Po desetiletí se evropští a američtí zemědělci spoléhali na rozmanitou skupinu semenářských společností, aby zajišťovali dostatek potravin pro své obyvatelstvo. Tato síť tisíců malých dodavatelů se začala zmenšovat s nenápadnou vlnou fúzí v 90. letech, aby se nakonec soustředila do rukou několika nadnárodních gigantů.
Dnes je většina dodávek osiv pro téměř všechny hlavní plodiny pěstované ve světě soustředěna v rukou čtyř velkých společností: Bayer, Corteva, Syngenta a BASF, poté, co Bayer koupil Monsanto a fúzí společností Dow a DuPont vznikla Corteva. Syngentu mezitím koupila čínská chemická skupina ChemChina.
Zpráva lidskoprávního úřadu OSN dodává, že tyto společnosti ovládají 60 procent globálního trhu s osivy a 75 procent trhu s pesticidy. Podle amerického ministerstva zemědělství (USDA) se v letech 2018 až 2020 společnosti Bayer a Corteva podílely na více než polovině veškerého maloobchodního prodeje osiva kukuřice, sóji a bavlny ve Spojených státech.
V Evropské unii neexistují veřejné statistiky odpovídající statistikám USDA, které by podrobně uváděly maloobchodní kvóty podle společností nebo konkrétních plodin, což brání veřejnému a systematickému přístupu k podílu velkých nadnárodních skupin na trhu s osivem pšenice nebo kukuřice, na rozdíl od údajů, které jsou k dispozici ve Spojených státech od ministerstva zemědělství.
Zemědělci, zákonodárci a analytici národní bezpečnosti varují, že tato koncentrace podniků v prvním článku potravinového řetězce omezuje možnosti producentů, a to v době rostoucích nákladů na vstupy a rostoucích obav o bezpečnost potravin.
Někteří zemědělci nyní popisují nákup semen ne jako transakci, ale jako licenční smlouvu. Místo toho, aby si osivo pořídili a vlastnili, platí stále vyšší roční poplatky za přístup k patentovaným genetickým vlastnostem a balíčkům. Semena nemohou uchovat, znovu zasadit nebo použít k vývoji jiných odrůd bez svolení semenářských společností.
Zároveň se programy šlechtění rostlin postupně omezují, takže většina výzkumu a inovací zůstává v rukou čtyř semenářských gigantů. Týká se to zejména intenzivní zemědělské produkce jako pěstování kukuřice nebo pšenice.
Změna ve Spojených státech
Ve Spojených státech se situace možná mění. V červenci 2025 zveřejnilo Ministerstvo zemědělství USA (USDA) svůj Národní akční plán pro bezpečnost zemědělství, který staví zemědělství země do popředí národní bezpečnosti.
Plán „jasně ukazuje, že USDA podniká rozhodné kroky na obranu amerického zemědělství před zahraničními protivníky a dalšími nově se objevujícími hrozbami“, uvedl mluvčí USDA pro Epoch Times.
Na otázku, jak plán posílí národní potravinovou bezpečnost, mluvčí odpověděl, že agentura „identifikuje kritické mezery v dodavatelském řetězci, jako jsou hnojiva, chemikálie a minerály, a posiluje kontroly dovozu, aby zabránila vstupu zakázaných produktů do země“.
Mluvčí dodal: „Tento historický plán posiluje ochranu vědecké činnosti prostřednictvím nového postupu, který zajišťuje, že projekty financované USDA jsou chráněny před zahraničním vlivem, zabraňuje spolupráci se zeměmi, které jsou předmětem (vládního) zájmu, nebo jinými zahraničními protivníky, a zajišťuje, že prostředky daňových poplatníků přímo prospívají americkým zemědělcům.“
Na tiskové konferenci konané v červenci, na které bylo oznámeno zveřejnění plánu, se hlavní obchodní poradce Bílého domu Peter Navarro zaměřil na jeden aspekt: zahraniční vlastnictví semenářských společností.
Ačkoli všechny čtyři společnosti působí na mezinárodní úrovni i ve Spojených státech, pouze tři z nich jsou společnosti kontrolované Západem: Corteva, která je společností se sídlem v USA, a Bayer a BASF, které jsou německými skupinami s hlavním sídlem a korporátní kontrolou v Německu. Skupina Syngenta je naopak kontrolována čínským kapitálem a má své provozní sídlo ve Švýcarsku.
Skupina Syngenta Group se v posledních měsících dostala pod drobnohled kvůli svým vazbám na Komunistickou stranu Číny a množství zemědělské půdy, kterou vlastní ve Spojených státech. Skupina je ve vlastnictví čínského státního chemického konglomerátu ChemChina.
Evropský parlament konstatoval, že Syngenta uzavřela 30. června 2021 dohodu s americkou nadnárodní společností Verisem, světovým lídrem v oblasti výroby, balení a distribuce osiv. Verisem zaměstnává 198 lidí v Itálii, v provincii Forlì-Cesena, a produkuje více než 90 druhů osiv a přes 2 000 odrůd zeleniny a bylin.
