JOHANNESBURG – Na pásu země na severním pobřeží jihoafrické provincie KwaZulu-Natal, kde se rozprostírají nekonečné řady cukrové třtiny na smaragdově zelených kopcích s azurovým Indickým oceánem na pozadí, působí krajina poklidně. Přesto zde již téměř 15 let zuří boj.
„Uvažoval jsem o tom, že to vzdám, ale pak si vzpomenu, jak moji předkové prolévali krev za tuto zem v 80. letech 19. století, abych zde mohl dosáhnout nějaké prosperity, a tak bojuji dál,“ říká Desmond Thompson, 54letý farmář, který pěstuje cukrovou třtinu a chová dobytek.
Šedesát kilometrů odtud sužují jiného muže duchové minulosti. Inkosi (náčelník) Mqoqi Ngcobo, vůdce klanu AmaQadi Zuluů, říká pro Epoch Times, že ho předkové nabádají, aby Thompsonovu půdu získal zpět.
„Každou noc ke mně promlouvají duchové předků,“ zašeptal do telefonu ze své vesnice poblíž města Ballito. „Říkají mi, že britští osadníci ukradli tuto půdu mému klanu a že je mou povinností jako náčelníka získat zpět to, co je naše. Nikdy nepřestanu za tuto půdu bojovat. Nezajímá mě, co mi řekne jaký chce soudce. Soudci nemají ve světě duchů žádnou autoritu.“
Jde o střet vůlí zakořeněný v minulosti, leč odehrávající se v přítomnosti. Po dobu šesti měsíců v roce 1879 sváděli britští vojáci sérii krvavých bitev proti původním obyvatelům KwaZulu-Natal, bojovníkům Zulu. Ti se statečně bránili, ale jejich oštěpy nemohly konkurovat puškám a dělům.
Britové si vzali půdu, kterou chtěli, a v jejich původní domovině se začaly šířit zprávy o zelené krajině na jižním cípu Afriky.
„Můj praprapradědeček Arthur sem přišel farmařit z Velké Británie na počátku 90. let 19. století,“ říká Thompson. V KwaZulu-Natal příliš afrikánštiny neuslyšíte. Není náhodou, že se této oblasti přezdívá „Poslední bašta Británie“. Britská vlajka zde hrdě visí v domácnostech, hospodách i na farmách a bělošští obyvatelé často fandí spíše anglickým fotbalovým, kriketovým a ragbyovým týmům než těm jihoafrickým.
V roce 1948 potvrdila Afrikánská národní strana izolaci Zuluů zavedením apartheidu. Jejich pohyb byl omezen na samostatné území nazvané KwaZulu. Vláda bělošské menšiny skončila v roce 1994, kdy Africký národní kongres (ANC) vedený Nelsonem Mandelou zvítězil v prvních multirasových volbách v Jihoafrické republice.
Mandela slíbil vrátit půdu jejím „právoplatným vlastníkům“. Pro mnoho lidí v Jihoafrické republice však zůstává tento slib nenaplněný.
„Myslel jsem si, že můj klan dostane svou půdu zpět už před 31 lety. Ale dnes jsou tu černošští soudci, představte si to, černošští soudci, kteří mi v tom soudně brání a říkají, že já a můj lid nemůžeme farmu rodiny Thompsonových obsadit. Velmi nás to bolí,“ říká Ngcobo.
Přiznává, že „často“ dává členům svého klanu pokyn, aby vstupovali na Thompsonovu půdu a stavěli tam chatrče, které však vydrží jen do chvíle, než dorazí policie a strhne je. „Úřady tomu říkají ‚zabírání půdy‘. Já tomu říkám ‚pozemková spravedlnost‘,“ říká.
Podobné scény se podle Johanna Kotzeho, generálního ředitele největší jihoafrické zemědělské unie AgriSA, odehrávají po celé zemi. „Jsme si dobře vědomi historických křivd minulosti a je možné, že někteří lidé mají legitimní nárok na půdu, kterou v současnosti obhospodařují někteří bílí farmáři. Pak ale musejí podat oficiální žádost státu, a odtud můžeme postupovat dál. Nelegální obsazování půdy musí přestat,“ uvádí Kotze pro Epoch Times.
„Mohu vás zavést na farmy, kde desítky tisíc lidí obsadily pozemky a vytvořily obrovské squaterské tábory. Policie nezasáhla, když zábor začal, a teď je téměř nemožné ty lidi z půdy dostat bez krveprolití. Půda farmářů je teď bezcenná,“ pokračuje zástupce zemědělců.
Otázka vlastnictví půdy v Jihoafrické republice se nedávno dostala do popředí poté, co americký prezident Donald Trump vydal výkonné nařízení, v němž obvinil vládu prezidenta Cyrila Ramaphosy z toho, že umožňuje konfiskaci půdy vlastněné bělochy.
Trumpovo opatření bylo částečně vyvoláno tím, že Ramaphosa podepsal zákon o vyvlastnění. Tento zákon umožňuje státu zabavit půdu „v zájmu veřejnosti“ bez náhrady majitelům. Demokratická aliance, centristická politická strana a hlavní partner ANC v koaliční vládě, podala k soudu návrh na zrušení tohoto kroku lídra ANC.
