Zásadní průvodce Parkinsonovou nemocí: příznaky, příčiny, léčba a přírodní prostředky

ZÁKLADNÍ PRŮVODCE

Parkinsonova nemoc postihuje přibližně 1 milion lidí v Severní Americe a více než 10 milionů lidí po celém světě. Ve Spojených státech se vyskytuje zhruba u 13 osob na 100 000 obyvatel, přičemž podle studie z roku 2022, podpořené Parkinsonovou nadací, je každoročně zaznamenáno přibližně 90 000 nových případů – což je nárůst oproti dřívějším 60 000. Ani Česko není výjimkou – s Parkinsonovou nemocí tu žije odhadem až 50 tisíc lidí a počet případů podle lékařů každoročně narůstá.

Jaké formy Parkinsonovy nemoci rozlišujeme?

Parkinsonova nemoc je postupující porucha nervového systému, která zasahuje části mozku zodpovědné za rovnováhu a pohyb. Rozlišujeme tři hlavní typy:

Idiopatická Parkinsonova nemoc

Idiopatická Parkinsonova nemoc je nejčastější formou tohoto onemocnění a její příčina není obecně známa. Projevuje se bradykinezí (zpomaleným pohybem) spolu s rigiditou, třesem nebo kombinací obou příznaků. Symptomy bývají výraznější na jedné polovině těla. Tento typ postihuje převážně starší osoby.

Parkinsonova nemoc s časným začátkem

Tento typ, známý také jako mladistvá forma Parkinsonovy nemoci, postihuje osoby mladší 60 let, obvykle ve věku 21 až 50 let. Jde o obzvláště náročnou formu onemocnění, často doprovázenou psychologickými a sociálními dopady. Časná forma Parkinsonovy nemoci bývá spojena s dystonií – poruchou hybnosti, která způsobuje mimovolní svalové stahy, jako je třes, záškuby či mimovolné pohyby.

Dědičná Parkinsonova nemoc

Dědičná forma Parkinsonovy nemoci souvisí s genetickou predispozicí – geny způsobující toto onemocnění se dědí z generace na generaci. Tato forma představuje přibližně 10 až 15 procent všech případů Parkinsonovy nemoci. Vědci objevili desítky genů, které jsou s tímto onemocněním spojeny – například LRRK2, PARK7 a SNCA.

Parkinsonovou nemocí trpí přibližně 1 milion lidí v Severní Americe a více než 10 milionů lidí po celém světě. Ve Spojených státech se Parkinsonova nemoc vyskytuje u přibližně 13 osob na 100 000 obyvatel, přičemž každoročně je zjištěno kolem 90 000 nových případů – oproti 60 000 případům v minulých letech, jak uvádí studie z roku 2022 podpořená Parkinson Foundation.

Jaké jsou příznaky a rané projevy Parkinsonovy nemoci?

Příznaky Parkinsonovy nemoci se rozvíjejí pomalu a zpočátku mohou být sotva patrné. Například se může objevit třes pouze v jedné ruce. Ačkoliv je třes typickým znakem Parkinsonovy nemoci, porucha často způsobuje také ztuhlost a zpomalení pohybů.

V časných stádiích onemocnění může mít člověk málo výrazů v obličeji nebo vůbec žádné. Při chůzi se mu nemusí pohybovat paže, řeč může být nezřetelná nebo tichá. Tyto příznaky se s postupem nemoci zhoršují.

Znaky a symptomy Parkinsonovy nemoci se liší člověk od člověka. Přestože rané projevy mohou být mírné nebo přehlížené, obvykle začínají na jedné polovině těla a i v pozdějších stádiích zůstávají na této straně výraznější, i když onemocnění zasáhne obě strany těla.

Příznaky Parkinsonovy nemoci mohou zahrnovat:

Třes: Třes je rytmické chvění, které obvykle začíná na končetině – nejčastěji na ruce nebo prstech. Pacienti s Parkinsonovou nemocí si mohou všímat pohybu, při němž palec a ukazováček třou o sebe – tzv. „pilulkový třes“. Třes se často objevuje v klidu a může při vykonávání činnosti ustoupit.

