Crespo, který dříve působil jako námořní atašé v Agentuře obranného zpravodajství, uvedl, že taková síť základen by byla nezbytným předpokladem pro dlouhodobé udržení stále globálnější čínské vojenské přítomnosti.
„Aby Čína mohla čelit americkému námořnictvu v celosvětovém měřítku, potřebuje základny pro dozbrojování, doplňování paliva, zásobování a opravy své rychle se rozšiřující flotily,“ uvedl Crespo.
Podobně zpráva AidData zasazuje četné zahraniční investice režimu do širšího kontextu přetahování se o globální vliv se Spojenými státy.
Na rozdíl od neochvějného odhodlání Gallaghera čelit síle silou kdekoli na světě zpráva naznačuje, že takový přístup může globální napětí jen zhoršit.
„Spojené státy a jejich spojenci musí být ostražití a rozdělovat zdroje moudře, podporovat spojenectví a partnerství se zeměmi, které uvažují o přiblížení k Číně,“ uvádí se ve zprávě. „Západní koalice by však neměly přehnaně reagovat na zprávy nebo zvěsti o tom, že Čína tu či onde zřizuje základnu.“
„Bezhlavý spěch západní země nebo aliance se zřizováním nových základen v zámoří jako prostředku vyvažování síly může poskytnout Číně přesně to ospravedlnění nebo záminku, kterou potřebuje k umístění vlastní námořní základny.“
Ať už Spojené státy zaujmou jakýkoli přístup, zůstává otevřenou otázkou, kde přesně vznikne další základna KS Číny.
Na základě porovnání celkových investic do jednotlivých přístavních projektů a zvážení strategické hodnoty dané zeměpisné polohy, síly vztahů KS Číny s místními elitami, regionální politickou stabilitou a volebním spojenectvím země s Čínou na světové scéně, navrhuje zpráva AidData několik zemí jako hlavní kandidáty na novou čínskou vojenskou infrastrukturu.
Možnosti volby sahají od Indopacifiku až po Atlantik, přičemž každý region nabízí odlišné výhody a nevýhody.
Nejpravděpodobnější základna v Indopacifiku
Indopacifik je zřejmě nejlogičtějším místem pro novou vojenskou základnu.
KS Číny se snaží proniknout za první ostrovní řetězec, a zajistit tak svým obchodním i vojenským plavidlům volný pohyb po moři. Stejně tak usiluje o větší kontrolu rybářských území a vzácných zdrojů v celém regionu od Jihočínského moře po Indický oceán.
Pokud chce KS Číny bezprostředně ohrozit Spojené státy a jejich spojence a získat neomezenou kontrolu nad nejcennějšími světovými obchodními cestami, potřebuje větší kontrolu nad Indopacifikem.
Sam Kessler, geopolitický analytik společnosti North Star Support Group, se domnívá, že základna v tomto regionu je pro režim logickým krokem na cestě ke globální dominanci.
„V současné době je reálné, že se Peking zaměří na budování budoucích námořních základen, které budou blíže jeho oblasti vlivu, než aby byly rozptýleny na různých kontinentech,“ řekl Kessler.
Stejně tak zpráva AidData uvádí, že „Tichý a Indický oceán jsou pro Čínu nejprioritnějším námořním prostředím“.
Zpráva považuje za nejpravděpodobnějšího kandidáta na příští čínskou zahraniční základnu zejména Hambantotu na Srí Lance, a to vzhledem k její strategické poloze u Indie, popularitě, které se režim těší mezi místními elitami, a výsledkům hlasování v souladu se zájmy KS Číny na mezinárodní úrovni.
KS Číny má totiž přístav Hambantota pronajatý na 99 let. Dohoda je výsledkem toho, co někteří analytici nazývají čínskou diplomacií „dluhové pasti“: pronájem byl sjednán výměnou za odpuštění více než jedné miliardy dolarů dluhu Číně.
Kessler souhlasí. Strategické a ekonomické výhody základny na Srí Lance jsou příliš cenné na to, aby se mohly přehlížet.
„Stejně jako v případě iniciativy Pás a stezka potřebuje KS Číny síť nebo ochranný štít, který obklopuje její hlavní oblast kontroly, kterou je pevninská Čína,“ řekl Kessler.
