Snímky zachycující demolici oblasti východního křídla Bílého domu, která má uvolnit místo pro rozlehlý nový taneční sál, vyvolaly v některých kruzích kontroverze.
Jak však připomínají někteří historikové, nový taneční sál v hodnotě 300 milionů dolarů (zhruba 7,1 miliardy korun) se zařadí do dlouhé řady rekonstrukcí, které – bez ohledu na to, jak byly v době svého vzniku přijímány – se nakonec staly oblíbenými a neoddělitelnými součástmi této budovy.
„Jižní portikus, severní portikus, oblast východního křídla, západního křídla i Trumanův balkon vzbuzovaly svého času obavy – a přesto si dnes Bílý dům bez těchto ikonických prvků nedokážeme představit,“ uvedla Historická asociace Bílého domu.
Následující přehled ukazuje, jak tyto části vznikaly – v průběhu více než dvou set let od položení základního kamene budovy.
(Vlevo) Probíhá výstavba tanečního sálu, který vzniká ve východním křídle Bílého domu, 21. října 2025. Trump uvedl, že sál pojme až 999 osob, zatímco současná Východní místnost má kapacitu přibližně 200 míst. (Vpravo) Prezident Donald Trump ukazuje vizualizaci svého navrhovaného tanečního sálu v hodnotě 250 milionů dolarů (asi 5,9 miliardy korun) při setkání s generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem v Oválné pracovně 22. října 2025. (Madalina Kilroy / The Epoch Times, Alex Wong / Getty Images)
Počátky Bílého domu
Prezident John Adams byl prvním prezidentem, který žil v této budově, později známé jako Bílý dům. Nastěhoval se v listopadu roku 1800 do nového hlavního města USA, vybudovaného v bažinaté oblasti nedaleko sídla George Washingtona, Mount Vernon.
Irský Američan James Hoban, architekt, který zvítězil v soutěži vyhlášené Washingtonem a tehdejším ministrem zahraničí Thomasem Jeffersonem, získal zakázku na výstavbu původní budovy.
Základní kámen byl položen v říjnu 1792.
Původní návrh Bílého domu obsahoval řadu prvků, které jsou dodnes patrné na jeho fasádě – například sloupové průčelí lemované dvěma patry širokých, otevřených oken.
Ve svém dopise manželce Abigail napsal Adams:
„Prosím Nebe, aby seslalo svá nejlepší požehnání tomuto domu a všem, kdo jej budou obývat. Kéž pod touto střechou vládnou jen poctiví a moudří muži.“
První přístavby k Bílému domu
Během čtrnácti let po nastěhování Johna Adamse do Bílého domu došlo k několika změnám.
Přestože Thomas Jefferson považoval budovu za příliš rozlehlou, jako prezident schválil výstavbu východní a západní kolonády – menších křídel určených pro provozní a úklidové účely.
Tyto části Bílého domu stojí dodnes.
V roce 1814, během britského útoku na Washington v rámci války z roku 1812, byl Bílý dům, tehdy sloužící jako sídlo prezidenta Jamese Madisona, vypálen. Z původní stavby zůstaly neporušené pouze vnější zdi; vnitřek byl téměř celý zničen ohněm a musel být zcela přestavěn.
Během útoku se díky pohotové reakci první dámy Dolley Madisonové podařilo zachránit několik cenných artefaktů, včetně slavného portrétu George Washingtona od Gilberta Stuarta.
Po skončení války byla rekonstrukce Bílého domu zahájena téměř okamžitě.
Občanská válka a konec 19. století
V době americké občanské války byl Bílý dům přeplněný exekutivními úředníky a stal se následně doslova ohniskem malárie v bažinatém, komáry zamořeném hlavním městě. Předložený plán na přestavbu prezidentského sídla však nezískal potřebnou podporu.
Později prezident Chester Arthur dohlížel na další rozsáhlé úpravy Bílého domu – nechal odvézt dvacet povozů plných artefaktů, soch a portrétů, které byly následně prodány v aukci.
(Vlevo) Bílý dům v 60. letech 19. století, v období občanské války. (Vpravo) Delegace indiánských náčelníků v Bílém domě ve stejném období. Tehdy již bylo sídlo přeplněné úředníky. – Public Domain, U.S. National Archives)
Tyto úpravy přizpůsobily část budovy i její výzdobu estetice viktoriánské éry.
Na konci 19. století však stále problém přeplněnosti přetrvával. Prezident Benjamin Harrison a jeho manželka se proto pokusili prosadit rozšíření sídla, ale jejich návrh nebyl úspěšný.
Západní křídlo
Ačkoli je dnes Západní křídlo Bílého domu symbolem výkonné moci, vzniklo až ve 20. století. Problém přeplněnosti, který trápil sídlo od dob občanské války, dosáhl vrcholu za prezidenta Theodora Roosevelta. Ten shledal, že budova nestačí pojmout jeho rodinu se šesti dětmi ani rostoucí administrativní aparát.
V roce 1902 tak Roosevelt objednal rozsáhlou rekonstrukci a rozšíření prezidentského sídla. Cílem bylo odstranit viktoriánské prvky a přizpůsobit interiér budovy jejímu neoklasicistnímu stylu. Projekt vedl architekt Charles McKim.
Nově vybudované Západní křídlo, přístupné přes západní kolonádu, bylo původně zamýšleno jen jako „dočasná“ kancelářská budova, ale nakonec se stalo trvalým sídlem exekutivních kanceláří a administrativy. Samotný hlavní dům tak mohl být využíván výhradně prezidentem a jeho rodinou.
Menší rekonstrukce a rozšíření probíhaly také za prezidentů Willliama Howarda Tafta, Calvina Coolidge a Herberta Hoovera. Ve 30. letech pak prezident Franklin D. Roosevelt přistavěl k Západnímu křídlu druhé patro a přemístil Oválnou pracovnu na její dnešní místo vedle Růžové zahrady.
Rekonstrukce za Trumana a Kennedyho
Postupné rekonstrukce a zásahy do budovy začaly po téměř sto padesáti letech užívání působit vážné problémy.
V roce 1948, za prezidenta Harryho Trumana, se Bílý dům nacházel v tak nestabilním stavu, že byl označen za hrozbu pro možné zřícení. Situace byla natolik vážná, že Truman s manželkou bydleli v letech 1949–1951 v Blair House, rezidenci naproti přes ulici, zatímco byl Bílý dům zcela vyklizen a přestavěn.
Konstrukce a vnější vzhled budovy zůstaly víceméně zachovány, avšak interiér byl zásadně proměněn.
Omítky z roku 1814 byly natolik poškozené, že se je nepodařilo zachránit, stejně jako původní dřevěné obložení Východní místnosti.
Za prezidenta Johna F. Kennedyho prošel Bílý dům další významnou proměnou – byl znovu vyzdoben pod vedením první dámy Jackie Kennedyové, která kladla důraz na historickou autenticitu a estetickou jednotu prostor.
Nejnovější úpravy
Po rozsáhlých rekonstrukcích v polovině 20. století přibylo už jen několik větších stavebních úprav.
V 70. letech prezident Richard Nixon nechal v Bílém domě vybudovat jednoproudovou kuželnu a zároveň vznikla současná tisková místnost, postavená nad bazénem, který dříve zřídil prezident Franklin D. Roosevelt.
Prezident George W. Bush později nechal na střechu instalovat solární panely, a prezident Barack Obama – dosud poslední, kdo provedl výraznější stavební zásah – přeměnil tenisový kurt na víceúčelové sportoviště pro basketbal i tenis.
–ete–
