Kdo jsou povstalecké skupiny, které nyní ovládají Sýrii?

Analýza zpráv

Po více než 50 letech u moci padl v Sýrii Asadův režim a nyní již bývalý prezident Bašár al-Asad uprchl do Moskvy. Kdo teď zemi ovládá? Existuje nejméně pět různých skupin, které ovládají různé části Sýrie.

Hajját Tahrír aš-Šám 

Hlavní teroristickou skupinou, která se v útočné smršti zmocnila Aleppa, Hamá a Homsu je Hajját Tahrír aš-Šám. Byla to svižná operace. Začala 27. listopadu a vyvrcholila kolapsem Asadova režimu 7. prosince.

HTS začínal jako Fronta an-Nusrá, odnož al-Káidy, islamistické teroristické skupiny založené zesnulým Usámou bin Ládinem. Ministerstvo zahraničí USA označilo tuto skupinu v roce 2018 za zahraniční teroristickou organizaci.

Její vůdce je Ahmad aš-Šar, který používá přezdívku Abú Muhammad al-Džawlání. Spojené státy na něj vypsaly odměnu 10 milionů dolarů. Ve svém prvním televizním rozhovoru v roce 2014 al-Džawlání řekl katarské síti Al-Džazíra, že jeho cílem bylo, aby v Sýrii vládlo islámské právo. Také prohlásil, že v zemi není místo pro alawitské, šíitské, drúzské nebo křesťanské menšiny.

Podle Komise Spojených států pro mezinárodní náboženskou svobodu se skupina dopustila porušování lidských práv „včetně mučení, únosů, znásilňování a jiného sexuálního násilí a zabíjení ve vazbě“, což OSN zdokumentovala do roku 2020. 

„Po převzetí vládních věznic a zřízení dalších věznic HTS použil sektářsky motivované zadržování a související únosy a požadavky na výkupné proti členům menšinových skupin,“ uvedla Komise.

Al-Džawlání v posledním desetiletí značně změnil svou rétoriku. V roce 2021 řekl americkému novináři ze sítě PBS, že HTS nepředstavuje pro Západ žádnou hrozbu. „Ano, kritizovali jsme západní politiku. Ale vést válku proti Spojeným státům nebo Evropě ze Sýrie, to není pravda,“ uvedl al-Džawlání, který měl na sobě sako a uhlazené vlasy. „A neřekli jsme, že chceme bojovat,“ dodal. 

Posledních osm let byl HTS v defenzivě ukrytý v provincii Idlib na dalekém severozápadě Sýrie.

Ale jak se Rusko v důsledku války na Ukrajině přestávalo v Sýrii stále více angažovat, HTS viděl příležitost otestovat odhodlání jednotek Asadova režimu.

Skupina zahájila 27. listopadu překvapivý útok na Aleppo a brzy zjistila, že Asadovy jednotky ustupují, bez ruské letecké podpory se bojí bojovat a neprokazují brutalitu jako v minulosti. Al-Džawlání si všiml příležitosti pohnout se na jih, přičemž obsadil města Hamá, Homs a poté Damašek.

Během ofenzívy al-Džawlání a HTS pečlivě choreografovali propagandu na sociálních médiích, aby skupinu vykreslili jako syrskou nacionalistickou organizaci. Před pádem Damašku al-Džawlání řekl CNN: „Sýrie si zaslouží vládní systém, který je institucionální, ne takový, kde jediný vládce činí svévolná rozhodnutí. Nesuďte podle slov, ale podle činů.“

Komise Spojených států pro mezinárodní náboženskou svobodu v informačním listu z roku 2022 uvedla, že „navzdory koordinované PR kampani HTS s cílem rehabilitovat vlastní image, jeho autoritářské a ideologicky řízené vládnutí, stejně jako neustále se vyvíjející vztahy s dalšími nestátními i státními aktéry soupeřícími o kontrolu nad částmi Sýrie, vystavuje nábožensky různorodé obyvatelstvo severozápadní Sýrie pokračujícímu riziku“.

Syrská národní armáda

Syrská národní armáda (SNA) není Asadova vlastní armáda. Ta se jmenovala Syrská arabská armáda. SNA naopak tvoří vojáci, kteří v roce 2011 z Asadovy armády zběhli. Skupinu podporuje turecká armáda a byla vyslána, aby z hranic s Tureckem vytlačila jak teroristickou skupinu ISIS, tak kurdské síly.

SNA nyní kontroluje velký pás území v severní Sýrii, rovnoběžně s tureckou hranicí. Když HTS zahájil 27. listopadu ofenzívu proti Asadovu režimu, přidala se k němu i SNA a zúčastnila se bojů v Aleppu.

Když se HTS obrátil na jih k Hamá a Damašku, SNA zamířila na východ, obsadila území Asadovu režimu, ale pak narazila na síly vedené Kurdy v okolí Manbidže.

Syrské demokratické síly

Sýrie, stejně jako sousední Turecko a Írán, má silnou kurdskou menšinu, a když v roce 2011 vypukla syrská občanská válka, Syrské demokratické síly (SDF) se zorganizovaly do Lidových ochranných jednotek (YPG). Když Asadův režim v roce 2012 stáhl své jednotky, aby bojovaly s nepřáteli jinde, Kurdové převzali kontrolu nad velkými částmi severovýchodní Sýrie. 

Turecko považovalo YPG za neoddělitelné od Kurdské strany pracujících (PKK), teroristické skupiny, která bojuje za nezávislý kurdský stát na jihovýchodě Turecka. V říjnu zabili teroristé z PKK pět lidí při útoku na tureckou továrnu pro letectví a kosmonautiku v turecké Ankaře.

Ale v Sýrii byly YPG jednou z mála armád, která se dokázala postavit ISIS, a po roce 2014 ji podporovaly Spojené státy. YPG později vytvořily páteř Syrských demokratických sil (SDF), aliance kurdských a arabských milicí.

Jižní operační prostor

V posledních několika týdnech se na dalekém jihu Sýrie vynořila nová povstalecká skupina, která dobyla město Dará. To bylo kolébkou povstání proti Asadovu režimu v dubnu 2011. Tato skupina si říká Jižní operační prostor a zahrnuje bojovníky z menšiny Drúzů, kteří žijí také v jižním Libanonu a na izraelských Golanských výšinách.

ISIS

Na východě Sýrie stále existují zbytky džihádistické skupiny ISIS, někdy označované jako Daeš, ale zdá se, že už zdaleka není hrozbou, jakou byla v letech 2014 až 2018. Mluvčí Pentagonu, generálmajor Pat Ryder, řekl 2. prosince novinářům, že americké síly rozmístěné v Sýrii se „výjimečně soustředily na trvalou porážku ISIS a… zůstávají zásadní pro zajištění toho, že se ISIS v Sýrii už nikdy nemůže vzkřísit“.

V Sýrii je v současnosti rozmístěno zhruba 900 amerických vojáků, kteří kontrolují ropná pole nacházející se poblíž východního břehu řeky Eufrat. ISIS získal význam v roce 2013 a rychle dobyl území ve východní Sýrii a severním Iráku, kterému vládne jako samozvanému chalífátu. ISIS vykazoval silnou brutalitu, včetně stínání hlav západních rukojmích a zajatých vojáků, ale nakonec byl vojensky poražen kombinací amerických, iráckých, syrských a kurdských sil.

V článku byly použity informace od Reuters.
–ete–