V japonské metropoli se minulost setkává s budoucností
Můžu vám zaručit, že jste nikdy nenavštívili místo jako je Tokio. Místo, které ctí a uchovává minulost a zároveň je až nepředstavitelně obří metropolí, která představuje technicolorovou vizi budoucnosti.
A ať už hledáte kulinářské nebo kulturní zážitky nebo jen chcete zažít nával chodců na křižovatce Šibuja, hlavní město Japonska vás nezklame. Mohli byste tu strávit celý rok a stejně byste tohle místo poznali jen povrchně. Jenže co když máte jen 24 hodin? Přinášíme vám tipy na jedno velmi rušné leč uspokojivé jednodenní dobrodružství.
JAZYKOVÁ POZNÁMKA
Přestože řada personálu v hotelech, restauracích a dalších službách obvykle hovoří anglicky, spousta Japonců angličtinu neovládá. Proto je dobré nainstalovat si do mobilu předem nějakou překladovou aplikaci a naučit se pár základních frází v japonštině, hlavně koničiva (dobrý den) nebo arigató (děkuji). Další užitečné fráze i s českým překladem najdete např. na serveru konoha.cz/jap/slovicka-l1.
Přílet
Pro přílet nabízí Tokio dvě možnosti. Mezinárodní letiště Narita (NRT) leží asi 60 kilometrů východně od města a je nejrušnějším japonským letištěm pro mezinárodní cestující. Letiště Haneda (HND) je mnohem blíže, jen nějakých 15 kilometrů jižně od centrálního nádraží Tokyo Station. Obě letiště přijímají přímé lety od hlavních dopravců z celého světa a z obou se dostanete do města velmi snadno.
Nejrychlejší z Narity je vlak JR Narita Express, který spojuje letiště s hlavním nádražím v Tokiu asi za 55 minut. Jednosměrná jízdenka vás vyjde zhruba na 500 korun. Z Hanedy máte řadu způsobů, jak se dostat na hlavní nádraží, včetně jednokolejky, která byla postavena pro olympijské hry v roce 1964. Cesta trvá asi půl hodiny a stojí kolem stovky.
Ráno
I když bych normálně nedoporučoval poflakovat se po vlakovém depu jako první zkušenost v novém městě, Tokyo Station je perfektní místo, kde se po dlouhém letu občerstvit. 10 nejvytíženějších vlakových stanic světa se nachází v Japonsku a každý den touto majestátní budovou z červených cihel projde kolem 1,1 milionu lidí. Pod nádražní budovou se nachází rušné podzemní město.
Ovšem pozor. V tom bludišti vzájemně propojených nákupních center není vůbec těžké se ztratit. Snídani si můžete předem prohlédnout, protože mnoho restaurací zde nabízí plastové modely různých lahodných pokrmů. Jednodušší a snazší je zamířit přímo na místo, o kterém víte, že je opravdu dobré, jako je Rokurinsha, kde se podává chutný ranní ramen v páře.
CESTOVÁNÍ MIMO TOKIO
V Japonsku mají jednu z nejrychlejších, nejefektivnějších železnic na světě. Šinkansen přenese pasažéry do jejich destinace rychlostí až 320 km/h. Plánujete-li cestovat mimo Tokio, opravdu se vyplatí koupit si železniční kartu Japan Rail Pass. S ní můžete neomezeně cestovat po zvolenou dobu (7, 14, 21 dní), což vám poskytne velkou flexibilitu. Ceny jsou však vysoké. Za 7denní kartu v ekonomické třídě zaplatíte 70 000 jenů (11 tisíc Kč).
Když se nasytíte, vyrazte na krátkou procházku k císařskému paláci. V Tokiu samotném žije asi 14 milionů lidí a více než dvojnásobek jich bydlí v přilehlých částech na okraji. Ale přímo v tlukoucím srdci toho všeho, pár kroků do svěžího a upraveného areálu paláce, všechna ta rušnost zmizí.
Projděte se přes příkopy po kamenných mostech. Komplex, který je stále domovem japonské královské rodiny, je ve skutečnosti relativně nový, když vezmete v úvahu starobylou povahu této země. Začali ho stavět v roce 1868, potom, co se sem přesunulo sídlo moci z Kjóta. Vše bylo přestavěno po bombardování ve druhé světové válce.
Abyste se dostali za brány, budete potřebovat prohlídku s průvodcem, kterou je nejlepší rezervovat předem na webových stránkách Imperial Household Agency. Běží většinu dní v 10 a 13 hodin, trvá o něco déle než hodinu. Na rozdíl od prohlídek paláců v Evropě, kde vstupujete do vnitřních komnat dávných králů a královen, je zde stále aktivní sídlo císaře. Takže i když ve skutečnosti nevstoupíte do žádné budovy, krása areálu a fascinující informace od průvodců jsou dostatečným důvodem k návštěvě.
Pokud toužíte po delším pohybu, vydejte se jen kousek na sever od paláce do Kitanomaru, národního parku. Tento zelený prostor byl kdysi domovem mocného klanu. Nyní jeho cesty, příkopy a rybník lákají každého, kdo hledá trochu čerstvého vzduchu. (Plus vědecké muzeum a Budokan, kde se konají soutěže bojových umění a některé velké koncerty.) Park je úžasný zejména na jaře, kdy kvetou třešně, a na podzim s listím hrajícím barvami.