Zpomalený pohyb (bradykineze): Onemocnění postupně omezuje hybnost, takže i jednoduché úkony se stávají zdlouhavými a náročnými. Chůze se může změnit v šouravou, s kratšími kroky, a pacienti mohou mít potíže např. při vstávání ze židle.

Ztuhlost svalů: Ztuhnutí může postihnout svaly v jakékoli části těla. Svalová rigidita bývá bolestivá a omezuje rozsah pohybu.

Zhoršené držení těla a rovnováha: Postoj bývá nahrbený a pacienti mohou častěji padat nebo mít potíže s udržením rovnováhy.

Ztráta automatických pohybů: Dochází k úbytku mimovolních pohybů – pacient přestává například mrkat, usmívat se nebo přirozeně pohybovat pažemi při chůzi.

Změny řeči a polykání: Řeč může být tichá, zrychlená, nezřetelná nebo váhavá. Hlas bývá monotónní. Objevují se také potíže s polykáním, které začínají například kašláním při jídle nebo prodlouženou dobou jídla.

Mikrografie: Zmenšování a zhoršení rukopisu je častým příznakem. Pacienti si všímají, že je pro ně psaní stále obtížnější.

Parkinsonská chůze: V pozdějších stadiích nemoci je patrný typický vzorec chůze – drobné šouravé kroky, zkrácená délka kroku, shrbený postoj s hlavou vpřed, pokleslými rameny a pokrčenými koleny a kyčlemi. Typické je i omezené pohybování pažemi při chůzi, především na jedné straně těla.

Co způsobuje Parkinsonovu nemoc?

Parkinsonova nemoc je postupující onemocnění, které vzniká v důsledku degenerace, rozpadu nebo odumírání neuronů (nervových buněk) v mozku, jež řídí pohyb.

Nejvýraznější příznaky jsou spojeny se ztrátou neuronů, které produkují dopamin – chemického posla v mozku. Pokles hladiny dopaminu vede k narušení mozkové aktivity, což způsobuje poruchy pohybu a další příznaky související s postupem nemoci. Studie ukazují, že symptomy Parkinsonovy nemoci se projevují tehdy, když dojde ke ztrátě 80 procent a více buněk produkujících dopamin.

Dopamin za normálních okolností působí v rovnováze s dalšími neurotransmitery a napomáhá koordinaci milionů nervových a svalových buněk zapojených do pohybu. Když je dopaminu nedostatek, rovnováha je narušena – výsledkem jsou třes, ztuhlost, zpomalený pohyb a poruchy rovnováhy a koordinace.

Přesná příčina Parkinsonovy nemoci není dosud známa, ale předpokládá se, že na jejím vzniku se podílí více faktorů.

Genetické faktory

Výzkum z roku 2005 odhalil jednu konkrétní mutaci v genu spojeném s Parkinsonovou nemocí, která je považována za příčinu přibližně 5 procent dědičných případů. Vědci identifikovali specifické genetické změny, které mohou Parkinsonovu nemoc způsobit. Tyto geny se však vyskytují vzácně – obvykle pouze v případech, kdy je nemocí postiženo více členů rodiny.

Některé genetické varianty zřejmě zvyšují riziko vzniku Parkinsonovy nemoci, ale každá z těchto mutací představuje jen mírné riziko. Vědci zkoumali a porovnávali DNA osob trpících Parkinsonovou nemocí a objevili desítky genových mutací s touto nemocí spojených.

Ačkoli je s vyšším rizikem vzniku Parkinsonovy nemoci spojeno více genetických mutací, většina pacientů tyto genetické varianty nemá.

Vlivy prostředí

Expozice toxinům nebo jiným faktorům prostředí může zvyšovat riziko vzniku Parkinsonovy nemoci. Vztah mezi genetickými předpoklady a vnějšími vlivy je často velmi složitý. Mezi rizikové faktory patří poranění hlavy, místo bydliště nebo kontakt s pesticidy.

Ačkoli je Parkinsonova nemoc spojována s pesticidy a úrazy hlavy, většina pacientů nemá žádnou zjevnou expozici těmto environmentálním vlivům.

