Gondoly proplouvají kolem staletých paláců, zatímco se bazilika svatého Marka třpytí ve slunečním světle nad „plovoucím městem“ Itálie.
JAK STRÁVIT 24 HODIN V …
Existuje snad město, které by bylo tak sugestivní a romantické jako Benátky? Už jen samotný název vyvolává nespočet magických představ. Přibližně 150 kanálů překlenuje přes 400 mostů, které propojují neuvěřitelné množství ostrovů. (Pro pořádek, je jich více než sto.)
Gondoliéři se plaví vodami lemovanými gotickými, barokními a renesančními paláci. Sláva náměstí Svatého Marka – s jeho byzantskou bazilikou a tyčící se kampanilou – odráží bohatství a moc staletí, kdy Nejjasnější republika benátská ovládala moře a pobřeží až k řeckým ostrovům.
Samozřejmě, zejména v hlavní sezóně, přitahuje město s takovou historií a krásou davy návštěvníků. V tomto jadranském přístavu je toho k vidění prostě příliš mnoho. Zde je náš průvodce, jak toho stihnout co nejvíce za pouhých 24 hodin a přitom se – v rámci možností – vyhnout největšímu náporu turistů.
Příjezd
Benátky patří k nejoblíbenějším výletním přístavům ve Středomoří. Pokud však připlouváte na velké lodi, mějte na paměti, že nové pravidlo omezuje přístup do Benátské laguny, kde výletní lodě historicky kotvily. Může se stát, že zakotvíte na vzdálenějším místě, jako je Ravenna nebo Marghera, a zbytek cesty absolvujete autobusem.
Většina návštěvníků však stále volí leteckou dopravu. Letiště Marca Pola (VCE) na pevnině je světlým a příjemným místem pro přistání. Navzdory relativně skromné velikosti města (přibližně čtvrt milionu obyvatel) je VCE čtvrtým nejvytíženějším letištěm v Itálii, což svědčí o obrovské celosvětové popularitě Benátek. Přímé linky – některé sezónní – sem létají z celého světa, včetně několika severoamerických metropolí, jako jsou Dallas, Washington, Toronto a New York.
Letiště se nachází necelých 8 kilometrů od města a návštěvníci mají několik možností dopravy. Veřejné autobusy (spolu s taxi a sdílenými jízdami) zvládnou cestu po silnici a mostě za necelou půlhodinu. Příjezd po moři je však mnohem zábavnější a pro „vodní“ město se zdá být i mnohem příhodnější.
Na výběr jsou dvě hlavní možnosti: soukromé či sdílené vodní taxi nebo vodní autobus Alilaguna. Ten provozuje tři linky (modrou, oranžovou a červenou), které projíždějí kanálem Grande a míří k odlehlým ostrovům. K jejich přístavišti na letišti se dostanete krytou chodbou s pohyblivým chodníkem asi za 10 minut z terminálu. Důležitý tip: protože v Benátkách prakticky neexistuje automobilová doprava, zjistěte si předem nejbližší molo u svého hotelu. Po vystoupení z vodního autobusu totiž nejspíš půjdete pěšky i se zavazadly v závěsu.
Dopoledne
Ano, je to nejrušnější místo v jedné z nejnavštěvovanějších destinací na světě. Proto je nejlepší vyrazit na náměstí Svatého Marka hned ráno, dříve než začne stoupat denní horko a než do města dorazí organizované zájezdy.
Nejdříve se posilněte, třeba u stolku pod širým nebem v Caffè Florian, nejstarší benátské kavárně založené již v roce 1720. Doplňte energii dvojitým espressem a některou z jejich snídaňových specialit, třeba croissantem plněným mozzarellou z buvolího mléka, šunkou nebo bazalkou a rajčaty. Toto lehké jídlo sice něco stojí (asi 20 až 25 eur na osobu), ale ten výhled je k nezaplacení.
