Jak strávit 24 hodin v Istanbulu

Některá města jsou tak obrovská, že se vám může zdát téměř nemožné je obsáhnout. Istanbul takový rozhodně je. Když se blížíte z letiště a klesáte k Bosporu, rozprostírá se před vámi zdánlivě nekonečné město: megalopole rozprostírající se na dvou kontinentech.

Ale když tu strávíte nějaký čas, zjistíte, že i více než patnáctimilionové město může nějakým způsobem působit osobně. Když se dostanete dostatečně blízko, toto místo vás obejme. To je to, co mě nutí se sem vracet – zatím jsem ho navštívil asi tucetkrát. A i když 24 hodin není mnoho, pokud se nebudete zdržovat, můžete v tomto městě, kde se setkává východ se západem, zažít alespoň kousek té hloubky, historie a kultury – a vřelosti.

Příjezd

Istanbulské letiště (IST), otevřené teprve před pěti lety, je samo o sobě úžasné. V Evropě je vytíženější pouze londýnské Heathrow a na pěti ranvejích IST přistávají lety z více než 120 zemí. Má jen jediný, neuvěřitelně obrovský terminál se stoupajícími kupolovitými stropy a kontrolní věží ve tvaru tulipánu, turecké národní květiny.

Nevýhodou je, že není blízko města, je od něho vzdáleno 22 kilometrů. Můžete se sem dopravit metrem nebo veřejným autobusem. Taxíky jsou k dispozici 24 hodin denně a jsou obecně cenově výhodné, i když před odjezdem vždy požádejte řidiče, aby vám změřil taxametr (nebo se dohodněte na paušální sazbě). Po silnici je střed Istanbulu vzdálen asi hodinu cesty (a 40 až 50 minut metrem), takže s tímto dlouhým přesunem počítejte ve svých plánech.

Ráno

Obujte si dobré turistické boty a prohlédněte si co nejvíce okolí Sultanahmetu, historického srdce města. Stačí si tu projít jen pár bloků jakýmkoli směrem, abyste poznali hlubokou historii Istanbulu. Římská doba se tu mísí s byzantskou a osmanskou, vedle sebe tu najdete trhy, mešity, kostely a mnoho dalšího.

Vzhledem k tomu, že máte tak málo času, tak si budete pravděpodobně muset vybírat, ale zde je stručný přehled hlavních atrakcí, který vám pomůže při rozhodování. (A obecná rada: Přijeďte tam co nejdříve, abyste se vyhnuli horku a davům lidí.)

Palác Topkapi je rozlehlý a krásný soubor pavilonů a nádvoří, který byl centrem Osmanské říše a sídlem sultánů po dobu čtyř staletí. Prohlídky s průvodcem zde bývají podrobné a fascinující.

Modrá mešita se svými vznosnými minarety a obrovskou kopulí nad řadou polokoulí je to jedna z nejznámějších istanbulských památek. Mešita je stále funkční, takže se připravte na to, že si při vstupu dovnitř musíte sundat boty a vzít si vhodné oblečení. (Muži i ženy by měli mít zakrytá kolena a ramena, ženy i hlavu).

Hagia Sofia v době východořímské a byzantské říše sloužila jako kostel, Osmané k ní přistavěli minarety a udělali z ní mešitu. Od roku 537 je místem bohoslužeb a je snad nejlepším místem, kde můžete vidět, jak mnoho různých náboženství zanechalo své stopy v tomto starobylém městě.

Velký bazar: Na tomto místě je snadné se ztratit, a to v tom nejlepším slova smyslu. Jakmile vstoupíte, najdete labyrint uliček (celkem 61), které lemuje asi 4 000 obchodů. Najdete tu vše od suvenýrů přes stříbro a kožené výrobky až po téměř cokoli, po čem vaše srdce zatouží. Připravte se na to, že si budete povídat s prodavači, kteří se vám budou snažit prodat své zboží.

Oběd

Vydejte se na nedaleký Egyptský bazar. Když vstoupíte dovnitř, jako první vás zasáhnou vůně, všechny příjemné, směs stovek druhů koření a sladkostí, jako je baklava a turecké pochoutky. Tyto zlaté oblouky shlížejí na obchod s kořením již od roku 1660.

Předkrm si můžete vychutnat pouhou procházkou kolem, na Egyptském bazaru vám prodejci rádi dají ochutnat vše výše uvedené, navíc s domácí kávou a čajem. Při mé poslední návštěvě mě dovnitř pozval energický prodavač, který mě krátce seznámil s historií trhu a pak mě provedl svým malým obchůdkem.

