WASHINGTON — Zhruba před měsícem americký prezident Donald Trump prohlásil, že dny venezuelského vůdce Nicoláse Madura u moci jsou sečteny. V té době jen málokdo věřil, že by se desetiletí trvající socialistický režim v zemi mohl ocitnout na prahu bezprostředního kolapsu.
V posledních dnech však rostoucí vojenské posilování v regionu a úvahy o možných amerických úderech na pevnině Venezuely vyvolaly otázky, zda Trump neusiluje o změnu režimu, a zda by americká akce mohla nepřímo spustit jeho pád.
„Nebudu vám říkat, jaký je cíl,“ řekl Trump 25. listopadu novinářům na palubě Air Force One. „Asi byste měli vědět, jaký je ten cíl.“
„[Madurův režim] způsobil spoustu problémů a … poslal do naší země miliony lidí.“
Trumpova administrativa považuje venezuelský režim za významnou hrozbu pro národní bezpečnost Spojených států — poukazuje na jeho zapojení do obchodování s drogami a masovou migraci, stejně jako na vazby na Írán, Čínu a Rusko.
V posledních týdnech nasadily Spojené státy do Karibiku jednu z největších vojenských sil za desítky let, včetně útočné skupiny letadlové lodě USS Gerald R. Ford, považované za nejvyspělejší letadlovou loď na světě. Celkem je v regionu rozmístěno téměř tucet válečných lodí a asi 12 000 vojáků v rámci operace, kterou Pentagon označuje jako Operation Southern Spear (operace jižní kopí).
Evan Ellis, profesor latinskoamerických studií na U. S. Army War College, uvedl, že nevěří, že by Trumpova administrativa budovala vojenskou přítomnost s cílem výslovně usilovat o změnu režimu.
„Nejde o obnovení legitimní vlády,“ řekl deníku Epoch Times. „Nejde o křížovou výpravu za demokracii jako takovou. Jde o zastavení hrozby pro americké zájmy.“
Podle Ellise by však americké údery na venezuelském území „pravděpodobně spustily řetězec událostí“, který by mohl vést ke změně režimu.
Pokud by Maduro opustil zemi, očekává se, že se k moci dostane legitimní a demokraticky zvolená vláda venezuelského opozičního lídra Edmunda Gonzáleze. Spojené státy a Evropa jej uznaly za právoplatného zvoleného prezidenta Venezuely po sporných volbách v roce 2024.
Trump a členové jeho administrativy opakovaně uvádějí, že Maduro stojí v čele rozsáhlé drogové sítě — což venezuelský vůdce popírá.
„Ani Maduro, ani jeho kumpáni nepředstavují legitimní vládu Venezuely,“ uvedl americký ministr zahraničí Marco Rubio ve svém prohlášení ze 16. listopadu.
O týden později Spojené státy formálně označily venezuelský kartel, zvaný Cartel de Los Soles, za zahraniční teroristickou organizaci a přičetly mu odpovědnost za násilí v celé západní hemisféře a za pašování drog do Spojených států a Evropy.
Tímto krokem administrativa oficiálně označila Madura za člena zahraniční teroristické organizace.
Administrativa uvedla, že toto teroristické označení opravňuje Spojené státy k rozšíření vojenských operací ve Venezuele.
Cartel de Los Soles se stal již 14. latinskoamerickým zločineckým uskupením, které bylo od začátku druhého Trumpova mandátu zařazeno na seznam zahraničních teroristických organizací. Argentinu, Peru, Ekvádor, Paraguay a Dominikánskou republiku lze rovněž zařadit mezi státy, které tuto skupinu uznaly jako teroristickou organizaci.
Americký ministr války Pete Hegseth 21. listopadu uvedl, že označení kartelu za teroristickou organizaci přinese administrativě „nové možnosti“, aniž by upřesnil, jaké konkrétní možnosti má na mysli.
Režim na pokraji kolapsu?