Vědci se domnívají, že v mozku lidí postižených Parkinsonovou nemocí dochází k mnoha změnám, jejichž příčiny zatím nejsou zcela jasné. Mezi příklady těchto změn patří:

• Přítomnost Lewyho tělísek: Lewyho tělíska jsou shluky specifických látek uvnitř mozkových buněk a představují mikroskopický znak Parkinsonovy nemoci. Vědci se domnívají, že tato tělíska mohou skrývat důležitý klíč k pochopení příčiny onemocnění.

• Alfa-synuklein obsažený v Lewyho tělískách: Přestože bylo v Lewyho tělískách identifikováno více látek, vědci považují za zásadní jednu z nich – přirozeně se vyskytující a rozšířený protein zvaný alfa-synuklein. V Lewyho tělískách se nachází ve formě, kterou buňky nedokážou rozložit. Tento jev je v současnosti významným předmětem výzkumu.

Jaká jsou stádia Parkinsonovy nemoci?

Parkinsonova nemoc se dělí do pěti stádií:

Stádium 1

V tomto stádiu se projevují mírné příznaky, které nezasahují do každodenního života. Může dojít k lehkým změnám mimiky, držení těla a způsobu chůze. Příznaky se obvykle vyskytují pouze na jedné straně těla. Projevy bývají tak nenápadné, že si jich okolí zprvu nemusí vůbec všimnout.

Stádium 2

Příznaky jsou středně silné a viditelné i pro ostatní. Projevují se na obou stranách těla. Běžné denní činnosti lze nadále vykonávat, avšak kvůli zvýšené svalové ztuhlosti se mohou prodlužovat nebo být obtížnější. Rovnováha zatím není výrazně narušena, ale držení těla se dále zhoršuje.

Stádium 3

Tzv. střední stádium, v němž se objevují poruchy rovnováhy, které mohou vést k pádům. Pohyby se výrazně zpomalují. Každodenní činnosti, jako je koupání, oblékání nebo jídlo, jsou stále možné, ale vykonávají se velmi pomalu a s obtížemi.

Stádium 4

Příznaky se stávají závažnými. Osoba již není schopna žít samostatně, protože nezvládá běžné denní činnosti bez pomoci. Může se sice ještě postavit bez opory, ale kvůli častým pádům není schopna samostatné chůze a potřebuje chodítko nebo jinou pomůcku.

Stádium 5

Páté stádium je nejpokročilejší formou Parkinsonovy nemoci. Výrazná svalová ztuhlost způsobuje časté pády a znemožňuje samostatné postavení. Objevují se poruchy kognitivních funkcí, které mohou zahrnovat halucinace, demenci a poruchy spánku. Osoba v tomto stádiu je upoutána na lůžko a k přesunu potřebuje invalidní vozík. Kvalita života se výrazně zhoršuje.

Kdo má vyšší pravděpodobnost onemocnění Parkinsonovou nemocí?

Ačkoli se Parkinsonova nemoc obvykle považuje za onemocnění starší populace, odhaduje se, že u jednoho z deseti pacientů je nemoc diagnostikována před 50. rokem věku. Průměrný věk nástupu nemoci je 60 let a více.

Existují určité predispozice, rizikové faktory a okolnosti, které zvyšují pravděpodobnost vzniku Parkinsonovy nemoci.

Parkinsonova nemoc postihuje muže i ženy, avšak u mužů se vyskytuje přibližně o 50 procent častěji.

Člověk, jehož rodič nebo sourozenec trpí Parkinsonovou nemocí, má přibližně dvojnásobné riziko, že onemocnění rozvine také.

Riziko může zvýšit expozice chemikáliím, jako jsou herbicidy a pesticidy, případně vystavení látce Agent Orange během války ve Vietnamu.

Vyšší pravděpodobnost vzniku Parkinsonovy nemoci mají také lidé, kteří prodělali úraz hlavy nebo opakovaná poranění hlavy.

Jaké testy se používají k diagnostice Parkinsonovy nemoci?

Parkinsonovu nemoc nelze diagnostikovat jedním konkrétním testem. Diagnózu stanovuje neurolog – specializovaný lékař, který se věnuje poruchám nervového systému – na základě zdravotní anamnézy pacienta a zhodnocení jeho konkrétních příznaků během neurologického a fyzikálního vyšetření.