Nezdržujte se však příliš dlouho. Čeká vás skutečná velkolepost. Podobně jako mnoho slavných historických míst v Itálii, i náměstí Svatého Marka (Piazza San Marco nebo pro Benátčany často jen la Piazza) je místem, kde byste mohli strávit celý den. Přestože budete mít dostatek času vidět vše, doporučuji postupovat svižně.
La Piazza je v každém ohledu – politickém, společenském i náboženském – tlukoucím srdcem Benátek. Zástavba zde sahá až do 9. století a vše odráží bohatství a moc Benátské republiky v době jejího největšího rozkvětu.
Osídlení Benátek mělo skromné počátky: tvořily ho malé izolované komunity lidí vyhnaných z pevniny na tyto ostrovy. Přežívali díky těžbě soli a rybolovu. Oblast zpočátku vzkvétala jako nezávislý městský stát v čele se zvoleným dóžetem, vklíněný mezi velká impéria.
Republika v roce 1204 během čtvrté křížové výpravy vyplenila Konstantinopol a odvezla si domů bohatou kořist. Ve východním Středomoří vybudovali Benátčané obchodní impérium, které dosáhlo svého vrcholu v 15. století, kdy ovládali cesty hedvábí a koření. To vše trvalo více než tisíc let, dokud Napoleon v roce 1797 republiku neporazil. Mimochodem, francouzskému vojevůdci se náměstí Svatého Marka velmi líbilo a nazval ho „nejkrásnějším obývacím pokojem Evropy“.
Bazilika je pravděpodobně nejoblíbenější atrakcí na náměstí – začněte tedy u ní. Dvě rychlé rady: rezervace vstupenky předem vám umožní vyhnout se frontě a pamatujte, že pro vstup platí přísná pravidla oblékání – kolena a ramena musí zůstat zakrytá. Tílko tedy nechte v kufru a zvolte raději delší šortky, nebo si do batohu přibalte lehké kalhoty.
O bazilice byly napsány celé knihy. Stručně řečeno, stavitelé vybudovali tento zázrak v 11. století a spojili v něm gotické, byzantské a renesanční vlivy. Nešetřili přitom zlatem: uvnitř vyprávějí zlaté mozaiky příběhy z Bible a za hlavním oltářem září Pala d’Oro, posázená tisíci drahokamy. Prohlédněte si také Klenotnici, která obsahuje vzácné předměty shromážděné v průběhu staletí.
Pobyt na náměstí Svatého Marka zakončete návštěvou Dóžecího paláce (Palazzo Ducale) s jeho uměleckými díly, Schodištěm obrů a Mostem vzdechů. Poté naberte síly a vystoupejte na vrchol zvonice (kampanily). Výhled z jejího ochozu vám umožní skutečně ocenit krajkoví kanálů, které město propojuje. Za jasného dne odtud můžete dohlédnout až k vrcholkům Dolomit.
Odpoledne
Za sebou máte náročné dopoledne. Než se však vydáte na oběd, navštivte další z benátských památek, které prostě nesmíte vynechat: most Rialto. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že i během klidných, deštivých odpolední mimo sezónu se člověk musí občas prodírat davy, aby se dostal na druhou stranu.
Most Rialto (jehož název je odvozen z italského výrazu pro „vysoký břeh“) postavil koncem 16. století architekt a sochař Antonio da Ponte. Jde o jediný kamenný oblouk klenoucí se nad kanálem Grande v délce přes 45 metrů, který kryje portikus lemovaný rušnými obchůdky. Až do 19. století se jednalo o jediný most přes tento hlavní kanál.
Upřímně řečeno, největším zážitkem je pohled na Rialto jako celek, spíše než samotné stání na něm. Pořiďte tedy několik fotografií a pak se vydejte za dalším cílem – talířem horkých těstovin.
Vyhněte se turistickým restauracím v bezprostřední blízkosti mostu a raději se vydejte přes zdánlivě nekonečné množství malých můstků křižujících skryté kanály. Pokud se v těchto méně navštěvovaných částech města začnete cítit trochu ztraceni – nebo pokud snad sejdete z cesty záměrně – vězte, že právě to patří k největším požitkům z Benátek.