„Jsme si jisti, že máme pevné argumenty,“ myslí si předseda Demokratické aliance John Steenhuisen a dodává: „ANC nemůže očekávat, že bude půdu zabavovat bez náhrady jen proto, že se rozhodne, že je to ve veřejném zájmu. Pokud nemovitost stát chce, musí majitelům zaplatit tržní cenu.“
Podle Kotze jeho organizace AgriSA „nemá problém s tím, pokud vláda kupuje farmy, pokud je vlastník ochoten je prodat a pokud farmář dostane spravedlivou cenu“. „Takto to zatím probíhá. Kdyby vláda zabavila půdu jedinému bílému farmáři, věděl bych o tom. To se ale zatím nestalo,“ líčí.
Kotze však dodává, že zábory půdy „zlomyslnými silami“ se dějí pravidelně a že tyto skupiny nejsou tak „slušné“ jako kmenový náčelník Ngcobo. „Většinou nemají žádné historické vazby na území, které si nárokují, a nemají problém používat zastrašování a násilí. Často zemědělskou půdu zapalují, což představuje hrozbu pro potravinovou bezpečnost,“ říká Kotze.
Jednou z těchto sil je skupina nazývaná Black First Land First (BFLF). Sama sebe označuje za panafrické revoluční hnutí a vede ji aktivista Andile Mngxitama. Podle stanov BFLF se skupina hlásí k leninismu, prosazuje povstání dělnické třídy s cílem svrhnout kapitalismus a nahradit ho komunismem.
„Všichni běloši v Jihoafrické republice jsou zloději půdy,“ tvrdí Mngxitama pro Epoch Times a doplňuje: „Ukradli celou tuto zemi původním černým obyvatelům. To je historický fakt.“ Někdy také vyzývá své příznivce, aby „prolili bílou krev“.
Mngxitama říká, že „někdy mluví obrazně“, ale připouští, že jeho výroky často podnítily černochy k obsazování půdy vlastněné bělochy. „Vydávají proti mně soudní zákazy, ale to mě nezastaví, protože na mé straně stojí skutečná spravedlnost, ne kolonialistická justice,“ konstatuje.
„Jak můžu být zloděj půdy, když mi patří? K vlastnictví nepotřebuji žádný list vlastnictví. Barva mé kůže říká, že ta půda je moje,“ nabízí svůj pohled na věc aktivista.
Další organizací, která podporuje obsazování a zábory půdy vlastněné bělochy, je krajně levicová strana Economic Freedom Fighters (EFF), která má v parlamentu 38 křesel. Jejím vůdcem je Julius Malema, který se stejně jako jeho příznivci často obléká do červených montérek a červeného baretu jako symbolů jejich příklonu k marxismu.
Malema řekl svým příznivcům na shromáždění EFF v roce 2016: „Až odsud odejdeme a uvidíte nějaký krásný kus půdy, který se vám líbí, obsaďte ho, patří vám. … Je to půda, kterou nám bílí lidé vzali silou a genocidou.“
Malema také vyzývá ke znárodnění všech forem bohatství v Jihoafrické republice, včetně půdy, dolů a bank. „To zlomí ekonomickou moc bělochů,“ sdělil Epoch Times. „Politicky jsou černoši svobodní. Ekonomicky jsme ale stále v řetězech,“ prohlašuje.
Malema je také nechvalně proslulý zpíváním bojové písně z doby apartheidu s názvem „Zabij Búra (Afrikánce), zabij farmáře“, o níž tvrdí, že by neměla být chápána doslovně. „Je to jen symbol černošského boje proti bílé nadvládě,“ uvedl.
Podle něj se běloši musí podělit o půdu, „než se v budoucnu stane něco špatného“. „Černoši jsou naštvaní. Vidí, jak jeden bílý farmář vlastní 100 tisíc hektarů půdy, zatímco hned vedle v chudinské čtvrti lidé bojují jen o kousek prostoru, kde by si mohli postavit chatrč.
„Chci, aby byli bílí farmáři vražděni? Ne. Chci, aby jejich půda byla přerozdělena chudým černochům? Ano. Zdvořile žádám, aby byla půda vrácena,“ podotýká.
Podněcování extrémisty
Chris Burgess, šéfredaktor jihoafrického zemědělského časopisu Landbouweekblad, uvedl pro Epoch Times, že je důležité si uvědomit, že k záborům půdy podněcuje jen „několik okrajových skupin“.
„Tento magazín od roku 1994 prošetřil nespočet případů obsazování farem. Potíže všem způsobují extremisté z levého i pravého spektra,“ vypráví.
Burgess řekl, že podle jeho názoru je právní stát v Jihoafrické republice stále funkční. „Politici pronášejí nezodpovědná prohlášení, to ano. Policie je často neschopná při řešení záborů půdy a často jedná příliš pomalu. Ale v zásadě jsou farmáři chráněni silným právním systémem,“ myslí si.
Předseda Demokratické aliance Steenhuisen ovšem namítá, že „organizované a nezákonné zabírání půdy“ představuje v Jihoafrické republice krizi. „Tato situace klade obrovskou finanční zátěž na tisíce soukromých vlastníků půdy, a to nejen bílých,“ říká a dodává: „Obsazování půdy je problémem už desetiletí, ale během covidových lockdownů se dramaticky zrychlilo, kdy majitelé přišli o nemovitosti v hodnotě miliard randů.“
Lockdown v Jihoafrické republice v reakci na pandemii covidu-19 byl jedním z nejdelších na světě. Trval od 23. března 2020 do 20. března 2022. Steenhuisen se domnívá, že současná legislativa na ochranu vlastníků půdy před nezákonnými okupanty není dostatečná, a Demokratická aliance proto předložila návrh zákona na zpřísnění pravidel.
Návrh požaduje zavedení přísných trestů pro ty, kteří podněcují nebo podporují organizované a nezákonné obsazování půdy.
– ete –
