Jak se žije v podzemí Las Vegas plném bezdomovců

LAS VEGAS – Pod leskem a půvabem hlavní tepny Las Vegas žijí stovky bezdomovců ve špíně a bídě 800 kilometrů dlouhé sítě tunelů. Často se jim říká krtci nebo tuneláři. Žijí pod zemí, mimo dohled ostatních, aby se vyhnuli – kromě jiných nebezpečí – smrtícímu pouštnímu slunci. Představují pouze zlomek z tisíců bezdomovců v jižní Nevadě.

Letní teploty zde mohou vystoupat až k 50 stupňům Celsia, zatímco zimní teploty často klesají pod bod mrazu. Tunely nabízejí stín a úkryt před větrem, ale jsou tmavé a nebezpečné, náchylné k záplavám. Jsou také plné nelegálních drog, násilí a nemocí.

Jednoho slunečného rána v polovině listopadu Louis Lacey, ředitel týmu pro pomoc bezdomovcům u organizace HELP of Southern Nevada, připravuje týmy terénních pracovníků, aby se zapojili do kontaktu s jednotlivci bez domova v několika známých táborech ve městě.

Toho rána se více než 800 osob bez domova – polovina z nich mladých lidí– probudilo na lůžku zajištěném HELP. Každého z nich má na starosti někdo z této neziskovky, která byla založena před více než 50 lety a je jednou z největších agentur sociálních služeb ve státě.

Lacey býval příležitostným hudebníkem, který podlehl pervitinu a skončil na ulicích Los Angeles a Las Vegas. Několik desítek let závislosti na droze nakonec překonal díky rehabilitačnímu peer-to-peer programu, kde opět našel víru v Boha, kterou znal jako dítě, svěřuje se. 

Od roku 1997 je abstinentem. Absolvoval 12krokový odvykací program v zařízení, kde později pracoval. Věnoval se vzdělávání a nakonec se stal ředitelem, než nastoupil k HELP. „Pracuji v tomto oboru více než 25 let,“ vypráví a doplňuje, že u HELP je 17 let. 

Více než 10 let strávil v terénu a dodnes si vzpomíná, jak se první den v práci procházel tunelem. 

Dnes žije v tunelech 1 000 až 1 500 bezdomovců, což je nejvyšší koncentrace ve městě, říká, ačkoli některé zprávy odhadují, že jich může být i dvakrát tolik.
Podle každoročního sčítání bezdomovců v Clark County bylo tento rok zaznamenáno 13leté maximum v počtu bezdomovců s nárůstem podílu černochů, rodin s dětmi a případů chronického bezdomovectví. Roční sčítání v jižní Nevadě z 25. ledna 2024 identifikovalo 7 906 bezdomovců, což je 20procentní nárůst oproti předchozímu roku.

Co číhá v tunelech

Stojíme 14. listopadu u vchodu do tunelu poblíž rohu ulic Albert a Palos Verdes, kde velká plachta zakrývá otvor, kam se dešťová kanalizace vlévá do Flamingo Wash, což je součást odvodňovacího systému, který vede k jezeru Mead.

Lacey zná tento pětikilometrový tunel, který vede na Las Vegas Strip až k Caesars Palace. Fotoreportér Epoch Times cestou po nábřeží překročí rohož s nápisem Vítáme, aby se podíval blíž. Přiblíží se k rohu plachty, který je mírně odkryt, ale jeho zvědavost se okamžitě setkává s několika paprsky baterky zevnitř.

Dva muži vycházejí z tunelu, kde je strategicky umístěno velké páčidlo. Varují novináře a výjezdové týmy, aby se klidili. Terénní týmy byly v minulosti vystaveny násilí a HELP s jejich životy ani bezpečností nemíní hazardovat. 

„Existují tunely, do kterých nejdeme, protože nám vyhrožovali. Stačí, když nám to řeknou a my tunel opustíme,“ popisuje praxi Lacey. Asi před měsícem napadl jeden muž s mačetou několik bezdomovců žijících v jednom z tunelů a jeho organizace tam musela přestat chodit, dokud policie pachatele nenašla.

Jedna z obětí mačetového útoku a jeho bratr byli z tunelu zachráněni a nyní procházejí procesem, aby získali bydlení, říká Lacey. Některé tunely jsou zrádnější více, jiné méně, záleží na tom, kdo uvnitř bydlí.

Dostali jsme se v tunelech míli nebo dvě. Žijí tam s nábytkem, věcmi do domácnosti a tím vším.

