Příčinou chronického zánětu mohou být tytéž věci, které nám přinášejí pohodlí nebo komfort.
Řada lidí trpí chronickým zánětem, aniž by o tom věděla, uvedl pro Epoch Times Arch G. Mainous III, profesor na University of Florida (UF) College of Medicine.
Rozsáhlá studie publikovaná v časopise Frontiers in Medicine v roce 2024 ukázala, že mezi dospělými obyvateli Spojených států trpí systémovým zánětem téměř 35 % lidí. Dokonce i mezi zdravými jedinci (bez známek onemocnění) činil tento podíl přibližně 15 %.
Chronický zánět souvisí s celou řadou onemocnění a často se „týká některých velkých chorob“, řekl pro Epoch Times Dr. Frank A. Orlando, ředitel lékařské kliniky UF Health Family Medicine-Springhill. A příčina spočívá v tom, co denně jíme a děláme.
Když se oheň nechá doutnat
„Potřebujeme zánět,“ řekl Peter Osborne, odborník na klinickou výživu a chiropraktik, deníku Epoch Times. Zánětlivá reakce je nezbytnou součástí imunitního systému. Když je tělo infikováno nebo zraněno, zánět – často přirovnávaný k ohni – je přírodní způsob, jak spálit patogeny a napravit škody. Jakmile je hrozba odstraněna, zánět by měl ustoupit. Pokud však oheň nadále doutná, může se stát chronickým problémem.
Zánět, který přetrvává déle než tři měsíce, je chronickým zánětem, který mimo jiné vyvolává srdeční choroby, rakovinu, cukrovku, depresi, sarkopenii, autoimunitní onemocnění a neurodegenerativní poruchy.
Z přehledu zveřejněného v časopise Nature Medicine vyplývá, že více než 50 % úmrtí lze přičíst nemocem souvisejícím se zánětem.
Chronický zánět se významně podílí na vzniku mnoha srdečních onemocnění. Pochopení aterosklerózy ze strany vědců se například vyvinulo od pohledu na ni jako na pasivní hromadění cholesterolu k uznání, že jde o stav způsobený chronickým zánětem. Chronický zánět vyvolává biochemické reakce, které vedou k tvorbě aterosklerotických plátů a mohou způsobit jejich prasknutí.
Metaanalýza zveřejněná v časopise The Lancet uvádí, že úroveň zánětu je spojena se zvýšeným rizikem úmrtí na srdeční choroby, mrtvici a několik typů rakoviny. Konkrétně každé trojnásobné zvýšení koncentrace C-reaktivního proteinu – běžného markeru zánětu – bylo spojeno s o 37 % vyšším rizikem ischemické choroby srdeční a o 27 % vyšším rizikem ischemické cévní mozkové příhody.
Na druhou stranu se zdá, že nižší hladiny zánětu jsou spojeny s delší délkou života. Studie zahrnující stovky stoletých lidí v Japonsku prokázala, že hladina zánětu je přesnějším prediktorem dlouhověkosti než délka telomer a lepším prediktorem schopnosti každodenního života a kognitivních funkcí u starších lidí než věk. Studie naznačila, že „potlačení chronického zánětu by mohlo být zásadním krokem k dalšímu zlepšení délky lidského života v dobré kondici“.
Krátkodobá řešení
Většinu zánětů lze zvládnout pomocí léků, jako jsou nesteroidní protizánětlivé léky (NSAID) (např. ibuprofen, naproxen a aspirin), steroidy a imunomodulační léky. V roce 2023 schválil americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) kolchicin jako první protizánětlivý lék na srdeční onemocnění.
Ale přestože je používání protizánětlivých léků v klinické praxi běžné, „neexistují žádné pokyny, které by doporučovaly NSAID pro obecné dlouhodobé užívání ke kontrole chronického zánětu,“ uvedl Orlando. Dodal, že i volně prodejná NSAID s sebou nesou rizika, jako je srdeční infarkt, mrtvice, akutní poškození ledvin a krvácení do horní části trávicího traktu, a mohou se vzájemně ovlivňovat s jinými léky.
„Nechceme, aby lidé byli na těchto [lécích] dlouhodobě závislí,“ zejména pokud jde o silnější protizánětlivé léky, jako jsou kortikosteroidy a kolchicin, uvedl Mainous, který je rovněž místopředsedou pro výzkum na katedře komunitního zdraví a rodinné medicíny na UF.
