Žena, která žije svůj sen o divočině v chatě na odlehlém ostrově v Kanadě již více než dva roky, se podělila o své jedinečné zkušenosti.
Čtyřiapadesátiletá Amanda pochází z Vancouveru a žije na ostrově v Broughtonově souostroví v Britské Kolumbii.
Webová designérka a grafička na volné noze, která žije na odlehlém ostrově, je od roku 2021 správkyní soukromého majetku.
Není to však poprvé, kdy tento „nomád“, jak sama sebe popisuje, pracuje jako správce nemovitosti.
„V roce 2014 jsem byla jednu zimu správkyní nemovitosti v Desolation Sound a moc se mi to líbilo,“ svěřila se Epoch Times. „Věděla jsem, že to budu chtít zopakovat na jiném místě.“
Při hledání podobné příležitosti prostřednictvím Craigslistu se Amandě nakonec podařilo navázat kontakt s majiteli ostrova.
„Zavolala jsem jim, absolvovala telefonický pohovor a byla jsem přijata s nástupem v říjnu 2021,“ řekla Amanda.
Na pozemku, který vznikl před 30 lety, se nachází několik budov, strojní dílna, dva kempingové příbytky a tři přepravní kontejnery sloužící ke skladování, dům a dvě chatky.
Solární panel poskytuje v jarních a letních měsících 8 000 wattů energie. V podzimních a zimních měsících se k doplnění solárních panelů používá generátor.
Kromě toho jsou na pozemku dva generátory a jeden z nich se používá jako záložní pro případ, že by druhý vypadl.
Ačkoli je na ostrově několik krátkých stezek, podle Amandy je z větší části pokrytý hustým cedrovým lesem.
Amanda prozradila více o nemovitosti: „Kabiny a hlavní dům byly postaveny Američanem – předchozím majitelem – asi před 30 lety. V té době byl ostrov využíván jako útočiště pro americké veterány a další hosty, kteří pomáhali stavět doky a budovy.
V roce 2021 koupili nemovitost současní majitelé – obyvatelé města Port Hardy v Britské Kolumbii. Podle Amandy navštěvují nemovitost několikrát ročně.
„V létě jsou tu asi dva měsíce a od jara je tu jeden z majitelů jednou týdně,“ řekla.
Stará jednopatrová chata je vybavena jednoduchým nábytkem, protože dostat na ostrov stavební materiál je utrpení.
„Tady, pokud něco není rozbité, tak to určitě nevyměníte, protože přeprava zboží sem může stát víc než jeho nákup,“ řekla Amanda. „Nábytek se skládá ze starých kožených pohovek a směsice regálů a stolů.“
Většina tepla produkují kamna na dřevo. Protože se však ostrov nachází na území několika domorodých národů, je kácení stromů na palivové dřevo považováno za nezákonné.
„Devadesát procent dřeva, které používáme, pochází z oceánu – z plážových náplavů,“ řekla. „Asi deset procent dřeva, které používáme k vytápění budov, pochází z větrných polomů.“
Pro řadu lidí není život mimo síť ideální, ale Amanda tuto zkušenost miluje.
„Je pro mě důležité, abych žila co možná nejvíce udržitelným způsobem života, ať už jsem kdekoli,“ řekla. „Život mimo síť je skvělým učitelem toho, kolik jídla, energie a obecně věcí spotřebujete a kolik nepotřebujete. Chtěla jsem začít žít jednodušší a cílevědomější život, být uvědomělejší spotřebitelkou.“
V rozporu s očekáváním se Amanda nikdy necítila osamělá.
„Život na tak odlehlém místě mi umožňuje skutečné spojení s přírodou,“ říká. „Mohu sledovat střídání ročních období a oceňovat krásu divočiny. Zatímco někomu by se mohlo zdát, že být stále sám je trochu skličující, mě to naopak zcela naplňuje.“
Kromě toho, že si užívá samoty, má příležitost získat praktické dovednosti a rozvíjí své schopnosti jako námořník a lodní kapitán. Naučila se také štípat dříví a řídit terénní vozidlo.