— Louis Lacey Jr., ředitel HELP of Southern Nevada, organizace pomáhající bezdomovcům

Obecně platí, že obyvatelé tunelů jsou tvrdší než bezdomovci v nadzemních táborech a prostě chtějí být o samotě. „Jsou pod zemí a jsou tam hluboko. Dostali jsme se v tunelech až na míli nebo dvě. Žijí tam [s] nábytkem, domácími věcmi a tím vším,“ popisuje Lacey. 

Terénní týmy HELP spolupracují také s „Shine A Light“, další neziskovou skupinou, která se věnuje pomoci obyvatelům tunelů, a jednotkou lasvegaské metropolitní policie s názvem HOT (Homeless Outreach Team).

„Je to speciální tým příslušníků městské policie, který vyráží s námi a dalšími terénními týmy. My a Shine A Light, my jsme lidé z tunelů, nikdo jiný tam nejde,“ vypráví Lacey. I když posádky tunelu mají baterky a nosí přilby a rukavice, pouštět se dovnitř je vždy riskantní, říká. 

Tunely jsou mokré a kluzké, kvalita vzduchu často pochybná a trubky visí nízko. Mezi nábytkem, jízdními koly a dalšími překážkami pobíhají krysy, psi, kočky a další zvířata. Někteří záchranáři uklouzli, upadli a popíchali se odhozenými špinavými jehlami, což znamená, že musí do nemocnice vyšetření. 

Riziko záplav

HELP vylepuje plakáty, které varují lidi, aby se vyhýbali odtokovým kanálům používaných při bouřkách, protože bezdomovci se mohou v tunelech během bleskových povodní utopit.

„Vegas je město hazardu a jako se vším ostatním, když jste pod zemí, riskujete,“ říká Lacey a doplňuje, že na rozdíl od hazardu s penězi jsou pod zemí sázky mnohem vyšší. 

V Mohavské poušti se často vyskytují bleskové povodně, které rychle promění suché chodby tunelů na prudké proudy vody. I když v bezprostředním okolí neprší, odtok z hor nebo voda vypuštěná z nádrží pro zadržování bouřek může náhle bez varování zasáhnout. Trosky, které voda tunely unáší, mohou být smrtící. 

„Voda není to, co vám na začátku zabije. Co vás dostane, jsou… díly na kola, pohovky, nákupní vozíky, postele, rámy postelí. To všechno vás srazí k zemi, a jakmile upadneš, už není návratu. Utopíte se,“ líčí děsivé scénáře Lacey. 

Výstavba bouřkové kanalizace začala v 80. letech 20. století a od té doby probíhá projekt, který má zabránit masivním povodním na ulicích města. „Koncem 70. let došlo k několika obrovským bouřím, kdy byla vozidla spláchnuta přímo po Stripu a voda tekla přímo středem kasin,“ konstatuje „patron“ bezdomovců. 

Zatímco bouřkové stoky byly mimořádně úspěšné v tom, aby se ulice neproměnily v řeky, poskytují rovněž prefabrikované přístřešky, které skýtají stín před zraky veřejnosti a policejních orgánů. 

Protokoly deště a horka

HELP získává velkou část svých finančních prostředků z Clark County prostřednictvím federálních grantů na ubytování lidí bez domova. Má smlouvu na poskytování služeb během takzvaných dešťových a tepelných protokolů.

Když předpověď ukazuje déšť, HELP dostane echo a terénní týmy vyráží k bouřkovým kanalizačním tunelům, kde vyvěsí značení, které bezdomovce varuje, že se blíží déšť, a aby se vyhýbali tunelům.

Jeden plakát hlásá: „Zůstaň venku! Zůstaň naživu!“ a vyjmenovává místa, kde mohou hledat alternativní úkryt. Obvykle se většina z nich dostane z tunelů včas, ale vyskytly se i případy, kdy byli lidé nebo jejich mazlíčci smeteni vodou, povídá Lacey.

Protokol letních veder se aktivuje, když teploty překročí 42 stupňů Celsia. Týmy HELP projíždějí ulicemi a navštěvují tábory, aby nabídly lidem bez domova dopravu do vyhrazených ochlazovacích prostor v klimatizovaných vládních budovách, jako jsou rekreační střediska nebo veřejné knihovny. 

Lidi tu pořád umírají kvůli horku, a to je také další problém, kterým se zabýváme.

