Mnoho zemí využívá kupní sílu svých státních zdravotních systémů, aby od výrobců vyjednalo nižší ceny. Tento přístup však s sebou nese i určitá rizika.
Léky na předpis stojí ve Spojených státech více než kdekoli jinde na světě. Prezident Donald Trump a někteří senátoři z obou politických táborů se snaží tuto situaci změnit.
Trump doposud představil řadu opatření zaměřených na snížení cen léků. Nejnovější z nich, oznámené 12. května, představuje politiku nejvíce zvýhodněného národa, podle níž musí farmaceutické společnosti nabídnout americkým zákazníkům své nejnižší ceny.
Jedno z předchozích nařízení mělo zabránit tomu, aby zprostředkovatelé v dodavatelském řetězci léčiv zadržovali slevy poskytované farmaceutickými firmami, a zajistit, aby tyto úspory byly převedeny na příjemce programu Medicare.
Celkem prezident přijal nejméně tucet opatření ke snížení nákladů na léky, přičemž v Senátu je aktuálně projednáváno nejméně devět návrhů zákonů se stejným cílem.
Některé z těchto návrhů už byly v minulosti předloženy.
Trumpův plán stanovování cen podle modelu nejvíce zvýhodněného národa byl poprvé představen ke konci jeho prvního funkčního období.
Plán zablokovaly soudní spory a prezident Joe Biden jej krátce po nástupu do úřadu zrušil.
V roce 2020 byl navržen plán, který měl donutit prodejce, aby slevy od výrobců léků přenášeli na příjemce programu Medicare. Biden jej zrušil ještě předtím, než vstoupil v platnost.
Došlo však i k dílčím úspěchům – například pilotní program zavedený Trumpovou administrativou v roce 2020, který stanovil horní hranici nákladů na inzulín pro příjemce části B programu Medicare na 35 dolarů měsíčně. Tehdy stála jedna ampule inzulínu ve Spojených státech přibližně 100 dolarů.
Program se osvědčil a jeho rozsah byl následně rozšířen tak, aby zahrnoval všechny příjemce Medicare – a to prostřednictvím zákona o snižování inflace z roku 2022. Do roku 2024 většina velkých farmaceutických firem dobrovolně omezila výši přímých nákladů na inzulín pro americké zákazníky na 35 dolarů.
Přesto Američané stále platí za léky na předpis téměř třikrát více než obyvatelé srovnatelných zemí – a v některých případech i víc.
Například lék Trulicity pro pacienty s diabetem 2. typu byl podle zprávy Úřadu pro vládní odpovědnost z roku 2021 ve Francii oceněn na 67 dolarů. Ve Spojených státech však stál 798 dolarů.
Další příklad: Revlimid, perorální lék na rakovinu, byl v Austrálii uveden za 4 723 dolarů. V USA jeho cena dosáhla téměř pětinásobku – konkrétně 22 048 dolarů.
Srovnání cen léků na předpis
Hrubé ceny v amerických dolarech
| Název léku | Spojené státy | Austrálie | Ontario, Kanada | Francie |
|---|---|---|---|---|
| Xarelto perorální tableta 15 mg | 471 | 64 | 78 | 67 |
| Trulicity podkožní roztok 1,5 mg, 5 ml | 798 | Není hrazeno | Není hrazeno | 89 |
| Tremfya podkožní roztok 100 mg / 1 ml | 11 437 | 2 594 | Není hrazeno | 1 991 |
| Revlimid perorální kapsle 5 mg | 22 048 | 4 723 | 7 716 | Není hrazeno |
Proč je tomu tak? Jedním z důvodů je, že jiné vlády využívají sílu svých národních zdravotních systémů k regulaci cen, zatímco Spojené státy nemají žádnou jednotnou národní strategii pro předepisování léků.
Řešením je podle jednoho ze senátorů přestat jen záplatovat nefunkční systém a přijmout komplexní přístup k regulaci celého farmaceutického dodavatelského řetězce.