Navzdory tomu, že Venezuela sedí na největších prokázaných zásobách ropy na světě, její produkce se zhroutila kvůli špatnému řízení socialistického režimu a americkým sankcím, což vedlo k těžké hospodářské krizi. Mnozí Venezuelané, kteří roky trpěli hyperinflací, chudobou a vleklou humanitární krizí, mohou konečně vidět příležitost ke změně.
Podle Andrése Martínez-Fernándeze, hlavního analytika Heritage Foundation, se režim „drží u moci jen o vlásek“, a to s omezenou podporou armády.
„Nejde o režim, který by si ve Venezuele udržoval jakoukoli významnou veřejnou podporu,“ řekl Epoch Times. „Dokonce i v armádě je loajalita k režimu omezena spíše na některé vyšší důstojníky — ty, kteří měli prospěch z účasti na obchodování s drogami.“
Navzdory tomu, že Venezuela sedí na největších prokázaných zásobách ropy na světě, její produkce se zhroutila kvůli špatnému řízení socialistického režimu a americkým sankcím, což vedlo k těžké hospodářské krizi.
Martínez-Fernández uvedl, že v případě kolapsu režimu a Madurova odchodu neočekává rozsáhlé nepokoje.
Ellis však varoval, že po změně režimu může následovat násilí a nestabilita. Některé skupiny ve Venezuele, včetně radikalizovaných příslušníků Národní gardy, se mohou pokusit destabilizovat zemi podněcováním terorismu, útoky na rafinerie či sabotáží infrastruktury. Takové násilí by podle něj mohlo zhatit snahy nové vlády o obnovu pořádku.
Podle Brenta Sadlera, bývalého kapitána amerického námořnictva a hlavního výzkumného pracovníka Heritage Foundation, je nepravděpodobné, že by Trumpova administrativa vyslala vojáky do Venezuely, aby změnili režim nebo obnovili pořádek.
Cílem se zdá být spíše omezit další eskalaci nebo jí zabránit, řekl deníku Epoch Times.
„Nejde o invazní sílu,“ uvedl Sadler. „Je to mnohem přesnější zásah.“
„Je to určeno k tomu, aby měl prezident Spojených států možnost chirurgicky zasáhnout nebo reagovat v případě, že by se Venezuelané či kartely rozhodli zaútočit na americké síly. Je to kladivo, které čeká, až bude použito.“
Sadler odhaduje, že americké jednotky v regionu zůstanou, dokud nebudou venezuelské drogové kartely vyřazeny z provozu.
Uvedl, že hlavním cílem vojenské operace je odříznout kartely od jejich dvou velkých trhů: Spojených států a Evropy.
Jak podle Sadlera poroste ekonomický tlak, pravděpodobně se zvýší i vnitřní konflikty, což může kartely oslabit a nakonec vést k jejich rozpadu.
Právní opodstatnění
Od září provedly americké ozbrojené síly nejméně 21 smrtících úderů na podezřelé lodě pašeráků drog v Karibském moři a východním Pacifiku. Tyto údery zabily více než 80 lidí, které Trumpova administrativa označuje jako „narko-teroristy“.
Administrativa tvrdí, že tyto údery v Karibiku jsou součástí „ozbrojeného konfliktu, který není mezinárodním“, protože vládu Nicoláse Madura nepovažuje za legitimní.
Ellis vysvětlil, že pokud Spojené státy zaútočí na vládu, kterou samy uznávají jako legitimní, může být takový útok vnímán jako akt války. Pokud však skupina u moci není legitimní vládou, ale ozbrojeným uskupením, které ovládá území, může administrativa argumentovat, že nejde o válku mezi státy, ale nejde mezinárodní ozbrojený konflikt.
Administrativa tvrdí, že jde o „ozbrojený konflikt, který není mezinárodní“, což podle ní činí údery proti lodím přípustnými podle amerického vnitrostátního práva, a to i přesto, že probíhají v mezinárodních vodách.
„To je v souladu s argumentem administrativy, že jde o stav ozbrojeného konfliktu, který není mezinárodním,“ uvedl Ellis s tím, že prohlášení režimu za nelegitimní souvisí spíše s „právní argumentací administrativy o oprávněnosti těchto úderů, než s argumentem o změně režimu“.