— Louis Lacey Jr., ředitel HELP of Southern Nevada

Posádky s sebou nosí zmrzlé láhve s vodu, krém na spáleniny a opalovací krém. Pokud někdo potřebuje lékařskou pomoc, převezou ho do nemocnic nebo mu zavolají 911.

„Letos jsme dosáhli 49 stupňů. To byla okolní teplota na letišti. Na ulici to tak není, tam bylo 55 a víc,“ vzpomíná a dodává, že jedna žena v tom horku omdlela a utrpěla popáleniny od slunce a horké dlažby.

„Když ji dostali z ulice, měla popáleniny třetího stupně na nohou, a to způsobilo, že přišla o jednu nohu pod kolenem. I to se stává. Lidé tu věčně umírají kvůli horku, a to je také další problém, kterým se zabýváme,“ říká Lacey.

Bezdomovecký mikrosvět

Každý podzemní tábor, stejně jako ty nad zemí, zejména ty větší, se vyvíjí jako mikrokosmos většinové společnosti, líčí Lacey.

„Jsou organizovaní a začnou se jasně definovat role jako kdo je starosta, mluvčí nebo vůdce tábora. Máte jednotlivce, kteří chodí ven a zajišťují zdroje. Přinesou zpět měď, přivezou zpět součástky jízdních kol, vodu nebo jídlo nebo cokoli, co je potřeba,“ vysvětluje předák HELPu. 

A jsou tu i „táborové mámy“, to jsou mateřštější, pečující typy a také mírotvůrci, dodává. Tábory mají také své vlastní soudní systémy. „Krádež není v pořádku. V táboře se nekrade,“ podotýká s tím, že některým jednotlivcům jako pomstu za krádež nebo porušení pravidel zapálili věci.

Mimo tábor pravidla neplatí a není tajemstvím, že krádeže v obchodech jsou snadným způsobem, jak si vydělat peníze na alkohol a drogy. Na rozdíl od některých super benevolentních států, jako je Kalifornie, kde se krádeže staly spíše „nakupováním bez peněz“, v Nevadě podle Laceyho došlo k posunu zpět k většímu vymáhání práva.

„Zatknou vás a půjdete do basy. Jinak to nejde, vymklo se to z rukou,“ říká. 

Nařízení o nebezpečném kempování

Rada komisařů okresu Clark schválila 5. listopadu novou vyhlášku o nebezpečných kempech, jejímž cílem je dostat bezdomovce z tunelů do přístřešků. Podle nového zákona, který má vstoupit v platnost 1. února 2025, mohou bezdomovci, kteří odmítnou přístřeší a služby nebo se odmítnou přestěhovat z táborů, čelit pokutě až 1000 dolarů nebo až 10 dnům vězení.

Vyhláška stanoví, že bezdomovci musí být informováni o umístění azylových domů a sociálních služeb, než je policie může zatknout, a podle zákona je nelze zadržet, pokud nejsou k dispozici žádné služby.

Bezdomovci často čelí problémům s duševním zdravím a zneužíváním návykových látek a někteří mají zdravotní, právní nebo finanční problémy.

Bezdomovci často čelí problémům s duševním zdravím a zneužíváním návykových látek a někteří mají zdravotní, právní nebo finanční problémy. Mnohým také chybí doklady totožnosti, což představuje problém, s nímž jim HELP také pomáhá. 

„Nevím, jak účinný bude zákaz kempování nebo jak bude jeho vymáhání skutečně vypadat, protože zákazy kempování tu byly už dřív. Není to tak, že by došlo k nějaké masové deportaci lidí do vězení,“ konstatuje Lacey. HELP preferuje méně represivní přístup k tomu, „jak jednat s našimi neubytovanými sousedy,“ říká.

Bezdomovectví na vzestupu

V posledních letech zažívají Spojené státy rekordně vysokou míru bezdomovectví. Jednu noc v lednu 2023 bylo bez domova 653 104 osob, což představuje 12,1 procentní nárůst ve srovnání s rokem 2022, uvádí nezisková organizace Národní aliance za ukončení bezdomovectví, která byla založena v roce 1983.

Ačkoli HELP dostává soukromé dary, její financování je z velké části řízeno granty, hlavně vládními, objasňuje Lacey. Organizace provozuje šest terénních týmů složených z 30 zaměstnanců na plný úvazek. 

