Krátká válka mezi Izraelem a Íránem zvýraznila íránská partnerství s dalšími odpůrci USA, především s Ruskem a Čínou.
Přestože mezi Íránem, Čínou, Ruskem a dalšími spřízněnými státy neexistuje formální aliance, jejich politické a hospodářské vztahy jsou často vnímány jako faktická koalice namířená proti Západu vedenému Spojenými státy.
V souladu s tím vládnoucí Komunistická strana Číny veřejně odsoudila izraelské a americké útoky na íránská jaderná a vojenská zařízení jako porušení íránské suverenity. Penzionovaný kapitán amerického námořnictva Stu Cvrk ve svém komentáři pro Epoch Times napsal, že konflikt poškodil „dlouhodobé zájmy“ čínského režimu. Upozornil na rozsáhlé čínské investice v Íránu, včetně dřívější pomoci teheránskému jadernému programu a masivního dovozu íránské ropy.
Cai Shenkun, nezávislý komentátor dění v Číně, který žije v exilu, řekl Epoch Times, že rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa provést chirurgicky přesný úder na íránská jaderná zařízení nemělo jen zbrzdit jeho jaderný program, ale také vyslat vzkaz dalším režimům s protiamerickým zaměřením.
Podle Caie si Trump v předchozích měsících získal pověst podnikatele, který nechce zatahovat Spojené státy do vojenských konfliktů. „Teď je ale jasné, že tito diktátoři nedokáží předvídat jeho kroky, takže se ho skutečně bojí,“ řekl a dodal: „Trump jedná rozhodně — když řekne, že udeří, neváhá tak učinit.“
Dodal, že Trumpova ochota podpořit Izrael zvyšuje pravděpodobnost, že americká vláda nezůstane nečinná, pokud by se čínský režim pokusil o násilné převzetí Taiwanu. Pokud by se Peking „pokusil zahájit válku v Taiwanském průlivu, mohly by Spojené státy poskytnout Taiwanu zbraně určené k dekapitačním úderům“ klíčových vojenských či politických představitelů, řekl a poznamenal, že „právě dekapitačních úderů se komunističtí funkcionáři bojí nejvíce“.
Spojené státy se zapojily do konfliktu mezi Izraelem a Íránem 21. a 22. června, zhruba týden po prvních izraelských úderech. Trump tehdy nařídil dálkový letecký úder, při němž bombardéry stealth svrhly průrazné pumy (bunker busters) na tři hlavní íránská jaderná zařízení ukrytá stovky metrů pod zemí. Tato speciální zbraň, kterou disponují pouze Spojené státy, dokáže zničit cíle umístěné hluboko pod zemí.
Mezinárodní agentura pro atomovou energii odhadla, že íránští vědci obohatili stovky kilogramů uranu na 60 procent. Pokud by byl tento materiál obohacen na 90 procent, měl by podle odhadů amerických představitelů Írán dostatek suroviny na výrobu přibližně deseti jaderných bomb.
Zatímco přesné množství částečně obohaceného íránského uranu zůstává neznámé, rozsah izraelských a amerických leteckých útoků a šok vyvolaný izraelskými „popravčími“ operacemi upozornily na slabiny íránského režimu.
Wu Jialong, čínský exilový komentátor, který se specializuje na analýzu ekonomiky a aktuálního dění v Číně, řekl pro Epoch Times, že izraelské útoky spolu s bezprecedentním nasazením těžkých amerických průrazných pum proti íránským jaderným zařízením, nacházejícím se 80 metrů pod zemí, nepřímo varovaly vedení Komunistické strany Číny.
Ta řídí Čínu z Zhongnanhai, komplexu vedle císařského paláce v areálu Zakázaného města v Pekingu. Čínská Lidová osvobozenecká armáda (LOA), která je přímo podřízena straně a jejímu vůdci Xi Jinpingovi, má podzemní velitelské stanoviště v hloubce 60 metrů pod Západními horami, což je hornatá oblast na okraji Pekingu.
„Trump se rozhodl udeřit na Írán, čímž čínskému režimu ukázal, že ani úkryt desítky metrů pod zemí vás před americkou armádou neochrání,“ poznamenal Wu.