„Přístavy s vysokými investicemi, jako je Gwadar a Hambantota, mají strategickou hodnotu a umožňují KS Číny rozšířit své schopnosti projekce moci v Indickém oceánu, Indopacifiku, na Blízkém východě a také v Eurasii.“
V posledních dvou desetiletích Peking investoval do mezinárodního přístavu Hambantota více než dvě miliardy dolarů, což je největší přístavní investice ze strany komunistické strany. KS Číny také investovala více než 430 milionů dolarů do nedalekého srílanského přístavu Kolombo, který by mohl nabídnout podobné nebo podpůrné zázemí. Obojí by Číně umožnilo ovládnout moře jako přímý soupeř Indie.
Srí Lanka je sice jasnou volbou, ale není jedinou možností. Zpráva AidData a Kessler upozorňují na možnost Gwadaru v Pákistánu a Port Luganville na Vanuatu poblíž Austrálie.
Za tímto účelem režim investoval přibližně 577 milionů dolarů do Gwadaru a 97 milionů dolarů do přístavu Luganville, přičemž každý z nich nabízí své vlastní výhody.
Základna na Vanuatu by podle zprávy umožnila režimu prolomit jeho zdánlivé zadržování americkými a spojeneckými silami, zatímco základna v Pákistánu by dále upevnila expanzi režimu v rámci iniciativy Pás a stezka na Blízký východ a umožnila by mu větší kontrolu nad životně důležitým Hormuzským průlivem.
Pákistánské námořnictvo je také největším zahraničním odběratelem čínských zbraní na světě. Námořní základna v Pákistánu by tak zlepšila vzájemné vojenské vztahy a případně zvýšila interoperabilitu mezi silami obou zemí.
Spojení s Kambodžou
V souvislosti s Indopacifikem je třeba zvážit i další aspekty. Konkrétně jde o to, jak může současný vojenský vývoj zmírnit nebo zintenzivnit budoucí rozvoj.
„V tomto scénáři může hrát roli i Kambodža s přístavem Ream,“ uvedl Kessler s odkazem na probíhající rozšiřování vojenské základny Ream v Kambodži, kde režim buduje objekty pro největší kambodžskou námořní základnu s hlubokým ponorem a pravděpodobně bude těžit z přístupu k samotnému komplexu.
„Přestože dosavadní oficiální investice byly malé, je velmi pravděpodobné, že Ream v Kambodži bude v té či oné podobě [čínským námořním] zázemím,“ uvádí zpráva AidData.
Americká komunita pro národní bezpečnost od roku 2019 varuje, že Kambodža a Čína připravily tajnou dohodu, která by Číně po dokončení rozšíření Reamu zaručila neomezený vojenský přístup do přístavu v Thajském zálivu.
Rozšíření a modernizace základny zvýší velikost lodí, které zde budou mít službu, na pětinásobek, z lodí o výtlaku 1 000 tun na lodě o výtlaku 5 000 tun. To znamená, že přístav bude stále příliš malý pro nejnovější čínské křižníky s řízenými střelami typu 055, ale bude moci hostit menší fregaty, včetně těch, které jsou vybaveny protilodními střelami a sadami pro elektronický boj.
Přístav rovněž sousedí s Jihočínským mořem, kde Čína neustále uplatňuje nezákonné nároky na rozšíření svého území prostřednictvím vymyšlených „historických práv“ a vytváření umělých ostrovů, o nichž tvrdí, že jsou součástí jejího vlastního území.
Rostoucí zájem o objekty v západní Africe
Navzdory zjevným výhodám základen v Indopacifiku existuje dobrý důvod se domnívat, že by KS Číny mohla usilovat o vybudování vojenské základny v západní Africe.
Čína vynaložila 6,9 miliardy dolarů na přístavní projekty v západní Africe v devíti zemích: Kamerun, Angola, Ghana, Guinea-Bissau, Kamerun, Nigérie, Sierra Leone a Pobřeží slonoviny.
Podle Alexandra Wooleyho, ředitele pro partnerství a komunikaci ve společnosti AidData, jehož tým sestavil zprávu o čínských investicích, mohou finanční toky a další zdroje z Číny do západoafrických zemí naznačovat, že se na takové expanzi pracuje.
„Budou mít základnu někde v tomto regionu,“ řekl Wooley 15. srpna během přednášky v konzervativním think tanku The Heritage Foundation.