Osborne, který se zabývá funkční výživou, uvedl, že protizánětlivé léky mohou ovlivnit zdraví střevního mikrobiomu a narušit produkci a vstřebávání některých živin. Nedostatek živin, které jsou zodpovědné za regulaci zánětu, může naopak zánět zhoršit. Například NSAID mohou vést k nedostatku vitaminu C, zatímco kortikosteroidy mohou mít za následek nedostatek vitaminu D, vápníku a hořčíku.
Spoléhat se pouze na léky nevede k vyřešení problému, uvádí Osborne.
Upozornil na jistý fenomén: Pokud jde o chronické záněty, srdeční choroby, cukrovku, obezitu, autoimunitní onemocnění a další stavy, „utrácíme více peněz, když se snažíme tyto nemoci léčit, ale nedaří se nám to“.
Největší příčinu chronického zánětu můžeme najít v naší stravě. Peter Osborne, odborník na klinickou výživu.
David Furman, doktor imunologie a ředitel projektu 1000 imunomů na Lékařské fakultě Stanfordovy univerzity, uvedl, že klíčovým problémem je moderní životní styl.
Moderní technologie sice činí život pohodlnějším a komfortnějším, ale toto pohodlí je pouze fasádou, řekl. „Dlouho sedíme, jíme rychlé občerstvení a vysoce zpracované potraviny a snášíme vysokou míru pracovního stresu, což vše může vyvolávat a zhoršovat záněty,“ řekl.
Hlavním faktorem je strava
„Největší hnací silou chronického zánětu je naše strava,“ upozornil Osborne.
Úkolem jídla je vyživovat tělo, dodávat mu energii a živiny pro udržení správné funkce. K chronickému zánětu však mohou přispívat různé potravinářské přísady, jako jsou umělá aromata, barviva, emulgátory a přidané cukry. Studie prokázaly, že běžné emulgátory ve zpracovaných potravinách, jako je karboxymethylcelulóza (CMC) a polysorbát 80 (P80), mohou poškozovat střeva a vyvolávat záněty. Vysoké množství cukru a rafinovaných sacharidů v ultra-zpracovaných potravinách může navíc vést ke zvýšení hladiny cukru v krvi a oxidačnímu stresu, což vyvolává zánět.
Rozsáhlá studie publikovaná v roce 2020 odhalila, že osoby, které se stravují prozánětlivě, mají zvýšené hladiny několika zánětlivých markerů a o 38 % vyšší riziko srdečních onemocnění. Další studie založená na údajích z amerického Národního průzkumu zdraví a výživy (NHANES), zveřejněná v roce 2022, prokázala, že osoby, které konzumovaly vysoké množství prozánětlivých potravin, měly 41 % vyšší riziko úmrtí na rakovinu.
„Nejde o to, že sníte jedno jídlo dnes a zítra z toho dostanete infarkt,“ vysvětluje Osborne. Problém nastává, „když jíte špatně den co den po desetiletí svého života,“ což postupně brání tělu v zastavení zánětu, až do té míry, kdy se jeho obranyschopnost rozpadne a dojde k onemocnění.
Osborneho však také uvedl, že lékaři ve většině zemí kladou na výživu důraz jen zřídka. Během osmiletého lékařského vzdělávání získávají v této oblasti jen minimální školení. Doufá, že se strava stane základní součástí vzdělávání pacientů v oblasti boje proti nemocem.
Více odborníků zdůraznilo, že vyhýbání se ultra zpracovaným potravinám je důležitější než pouhá konzumace potravin s potenciálními protizánětlivými vlastnostmi. Mainous poukázal na to, že konzumace jediné protizánětlivé potraviny, například konkrétního ovoce, nemusí přinést požadované protizánětlivé účinky.
Neexistují žádné směrnice, které by doporučily dlouhodobé užívání NSAID k obecné kontrole chronického zánětu.
Dr. Frank A. Orlando, lékařský ředitel, UF Health Family Medicine-Springhill
Dalším důležitým faktorem, který přispívá k zánětům vyvolaným stravou, jsou potravinové alergie.
