Rudé prsty Číny v současném terorismu na Blízkém východě

Zkuste vyhledat „Izrael“ na největším čínském vyhledávači Baidu – název země již není na mapě.  Objev, který 30. října zaskočil mnohé v Číně, je nejnovějším obratem ve vypočítavém mlčení čínského režimu, který si na rozdíl od jiných velkých světových mocností zvolil nepostavit se na stranu Izraele.

Vláda, která se prezentuje jako prostředník a obhájce míru, kritizovala Izrael za to, že ve svém protiútoku proti Hamásu zašel příliš daleko. Jak se na čínském silně cenzurovaném internetu a ve státních médiích šíří nepřátelství proti Izraeli, teroristická skupina odpovědná za smrtící útok nevyvolala jedinou zmínku v oficiálních prohlášeních přicházejících z Pekingu.

Mluvčí čínského ministerstva zahraničí, která na to byla na nedávném tiskovém brífinku dvakrát dotázána, odmítla opakovaně „vyslovit slovo ‚Hamás‘” a tvrdila, že čínský režim stojí za spravedlností a staví se proti „všem násilným útokům“.

Je to „v zásadě jiný způsob, jak se postavit na stranu Hamásu“, řekl deníku The Epoch Times Miles Yu, který za Trumpovy vlády sloužil jako poradce pro čínskou politiku na ministerstvu zahraničí USA.

Pro Yua a další pozorovatele Číny je zdrženlivost Pekingu jenom přetvářkou. Podle něj má režim daleko k tomu, aby byl zastáncem míru, za něhož se vyhlašuje. Místo toho je „radostí bez sebe ze všech krizí jinde ve světě“, které odvádějí pozornost od jeho vlastních ambicí.

Hlavní podporovatel

Od té doby, co Hamás 7. října spáchal svůj otřesný útok na Izrael, byla na Írán zaměřena velká pozornost ohledně jeho údajné role podporovatele, se zprávami naznačujícími, že Teherán poskytl teroristům Hamásu výcvik a logistickou asistenci.

Írán se neostýchal svou podporu teroristickému hnutí demonstrovat. Oslavoval masakr jako „historické vítězství“, organizoval shromáždění na podporu Palestinců a přísahal, že bude „pokračovat ve spolupráci“ při prosazování cílů skupiny.

Podle zprávy amerického ministerstva zahraničí z roku 2020 poskytuje Írán palestinským militantním hnutím, jako je Hamás, Palestinský islámský džihád a Generální velení Lidové fronty pro osvobození Palestiny, ročně asi 100 milionů dolarů. Vůdce Hamásu Ismáíl Haníja v roce 2022 veřejně prohlásil, že skupina ten rok obdržela od Íránu asi 70 milionů dolarů, které použila na výrobu raket.

„Pavoukem v síti je Írán – kdyby nebyl Írán, pak by Hamás neexistoval,“ řekl podplukovník Jonathan Conricus, mluvčí izraelských obranných sil, naší partnerské televizi NTD. Nicméně čínští analytici, včetně dlouholetého zasvěcence z elitních řad Komunistické strany Číny (KS Číny), tvrdí, že přílišné zveličování role Íránu ignoruje vyššího hráče.

„Čína je hlavním podporovatelem íránského režimu sponzorujícího teroristy,“ říká Yu a dodává: „Nepřímo je za tuto krizi zodpovědná Čína.“ I když neexistuje žádné přímé spojení, které by ukazovalo na čínskou roli v současném konfliktu, Peking navázal úzké vztahy s Íránem, aby čelil vlivu USA na Blízkém východě. Kromě toho, že Čína je 10 let po sobě největším obchodním partnerem Íránu, pomohla v březnu napravit vztahy mezi Saúdskou Arábií a Íránem v době, kdy se Izrael také snažil obnovit vztahy s Rijádem.

Mezitím čínské subjekty opakovaně porušovaly pravidla USA pro dodávky vojenského vybavení Íránu, aby mu pomohly vyvinout drony, rakety a jaderný program. Eyal Pinko, bývalý velitel izraelského námořnictva, řekl, že je pro něj „očividné“, že Čína, Írán a Hamás jsou součástí „jednoho gangu“. „Čína je zapletená i do jaderného programu s Íránem. Jejich spolupráce je rozhodně strategická a velmi těsná,“ řekl The Epoch Times.

Christopher Balding, výzkumný pracovník z Henry Jackson Society, transatlantického think-tanku pro zahraniční politiku a národní bezpečnost, s tímto názorem souhlasí. „Odporuje jakékoli logice, že Čína si není vědoma toho, že přinejmenším mlčky nebo implicitně podporuje Hamás,“ uvedl pro Epoch Times.

Dále poukázal na přítomnost čínských telekomunikačních operátorů Huawei a ZTE na Blízkém východě, včetně Íránu a Libanonu. Tyto nástroje pravděpodobně poskytovaly informace do Pekingu „ve velkém měřítku“. Podle něj „čínští sběrači dat pravděpodobně věděli, že se mluvilo“ o aktivitách Hamásu již před útokem.