„Která [země] to může být, nikomu neřeknou.“
Existují však náznaky a zpráva AidData poukazuje na to, že pravděpodobnými uchazeči jsou Rovníková Guinea a Kamerun. Čína již vynaložila více než 659 milionů dolarů na zlepšení přístavu v Bata v Rovníkové Guineji a více než 1,3 miliardy dolarů v Kribi v Kamerunu.
Obě lokality by KS Číny nabídly bezkonkurenční umístění v Guinejském zálivu, což by upevnilo pozici Číny jako země, která zajišťuje zahraniční investice na celém rychle se rozvíjejícím africkém trhu, a zároveň by režimu poskytlo oporu v Atlantském oceánu.
„Čínská námořní základna v západní nebo střední Africe by [námořnictvo Lidové osvobozenecké armády] dostala na dostřel USA a členských zemí NATO,“ uvádí se ve zprávě.
Jeden z nejvyšších amerických generálů proto loni prohlásil, že Bata se zdá být místem, kde režim dosáhl největšího pokroku ve svém úsilí o rozšíření své africké vojenské přítomnosti.
Stejně tak se Kribi nyní může pochlubit dostatečně hlubokými vodami a dostatečně velkým molem, které pojme i největší čínské válečné lodě.
„Oba přístavy, Bata i Kribi, mají pro Peking atraktivní podmínky pro vybudování základen a dlouhodobých vztahů s jejich vedením,“ uvedl Kessler.
„Hlavním cílem KS Číny však vždy bude kromě rozšiřování sféry vlivu také jeho zachování. Co se týče námořních základen, je pravděpodobnější, že budou nejprve budovat zevnitř a pak expandovat směrem ven.“
Soutěž mezi USA a Čínou nabývá globálního charakteru
Ať už se Komunistická strana Číny rozhodne stavět kdekoli, její rozhodnutí se neobejde bez odporu, který Gallagher a Výbor pro kontrolu komunistické strany Číny zamýšlejí vyvolat.
Zpráva AidData uvádí, že kdekoli se Spojené státy dozvědí o investicích KS Číny, vždy se strana bude pravděpodobně snažit ovlivnit místní vládu ve svůj prospěch.
Zdá se, že takové snahy probíhají po celém světě, a to i na dvorku Spojených států. Režim si například údajně zajistil dohodu s Kubou o vybudování špionážní základny pouhých 100 mil (160 km) od pobřeží Floridy.
Nakonec KS Číny musí být obezřetná, aby si udržela obranyschopnou pozici, zejména pokud má v úmyslu vybudovat zařízení před invazí na Tchaj-wan.
„Důležitou výstrahou pro Čínu je, že žádný z výše popsaných přístavů není v současné době vojensky bránitelný,“ uvádí zpráva. „V případě konfliktu by se pro nepřítele staly vysoce cennými cíli.
Režim se přesto potýká s obtížemi. KS Číny má málo formálních spojenců Spojených států. To znamená, že nemůže jednoduše počítat s tím, že její vojenská přítomnost bude kdekoli na světě vítána, dokud nebude moci vybudovat vlastní základny, které by zajistily jejich ochranu pomocí síly.
„[Čína] není členem typické obranné aliance, jako je NATO nebo relativně nová aliance AUKUS, takže nemá vztahy se zeměmi, kde by existovaly určité rovné podmínky, pokud jde o vztahy, kde by mohla mít základnu pro své lodě, jako například americká flotila v Neapoli,“ řekl Wooley.
„Pokud chtějí nasadit své lodě dále ve světě, nemají tyto vztahy se spojenci s hostitelskou námořní základnou. Nemají tolik doplňovacích lodí, jako mohou mít jiná moderní námořnictva, takže má smysl hledat místo, kde by mohli mít námořní základnu.“
Pokud jde o Spojené státy, jejich vedení se v současnosti nachází v situaci, kdy musí odhadnout, kde bude další čínská základna, a zároveň bránit jejímu vybudování.
Podle Kesslera se proto vedení USA bude muset přizpůsobit – a to rychle – změnám v čínském strategickém myšlení a možnostem, které má k dispozici.
„USA a jejich spojenci budou muset nejen dohánět, ale také přizpůsobit své přístupy, myšlení, strategie a taktiky tomu, jak účinně minimalizovat nebo zabránit, aby se tyto vzorce staly úspěšnějšími a expanzivnějšími ze strany KS Číny v dlouhodobém horizontu,“ uvedl Kessler.