Zobrazovací metody nejsou při diagnostice Parkinsonovy nemoci zásadní, lékař však může doporučit následující vyšetření:

• SPECT (jednofotonová emisní počítačová tomografie): Jedná se o jaderně-medicínské vyšetření, které umožňuje lékaři zobrazit orgány, tkáně a kosti. Používá radioaktivní látku a speciální kameru k vytvoření trojrozměrného obrazu.

• DaTscan (dopaminový transportní sken): Tato zobrazovací metoda umožňuje vizualizaci dopaminového systému v mozku. Podobá se magnetické rezonanci, ale místo struktury zobrazuje funkci mozku. Ačkoli může podpořit diagnózu Parkinsonovy nemoci, u většiny pacientů není nutná.

• MRI mozku: Bezbolestné vyšetření, které poskytuje detailní snímky struktury mozku. Lékaři ho využívají k posouzení, diagnostice a sledování stavů postihujících mozek a jiné vnitřní struktury hlavy.

• Transkraniální sonografie (TCS): Relativně nová ultrazvuková metoda, která zobrazuje echogenitu mozkové tkáně přes lebeční kost. Pomáhá rozlišit idiopatickou Parkinsonovu nemoc od jiných parkinsonských syndromů.

• PET (pozitronová emisní tomografie): Slouží k posouzení mozkové funkce a aktivity v oblastech mozku, které se podílejí na pohybu.

Stanovení diagnózy Parkinsonovy nemoci často vyžaduje čas. Lékaři proto doporučují pravidelné kontroly u neurologa, který sleduje vývoj příznaků v delším časovém období.

Jaké komplikace může Parkinsonova nemoc způsobit?

Parkinsonova nemoc je často spojena s dalšími zdravotními obtížemi nebo komplikacemi. Některé z těchto stavů lze však zmírnit nebo léčit.

• Poruchy myšlení: U pacientů se mohou objevit demence, kognitivní poruchy nebo zhoršení schopnosti soustředění a uvažování. Tyto problémy se obvykle rozvíjejí v pozdějších stádiích nemoci. Určitou úlevu mohou přinést léky a behaviorální terapie.

• Poruchy spánku: Lidé s Parkinsonovou nemocí mívají problémy se spánkem – často se v noci budí, vstávají velmi brzy nebo usínají během dne. Až 40 procent pacientů trpí spánkovou apnoe. Upravující medikace může zlepšit kvalitu spánku.

• Emoční změny a deprese: Mnoho pacientů s Parkinsonovou nemocí trpí depresí. Léčba deprese může výrazně usnadnit zvládání dalších aspektů onemocnění. Běžné jsou i další emoční projevy jako ztráta motivace, strach či úzkost, které rovněž reagují na léčbu.

• Problémy s kousáním a přijímáním potravy: V pokročilých stádiích nemoci může Parkinsonova choroba ovlivnit svaly v ústech, což ztěžuje kousání. To může vést k riziku dušení.

• Polykací potíže: Postupem nemoci může být narušena schopnost polykání, což může mít za následek podvýživu. Zpomalené polykání také vede k hromadění slin v ústech a ke slinění.

• Únava: Pacienti bývají vyčerpaní a snadno se unaví, zejména v pozdějších částech dne.

• Problémy s močovým měchýřem: Parkinsonova nemoc může způsobit potíže s močením – ať už jde o neschopnost vymočit se, nebo naopak ztrátu kontroly nad močovým měchýřem. Studie uvádějí, že močovými problémy trpí 30 až 40 procent pacientů.

Jak se Parkinsonova nemoc léčí?

Parkinsonova nemoc není v současnosti vyléčitelná, ale je léčitelná. Existují léky, které pomáhají zmírnit příznaky a často výrazně zlepšují kvalitu života. V pokročilejších případech může být doporučena i operace.

Kromě farmakologické léčby může lékař doporučit také úpravy životního stylu, zejména pravidelné fyzické cvičení. Fyzioterapie zaměřená na protahování a udržení rovnováhy je u některých pacientů nezbytná. Pokud se objeví potíže s řečí, může pomoci logoped.