„Tohle je na kebab, tohle na ryby, tohle na kuře,“ říkal, vytahoval malé zásuvky a nechával mě ochutnávat malé špetky kořenících směsí, které sám skládal.

Pak najděte malé schodiště poblíž hlavního vchodu a posaďte se k jídlu v restauraci Pandeli. Restaurace, která je doporučována jako Michelin Bib Gourmand, nabízí vynikající a cenově dostupné jídlo s oblíbenými tureckými pokrmy, jako je lilkový salát nebo pečené jehněčí.

Jídlo vám přinesou číšníci v naškrobených bílých košilích a černých motýlcích. Manažer mi řekl, že poprvé otevřeli v roce 1901, a ukázal na jídelní lístek.

„Stejný, už více než 100 let,“ poznamenal.

Je to také klidné a tiché místo. Zatímco dole se to hemží turisty a vy z okna pozorujete dopravu, která se sune po Galatském mostě, zdržte se nad jídlem a trochu si odpočiňte. Budete se muset zregenerovat na rušné odpoledne a večer.

Odpoledne

Vydejte se trajektem přes Bospor. Je to krátká plavba, ale ve všech ohledech pozoruhodná. Bospor protíná střed Istanbulu. Spojuje Černé moře s Marmarským mořem. Důležité je, že tato rušná vodní cesta zároveň odděluje Evropu od Asie.

Po těchto vodách pluje mnoho turistických lodí, ale trajekt je můj nejoblíbenější. Jízdné většinou stojí méně než dvacet korun a já si na palubě vždycky vezmu malý šálek sladkého tureckého čaje za pár korun navíc, který popíjím během plavby.

Obě strany města se rozprostírají a šplhají po březích na obou stranách. Opravdu jen z vody si člověk udělá skutečný obrázek o obrovské rozloze tohoto města. A stojí za to se rozhlédnout i kolem sebe – mnoho lidí dojíždějících za prací využívá tato těžce pracující plavidla k pendlování a projížďka na jednom z nich je příležitostí poznat kousek místního každodenního života.

Vystupte v Kadikoy a postavte se na asijskou půdu. Nechte se strhnout ruchem místních obyvatel a nechte se unést do bludiště malých postranních uliček, které stoupají od vody. Jsou plné stánků a obchůdků, kde se prodávají snad všechny čerstvé a chutné věci, které si jen dokážete představit.

Turisté tvoří jen malé procento lidí, které zde potkáte, a tak zůstávají majitelé obchodů a prodavači poměrně nezatížení a docela překvapeni a rádi, že je cizinci navštíví. Nejednou se mi stalo, že mě pozvali dovnitř toho či onoho podniku a nabídli mi přátelskou konverzaci. A k tomu improvizované, bezplatné degustační menu složené z toho, co prodávají: sýry, olivy, nakládané papriky; pikantní, slané, sladké – prostě takový vír chutí.

A když jste opět schopni konzumovat další jídlo, není nad Ciya Sofrasi. Šéfkuchař Musa Dagdeviren strávil roky v domácnostech a kuchyních po celém Turecku, kde sbíral nejlepší recepty této země. V časopise The World’s 50 Best Restaurants byl označen za „kulinářského antropologa“ a od té doby se objevuje na Netflixu a na stránkách významných tištěných publikací.

Sám je však spíše skromný. Otevřel si několik restaurací ve stejném bloku, aby mohl každou z nich navštěvovat každý den. Několikrát jsem si s ním povídal, když seděl u venkovního stolu s přáteli v pomačkaném tričku.

I když tam šéfkuchař není, jídlo u něj stojí za to. Objednejte si jednoduchá, poctivá, krásná jídla, jako je pastýřský salát, polévka z červené čočky, místní sýry s pitou, kebab, kofte, falafel a mnoho dalšího, s lilkem, jehněčím, kuřecím a dalšími místními surovinami.

Večer

Po tak náročném dni si večer pravděpodobně budete přát jen příležitost, jak ze sebe shodit pár kalorií, než půjdete spát. Téměř kilometr dlouhá třída Istiklal (Nezávislosti) je k tomu ideálním místem.

Při západu slunce se vraťte trajektem na evropskou stranu. Pak se projděte po této hlavní pěší nákupní ulici města, která v noci ožívá. Poslechněte si pouliční hudebníky a pozorujte projíždějící trolejbusy. Dejte si zmrzlinu. A pokud vám ještě zbyla trocha energie, zajděte do některé z postranních uliček lemovaných bary. Přitáhněte si stoličku, objednejte si mrazivý půllitr Efes a povídejte si s místními vedle vás až do ranních hodin.

-ete-