Nakonec dorazíte k podniku Osteria Alla Staffa. V této světlé a hlučné restauraci plné přátel vedoucích živé rozhovory jsem si vychutnal nejlepší lasagne svého života. Nabízejí zde však i místní speciality. Například ten, kdo si objedná špagety s černým sépiovým barvivem a benátskou sépií, nebude odcházet zklamán. Ani hladový.
Odtud je to necelých 10 minut chůze k přístavišti vodních autobusů u nemocnice (Ospedale). Samotná cesta trajektem na ostrov Murano trvá přibližně 10 až 15 minut. Zatímco s pozdním odpolednem stoupá horko i počet lidí v ulicích, tato plavba s vánkem v zádech bude skvělým únikem.
Využijte příležitosti a prohlédněte si jedno z nejslavnějších skel na světě přímo při výrobě. Úchvatné lustry, vázy, sochy a další řemeslné skvosty se na tomto ostrově v Benátské laguně tvoří již od 13. století.
Skutečné uznání pro toto umění získáte v Muzeu skla (Museo del Vetro). V dílnách, jako je například Murano Glass Company, můžete na vlastní oči sledovat foukání i tvarování skla a ucítit žár sálající z pecí.
Když už budete na ostrově, doporučujeme také krátkou návštěvu středověké baziliky Panny Marie a svatého Donáta (Basilica dei Santi Maria e Donato) s nádhernými byzantskými mozaikovými podlahami a také – podle legendy – s kostmi draka, kterého ve 4. století zabil svatý Donát.
Večer
Po vydatném obědě může být večeře už jen prostou záležitostí. Bohatě postačí i benátské pouliční jídlo. Mnoho stánků lemujících městské uličky prodává cicchetti – malé chuťovky podobné španělským tapas, jako jsou masové kuličky, bramborové krokety a samozřejmě místní uzeniny a sýry.
Doplňte je sklenkou červeného vína odrůdy Corvina z okolního vinařského regionu Veneto a vyrazte za kulturou – konkrétně na operu. Toto město je domovem Teatro La Fenice, jedné z nejslavnějších operních scén světa, a to z dobrého důvodu.
Už jen vstup do budovy, zářící plátkovým zlatem a úchvatné z každého úhlu, stojí za cenu vstupenky. Svá díla zde v premiéře uváděli mistři jako Rossini, Verdi či Bellini. Přestože současná stavba pochází až z počátku 21. století, kdy byla znovu postavena po ničivém požáru, dává za pravdu svému jménu: La Fenice znamená „Fénix“, který vždy znovu povstává z popela.
Poté už noc patří jen vám. Najděte si zpívajícího gondoliéra a nechte se unášet na vlnách, nebo si prostě vychutnejte gelato a projeďte se po kanálu Grande vodním autobusem vaporetto. Neexistuje špatný způsob, jak zakončit úžasný den v Benátkách.
Poznámka k jazyku
Vzhledem k tomu, že jde o jednu z nejpřednějších turistických destinací na světě, téměř každý v benátském sektoru služeb hovoří anglicky. Vždy se však cení, když se naučíte pár slov italsky – zejména děkuji (grazie) a všeobjímající ciao, které lze použít jako pozdrav i při loučení.
Vstupní poplatek
Benátky začaly, jak známo, vybírat od návštěvníků poplatek za vstup do města během nejvytíženějších dnů. Dobrou zprávou je, že vás to nebude stát moc. Jednodenní návštěvníci zaplatí 10 eur (asi 250 Kč) na osobu, případně 5 eur (asi 125 Kč), pokud provedou platbu online alespoň čtyři dny předem. A další příznivá zpráva: pokud ve městě přenocujete, nebudete muset tento poplatek hradit zvlášť.
Podělte se s námi o své příběhy na adrese namety@epochtimes.cz a pokračujte v každodenní dávce inspirace přihlášením k odběru newsletteru.
–ete–