Jak to dělají jinde
Některé země dokáží vyjednat nízké ceny léků na předpis díky tomu, že mají celonárodní zdravotní systém – ten jim dává téměř úplnou kontrolu nad trhem s léky. Podle Úřadu pro vládní odpovědnost (Government Accountability Office) to vypadá následovně:
Austrálie
Austrálie má celostátní zdravotnický systém, jehož správa je částečně v rukou jednotlivých států, teritorií a místních samospráv.
Ceny léků na předpis se určují na národní úrovni a celý proces začíná posouzením hodnoty daného léku. Toto hodnocení provádí nezávislý Výbor pro posuzování léčiv (Pharmaceutical Benefits Advisory Committee), který zkoumá nákladovou efektivitu nových léčiv a může doporučit jejich zařazení na seznam léků hrazených z národního zdravotního pojištění.
Konečné rozhodnutí činí australský ministr zdravotnictví, který následně vyjednává s výrobcem výslednou cenu. Při stanovování ceny bere v úvahu mimo jiné i dopad zavedení daného léku na státní rozpočet.
Kanada
Kanada udržuje nízké ceny léků dvěma hlavními způsoby. Zaprvé, federální vláda stanovuje maximální přípustnou cenu pro každé léčivo. Tento limit je částečně odvozen od terapeutické hodnoty daného léku – ta je vyšší, pokud jde o první svého druhu, a nižší, pokud už jsou na trhu obdobné přípravky.
Zadruhé, třináct provincií a teritorií sdružuje své zdravotní plány a vyjednává ceny s výrobci společně, čímž posiluje svou vyjednávací pozici.
Francie
Francie má národní zdravotnický systém, který zahrnuje i léky na předpis.
Francouzská vláda vyjednává ceny s výrobci na základě posouzení terapeutické hodnoty léku. Zároveň stanovuje celkový limit pro výdaje na léky na předpis.
Nevýhody
Tato uspořádání významně snižují náklady na léky na předpis jak pro stát, tak pro pacienty. Mají však i své nevýhody.
Ve Spojených státech může pojišťovna odmítnout uhradit lék, pokud se jí nepodaří vyjednat s výrobcem přijatelnou cenu. Jiná pojišťovna však daný lék často pokryje, takže pacienti obvykle mají alternativy.
Nedostatek [léčiv] je přirozeným důsledkem stanovování cen, které jsou odtržené od mechanismů volného trhu.
— Jeremy Nighohossian, seniorní analytik, Competitive Enterprise Institute
Když však léčivý přípravek není zařazen do národního zdravotního plánu, může být obtížné jej v dané zemi vůbec sehnat – nebo si jej alespoň dovolit.
Například podle studie Úřadu pro vládní odpovědnost z roku 2021 nebyl lék Signifor, určený k léčbě hormonálních onemocnění, dostupný v kanadské provincii Ontario. Některé formy léku Trulicity na cukrovku nebyly k dispozici v Austrálii. V případě léku Revlimid na rakovinu nebyly ve Francii dostupné kapsle o síle pěti a 10 miligramů.
Léky, které se nedostaly na seznam hrazených přípravků, mohou být stále dostupné – ale jen za výrazně vyšší cenu.
Dalším problémem jsou výpadky v dodávkách léků.
V zemích s národními zdravotními systémy mají farmaceutické firmy menší motivaci zajistit stabilní dodávky. Dávají přednost trhům, kde mají vyšší ziskový potenciál.
„Nedostatek léků je přirozeným důsledkem uplatňování cen, které jsou odtržené od mechanismů volného trhu,“ uvedl pro Epoch Times Jeremy Nighohossian, seniorní analytik libertariánského think-tanku Competitive Enterprise Institute.
Stephen Ubl, prezident a generální ředitel organizace Pharmaceutical Research and Manufacturers of America, ve svém prohlášení z 12. května reagoval na Trumpův plán slovy:
„Převzít zahraniční ceny ze socialistických zemí by byla pro americké pacienty a pracovníky špatná dohoda. Znamenalo by to méně léčby a méně nových léků a zároveň by to ohrozilo stovky miliard, které naši členové plánují investovat v Americe – ohrozilo by to pracovní místa, poškodilo naši ekonomiku a učinilo nás závislejšími na Číně, pokud jde o inovativní léčiva.“
Systém ve Spojených státech
Ve Spojených státech se kontrolou cen léků na předpis zabývají různé státní agentury, soukromé zdravotní plány i komerční pojišťovny – a každý subjekt k tomu přistupuje po svém.