Amanda prohlásila: „Překvapila jsem sama sebe tím, že jsem se naučila několik činností, o kterých jsem si nikdy nepředstavovala, že je budu v životě dělat.“
Amandina cesta byla většinou „hladká“, ale v posledních dvou letech se potýkala s několika problémy.
„V prvním roce mnou poněkud otřáslo setkání s černými medvědy,“ řekla. „Minulou zimu jsem na kajaku přivážela kládu. Když jsem připlouvala, pozorovala jsem čtyři nebo pět jelenů, kteří se krmili na kopci za hlavním domem, když se najednou lekli a utekli pryč“.
Amanda věděla, že to není kvůli ní, protože byli na její přítomnost zvyklí.
„První, co mě napadlo, byl medvěd! Byla jsem asi 20 až 25 metrů od břehu, takže jsem upustila šňůru, která byla připevněná ke kládě, kterou jsem přinášela, a začala jsem pádlovat dozadu, směrem od břehu,“ řekla.
Amanda si nebyla jistá, jestli tam medvěd je nebo není, ale nechtěla to riskovat. Když přestala pádlovat, uviděla černého medvěda, jak běží přímo k místu, kde se chystala přistát.
„Medvěd se podíval před sebe, uviděl mě a doslova udělal dvojí záběr – jako by nemohl uvěřit tomu, co vidí,“ řekla. „Začala jsem znovu pomalu pádlovat dozadu a přitom jsem klidným tónem stále dokola opakovala: ‚Čau medvěde, čau medvěde, čau medvěde‘.“
Těch několik vteřin jí přišlo jako několik minut. Nakonec se medvěd otočil a vydal se směrem k její chatě.
Poté, co ztratila medvěda z dohledu a asi ještě přibližně 40 minut se plavila na místě, dopádlovala zpět ke břehu před svou chatou a vběhla do svého domu.
Další vypjatý okamžik nastal v zimě. Amanda odklízela větve, když se omylem píchla větví bolehlavu do obličeje a dostala alergickou reakci. Poté, co zavolala majitelům ostrova o pomoc, se jí následujícího rána podařilo dostat do nemocnice v Port McNeill.
Několik prvních sezón měla Amanda novofundlanďana jménem Buttercup, ale loni v létě o něj přišla. Krátce poté si Amanda adoptovala dvouletého míšence, který jí neustále zpestřuje život.
„Minulý měsíc byla celý měsíc na vodítku a trávila hodně času doma, protože ji naháněli vlci,“ řekla Amanda. „Tak blízko se vlci od mého příchodu na pozemek ještě nedostali. Teď už se přesunuli jinam, takže se mnou chodí ráno ven, když pracuji na pozemku, ale většinu odpoledne ji dávám dovnitř, protože od začátku dubna nás každé odpoledne navštěvuje černý medvěd – chodí na pampelišky.“
Amanda, vděčná za možnost žít takto neobvyklým způsobem života, založila kanál na YouTube, aby své přátele a rodinu informovala o svých dobrodružstvích a aby se s ostatními ženami podělila o pohled na život mimo dosah sítí.
Amanda doufá, že svou cestou pomůže i ostatním.
„Vždy byste si měli vybrat takový život, jaký chcete žít,“ řekla. „Nebojte se, že vás někdo zesměšní, odsoudí nebo označí za blázna, protože děláte rozhodnutí, která povedou k vašemu skutečnému štěstí. Podlehnutí společenskému tlaku může vést k životu bez skutečného uspokojení a smyslu.“
„Tím, že se odvážíte vzdorovat očekáváním a následujete své srdce, si připravíte cestu k životu bohatému na životní smysl, účel a naplnění.“
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.
Podělte se s námi o své příběhy na adrese namety@epochtimes.cz.
