Spíše než zajištění energetických potřeb země má budoucí největší vodní elektrárna světa rostoucí v Tibetu sloužit k vystavování čínské nadřazenosti a obnovení národní hrdosti, míní čínský hydrolog.
Projekt oficiálně označovaný jako Vodní elektrárna Motuo má vyrůst v okrese Motuo (tibetsky Medog) na řece Yarlung Tsangpo (Jarlung Cangpo) v Tibetské autonomní oblasti. Tato řeka se dále nazývá Siang v indickém státě Ásám, aby se následně stala indickou Brahmaputrou a bangladéšskou Džamunou. Co do průtoku jde o jeden z největších veletoků světa.
Přehrada má stát 167 miliard dolarů. Její stavba byla oficiálně schválena v prosinci 2024, přičemž stavět se začalo letos 19. července. Čínské úřady prezentují projekt jako klíčový zdroj obnovitelné energie, který podpoří klimatické cíle země, jakož i prostředek k podpoře průmyslového růstu a tvorby pracovních míst v Tibetu.
Motuo bude už šestým projektem Číny na řece Yarlung Tsangpo, tentokrát na jejím dolním toku poblíž města Nyingchi. Na rozdíl od již fungující gravitační přehrady Zangmu postavené výše po proudu má být Motuo více-tunelovým průtočným systémem, což podle Pekingu řeší obavy Indie, že by Čína mohla uvolnit příval vody směrem k obyvatelům žijícím níže po proudu. Indie však tvrdí, že přehrada bude i tak muset zadržovat dostatek vody, aby turbíny mohly fungovat v průběhu různých ročních období.
Po dokončení by se Motuo měla stát největší vodní elektrárnou na světě s předpokládanou roční výrobou 300 terawatthodin (TWh), čímž výrazně překoná dosavadní rekord 112 TWh, který drží další čínská přehrada Tři soutěsky. Pro srovnání, v České republice se v roce 2024 vyrobilo necelých 74 TWh elektřiny.
Čínský rekord však ohrožují plány Konžské demokratické republiky, kde se připravuje obrovská přehrada Grand Inga (Inga 3) na řece Kongo. Projekt je zatím ve fázi plánování, ale počítá se s více než dvojnásobným instalovaným výkonem oproti Třem soutěskám s odhadovanou výrobou 250–300 TWh ročně.
Čína má přebytek elektřiny
„Čína v současnosti vyrábí více elektřiny, než její obyvatelstvo spotřebuje,“ uvedl v rozhovoru pro Epoch Times čínský hydrolog Wang Weiluo, který nyní žije v Německu. „Na dolním toku Yarlung Tsangpa prostě není potřeba budovat novou vodní elektrárnu,“ prohlásil uznávaný hydraulický inženýr se bohatými znalostmi v oblasti bezpečnosti přehrad, správy nádrží a povodňových rizik v Číně.
„Čína má teď přebytek energie. Spousta solárních zařízení je nevyužitá,“ řekl Wang s tím, že i navzdory tomu jeho bývalá vlast zůstává čistým dovozcem fosilních paliv, zejména ropy a plynu.
Podle Zprávy o rozvoji čínského energetického trhu za rok 2024 vyrobila země celkem 10 090 TWh elektřiny, zatímco celková spotřeba činila 9 850 TWh. Přebytek tak činil kolem 240 TWh, což je více než dvojnásobek roční výroby Tří soutěsek. „Tato čísla jasně ukazují, že Čína netrpí nedostatkem energie. Není zde energetické odůvodnění pro spuštění projektu Motuo,“ uvedl Wang k rizikovým plánům a upozornil i na tektonickou nestabilitu oblasti, která představuje obrovské strukturální riziko.
Hlavní starostí čínské vlády by podle Wanga měla být strukturální integrita a bezpečnost, avšak komunistický režim má za sebou historii ignorování varování odborníků. Wang ve svých textech veřejně kritizoval nehodovost čínských přehrad, přičemž upozorňuje, že mnohé z nich trpí špatným technickým návrhem a chaotickou, roztříštěnou správou.
Pohlaváři v Pekingu nechali podle něj vybudovat bezprecedentní množství přehrad a nádrží (po celé zemi jich je kolem 90 tisíc), přičemž asi 40 procent z nich je klasifikováno jako nebezpečné nebo nevyhovující. Mnohé jsou špatně udržované nebo dokonce opuštěné.