Koupí společnosti Verisem chtěla Čína „dosáhnout globálního monopolu na semena zeleniny a bylin s cílem přivlastnit si agronomické dědictví ‚Made in Italy‘“, uvedl Evropský parlament.
„Vzhledem k tomu, že tři nadnárodní společnosti ovládají 70 % trhu s potravinami a osivem, Čína buduje svůj strategický vliv na všechna odvětví výroby, včetně odvětví potravinářství,“ napsal orgán EU.
Italská vláda nakonec využila své právo veta a akvizici semenářské společnosti Syngentě zatrhla.
Odborníci na lobbing
Prezident Asociace mladých zemědělců (Asaja) v Alicante, José Vicente Andreu, řekl Epoch Times, že podle jeho pozorování „99,99 % toho, co se spotřebovává, pochází ze semen vybraných velkými nadnárodními společnostmi, hybridizovaných a logicky geneticky ,vylepšených‘ díky stávajícímu technologickému vývoji […]. Realita, která nepatří do budoucnosti, ale do současnosti.“
Podle evropských předpisů musí zemědělci platit takzvané „odvody za osivo“, což je platba za práva šlechtitelů rostlin, která není veřejnou daní, ale soukromým právem spojeným s duševním vlastnictvím rostlin. Při nákupu osiva je tento poplatek zahrnut v ceně, a pokud chce agrárník osivo použít znovu, musí to nahlásit, zaplatit a na vyžádání prokázat uhrazení platby.
Pokud však velké společnosti používají osivo od jiných subjektů pro experimentální účely nebo za účelem vytvoření nových odrůd, samy nemusí tento poplatek platit.
Koordinátor Zemědělských a chovatelských organizací (COAG) ve Španělsku tuto situaci odsoudil a poukázal na to, že korporáty „využívají genetické zdroje rostlin, které jsou dědictvím všech – mateřské osivo bylo po staletí pěstováno a zdokonalováno zemědělci –, aniž by komukoli cokoli platili“.
Dodal, že k tomu dochází navzdory existenci Mezinárodní smlouvy o zachování genetických zdrojů rostlin obilovin a luštěnin a Úmluvy o biologické rozmanitosti (Nagojský protokol), které podepsalo Španělsko i velká část zemí světa.
Pokud jde o poplatek, společnost Gestión de Licencias Vegetales (Geslive) oznámila v roce 2021, že podepsala rámcovou dohodu o opětovném použití osiva s ASAJA, Unií malých zemědělců (UPA) a zemědělsko-potravinářskými družstvy, podle které musí zemědělci zaplatit 1,4 eura za metrák osiva (14 eur za tunu) jakékoli chráněné odrůdy obilovin, luštěnin a bílkovinných plodin.
„Velké semenářské společnosti, které jsou odborníky na lobbing, přesvědčily Evropskou komisi, aby vypracovala nařízení chránící jejich semena, a od té doby musí zemědělci v Kastilii a Leónu platit těmto společnostem licenční poplatky ve výši přibližně 20 milionů eur,“ uvedla COAG.
„Mnoho zemědělců si část své produkce schovává, aby ji mohli použít jako osivo v příští sezóně, ale i tak musí buď zaplatit poplatek nadnárodním společnostem, jinak je může nahlásit Služba na ochranu přírody (SEPRONA),“ dodala asociace.
Závislost ve strategickém sektoru
Ovládnutí trhu s osivem několika nadnárodními giganty jen zvyšuje závislost zemědělců. „Spoléhání se na malou skupinu dodavatelů v jakémkoli strategickém odvětví vytváří zranitelnost, kterou nelze ignorovat, a situace není jiná v případě osiva pro hlavní zemědělské plodiny,“ řekla pro Epoch Times americká právnička Irina Tsukerman zabývající se národní bezpečností.
Podle Tsukermanové dnes zemědělci působí v systému, kde zdroje komerční genetiky ubývají do té míry, že klíčová rozhodnutí – co pěstovat, jak hospodařit a jaké technologie používat – se přijímají mimo farmu.
Podle jejího názoru se změnila i role zemědělce: místo toho, aby si vybíral z mnoha nezávislých dodavatelů, nyní přijímá nákupní rozhodnutí na trhu ovládaném několika hráči, jejichž produkty jsou vázány závaznými dohodami. Situace ve Spojených státech je podobná jako v Evropě.
„Tyto dohody regulují používání osiva, zakazují jeho skladování a upravují, jak mohou být genetické vlastnosti integrovány do zemědělských činností. Tento smluvní rámec předefinovává vztah mezi zemědělci a dodavateli a staví zemědělce do pozice, kdy je jejich autonomie omezena právními a technickými omezeními,“ uzavřela právnička.
Někteří vědci tvrdí, že tato zvýšená kontrola během fáze výsadby by mohla vyvolat nestabilitu v potravinovém řetězci jednotlivých zemí. „Podle mých zkušeností s hodnocením systémových zranitelností na komoditních trzích omezuje konsolidace výběr a zvyšuje pravděpodobnost, že se jediný bod selhání rozšíří do celého potravinového systému,“ řekl Epoch Times Braden Perry, právník specializující se na výzkum státní správy a regulací.