Cai Shenkun dodal, že zkušenost Íránu, pokořeného mnohem menším Izraelem, je varovným ponaučením pro ty ve vedení strany, kteří prosazují invazi na Taiwan – demokraticky spravovaný ostrovní stát, na který si čínský režim činí nárok.
„Izrael prorazil takzvané obranné linie Íránu a rozmetal ochrannou síť, kterou mu Komunistická strana Číny vybudovala,“ řekl. To podle něj nevěstí nic dobrého pro technické schopnosti samotné čínské armády v případě války.
Spolupráce a závislost
Írán je od roku 1979 pod kontrolou islámské teokracie, která se chopila moci během revoluce, jež svrhla prozápadního šáha a vyhnala jej i s rodinou, dynastií Pahlaví, do exilu. Od té doby udržuje Írán nepřátelské vztahy se Spojenými státy, Izraelem a dalšími zeměmi, přičemž jeho vůdci opakovaně volají po zničení Ameriky, označované za „Velkého satana“.
Zatímco vztahy Íránu s Ruskem se zlepšily po rozpadu Sovětského svazu, přičemž sovětští komunisté byli íránským duchovním režimem označováni jako „Malý satan“, s komunistickou Čínou udržuje Teherán přátelské vztahy a silné hospodářské vazby již dlouhé roky.
Od revoluce v roce 1979 investovala Čína do Íránu desítky miliard dolarů, především do jeho ropné infrastruktury, a od roku 2009 je jeho největším obchodním partnerem. V roce 2021 podepsaly Čína a Írán dokument označovaný jako „25leté partnerství o spolupráci“, který podle některých analytiků prohlubuje hospodářskou závislost Íránu na Pekingu.
Podle analytické společnosti Kpler Čína kupuje 90 procent íránské ropy. Ropa je pro Peking klíčovým zdrojem, jelikož vlastní čínská naleziště nestačí pokrýt obrovskou spotřebu průmyslu a obyvatel.
Čínsko-íránská spolupráce pod tlakem
Izraelským silám se podařilo zneškodnit celou íránskou síť protivzdušné obrany kombinací konvenčního letectva a operací prováděných tajnými agenty přímo na území Íránu. Izraelská zpravodajská služba sehrála podle dostupných informací klíčovou roli při lokalizaci íránských vojenských velitelů určených k likvidaci, mezi nimiž byl i Hosejn Salámí, velitel elitních jednotek Íránských revolučních gard (IRG).
Čína, která v 60. letech vyvinula jaderné technologie a otestovala první čínskou jadernou bombu, poskytla od 80. let zásadní pomoc íránskému jadernému energetickému programu. V roce 1990 podepsala s Teheránem tajnou dohodu o spolupráci v oblasti jaderného výzkumu. Írán rovněž získává značnou část svého vojenského vybavení z Číny, což hrálo důležitou roli i během íránsko-irácké války v letech 1980–1988.
Poslední konflikt s Izraelem však vyvolal pochybnosti o účinnosti čínského vybavení v íránských rukou, stejně jako o tom, do jaké míry jsou Čína a Rusko – hlavní íránští spojenci – schopny nebo ochotny Teherán proti Spojeným státům skutečně bránit.
„Írán zastupuje v regionu Blízkého východu zájmy jak komunistické Číny, tak Ruska,“ uvedl Kuo Yu-jen, zástupce ředitele Institutu pro výzkum národní politiky na Taiwanu, na fóru konaném 18. června.
Poznamenal, že katastrofální selhání íránských sil protivzdušné obrany představuje ostudu jak pro Peking, tak pro Moskvu. Podle zprávy Jane’s Defence Weekly z roku 2017, na kterou se odvolává čínské médium, je íránský systém velení a řízení protivzdušné obrany Negah, který byl aktivní v době izraelských úderů, založen na čínském systému JY-10. Epoch Times nemohou tuto informaci nezávisle ověřit.
Írán navíc koncem roku 2024 nasadil laserové systémy protivzdušné obrany Shennong 3000/5000 čínské výroby, avšak tyto systémy – stejně jako radarové komplexy Negah – byly izraelskými silami snadno obejity nebo zničeny. Další íránské systémy protivzdušné obrany jsou ruského původu. Írán zase zůstává významným dodavatelem vojenských dronů pro ruské vojsko ve válce na Ukrajině.
– ete –
