Bílý dům tvrdí, že výdaje v řádu desítek miliard na zahraniční války jsou pro Američany přínosem, ale názory odborníků se rozcházejí.
Analýza zpráv
Obavy z podněcování globálních konfliktů rostou, vzhledem k tomu, že Bidenova administrativa požaduje více než 105 miliard dolarů na dodatečné bezpečnostní výdaje.
Administrativa tvrdí, že tyto peníze, především pro Izrael a Ukrajinu, budou přínosem pro ekonomiku.
Prezident Joe Biden označil mamutí výdajový balíček za „chytrou investici“, která „přinese dividendy“ bezpečnostním zájmům USA.
Stejně tak náměstek ministra zahraničí James O’Brien označil dodatek za „velmi výhodnou investici“.
Ministr obrany Lloyd Austin uvedl, že peníze budou „proudit naší obrannou průmyslovou základnou a vytvoří americká pracovní místa ve více než 30 státech“.
Mnozí jsou však k tvrzením administrativy skeptičtí a domnívají se, že masivní investice do obranného průmyslu zmaří schopnost národa adekvátně řešit sociální a infrastrukturní potřeby.
Patří mezi ně i uchazeč o prezidentský úřad Robert Kennedy ml.
„Vytváření pracovních míst je chabou omluvou pro zahraniční politiku, která rozsévá chaos po celém světě,“ uvedl Kennedy v e-mailu pro Epoch Times.
„Pokud chceme zvýšit zaměstnanost v kvalitních výrobních a stavebních profesích, měli bychom místo výroby zbraní opravovat naši infrastrukturu a vyrábět produkty, které skutečně slouží lidskému blahobytu.“
Výnosy dodavatelů v oblasti obrany
Řada analytiků se domnívá, že žádost administrativy o dodatečné výdaje by vedle rekordního financování obrany fakticky posloužila jako masivní transfer bohatství do obranného sektoru od amerických daňových poplatníků.
Stephen Semler, spoluzakladatel think tanku Security Policy Reform Institute, uvedl, že dodavatelé obranných zařízení mohou z požadovaného doplňkového výdaje administrativy získat miliardy, které by šly „většinou jen několika společnostem“.
Semler uvedl, že Bidenova administrativa nyní „prodává“ výdajový balíček jako ekonomický přínos, protože většina lidí by neuvěřila, že by to mohlo zlepšit národní bezpečnostní zájmy v zahraničí.
„Podle mého odhadu by návrh přinesl vojenským dodavatelům ze soukromého sektoru příjmy ve výši 60 miliard dolarů,“ uvedl Semler v e-mailu.
Zda tyto miliardy dolarů budou adekvátně sloužit národním zájmům, je otevřenou otázkou. K tomu uvedl, že Bidenova administrativa nyní „prodává“ výdajový balíček jako ekonomický přínos, protože většina lidí by jinak neuvěřila, že by to mohlo zlepšit národní bezpečnostní zájmy v zahraničí.
„Pokud lidé neuvěří zahraničněpolitickým argumentům pro výdaje ve výši 106 miliard dolarů, možná je podpoří, pokud budou formulovány jako domácí politika,“ domnívá se Semler.
S odvoláním na výzkum projektu Costs of War (Náklady války) na Brownově univerzitě jeho výzkum naznačuje, že přesun 100 miliard dolarů z rozpočtu na obranu do odvětví energetiky nebo infrastruktury by mohl vytvořit 290 000 pracovních míst.
Žádost o dodatečné výdaje tak může aktivně narušit schopnost Spojených států vytvářet další pracovní místa, která by měla pozitivní vliv na americkou prosperitu a blahobyt.
Problémem jsou podle Semlera právě rekordní výdaje na obranu, které administrativa a Kongres uskutečnily a které vyvrcholily v loňském roce rekordně vysokým obranným rozpočtem.
Snahy prezidenta Bidena o domácí výdaje, zejména dvoustranický zákon o infrastruktuře z roku 2021, blednou ve srovnání s částkami, které jsou nyní přiváděny do národního obranného aparátu.
„Myslím, že mezi Bidenovým plánem zahraniční pomoci a rozpočtem Pentagonu na fiskální rok 2024 mohou vojenští dodavatelé očekávat 559 miliard dolarů,“ řekl Semler.
„Pro srovnání, Bidenův stěžejní návrh zákona o infrastruktuře vynakládá během pěti let 548 miliard dolarů.“
Obranná lobby podněcující konflikty
Zásadní obavou Semlera a dalších je pokračující motivace ke konfliktům, kdy obranná průmyslová základna může přímo či nepřímo usilovat o prodlužování konfliktů ve snaze maximalizovat své ekonomické zisky.