Vznikající „osa zla“

Vleklá válka na Blízkém východě by byla pro Peking jasným vítězstvím na mnoha frontách. Vyčerpalo by to západní zdroje a odvedlo pozornost od indicko-pacifického regionu, kde čínský režim agresivně zápasí o kontrolu.

Vzhledem k tomu, že se Spojené státy stále více zaměřují na Ukrajinu a Izrael, má čínský režim možnost roztáhnout svá křídla jinam a upevnit protizápadní koalici, která by mohla naplnit její snahu o nový světový řád. S oslabenou pozicí Ruska od doby, kdy zahájilo válku s Ukrajinou, by se čínský vůdce Si Ťin-pching přirozeně stal „šéfem“, řekla The Epoch Times Cai Xia, která školila vysoce postavené funkcionáře na Ústřední stranické škole Komunistické strany Číny.

„Jen se dívejte. Kdokoli je největším mecenášem, ten je pravděpodobně podněcovatel v zákulisí. Zmocní se jakéhokoli zdroje na světě, který se jim dostane do rukou a který slouží jejich cílům. V jejich očích je vše o moci a postavení. Neexistuje žádná morální hranice,“ domnívá se pozorovatelka. 

Souznění Kremlu a Pekingu v otázce války mezi Izraelem a Hamásem je evidentní v jejich společné koordinaci blízkovýchodní politiky. Asi týden poté, co Peking rozvinul 26. října červený koberec pro Putina, se v Moskvě objevila delegace Hamásu, aby diskutovala o propuštění zadržovaných ruských rukojmích, načež Hamás vydal prohlášení, v němž ocenil snahu ruského prezidenta ukončit to, co nazval „zločiny Izraele, které Západ podporuje“.

V Organizaci spojených národů se Čína důsledně snaží posilovat palestinskou věc. Společně s Ruskem zablokovala 25. října rezoluci vedenou USA, která se snažila odsoudit útok Hamásu a podpořit právo Izraele na sebeobranu.

Nová „osa zla“ je již „zcela zřejmá“, jsou to Čína, Írán, Rusko a Severní Korea, řekl pro The Epoch Times Cheng Chin-mo, expert na mezinárodní vztahy z tchajwanské Tamkang University. Pro komunistický režim v Číně je pravidlo jednoduché, podotýká. „Dokud jsi proti Americe, jsi můj přítel.“ 

Komunistický koncept

Historie vztahů Pekingu s Palestinci sahá do poloviny 60. let, kdy se Čína stala první nearabskou zemí, která uznala nově vytvořenou Organizaci pro osvobození Palestiny (OOP) jako zástupce palestinského lidu a udělila jí úřad v Pekingu.

Zprávy státních médií popisují Jásira Arafata, který předsedal OOP od roku 1969 až do své smrti v roce 2004, jako věrného fanouška zakladatele čínské komunistické strany Mao Ce-tunga. Strategie partizánské války dosáhla „skvělého efektu“ v boji OOP s Izraelci, podle jednoho článku z roku 2021 sdíleného na webových stránkách čínského velvyslanectví a konzulátu.

„Hluboké přátelství“ bylo pravděpodobně důvodem, proč Arafat cestoval do Číny, „kdykoli palestinská věc čelila bodu zvratu“, uvádí stejný článek a poznamenal, že Arafat „měl ve zvyku vyměňovat si názory s čínskými vůdci jednou ročně“.

Stranické sdělovací prostředky v Číně jsou hrdé na vliv režimu v palestinských oblastech. Zpráva z roku 1969 v čínských státních médiích People’s Daily citovala palestinské bojovníky, kteří prohlásili, že citace a spisy Mao Ce-tunga byly jejich „duchovní potravou“ a „nejmocnější zbraní“.

Reportér napsal, že Palestinci měli Maa v takové úctě, že vyvěsili jeho portrét napříč palestinskými uprchlickými tábory v Jordánsku a uctívali jeho spisy jako něco důležitějšího než jídlo a voda.

Mustafa Safaríny, palestinský velvyslanec v Číně v letech 1992 až 2002, absolvoval politický a vojenský výcvik v Číně ve věku 19 let, než se vydal bojovat proti Izraeli. Se svou ženou se seznámil při studiu mezinárodní politiky na Pekingské univerzitě a Čínu považoval za své „druhé rodné město“ podle knihy z roku 2016, kterou pod jeho jménem vydala jeho alma mater.

„Tyto teroristické organizace vždy čerpaly z maoismu,“ vysvětluje Trevor Loudon, expert na komunistickou infiltraci a přispěvatel Epoch Times. To, že socialistické skupiny začaly v plné síle vystupovat po celém světě, aby vyjádřily podporu Hamásu, mu nepřipadá jako náhoda. „To, co nazýváme islámským terorismem, je komunistický koncept,“ říká, a ať si už to řadoví „partyzáni“ uvědomují nebo ne, jejich vedení „sleduje komunistické cíle“.