Léky

Léky používané při Parkinsonově nemoci mají za úkol buď zvýšit hladinu dopaminu v mozku, nebo napodobit jeho účinek, a tím zmírnit problémy s pohybem, třesem či chůzí.

Mezi běžně používané léky patří:

• Karbidopa-levodopa: Nejúčinnější léčba nahrazující dopamin. Levodopa proniká do mozku a mění se na dopamin, zatímco karbidopa chrání levodopu před předčasným přeměněním mimo mozek.
• Inhalovaná forma karbidopa-levodopy: Tato inhalační varianta pomáhá zvládat příznaky v době, kdy během dne přestávají perorální léky účinkovat.
• Infuzní forma karbidopa-levodopy: Gel podávaný pomocí hadičky přímo do tenkého střeva. Určeno pro pacienty v pokročilých stadiích onemocnění.
• Agonisté dopaminu: Napodobují účinek dopaminu v mozku. Nejsou sice tak účinní jako levodopa, ale jejich účinek je delší. Často se kombinují s levodopou pro vyrovnání jejích kolísajících účinků.
• Inhibitory MAO-B: Zabraňují rozkladu dopaminu v mozku blokováním enzymu monoaminoxidázy typu B.
• Inhibitory COMT (katechol-O-methyltransferázy): Prodlužují účinek levodopy tím, že blokují enzym, který dopamin rozkládá.
• Anticholinergika: Blokují účinek neurotransmiteru acetylcholinu a pomáhají kontrolovat třes a další příznaky Parkinsonovy nemoci.
• Amantadin: Podporuje tvorbu dopaminu a dočasně zmírňuje příznaky v časných stadiích onemocnění. V pozdějších stádiích se může podávat s karbidopa-levodopou ke zvládnutí dyskinezí (mimovolních pohybů) způsobených touto terapií.
• Antagonisté adenosinových receptorů (A2A): Působí na části mozku, které ovlivňují reakci na dopamin, a podporují jeho uvolňování.
• Pimavanserin: Lék určený k léčbě halucinací a bludů, které se mohou u některých pacientů s Parkinsonovou nemocí objevit.

Chirurgická léčba a zákroky

Hluboká mozková stimulace (Deep Brain Stimulation, DBS) se obvykle nabízí pacientům s pokročilou Parkinsonovou nemocí, u nichž dochází ke kolísání účinku léků (zejména levodopy). Tento zákrok může pomoci zmírnit třes, stabilizovat výkyvy v účinnosti léků, omezit nebo zastavit mimovolní pohyby, snížit ztuhlost a zlepšit pohybové schopnosti.

Při DBS se do určité části mozku zavádějí elektrody, které jsou propojeny s generátorem umístěným v oblasti hrudníku u klíční kosti. Generátor vysílá do mozku elektrické impulzy, které mohou zmírnit příznaky Parkinsonovy nemoci.

Pokročilé léčebné metody

Ultrazvuk cílený pomocí magnetické rezonance (MRI-guided focused ultrasound, MRgFUS) je minimálně invazivní zákrok, který některým pacientům s Parkinsonovou nemocí pomáhá zvládnout třes. Pomocí magnetické rezonance se ultrazvuk zaměřuje na oblast mozku, kde třes vzniká. Vysokofrekvenční ultrazvukové vlny poté „spálí“ přesně vybranou tkáň, která se na vzniku třesu podílí.

Jak ovlivňuje nastavení mysli Parkinsonovu nemoc?

Lidé žijící s Parkinsonovou nemocí čelí řadě obtíží, postižení a bolesti, které jim ztěžují každodenní život. Tyto výzvy se často odrážejí na jejich fyzické, emoční i duševní pohodě. Přesto průzkum z roku 2022 ukazuje, že přístup a nastavení mysli hrají klíčovou roli v kvalitě života.

Roční průzkum Parkinson’s Disease in America, kterého se zúčastnilo více než 1 400 pacientů s diagnostikovanou Parkinsonovou nemocí, odhalil, že 75 procent respondentů považuje svůj postoj za zásadní faktor ovlivňující kvalitu jejich života. Přibližně 70 procent uvedlo, že potřebují nějaký druh podpory – nejčastěji emoční podporu.