Poukázal na „armádu lobbistů“ obranné základny, která tlačí na americkou vládu, aby přijala jestřábí politiku a výdajové návyky v zájmu svých ziskových společností.
„Když USA nakupují zbraně, posilují tím určitý soubor podniků, jejichž zisk závisí na tom, zda USA válku povedou, nebo se na ni budou připravovat,“ uvedl Semler. „Tyto firmy pak přesměrovávají část svých zisků zpět do politického systému ve snaze nasměrovat národní politiku k další válce.
„Jedinými jistými vítězi jsou vojenští dodavatelé, takže víme, co budou prosazovat.“
V loňském roce utratily americké obranné společnosti za lobbistické snahy více než 128 milionů dolarů.
V rámci tohoto úsilí bylo zaměstnáno více než 845 lobbistů, z nichž asi 72 procent dříve pracovalo ve státní správě, většinou v Pentagonu nebo ve výborech Sněmovny reprezentantů a Senátu pro ozbrojené složky.
Tito lobbisté nejenže platí politikům, ale ovlivňují i samotnou tvorbu politiky prostřednictvím masivních finančních injekcí do think tanků zaměřených na obranu.
Zpráva zveřejněná think tankem Center for International Policy (Centrum pro mezinárodní politiku) zjistila, že vláda a dodavatelé obranných služeb utratili v letech 2014 až 2019 za think tanky více než 1 miliardu dolarů.
Největšími příjemci těchto finančních prostředků byly RAND Corporation, Center for a New American Security (Centrum pro novou americkou bezpečnost), a New America Foundation, které dohromady přinesly více než 600 různých darů od americké vlády nebo obranných dodavatelů.
„Největšími sponzory z americké vlády byly Úřad ministra obrany, letectvo, armáda, ministerstvo vnitřní bezpečnosti a ministerstvo zahraničí,“ uvádí se ve zprávě.
„Dodavatelé v oblasti obrany, kteří těmto think tankům přispívali nejvíce, byli Northrop Grumman, Raytheon, Boeing, Lockheed Martin a Airbus.“
S tím souvisí, že společnosti Lockheed Martin, Boeing, Raytheon a Northrop Grumman byly v roce 2020 čtvrtým, pátým, šestým a sedmým největším korporátním lobbistou.
V roce 2022 tyto čtyři společnosti zaměstnávaly dohromady 259 bývalých státních zaměstnanců, kteří nyní pracují jako lobbisté, vedoucí pracovníci, ředitelé, členové představenstev a správních rad.
„Tvorba politiky bude samozřejmě vždy ovlivněna ideologií,“ řekl Semler. „Všichni nějakou máme. Ale nechat ziskové motivace zbrojních společností, aby měly vliv na rozhodování o válce a míru, je úplně jiná věc.
„Někteří lidé si myslí, že toto masivní přerozdělování bohatství od daňových poplatníků k soukromým vojenským dodavatelům není problém. Já si myslím, že ano.“
Role Kongresu
Problém válečných výnosů se neomezuje pouze na výkonnou moc.
Mezi Kongresem a obrannou lobby se totiž točí široké otáčivé dveře a reálné politické důsledky výdajů navrhovaných administrativou padnou nakonec do rukou Sněmovny reprezentantů a Senátu.
Velké peníze však mají velké důsledky pro členy Kongresu, kteří se spoléhají na vstřícné think tanky a také na udržení pracovních míst v obranném sektoru ve svých obvodech, aby se udrželi ve funkci.
Je proto nepravděpodobné, že by se pokračující podpora Kongresu pro válku mezi Izraelem a Hamásem, mezi Ruskem a Ukrajinou i jinde radikálně změnila bez velkého rozruchu mezi voliči.
„Války podporované Spojenými státy, od Iráku a Afghánistánu po Ukrajinu a Gazu, mají přímé důsledky pro americký obranný sektor,“ tvrdí Antony Loewenstein, nezávislý novinář a filmař, který v letech 2016–2020 působil ve východním Jeruzalémě.
„Částečně proto je tak málo amerických kongresmanů a kongresmanek ochotno postavit se vojensko-průmyslovému komplexu, protože potenciálně přináší pracovní místa do jejich okrsků.“
Epoch Times požádal o vyjádření k této otázce 31 členů Kongresu, včetně předsedy a řadového člena senátního výboru pro ozbrojené síly. Jeden z nich odpověděl.
Mluvčí kanceláře republikánského senátora Randa Paula odkázal Epoch Times na ostrou výměnu názorů senátora Paula s náměstkem O’Brienem v otázce dodatečného financování bezpečnosti.
Paul řekl, že administrativa „podněcuje válku“, aby zvýšila zisky obranných korporací.
Tehdy Paul řekl, že administrativa „podněcuje válku“, aby zvýšila zisky obranných korporací.