Podpora režimu Palestincům pokračuje. Po podepsání paktu z prosince 2022 o iniciativě Nové hedvábné stezky utvořily obě strany v červnu strategické partnerství během páté návštěvy Abbáse v Číně. Ve stejnou dobu čínské město Wu-chan oznámilo dohodu o přátelství s Ramalláhem, která znamenala první svého druhu mezi Čínou a Palestinci.

Vojenská pomoc Hamásu

Čína byla přímo zapletena do pomoci Hamásu před více než 10 lety, kdy oběti bombardování a raketových útoků v Izraeli podaly žalobu ve výši miliardy dolarů na Bank of China a obvinily centrální banku z vědomého napomáhání plateb Hamásu. I když izraelská vláda se zpočátku za žalobu postavila, koncem roku 2013 ustoupila a zakázala bývalému protiteroristickému agentovi, který je klíčovým svědkem, aby ve věci vypovídal, údajně kvůli čínskému tlaku.

„Peníze jsou kyslíkem pro terorismus,“ říká izraelská právnička Nitsana Darshan-Leitnerová, která se v případu angažovala. Peking kontroluje Bank of China, řekla, takže jakýkoli krok banky je odrazem politiky čínské vlády. „V té době bylo velmi znepokojivé, že Čína v zásadě podporuje Hamás,“ řekla.

Peking dal mezitím jasně najevo, že hodlá s Palestinci jednat za vlastních podmínek. Čínské úřady ignorovaly opozici USA a Izraele a v roce 2006 přivítaly v hlavním městě Číny vysokého vůdce Hamásu Mahmúda al-Zahára.

Takové gesto legitimizuje Hamás a „upevňuje pozici Hamásu jako hlasu pro Palestinu a pro palestinský lid“, řekl The Epoch Times Matthew Johnson, hostující člen Hooverova institutu.

Z vojenského hlediska začaly čínské dodávky zbraní pro OOP již v roce jejího vzniku, v roce 1964 a pokračovaly až do počátku 80. let, přičemž podle Marka Morrisona byly během týdne v září 1981 dodány nejméně dvě „velká množství těžkých zbraní“. Uvedl to ve své diplomové práci z roku 1984 pro Naval Postgraduate School, školu řízenou americkým námořnictvem, která školí vojenské důstojníky.

Výzkumnice Lillian Craig Harrisová charakterizovala v roce 1977 Peking jako „nejdůslednějšího velmocenského podporovatele palestinských partizánských organizací, který je vyzbrojuje, kritizuje, snaží se je sjednotit a navzdory výkyvům ve vztahu poskytuje morální a materiální podporu“.

Bez čínské vojenské pomoci by „OOP možná nebyla tak politicky mocnou organizací, jakou dnes je“, napsala v akademickém časopise Journal of Palestine Studies. V současné válce, stejně jako v minulosti, zbraně založené na čínské technologii prosákly do Pásma Gazy a objevily se v rukou Hamásu.

Pinko si vzpomíná, že když ještě sloužil během války v Libanonu v roce 2006 v námořnictvu, byla vlajková loď izraelské lodi Hanit zasažena íránskými raketami, které vypadaly jako čínské repliky. Izraelští představitelé v roce 2014 identifikovali pašované syrské rakety založené na systémech dlouhého doletu vyvinutých čínskou státní společností Sichuan Aerospace Industry Corp.

Fotografie bitevního pole z roku 2009 ukazovaly trubky od čínského výrobce oceli v raketách brigád Hamásu v Gaze. Následná reakce přiměla společnost se sídlem v provincii Šan-tung objasnit, že potrubí bylo určeno pro blízkovýchodní plynárenskou společnost.

„Jediné, co to ukazuje, je, že produkty naší továrny jsou špičkové kvality a za rozumnou cenu,“ uvedla společnost a dodala, že nemůže prozradit, „která země byla klientem“, ale „rozhodně to nebyl Libanon“.

Na vojenské přehlídce v roce 2014 Hamás také předvedl čínský obrněný transportér známý jako Type 63, který byl podle čínské státní mediální platformy ifeng populární na Blízkém východě. „U Číňanů není nic náhoda,“ myslí si Pinko.

Podle Loudona se různé politické skupiny v palestinských oblastech nijak neliší od „různých frakcí mafie“. „Občas se mohou navzájem poprat o území, ale všichni jsou jednotní v podpoře komunismu, nenávidí Západ a chtějí zničit Izrael,“ shrnuje analytik.

I když jsou Izrael s Čínou dlouhodobými obchodními partnery, válka by mohla Tel Aviv přimět k přehodnocení vztahu s čínským režimem. Izraelská de facto velvyslankyně na Tchaj-wanu, Maya Yaron, nazvala Tchaj-wan „opravdu dobrým přítelem“ pro jeho hlasitou podporu Izraeli, zatímco reakci Číny označila za „velmi znepokojivou“.

„Jsme stále blíž a blíž ke scénáři třetí světové války,“ domnívá se Loudon a doplňuje: „Přehoupne se to? Doufám, že ne, ale měli bychom to zvažovat.“ Mezitím poznamenává, že „tyto země využívají své příležitosti, dokud to jde“.

Tento článek vyšel původně na stránkách americké redakce Epoch Times.