Podle něj se akumulace vlastnictví osiva mezi hrstku velkých hráčů stává otázkou národní bezpečnosti, pokud koncentrace trhu ovlivňuje nejen konkurenci, ale i odolnost systému v podobě narušení dodavatelského řetězce, geopolitických rizik, kybernetických útoků nebo biologických hrozeb.
„Z hlediska národní bezpečnosti je skutečnost, že velká část produkce obilovin v zemi závisí na genetických vlastnostech a procesech zlepšování řízených hrstkou aktérů, známkou toho, že závislost dosáhla úrovně, která vyžaduje pečlivé zkoumání,“ prohlásila Tsukermanová.
Doplnila, že závislost přesahuje rámec potravin. Kukuřice a sója zajišťují nejen domácí zásobování pro lidskou spotřebu, ale také krmivo pro hospodářská zvířata, biopaliva, průmyslové vstupy a výnosy z exportu. Regulační orgány podle ní při úpravě předpisů upravujících činnost těchto společností nemysleli na národní bezpečnost a měly by je proto revidovat.
„Když genetická rozmanitost, dodávky a rozhodovací pravomoc nad důležitými vstupy spočívají v rukou malé skupiny globálních korporací, odolnost systému se snižuje,“ uvedl Perry. Riziko je podle Tsukermanové i geopolitického rázu. „Alespoň jeden z hlavních dodavatelů osiva a genetických vlastností je v zahraničním vlastnictví a ostatní působí s rozsáhlými globálními dodavatelskými řetězci a přeshraničními výzkumnými a vývojovými sítěmi. …To přináší další úrovně vystavení mezinárodnímu napětí, sankčním režimům a technologickým kontrolám.“
Dopad na zemědělce
Podle zprávy amerického ministerstva zemědělství (USDA) z roku 2023 vyjadřují zemědělci a nezávislé semenářské společnosti již řadu let obavy z „rostoucí koncentrace tržní síly v zemědělství“.
„Nemyslím si, že je třeba být odborníkem, aby člověk pochopil, že když čtyři společnosti ovládají váš hlavní vstup – osivo –, mocenská rovnováha je zcela v jejich prospěch,“ sdělil Epoch Times Joe Maxwell, spoluzakladatel Farm Action Fund. Tato skupina vedená zemědělci se věnuje omezování monopolů korporací.
„Protože tyto semenářské společnosti jsou ve vlastnictví chemických společností, mohou své chemické látky spojit s prodejem osiva,“ prohlásil Maxwell, jehož rodina farmaří již čtvrtou generaci.
Na otázku, jak ho jako farmáře ovlivnila konsolidace vlastnictví osiva v průběhu desetiletí, Maxwell odpověděl: „Jako farmáři jsme v pasti.“ Podle něj to dává čtyřem velkým společnostem „téměř monopolní“ moc nejen nad osivem, ale také nad výzkumem a vývojem.
„Zemědělci ztratili kvůli moci těchto společností svou rozhodovací pravomoc,“ uvedl Maxwell. A dodal: „Víc než 70 % osiva zeleniny je také kontrolováno těmito čtyřmi společnostmi, což je značné množství.“
Tato konsolidace vlastnictví a výzkumu, která trvá již řadu let, také vyvolává obavy z možné ztráty rozmanitosti plodin. Zatímco debata na toto téma se často zaměřuje na geneticky modifikované organismy (GMO), ztráta rozmanitosti plodin je problém, který předchází této diskusi.
Ještě před geneticky modifikovanými organismy (GMO) vedl pokrok v zemědělské vědě ke zvýšení výnosů plodin, ale také k drastickému snížení jejich rozmanitosti. Podle Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) došlo v letech 1900 až 2000 ke ztrátě přibližně 75 % rozmanitosti plodin v důsledku opouštění místních odrůd ve prospěch geneticky jednotných, vysoce výnosných odrůd.
Společnosti Corteva a Syngenta Group nereagovaly na žádost Epoch Times o komentář. Mluvčí společnosti Bayer uvedl: „Rychlejší přístup k inovativním nástrojům znamená více možností pro zemědělce a větší bezpečnost potravin pro Američany.“ Společnost BASF uvedla, že dodržuje platné právní předpisy a „vykonává svou činnost s integritou“.
„Podporujeme tržní ekonomiku, která uznává hodnotu ochrany plodin a inovací v oblasti osiv a genetických vlastností, díky nimž se američtí zemědělci stali světovými lídry v oblasti zemědělství,“ uvedl mluvčí BASF.
Dodal, že společnost ročně investuje „téměř jednu miliardu dolarů do výzkumu a vývoje, včetně našich aktivit v oblasti genetického zlepšování. Tyto aktivity jsou specificky přizpůsobeny regionálním potřebám zemědělců a využívají genetické vlastnosti původní pro každý region, čímž poskytují americkým zemědělcům více možností“.