Odpoledne
Už jen dostat se do cíle je v tomto městě opravdu zajímavý zážitek, zvláště pokud (jako já) milujete cestování ve vlacích. Tokijský tranzitní systém zahrnuje řadu různých společností, včetně JR a Metro. Desítky linek se připojují ke stovkám stanic a denně přesouvají mnoho milionů lidí.
Když stojíte před mapou MHD, kaleidoskop barev, kruhů a polí může být odstrašující, ale jakmile ten systém pochopíte (možná s malou pomocí mapové aplikace v telefonu nebo užitečného zaměstnance), čeká vás fascinující jízda. Velké stanice jsou světy samy pro sebe.
Na nástupištích stojí prodejní automaty na téměř vše, co si lze představit, od piva přes hamburgery až po trička a deštníky. A jakmile se dostanete na palubu, sledování lidí je jedním z nejlepších na světě. Je to levný způsob, jak nahlédnout do života obyčejných dojíždějících – krátké jízdy nestojí v přepočtu ani třicet korun.
Možná se budete chtít trochu projet, jen tak pro zábavu, rozhodně se však vydejte do Sensódži (Senso-Ji). Tento buddhistický chrám, který pochází z roku 645 našeho letopočtu, je nejstarší v Tokiu. Projděte mezi věřícími, přes Hromovou bránu a kolem svatyní a kotlíku pod pětipatrovou pagodou, z něhož vychází kouř z vonných tyčinek.
Pokud hledáte suvenýr, tohle je ideální místo, kde si ho vybrat. Právě zde je Nakamise-dori, dlouhá nákupní ulice, kde si můžete vybrat cokoli od hraček Godzilla po kimona a jukaty (odlehčená letní verze tradičního hábitu). Protože budete mít časnou večeři, je to také skvělé místo na malou svačinu. Vyberte si ze stánků nabízejících ramen a sushi a další snadné, chutné pokrmy.
Teď je čas vydat se přes město, to trochu zabere. Jeďte JR nebo metrem a s jedním přestupem a za asi 30 až 40 minut dorazíte na nádraží Šindžuku (Shinjuku). Vystoupíte z vlaku na místě, které Guinessova kniha rekordů uznává jako nejrušnější vlakové nádraží na světě. Denně tudy projde více než 3,5 milionu lidí.
Udělejte si chvilku na procházku po obrovském, nesourodém komplexu obchodů a restaurací a pociťte tlačenici každodenních pasažérů. Pak se toulejte po Shinjuku, čtvrti, která vyzařuje neon a energii. Dejte si před večeří drink v jednom ze stovek supermalých, rozpadajících se barů, které lemují úzké, vzájemně propojené uličky v Golden Gai. Je to místo rafinované, naprosto plné osobnosti (stejně jako spousta místních obyvatel), zastrčený kout města, který působí jako Tokio před desítkami let.
Pak si dejte brzkou večeři v Omojde Jokočo (Omoide Yokocho neboli Pamětní ulička), další návrat do Japonské minulosti. Udělejte si trochu času na procházku po celé délce této těsné uličky. Přivoňte si k jakitori (yakitori), kuřecím špízům připravovaným pod širým nebem, které celou scénu zalévají lahodnou vůní.
Skuteční odvážlivci si určitě najdou i další kulinářské vychytávky, včetně žabího sašimi (sashimi). Až budete připraveni k jídlu, nestyďte se probojovat se lokty k baru a přidejte se k davu po práci na kus něčeho dobrého. Atmosféra je pospolitá a přátelská a je to opravdu jedinečná příležitost potkat se s místními.
Pak je čas na baseball, zdaleka nejpopulárnější japonský sport. Představili ho Američané na konci 19. století a mnozí v této zemi dnes pro tuto hru žijí a dýchají. Japonsko samozřejmě vyprodukovalo Shohei Ohtaniho z LA Dodgers, jednoho z nejlepších hráčů, kteří kdy zvedli míč, pálku a rukavici.
Sledování zápasu v této zemi je velkolepý zážitek, jaký byste na americkém hřišti nikdy nezažili. Zábava je nejenom hra na hřišti, ale také sledování vašich spoludiváků. Japonští fanoušci se zapojují do řady chorálů, kdykoli je jejich tým na pálce, často tlučou na bubny a hrajou na další hudební nástroje.
I když Tokyo Dome je nejslavnějším stadionem v zemi, zkuste si zajít na stadion Mejdži Džingu (Meiji Jingu). Je to domov Tokyo Yakult Swallows, druhý nejstarší stadion v zemi, postavený již v roce 1926. Fanděte domácímu týmu se všemi fanoušky, kteří mávají zelenými deštníky ve vzduchu, když Vlaštovky skórují.
A pokud budete mít po hře ještě trochu energie, naskočte na Ginza Line a projeďte se dvě zastávky do stanice Šibuja (Shibuya). Místní přechody jsou nejrušnější křižovatkou pro chodce na světě. Počkejte, až naskočí zelená. Pak se pod blikajícími světly všude kolem vydejte na druhou stranu ulice. Nebudete v tom sami. Dalších až 3 000 pěších dělá totéž. Typický tokijský způsob, jak ukončit rušný den.
–ete–