„Jsou to časované bomby, které mohou kdykoli explodovat,“ napsal ve svém komentáři v roce 2019. Wang tvrdí, že hlavním motivem vůdce Komunistické strany Číny a prezidenta Xi Jingpinga při prosazování projektu Motuo je snaha udržet si status světového lídra ve velkých vodních dílech – postavení, které je nyní ohroženo plánovanou megapřehradou v Kongu.
„Za vlády čínského režimu byla vodní energetika vždy prosazována s politickým myšlením – cílem je překonat zbytek světa,“ vyslovil se Wang pro Epoch Times. „Posedlost strany vodními projekty je rovněž poháněna autoritářskou mentalitou, která usiluje o kontrolu všech zdrojů,“ dodal.
Předstihnout přehradu Itaipú
Wang uvedl, že i přehrada Tři soutěsky byla původně navržena proto, aby překonala přehradu Itaipú na hranici Brazílie a Paraguaye, která si od spuštění první turbíny v roce 1984 dlouho držela prvenství ve výrobě vodní energie.
Čína zahájila stavbu Tří soutěsek v prosinci 1994. Samotná hráz byla dokončena v roce 2006 a elektrárna s výkonem 22,5 gigawatt (GW) byla plně uvedena do provozu v roce 2009, kdy začaly fungovat všechny turbíny. Od té doby spolu obě přehrady soupeří o světovou dominanci, přičemž Tři soutěsky drží od roku 2017 prvenství v množství vyrobené elektřiny.
„Projekt Tří soutěsek vytvořil přes 100 světových rekordů. Komunistická strana Číny na něj byla nesmírně hrdá a podobně to cítili i mnozí obyčejní Číňané,“ řekl Wang. „Ale když vezmete v úvahu rozsah nuceného vystěhování, celkové náklady na stavbu, problémy po dokončení a finanční zátěž Fondu Tří soutěsek, není na tom ve skutečnosti nic, na co by bylo možné být hrdý.“
Jenže radost Pekingu netrvala dlouho. Od roku 2000 probíhají v Kongu seriózní studie proveditelnosti a rozvojové plány na výstavbu obří přehrady Inga 3, kterou má tvořit několik po sobě jdoucích vodních elektráren. Plány na vodní projekty v Tibetu sahají rovněž do počátku 21. století.
Motuo má být systémem pěti přehrad propojených čtyřmi dvacet kilometrů dlouhými tunely proráženými skrz horu Namcha Barwa, s plánovaným instalovaným výkonem 40–44 gigawattů a roční výrobou 250–300 TWh, což by podle čínské platformy Global Energy Interconnection mělo překonat Tři soutěsky ve všech ukazatelích.
„Hlavním cílem výstavby přehrady na Yarlung Tsangpo je zajistit vedoucí postavení Číny ve světové vodní energetice. Usiluje o to získat zpět dvě ohrožená světová prvenství ve vodní energetice: největší instalovaný výkon a nejvyšší roční výrobu,“ pronesl Wang.
Ekonomické motivace
Tchajwanský vědec Hsu Shih-Jung řekl Epoch Times, že i on zůstává skeptický k tvrzení Pekingu, že projekt přehrady Motuo je především určen k výrobě další elektřiny nebo k přispění ke klimatickým cílům Číny.
Jako emeritní profesor z Katedry pozemkové ekonomiky na Národní univerzitě Chengchi, kde nyní působí jako hostující čestný profesor, je přesvědčen, že kromě politických ambicí může čínský režim vnímat navrhovanou přehradu Motuo také jako způsob, jak absorbovat přebytečnou průmyslovou kapacitu v sektorech oceli, cementu a těžkých strojů.
Upozornil, že čínský realitní sektor je od roku 2020 v hluboké krizi, což zemi dále zatížilo problémy s nadprodukcí a vytvořilo tlak na přesměrování zdrojů do obřích infrastrukturních projektů.
Hsu se obzvlášť obává možných etnických konfliktů souvisejících s projektem přehrady Motuo, protože místní obyvatelstvo tvoří převážně Tibeťané. Vzhledem k dlouhodobému potlačování tibetského lidu ze strany režimu by jakékoli nucené vystěhování mohlo napětí ještě více prohloubit – zejména pokud by vedlo k nárůstu konfliktů mezi Tibeťany a příchozími čínskými migranty, kteří by byli do oblasti přivedeni v souvislosti s projektem.