„A je zjevné, že Gonzálezova vláda americkou akci podporuje.“
Někteří odborníci na mezinárodní právo, představitelé OSN, členové Kongresu a lidskoprávní organizace však tuto argumentaci nepovažují za přesvědčivou. Kritici tvrdí, že nedávné americké údery proti lodím byly nezákonné a představovaly mimosoudní popravy.
Ropa, Rusko, Čína
Ačkoli mají Čína i Rusko v regionu své zájmy, podle odborníků je nepravděpodobné, že by riskovaly přímé zapojení do bojů.
Koncem října přistálo ve Venezuele ruské nákladní letadlo, uvedl server Defense News. Podle deníku Kyiv Post vyslala Moskva v listopadu do země 120 vojáků, aby cvičili venezuelské ozbrojené síly.
Vzhledem k ruskému zapojení na Ukrajině ale odborníci nepředpokládají, že by Kreml poskytl Madurovu režimu podporu a riskoval tím další zhoršení vztahů se Spojenými státy.
Americká vojenská přítomnost v regionu je vítanou zprávou pro Guyanu, jeden z nejmenších států Jižní Ameriky. Guyana čelí významné hrozbě ze strany Venezuely, která si nárokuje ropné území Essequibo, představující téměř dvě třetiny guayanské rozlohy. Čína zároveň v Guyaně posiluje svůj ekonomický vliv.
Navzdory tomu, že Venezuela sedí na největších prokázaných zásobách ropy na světě, její produkce se zhroutila kvůli špatnému řízení socialistického režimu a americkým sankcím, což vedlo k těžké hospodářské krizi.
Kolumbijský prezident Gustavo Petro, který kritizuje tlak Trumpovy administrativy na Venezuelu, uvedl, že americké úsilí má spíše získat přístup k venezuelské ropě než zastavit obchod s drogami.
Z rozšířeného přístupu na venezuelský trh mohou těžit i americké společnosti, jako je Chevron.
Ellis uvedl, že větší přístup k ropě by byl pozitivním důsledkem změny režimu, nicméně nejde o hlavní cíl.
Snadná cesta – nebo ta obtížná
V posledních dnech přibývá náznaků, že americký úder na Venezuelu může být na spadnutí.
V období od 16. do 21. listopadu provedly Spojené státy společná vojenská cvičení s Trinidadem a Tobagem, zemí ležící pouhých sedm mil od severovýchodního pobřeží Venezuely (asi 11 kilometrů).
Američtí vojenští představitelé rovněž posílili svou přítomnost v regionu. Předseda Sboru náčelníků štábů, generál Dan Caine, a jeho hlavní poddůstojnický poradce David Isom navštívili 24. listopadu Portoriko, aby poděkovali příslušníkům ozbrojených sil podporujícím mise v Karibském moři. O den později Caine zamířil do Trinidadu a Tobaga, které americkou operaci plně podporuje.
Dne 26. listopadu odcestoval Hegseth do Santiaga v Dominikánské republice, kde se setkal s nejvyššími představiteli země.
Několik velkých leteckých společností zrušilo lety do Venezuely poté, co Federální letecký úřad 21. listopadu vydal varování před „zhoršující se bezpečnostní situací a zvýšenou vojenskou aktivitou“ v regionu.
Martínez-Fernández uvedl, že si nedokáže představit scénář, v němž by Maduro mohl zůstat u moci.
Podle něj administrativní náznaky v posledních dnech o možném útoku pravděpodobně vznikly v naději, že tato hrozba přiměje venezuelské ozbrojené síly svrhnout režim zevnitř.
Venezuelský vůdce může také ustoupit tlaku, rezignovat a opustit zemi pokojně, což by situaci americké armádě výrazně usnadnilo.
Trump ponechal otevřená vrátka pro jednání a uvedl, že by se s Madurem mohl setkat k rozhovorům.
Americký prezident 25. listopadu novinářům řekl: „Pokud můžeme zachránit životy, můžeme to udělat snadnou cestou, to je v pořádku, a pokud to budeme muset udělat obtížnou cestou, je to také v pořádku.“
–ete–