Jedno staré přísloví říká: Jedno jídlo pro jednoho je jed pro druhého. Osborne se podělil o příběh pacientky, které pomohl. Šestileté holčičce, která trpěla zánětlivým onemocněním, dávali pouze šest měsíců života. Osborne naštěstí zjistil, že dítě je alergické na borůvky, které jí matka dávala každé ráno v borůvkovém koktejlu. Vyřazení borůvek z dívčina jídelníčku jí zachránilo život.
Lepek a některé látky, obsažené v sóji a mléce, mohou u některých jedinců rovněž způsobovat záněty, dodal Osborne. Díky moderním lékařským testům a vyšetřením mohou lidé identifikovat spouštěcí potraviny a upravit svůj jídelníček tak, aby zánět zmírnili a předešli mu.
Toxiny uvnitř i vně našich domovů
Různé syntetické složky v předmětech denní potřeby a kosmetice nejen přímo dráždí pokožku, ale mohou se dostat i do těla a vyvolat zánět.
Polyfluoroalkylové látky (PFAS), které se nacházejí v pitné vodě, kuchyňském nádobí a obalech potravin, mohou zvyšovat zánětlivé reakce.
Škodlivé chemické látky se vyskytují také ve vzduchu, který dýcháme, zejména v rušných metropolích. Podle Furmana mohou typy látek znečišťujících ovzduší, jako jsou PM2,5 a PM10 (částice o průměru menším než 2,5 mikrometru, resp. 10 mikrometrů), způsobovat záněty v mozku a plicích. Rovněž formaldehyd obsažený v novém nábytku nebo v nově postavených domech může vést k zánětům kardiovaskulárního systému. Osborne doporučuje používat doma čističku vzduchu jako základní ochranné opatření pro osoby žijící v oblastech se špatnou kvalitou ovzduší.
Vysoký obsah tělesného tuku, nízká svalová hmota
Studie z roku 2021 zjistila, že dlouhodobé sezení zvyšuje hladinu prozánětlivých cytokinů u starších žen a snižuje hladinu protizánětlivých cytokinů u starších mužů. Jiná studie prokázala, že jedinci, kteří dlouho sedí, mají v krvi zvýšené hladiny různých zánětlivých biomarkerů.
Sedavý způsob života vede k většímu hromadění tuku. „30 % interleukinu-6 v našem krevním oběhu je vylučováno tukovými buňkami,“ uvádí Furman s tím, že tato látka přispívá k zánětům.
U dospělých, kteří necvičí, také dochází ke snížení svalové hmoty o 3 až 8 % každých deset let. Během rozhovorů několik odborníků vyzdvihlo a zdůraznilo protizánětlivý přínos cvičení a udržování svalové hmoty.
Větší svalová hmota vede k produkci většího množství protizánětlivých molekul, zdůraznil Furman.
„Musíte o svalu přemýšlet jako o sekrečním orgánu,“ vysvětluje. Svaly produkují a uvolňují do krevního oběhu cytokiny a různé malé proteiny, které systémově snižují zánět. Tato sekrece je ještě výraznější během svalových kontrakcí.
Studie provedená ve Velké Británii, která sledovala více než 4 000 dospělých osob v průměrném věku 49 let po dobu deseti let, zjistila, že ti, kteří pravidelně cvičili, vykazovali sníženou hladinu dvou zánětlivých markerů: C-reaktivního proteinu s vysokou citlivostí a interleukinu-6. Z toho vyplývá, že u těch, kteří pravidelně cvičili, se snížila hladina zánětlivých markerů. Pozoruhodné je, že nejnižší hladinu zánětu měli ti, kteří se věnovali alespoň 150 minutám středně intenzivního až intenzivního cvičení týdně.
Mainous doporučuje zaměřit se na 150 minut cvičení týdně, přičemž druh cvičení by měl být přizpůsoben individuálnímu zdravotnímu stavu. U mladých dospělých může středně intenzivní až intenzivní cvičení dočasně zvýšit akutní zánětlivé markery, ale dlouhodobě pomáhá zánět snižovat. U starších dospělých a osob s chronickými onemocněními je zásadní vyhnout se nadměrné námaze.
Tichý zánětlivý činitel
Odborníci také zdůraznili, že stres je sice nehmotný a neviditelný, ale významně přispívá k chronickým zánětům.