Účastníci průzkumu pozitivně reagovali na humor – 51 procent uvedlo, že používají smích a vtip jako strategii zvládání nemoci. Téměř polovina dotázaných cítila, že jejich víra nebo spiritualita hraje významnou roli při udržování pozitivního postoje. Mnozí také sdíleli, že jim pomáhá zůstat aktivní a zaměstnaní – díky tomu si udržují dobrou náladu.

Mezi oblíbené činnosti patřily například:

• dobrovolnictví
• ruční práce
• čtení
• psaní deníku
• meditace
• nakupování
• malování
• čas strávený s rodinou a přáteli

Jaké přírodní prostředky mohou pomoci při Parkinsonově nemoci?

Přestože je Parkinsonova nemoc postupující poruchou, příznaky se obvykle zvládají pomocí léků, které zpomalují její průběh a zlepšují hybnost i funkčnost.

Postupem času však účinnost tradičních léků slábne. Proto je důležité již v raných stádiích nemoci podniknout další kroky ke zpomalení progrese. Byla identifikována řada přírodních metod, které mohou pomoci tento vážný stav zmírnit.

Doplňky stravy

Vyvážená strava poskytuje pacientům s Parkinsonovou nemocí dostatek živin, vitamínů a minerálů. Výzkumy však naznačují, že doplnění výživy o specifické látky může napomoci zmírnit některé příznaky onemocnění.

• Koenzym Q10 (CoQ10): Látka, kterou si tělo vytváří samo a která pomáhá buňkám získávat energii z kyslíku. Ačkoli se závěry studií různí, některé naznačují, že vysoké dávky CoQ10 mohou v raných stádiích zpomalit průběh Parkinsonovy nemoci.
• Vitaminy C a E: Podle jedné studie vedlo užívání vysokých dávek těchto antioxidantů ke snížení rizika Parkinsonovy nemoci až o 32 procent.
• CDP-cholin (cytidindifosfocholin): Látka přirozeně vznikající v těle, která zřejmě zvyšuje hladinu dopaminu. Podle údajů nemocnice Mount Sinai jedna studie prokázala, že pacienti užívající 400 mg CDP-cholinu třikrát denně mohli snížit dávku levodopy.
• Fosfatidylserin (PS): Klíčová látka pro správnou činnost mozku, kterou si tělo tvoří samo. U pacientů s Parkinsonovou nemocí bývá její hladina snížena. Vědci zjistili, že užívání 100 mg PS třikrát denně zlepšilo náladu a kognitivní funkce u lidí s Parkinsonovou nemocí a Alzheimerovou demencí.
• NADH (nikotinamidadenindinukleotid + vodík): Aktivní forma vitaminu B3, která podporuje tvorbu dopaminu. Výsledky studií jsou různé – některé využívaly injekční podání místo perorálního.

Masáže

Masáže mohou pomoci zlepšit prokrvení a snížit svalové křeče. Specificky kraniosakrální terapie, která se zaměřuje na mozek a páteř, může podle některých zdrojů zmírnit třes a zlepšit celkovou funkci organismu.

Terapie propojující tělo a mysl

Cvičení jako tai-chi, jóga a qigong mohou zlepšit rovnováhu, flexibilitu a rozsah pohybu u pacientů s Parkinsonovou nemocí. Tyto formy pohybu navíc podporují dobrou náladu a kvalitní spánek.

Tradiční čínská medicína a akupunktura

Tradiční čínská medicína (TČM) vnímá nemoc jako důsledek vnitřní nerovnováhy. Parkinsonova nemoc se v TČM tradičně léčila akupunkturou a bylinnými přípravky. Někteří pacienti uvádějí, že akupunktura jim pomáhá zlepšit spánek.

Lze Parkinsonově nemoci předejít?

Ačkoli dosud neexistuje jednoznačně prokázaný způsob, jak Parkinsonově nemoci předejít, „mozku prospěšná“ strava a pravidelná fyzická aktivita mohou pomoci snížit riziko nebo oddálit nástup příznaků.

Výzkumy naznačují, že určité stravovací návyky mohou mít příznivý vliv na mozek a potenciálně zpomalit nebo zabránit rozvoji Parkinsonovy nemoci.

