Úmrtí Charlieho Kirka – nejvýznamnějšího amerického politického komentátora zavražděného za téměř šest desetiletí – představuje pro zemi bod zlomu, uvedli pro Epoch Times právníci a další odborníci. To, jak na něj zareagují političtí lídři i veřejnost, může rozhodnout o tom, zda vlna politického násilí dál poroste, nebo opadne.
Jednatřicetiletý otec dvou dětí byl 10. září smrtelně zasažen střelou do krku, když mluvil na univerzitní půdě v Utahu. K 11. září střelec stále nebyl identifikován a zůstal na útěku; policie zadržela dvě osoby, ale po výslechu je propustila.
Susan MacManusová, politoložka z Floridy, která se oboru věnuje 50 let, poznamenala, že Kirkova vražda by mohla vyvolat významné změny.
„Ale bude to katalyzátor pro to, aby se obě strany sešly a řekly si: ‚Dost už?‘“ ptá se. „Nebo to bude jen katalyzátor pro ještě hlubší polarizaci v této zemi?“
Obává se, že nastane druhá možnost, protože „v současnosti dvě slova, která v naší politice nejvíce chybí, jsou ‚slušnost‘ a ‚kompromis‘“.
MacManusová pro Epoch Times uvedla, že vidí ještě jeden přispívající faktor: Američané jsou zaplaveni kulturou násilí – od obrazů ve filmech a zpravodajství až po videohry, „v nichž vyhráváte, pokud ‚zabijete‘ lidi“.
Kirk byl zastřelen právě ve chvíli, kdy odpovídal na otázku účastníka o případech masových střeleb spáchaných transgenderovými pachateli. Jakýkoliv význam načasování zatím není znám, stejně jako motiv střelce. Kirk také začátkem roku na sociálních sítích uvedl, že ho znepokojují studie, které poukazují na oslavování „kultury atentátů“ v Americe.
Mnoho lidí, včetně guvernéra Utahu Spencera Coxe, označilo Kirkovu smrt za „politickou vraždu“.
Kirk, který je zakladatelem konzervativní organizace Turning Point USA, ovlivnil miliony lidí, konstatoval americký prezident Donald Trump v projevu několik hodin po střelbě. Trump vyzval k ukončení politického násilí a slíbil, že jeho administrativa dopadne „každého, kdo se na tomto zločinu a jiném politickém násilí podílel“.
Jako prezidentský kandidát v roce 2024 byl sám Trump terčem pokusů o atentát v Pensylvánii a na Floridě.
Výrazné dopady na psychiku i politický diskurz Američanů měly i další události – hromadné střelby ve školách a cílený atentát na generálního ředitele United Healthcare Briana Thompsona.
Letos v dubnu žhář zaútočil na sídlo demokratického guvernéra Pensylvánie. V červnu střelec postřelil dva demokratické zákonodárce z Minnesoty a jejich manžele.
Největší vlnu pobouření podle MacManusové vyvolal smrtelný útok nožem 22. srpna na mladou Ukrajinku ve vlaku v Charlotte, zachycený na videu.
Řada dalších násilných incidentů v posledních letech přímo či nepřímo ovlivnila americkou politiku.
Na otázku, jak zasadit Kirkovu vraždu do kontextu, podotkl Jeff Bloodworth, profesor americké politické historie na Gannon University v Pensylvánii, že země zažila „mnoho, mnoho okamžiků politického násilí“, mnohem víc než „naši západní příbuzní“.
Kirkovu vraždu označuje za „další smutnou kapitolu v ‚knize‘, kterou nikdo nechce číst“.
K současné situaci dodává: „Je příznačné, když musíte říkat: ‚No, není to tak zlé jako v roce 1968, že?‘“
V tom roce byli zavražděni senátor a prezidentský kandidát Robert F. Kennedy a vůdce hnutí za občanská práva Martin Luther King. Tyto vraždy následovaly po atentátu na demokratického prezidenta Johna F. Kennedyho (bratra senátora Kennedyho) v roce 1963.
Od té doby se obětí násilí staly i další významné osobnosti, například republikánský poslanec Steve Scalise, který přežil střelbu v roce 2017 navzdory vážným zraněním; prezident Ronald Reagan, který byl v roce 1981 postřelen, ale přežil; či demokratická poslankyně Gabrielle Giffordsová, která v roce 2011 přežila útok, při němž zahynulo šest lidí, 13 bylo zraněno a sama poslankyně utrpěla vážná zranění.
Bloodworth i MacManusová uvedli, že mnoho lidí, kteří se o politiku zajímají jen okrajově, nevědělo, kdo Kirk byl, dokud nebyl zavražděn. Souhlasili ale, že jeho velký vliv na americkou politiku je součástí jeho odkazu.