Zákon o snižování inflace z roku 2022 povolil programu Medicare vyjednávat ceny s pojišťovnami.
Výsledkem těchto jednání bylo snížení cen přibližně o 40 až 80 procent u deseti léků, které vstoupí v platnost v roce 2026. V roce 2027 se budou slevy týkat dalších patnácti přípravků.
Podle C. Michaela Whitea z Farmaceutické fakulty University of Connecticut však všechny tyto léky spadají do kategorie tzv. malomolekulárních léčiv, která jsou obecně levnější. Žádné z dražších velkomolekulárních léků, které se používají například při léčbě rakoviny a dalších vážných onemocnění, slevněny nebyly.
White se domnívá, že úspory by mohly být výrazně větší: „Soukromé pojišťovny vyjednávají ceny všech léků s výrobci, tak proč federální vláda jedná každý rok jen o několika z nich?“ řekl pro Epoch Times.
Pojišťovny obvykle přenechávají vyjednávání cen léků tzv. správcům lékárenských benefitů (pharmacy benefit managers, PBM). Tyto společnosti nejenže vyjednávají ceny, ale také zpracovávají lékárenské nároky za pojišťovny.
V teorii by to mělo vést ke snížení cen pro spotřebitele a větší efektivitě pro pojišťovny – ve skutečnosti tomu tak ale vždy není, upozorňuje senátor Chuck Grassley (republikán z Iowy).
„Správci lékárenských benefitů získávají stále větší vliv nad celým dodavatelským řetězcem léčiv,“ uvedl Grassley během slyšení Výboru pro justici 13. května na téma konkurence ve farmaceutickém průmyslu.
„Jako prostředníci určují, jaké léky může pacient užívat a kolik za ně zaplatí u výdejního pultu v lékárně.“
Přestože tito správci tvrdí, že pomáhají snižovat náklady, Grassley upozornil na jejich údajně „netransparentní“ obchodní praktiky a dodal, že jejich zisky rostou „způsoby, které neodpovídají službám, jež skutečně poskytují“.
Grassley předložil návrh zákona, který by správce lékárenských benefitů nutil k větší transparentnosti ohledně cen léčiv a výše poplatků za poskytované služby.
Záplaty versus komplexní přístup
Zákonodárci se obecně shodují, že vysoké ceny léků jsou problém. Na způsobu, jak jej řešit, však panuje zásadní neshoda.
Senátoři Josh Hawley (republikán z Missouri) a Peter Welch (demokrat z Vermontu) předložili 5. května návrh zákona, který se snaží o obdobné řešení, jaké navrhoval Trump – tedy přinutit farmaceutické firmy nabízet v USA nižší ceny.
Návrh republikánského zákona o rozpočtovém sladění, který je nyní projednáván, rovněž obsahuje ustanovení na zvýšení transparentnosti v systému Medicaid, pokud jde o ceny léků.
Podle senátora Thoma Tillise (republikán ze Severní Karolíny) však tato roztříštěná opatření nepovedou k dlouhodobému výsledku. Domnívá se, že Kongres musí ustoupit o krok zpět a posoudit celý dodavatelský řetězec léčiv, aby bylo možné rozhodnout, „jak tento problém nakonec vyřešit“.
„Všechna tato opatření jsou krátkozraká, neudržitelná a nepovedou k požadovanému výsledku,“ uvedl Tillis 13. května.
Podle Trumpovy politiky nejvíce zvýhodněného národa, která má sladit americké ceny léků s cenami v porovnatelně rozvinutých zemích, má americké ministerstvo zdravotnictví a sociálních služeb dodat první návrh cílových cen farmaceutickým firmám do 11. června.
–ete–