Středomořská strava

Středomořská strava je bohatá na olivový olej, ryby, ovoce, zeleninu a celozrnné obiloviny. Je spojována se sníženým rizikem rozvoje Parkinsonovy nemoci a s oddálením jejího nástupu.

Různé antioxidanty a protizánětlivé složky této stravy mohou v mozku zpomalit nebo zastavit odumírání nervových buněk produkujících dopamin.

Středomořská strava zároveň omezuje konzumaci mléčných výrobků, které bývají spojovány se zvýšeným rizikem Parkinsonovy nemoci.

Základními prvky této stravy jsou především rostlinné potraviny – ovoce a zelenina, ořechy, čočka, celozrnné obiloviny, luštěniny, hrách, fazole a cizrna. Červené maso je vhodné pouze několikrát týdně, naopak několikrát týdně se doporučuje menší porce libových bílkovin, jako je kuřecí maso, losos, tuňák albacore nebo makrela.

Kofein

Řada studií prokázala souvislost mezi konzumací kofeinu a nižším rizikem rozvoje Parkinsonovy nemoci.

Kofein má neuroprotektivní účinek – chrání mozek před poškozením způsobeným zánětem nebo toxickou chemickou reakcí zvanou oxidační stres. Protože jak zánět, tak oxidační stres jsou spojovány se spuštěním Parkinsonovy nemoci, jejich potlačení může zpomalit úbytek nervových buněk produkujících dopamin.

Fyzická aktivita

Výzkumy ukazují, že středně intenzivní až intenzivní fyzické cvičení je spojeno s nižším rizikem vzniku Parkinsonovy nemoci.

Vědci se domnívají, že cvičení pomáhá snižovat oxidační stres, zánět a abnormální hromadění proteinu alfa-synukleinu v mozku. U Parkinsonovy nemoci vytváří tento protein toxické shluky, známé jako Lewyho tělíska, uvnitř nervových buněk produkujících dopamin – a ty přispívají k jejich odumírání.

Fyzická aktivita zlepšuje příznaky u pacientů s Parkinsonovou nemocí. Zpomaluje průběh onemocnění, zmírňuje bolest s ním spojenou, prodlužuje samostatnou pohyblivost (např. rovnováhu, chůzi a sílu) a zlepšuje paměť, spánek i náladu.

Zařazení každodenního cvičení pomáhá posilovat svaly, udržovat flexibilitu, zmírňovat depresi a zlepšovat rovnováhu. Někteří pacienti si sestavují cvičební plán s fyzioterapeutem, jiní se věnují plavání, aerobiku, posilovacím cvičením, józe, tai-či apod.

Při cvičení zvažte středně až vysoce intenzivní aktivity, jako například:

• svižná chůze,
• čtyřhra v tenise,
• jízda na kole pomaleji než 16 km/h,
• vodní aerobik.

Za intenzivní fyzickou aktivitu se považuje např.:

• běh,
• plavání na délky,
• chůze do kopce,
• dvouhra v tenise,
• jízda na kole rychleji než 16 km/h.

Protahování ztuhlých svalů navíc pomáhá zlepšit rovnováhu a držení těla a ulevuje při obtížích s pohybem, například při chůzi.peutem na vytvoření individuálního plánu, jiní volí aktivity jako plavání, aerobik, posilování, jógu, tai-chi apod.

Protahování ztuhlých svalů pomáhá zlepšit rovnováhu, držení těla a zmírnit pohybové obtíže, včetně chůze.

• Příjem bílkovin: Konzumace bílkovin pomáhá předcházet úbytku hmotnosti a svalové hmoty, podporuje hojení ran a zvyšuje odolnost vůči nemocem. Důležité je udržet vyvážený příjem, aby nedocházelo k nadbytku bílkovin.
• Zvýšit příjem vlákniny: Pacienti s Parkinsonovou nemocí mívají zvýšené riziko zácpy. Konzumace potravin bohatých na vlákninu – zejména zeleniny – pomáhá tomuto problému předcházet.
• Trénink chůze: Gait trénink (trénink správné chůze) pomáhá zlepšit rovnováhu, snižuje riziko pádů a koriguje typický parkinsonovský vzorec chůze.

–ete–