„Byl to důležitý člověk. Dalo by se říct, že v určitých kruzích byl hvězda,“ zmiňuje Bloodworth.
Oba politologové vyjadřují obavy, jak Kirkova vražda ovlivní americkou politiku.
MacManusová se domnívá, že mnoho potenciálních kandidátů v midterm volbách v roce 2026 možná nebude ochotno riskovat, že se stanou terčem násilí.
Bloodworth míní, že politické násilí se zdá být symptomem hlubších problémů americké společnosti.
„Naše politika je barometr a toto násilí je barometr a něco nám říká,“ zmiňuje. „Nemyslím si, že nám to říká jen to, jak moc jsme politicky rozděleni. Myslím, že to vypovídá o hlubší touze.“
Lidé se podle něj cítí „více odpojeni“ a smutní, přestože mají tolik možností se „propojit“ online, a dodává, že sociální sítě nejsou „skutečný život“.
Bloodworth i MacManusová uvádí, že lidská tragédie Kirkovy smrti, který po sobě zanechal ovdovělou manželku a dvě malé děti, by měla přemostit politické rozdíly, pokud se lidé dokážou na situaci podívat tímto pohledem.
MacManusová objasňuje, že Američané očekávají, že političtí lídři nastaví tón. Lidé potřebují „vidět Kongres, jak se spojuje, a velké lídry obou stran, jak říkají: ‚Tady jsou věci, které budeme a nebudeme dělat,‘ a drží se toho… Ale problém, na který narážíme, je starý problém: ‚Dělej, co říkám, ne co dělám.‘“
Na kampusu
Účastníci akce také vyjádřili obavy, jak na ně i na společnost Kirkova vražda zapůsobí.
Jeremy King (45) a jeho manželka Amy Kingová (46) žijí poblíž místa, kde Kirk vystupoval, a proto se rozhodli akce zúčastnit, řekli Epoch Times.
Jeremy sdílí, že slyšel „zvuk připomínající petardu“. Nebyl si jistý, zda jde o skutečnou střelbu, dokud neviděl Kirka, jak padá ze židle.
Jasně si pamatuje, jak stál nad manželkou a snažil se pochopit, zda jde o masovou střelbu a zda by se měli schovat, nebo utéct. Rozhodli se odejít, když Jeremy dospěl k závěru: „Charlie byl cíleným terčem. Nezazní další výstřely.“
„Takže jsme odešli stejným směrem, kudy vynášeli Charlieho,“ pokračuje Jeremy a vytáhl telefon, aby natočil video, protože byl přesvědčen, že tento okamžik musí být zaznamenán: „Mělo to velký význam, když ho vynášeli.“
Jeremy King pořídil záběry, které se nejvíce rozšířily, zachycující Kirkovu ochranku, jak ho spěšně ukládá do SUV. Poté byl Kirk převezen do nemocnice, kde byl prohlášen za mrtvého.
Manželé měli na to, zda by se podobné akce zúčastnili znovu, odlišný názor.
Amy Kingová sdílí, že to byla její první politická akce a možná i poslední.
Dodává, že se „politice příliš nevěnuje“ a na akci šla jen proto, že se konala blízko jejího domova. „Jen mě opravdu zajímaly některé věci, které říkal,“ zmínila pro Epoch Times.
Jeremy poznamenal, že z akce odešel „s opačným pocitem než Amy“ a že se chce „do budoucna velmi angažovat“.
Potvrdil, že na politické akce bude „rozhodně chodit“.
„Myslím, že musíme lépe prověřovat a zajistit bezpečnost, ale je tu tolik úžasných věcí, které už nemůžeme dělat, a dělali jsme je v 80., 90. letech a po roce 2000, a bohužel si myslím, že tento trend bude pokračovat,“ podotýká.
Amy se zlomil hlas, když mluvila o tom, jaké to bude pro Kirkovy děti, vyrůstat bez otce a vědět, že jeho smrt byla tak veřejná: „Jako rodiče víme, že Charlie byl rodič … mé srdce je s jeho rodinou.“
Hovořila také o „šoku“, kterým projdou Kirkovy děti i později, až budou starší, když uvidí záznamy nebo připomínky události. „Toto bude ve zprávách nebo i kdykoliv později, a vyrůstat s tím, že uvidíte svého tátu v podstatě zastřeleného v přímém přenosu, to prostě není spravedlivé.“
Amy zdůrazňuje, že dnes více než kdy dřív vidí důležitost respektu ke „každému jednotlivci … a pokud nesouhlasíte, tak nesouhlasíte. Ale násilí nikdy není řešením.“
Na této zprávě se podílel Ryan Morgan.
–ete–