Obavy z proveditelnosti, ekologické dopady
Wang kritizuje projekt vodní elektrárny na řece Yarlung Tsangpo už od chvíle, kdy jej Čína v roce 2020 oficiálně začala zvažovat. Jeho odpor však nepramení ani tak z toho, že jde o projekt řízený snahou o image, ale ze dvou zásadnějších důvodů.
Prvním je proveditelnost. Wang citoval odborné posudky Fan Xiaa, bývalého hlavního inženýra Sichuanského úřadu pro geologii a nerostné zdroje, který dospěl k závěru, že projekt je geologicky neproveditelný kvůli vysokým rizikům plynoucím ze složité a nestabilní geologické struktury oblasti. Fan svou zprávu publikoval v říjnu 2022, jenže byla rychle cenzurována a odstraněna z internetu. Některé zahraniční weby naštěstí kopii uchovaly dříve, než byla v Číně smazána.
Druhým důvodem je ekologický zásah do jedné z nejbiodiverzitnějších, ale zároveň nejkřehčích oblastí světa. Přehrazením a odvedením velké části vody řeky do tunelů pro výrobu elektřiny by došlo k významné změně proudění vody a usazenin v dolním toku. Sedimenty z hor přitom přirozeně hnojí zemědělskou půdu v deltě Gangy během monzunů a formují mořský život v Bengálském zálivu.
Oblast Yarlung Tsangpo je jediným místem v Číně, kde žijí tygři bengálští, a bývá označována za „ekologickou pokladnici“ či „živé muzeum“ rostlinné rozmanitosti. Vyskytuje se zde řada vzácných a endemických rostlin národního i světového významu, včetně motuorské orchideje, himálajského tisu a motuorských rododendronů.
Hsu sdílí podobné obavy a zdůrazňuje, že projekty takového rozsahu mají široké dopady a vyžadují komplexní, vícerozměrné posouzení. „Kromě hodnocení ekonomických přínosů musí úřady zohlednit také environmentální a ekologické důsledky, sociální dopady na místní komunity a mezinárodní souvislosti,“ řekl Hsu Epoch Times. „Čínské úřady se však ve svých oficiálních zprávách zatím soustředí výhradně na ekonomické aspekty a tyto širší otázky zanedbávají,“ varoval.
V nedávném rozhovoru pro Epoch Times se k Hsuovu názoru připojil i Li Yuanhua, bývalý profesor na Pekingské pedagogické univerzitě, který nyní žije v Austrálii. Podle něj jsou ale podobná očekávání jen zbožným přáním, pokud jde o čínský režim. „Neočekáváme, že by komunistická strana provedla jakékoli odpovědné či objektivní hodnocení,“ uvedl.
Režim podle něj vždy jedná podle krátkodobých zájmů, bez dlouhodobého plánování. Projekty takového rozsahu nejsou poháněny jen vizemi stranických vůdců, ale také nadšeným přijetím středními a vyššími funkcionáři. „Takové projekty představují obrovské investice, což vytváří větší příležitosti pro korupci a osobní obohacení. Zda tyto projekty společnosti skutečně prospívají, nebo jí dlouhodobě škodí, není součástí jejich úvah,“ myslí si.
Indické obavy
Obavy o hranice jsou v indicko-čínských vztazích významným problémem. Obě země mají za sebou historii konfliktů, včetně války v 60. letech, která zanechala spornou hranici, a také novějších potyček podél této linie. Místo plánované přehrady se nachází právě v této oblasti. Infrastrukturní projekty ve sporných regionech bývají vnímány jako strategické kroky, což dále zvyšuje vojenské napětí mezi oběma státy.
Pro Indii je proto stavba přehrady na horním toku ze strany nepřátelsky naladěného souseda obzvlášť znepokojivá. Odborníci i indičtí představitelé vyjadřují obavy, že v krajním případě by Čína mohla manipulovat tok řeky – buď zadržováním vody a způsobením sucha, nebo naopak náhlým uvolněním velkých objemů, čímž by došlo k povodním v Indii.
Na oplátku Indie plánuje výstavbu vlastní přehrady na řece Brahmaputra s navrhovaným objemem devět miliard kubických metrů. Ta má sloužit jako nárazník a zmírnit náhlé vodní přívaly z Číny. I tento projekt však čelí kritice kvůli rizikům spojeným se stabilitou konstrukce a dopadům na životní prostředí.
– ete –