„Chodíme do tunelů, k řece, jdeme do opuštěných domů a opuštěných budov. Jezdíme do parků, do pouště, na opuštěná místa. Chodíme všude tam, kde lidé žijí na místech, která nejsou určena k lidskému bydlení,“ uvádí a dodává: „V podstatě si do batohu vložíme celý úřad sociálních služeb a vyrazíme ven za klienty, kterým by se normálně těchto služeb nedostalo.“ 

Terénní pracovníci také nosí naloxon, běžněji známý pod značkou Narcan, který může zabránit úmrtím z předávkování opiáty. Fentanyl, smrtící syntetický opioid mnohem silnější než heroin, výrazně přispívá ke krizi bezdomovectví, udržuje některé lidi bez domova a „zhoršuje špatnou situaci v mnoha ohledech,“ říká Lacey. 

Škody, které to lidem napáchá, a rychlé tempo úpadku jsou podle něj alarmující. „Je to vysoce návykové, abstinence jsou hrozné. Opravdu potřebujeme dostat víc lidí do terénu a víc zdrojů pro léčbu závislosti na narkotikách,“ stěžuje si. 

Vrací zpátky, co dostala

Jaqualyne Peeplesová, terénní pracovnice, která na místě rozdávala vodu a nabízela služby lidem v táborech, vypráví reportérům Epoch Times, že než se připojila k terénnímu týmu HELP, byla bez domova kvůli domácímu násilí, problémům s duševním zdravím a drogám. 

„Byla jsem na ulici tři roky, páchala zločiny, frčela na drogách, nestarala jsem se o nikoho, ani o sebe,“ svěřuje se. Během té doby se jí terénní pracovníci snažili pomoci, ale ona odmítala.

Peeplesová se asi před čtyřmi lety dostala z ulice, zbavila se drog a nakonec se dala dohromady se svým dítětem. Teď pracuje pro HELP.

„Trvalo jim to tři roky, ale nakonec jsem ty služby přijala. Léčila jsem se devět měsíců, protože jsem byla taková troska. Měla jsem spoustu traumat,“ vzpomíná. 

38letá Peeplesová se asi před čtyřmi lety dostala z ulice, přestala brát drogy a nakonec se dala dohromady se svým dítětem. Měla silnou touhu pomáhat ostatním lidem bez domova, ale věděla, že potřebuje více času a zkušeností, jak jednat se závislými, když jim chce pomoci. 

„Pracovala jsem v centru pro léčbu drogových závislostí, ale neustále jsem se ucházela o práci v HELP. Když měli volné místa, nakonec mě přijali,“ vypráví. 

Kimberly

Dvaapadesátiletá bezdomovkyně Kimberly sedí ve svém stanu na prázdném pozemku, za sebou dvě rozbité kytary a fenu Selenu. Když terénním pracovníkům popisovala, že jejího manžela před rokem zavraždili během loupeže, plakala. 

S mužem bydleli v motelu asi dva roky, ale majitelé se rozhodli místo prodat a dali všem 30denní výpověď, prozrazuje Kimberly a pokračuje: „Takže jsme skončili na ulici. Snažili jsme se ušetřit peníze na nějaký domov. Je to hrozné. Chybí mi.“

Jejího manžela zabili kvůli 100 dolarům, které si vybral z bankomatu, vypráví. „Šel si vyzvednout nějaké peníze do 7-Eleven přes silnici. Ten chlap ho sledoval. Myslím, že si myslel, že si vybere všechny svoje peníze. Nakonec ho praštil zezadu do hlavy nunčaky a to krvácení už nedokázali zastavit,“ popisuje tragickou událost. 

Kimberly spolupracovala s HELP na zahájení procesu pro získání ubytování, ale říká, že do útulku nepůjde, protože si tam nemůže vzít svého psa, utrousí a ukáže na Selenu spící v zadní části stanu.

Kimberly nemá v Las Vegas žádnou rodinu, ale doufá, že se jednoho dne shledá se svými pěti dospívajícími dětmi v Kalifornii.

„Dostávala jsem sociální zabezpečení, ale něco se s tím stalo. Musím si to jít předělat, ale v létě je to těžké. Je moc horko. Nesnáším léto. Jsem moc ráda, když sem přijde zima, jenže pak je v noci zase moc chladno,“ stěžuje si. 

Kimberly je původem z Nového Mexika, ale v Las Vegas žije asi 16 let a posledních šest je bez domova. Ve městě nemá žádnou rodinu, ale říká, že doufá, že se jednoho dne shledá se svými pěti dospívajícími dětmi v Kalifornii. 

–ete–