Jedna z teorií, která stojí za zánětem vyvolaným stresem, spočívá v tom, že snižuje citlivost imunitních buněk na signály, které zánět obvykle řeší.
Kromě toho „stres způsobuje zánět tím, že aktivuje reakci organismu ‚bojuj, nebo uteč‘, která pak spouští uvolňování toho, co označujeme jako prozánětlivé chemické látky a hormony,“ uvedl pro Epoch Times Stephen Sideroff, docent na katedře psychiatrie a biologicko-behaviorálních věd a na katedře revmatologie na lékařské fakultě Kalifornské univerzity v Los Angeles.
Sideroff dále uvedl, že prvním krokem při zvládání stresu je přehodnotit nepříznivé události jako pozitivní výzvy. Vysvětlil, že mírný a dobře načasovaný stres může být prospěšný, protože aktivuje sympatický nervový systém a připravuje lidi na účinné zvládání hrozeb.
Podle Sideroffa se hodně lidí cítí proti stresu bezmocných, ale právě tento způsob myšlení k němu přispívá. Doporučuje, abyste si vůči stresu osvojili růstové myšlení: „Musím se naučit něco nového, pokud chci situaci zvládnout lépe.“ Díky tomuto procesu učení může člověk „přijít na lepší způsob, jak se vypořádat se stresory ve svém životě“, říká.
Nadměrný stres přináší další problém: když spotřebováváme energii na zvládání stresu, náš metabolismus se zrychluje, aby produkoval více energie, a směřuje více krve do svalů a mozku. „Všichni však máme jen určité množství osobní energie,“ vysvětlil Sideroff. V důsledku toho mozek přerozděluje energii z jiných orgánů, například ledvin, aby uspokojil okamžité potřeby. Tím se snižuje schopnost ledvin filtrovat škodlivé látky z krve, což pak může dále vyvolat zánět v celém těle. „To je jádrem jednoho z projevů stárnutí a nemocí způsobených stresem: zanedbává se mnoho procesů údržby organismu,“ dodal.
Zbavit se hněvu a pochybností a čelit situacím s klidem může také snížit zánět. Podle Sideroffa jsou tyto emoce podobné stresu a spotřebovávají značné množství energie v těle.
„Čím méně si vysvětlujeme chování druhých lidí, tím méně se stresujeme,“ řekl Sideroff. Měli bychom se „poučit a přijít na všechny způsoby, kterými se zbytečně stresujeme“.
Kromě toho je nezbytné dopřát tělesným opravným systémům více času na uzdravení.
„Po skončení stresu musíme dát tělu příležitost, aby se zotavilo, aby přešlo do režimu obnovy a hojení,“ řekl Sideroff. Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je najít si „v našem dni čas, kdy si můžeme říct: ‚Jsem v zóně bezpečí nebo na ostrově bezpečí‘.” I pouhých 10 minut, kdy se uvolníte a odpočinete si, může být prospěšných – ať už prostřednictvím meditace nebo relaxačních cvičení. Tím se aktivuje parasympatický nervový systém, což usnadňuje zotavení organismu.
Randomizovaná kontrolovaná studie prokázala, že i krátká meditace může zlepšit duševní zdraví, snížit hladinu prozánětlivých cytokinů a zvýšit hladinu protizánětlivých cytokinů. Zkušení meditující vykazovali větší odolnost a toleranci vůči stresu a podnětům a nižší hladiny zánětů v těle.
Furman dodal, že škodlivé účinky osamělosti by se neměly podceňovat. „U lidí, kteří jsou sociálně izolovaní, nemají silnou podporu komunity nebo nemají péči přátel a rodiny, dochází k výrazně vyšší hladině zánětu.“
Podle něj by si lidé měli zvolit protizánětlivý přístup přizpůsobený jejich individuálním potřebám. „Není to univerzální řešení,“ dodává. Například člověk s vysoce stresujícím zaměstnáním – zejména pokud je jeho jediným zdrojem příjmů – a s nevyváženou stravou by mohl začít úpravou jídelníčku a zařazením pravidelného cvičení. Kromě toho by se měl zaměřit na posílení vztahů s rodinou a přáteli, aby pomohl snížit zánět.
–ete–