„Takže ve skutečnosti je to ospravedlnění války,“ míní Paul.
„Pro mě je to svým způsobem odsouzeníhodné. Představa, že … zbrojní průmysl z toho bude mít miliardy dolarů.“
Biden s pokračujícími válkami ztrácí voliče
Podle Loewensteina Bidenova administrativa svým rozhodnutím zamlžovat typy zbraňových platforem, které posílá do Izraele – dříve zachovávala určitou transparentnost na Ukrajině –, situaci jen zhoršuje.
„Skoro to vypadá, jako by složky Bílého domu dávaly přednost schování se před slunečním svitem,“ uvedl.
Jedním z důvodů neprůhlednosti může být klesající popularita Bidenovy administrativy a toto její pokračování financování zahraničních válek.
Podle průzkumu agentury Reuters má prezident Biden mezi Američany oblibu pouhých 39 procent.
Tentýž průzkum zjistil, že ekonomika je pro Američany nejdůležitějším tématem již 113 týdnů po sobě, což může naznačovat snahu administrativy přetavit žádost o dodatečné bezpečnostní opatření v domácí prioritu.
Pokračující selhání auditu Pentagonu
Je jisté, že může být obtížné určit, kde končí oprávněné obavy o bezpečnost a kde začíná válečný profit. Tuto složitost dále komplikuje neschopnost Pentagonu vyúčtovat své výdaje.
Od tohoto měsíce Pentagon již šestým rokem po sobě nezískal kladnou známku z auditu svého účetnictví.
Pouze sedm z 29 dílčích agentur Pentagonu obdrželo kladné hodnocení, což nepředstavuje žádné zlepšení oproti předchozímu roku. Systémy, které sledují vojenský majetek v hodnotě 3,8 bilionu dolarů, nedělají to, co mají, ukázal nezávislý audit.
To je skutečným problémem vzhledem k tomu, že cílem žádosti o dodatek není poskytnout peníze bojujícím zemím nebo jim prodat zbraně, ale spíše přímo vyvézt staré zbraně a následně předat peníze americkým obranným korporacím, aby si je obnovily.
Podle Williama Astora, podplukovníka amerického letectva ve výslužbě, by proto nedostatek transparentnosti ze strany administrativy, Pentagonu a přidružených obranných společností mohl podpořit obecnější nedostatek v odpovědnosti amerického vedení za pokračující násilí v zahraničních válkách, které financuje.
Stejně jako Semler i podplukovník Astore navrhl, aby administrativa investovala do většího počtu lepších pracovních míst na domácí půdě a ustoupila od bezhlavého utrácení za obranu.
Jedná se o problém, který by měl zajímat každého Američana, konstatoval, jelikož národ bude silnější, pokud se tyto prostředky nasměrují jinam.
„Američanům by na tom mělo záležet,“ dodává, „protože my jako země můžeme vytvořit více pracovních míst tím, že budeme investovat v Americe, a ne vyvážet smrtící zbraně do celého světa.“
Eisenhowerův okamžik
Podplukovník Astore odkázal na bývalého prezidenta a pětihvězdičkového generála ve výslužbě, Dwighta D. Eisenhowera, který ve svém projevu v roce 1953 pobídl proti neuváženým vojenským výdajům po druhé světové válce a válce v Koreji, když by tyto dolary mohly být místo toho vynaloženy na infrastrukturu, která by zlepšila prosperitu a blahobyt Američanů.
Byl to opět prezident Eisenhower, kdo ve svém projevu na rozloučenou v roce 1961 použil termín „vojensko-průmyslový komplex“.
Podle prezidenta Eisenhowera byla masivní a stálá armáda „novinkou v americké zkušenosti“ a paradoxně by mohla ohrozit další bezpečnost a svobodu národa, pokud by se v rámci úsilí o bezpečnost a svobodu příliš nafoukla.
Právě takový aparát znepokojuje jak Kennedyho, Semlera Loewensteina, tak i podplukovníka Astora.
Pro prezidenta Eisenhowera existovalo jediné řešení pro rozbíhající se vojensko-průmyslový komplex: síla informovaných voličů.
„Musíme se bránit tomu, aby vojensko-průmyslový komplex získal neoprávněný vliv, ať už chtěný, nebo nechtěný,“ prohlásil. „Potenciál pro katastrofální nárůst nesprávně umístěné moci existuje a bude přetrvávat.“
„Pouze bdělí a informovaní občané mohou přinutit k řádnému propojení obrovské průmyslové a vojenské mašinérie obrany s našimi mírovými metodami a cíli, aby bezpečnost a svoboda mohly prosperovat společně.“
Představitelé Bílého domu, ministerstva zahraničí a Pentagonu na žádost Epoch Times o komentář do doby zveřejnění článku nereagovali.
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.
