Desetiletá občanská válka s více než 500 000 mrtvými a miliony vysídlených osob prozatím náhle skončila. Během dvou týdnů se Asadův režim v Sýrii zhroutil. Povstalci se přesouvají do Damašku.
Od prvních demonstrací během tzv. arabského jara zuří v Sýrii již více než deset let krvavá občanská válka. Počet obětí se odhaduje na více než 500 000. Přibližně 12 milionů Syřanů přišlo o domov a uprchlo buď v rámci své země, nebo do zemí, jako je Libanon, Turecko nebo EU.
Režim klanu Asadů, který v zemi vládl více než 60 let, se nyní během 14 dnů zhroutil. Není jisté, do jaké míry pět tajných služeb, na které se vedení země po desetiletí spoléhalo, tento vývoj předvídalo. Není rovněž jasné, jaké diplomatické iniciativy se odehrály v pozadí, aby umožnily spořádaný přechod.
Požádal Asad Izrael o pomoc proti postupujícím povstalcům?
Podle saúdskoarabských zdrojů se Asad v minulých dnech údajně obrátil na Izrael s žádostí o pomoc židovského státu proti povstalcům ovládaným džihádisty. Na oplátku mu prý nabídl vyhnání Hizballáhu a proíránských zástupců ze země. Údajně také nabídl možnost zastavení dodávek íránských zbraní přes jeho zemi.
Tato žádost není oficiálně potvrzena. Také nic nenasvědčuje tomu, že by vláda v Jeruzalémě vážně uvažovala o přijetí takové nabídky.
V dosavadním průběhu syrské občanské války se Izrael choval neutrálně – Asadův režim byl považován za „známého nepřítele“ a jevil se jako předvídatelný. Izrael příležitostně podnikal akce proti proíránským jednotkám a proti zařízením, která používaly k přesunu zbraní.
S Ruskem byly předem vedeny pravidelné konzultace. Vedle íránského režimu byl Kreml druhou ochrannou mocností, která zaručovala, že Asad zůstane u moci. Klíčovým faktorem nedávného svržení Asada bylo, že se Izraeli nedávno podařilo oslabit Hizballáh a další proíránské milice působící v regionu.
Sýrie již není hlavním zájmem Kremlu
Na druhou stranu se zdá, že Rusko již nepovažuje Sýrii za zahraničněpolitickou prioritu. Přístup ke Středozemnímu moři, který nabízel přístav Tartus, byl strategicky důležitý pro logistickou podporu aktivit v oblasti Perského zálivu nebo v Africe.
Pro prezidenta Vladimira Putina však byla důležitější stabilizace oblastí, které se podařilo dostat pod kontrolu během války na Ukrajině. Kromě toho nízká úroveň odporu vůči povstalcům během jejich postupu naznačuje, že Asadova akceptace mezi obyvatelstvem a armádou klesla.
Podle nepotvrzených zpráv opustily Sýrii první ruské lodě a vojenská letadla. Neexistuje však žádné potvrzení ze strany Ruska, jehož přítomnost v Sýrii je zajištěna dvoustrannými dohodami.
Místopředseda Státní dumy Konstantin Kosačev však agentuře Interfax řekl, že Syřané se budou muset „s plnohodnotnou občanskou válkou vypořádat sami“. V současné době však Kreml nevidí žádné nebezpečí pro své vlastní vojenské základny.
Izrael mezitím údajně uzavřel přístup na Golanské výšiny, které kontroluje od roku 1967, a posílil tam své jednotky. Jak informoval list Kurier, povstalci se v sobotu zmocnili města Quneitra poblíž Golan.
„Základní ideologie“ povstalců vyvolává v Izraeli obavy
Jak píše list Haaretz, armáda a zpravodajské služby jsou překvapeny rychlostí, s jakou se povstalcům podařilo dobýt největší města v zemi. Jak bude vypadat budoucí vláda v Sýrii, se teprve ukáže.
Izrael je však znepokojen „základní ideologií“ povstalců. Bude proto vyvinuto veškeré úsilí, aby se nebezpečné zbraňové systémy nedostaly do nesprávných rukou.
V sobotu večer povstalci oznámili, že chtějí ponechat instituce v zemi nedotčené. Nechtěli udělat chybu, kterou udělaly USA v Iráku, když rozpustily bezpečnostní složky a armádu. To vedlo po pádu vládce Saddáma Husajna ke krvavé občanské válce v Iráku a k vzestupu teroristických milicí IS.
Podle platformy The National, která vychází ve Spojených arabských emirátech (SAE), jedná úřadující premiér Muhammad al Džalálí s velitelem povstalců Abú Mohammadem al Džoláním. Al Džalálí prohlásil, že je připraven spolupracovat na procesu transformace s jakýmkoli vedením, které si syrský lid zvolí.
Turecko vyzývá povstalce k vytvoření „inkluzivní“ vlády
Turecko mezitím zdůraznilo, že noví vládci musí usilovat o vytvoření „inkluzivní“ vlády. Strach z milicí Hajat Tahrír aš-Šám (HTS) a Al Džolání je obzvláště velký mezi menšinami.
V syrské občanské válce se dosud vyznačovaly mimořádnou brutalitou a četnými válečnými zločiny.
Turecký ministr zahraničí Hakan Fidan na tiskové konferenci v Dauhá vysvětlil, že syrský lid není v současné době schopen zemi sám obnovit.
Mezinárodní aktéři a regionální mocnosti musí nyní zajistit územní celistvost země. „Teroristickým organizacím“ nesmí být umožněno zneužívat situace. Fidan narážel na IS, ale také na PKK. Turecko bojuje na severu země proti kurdským milicím, které mají blízko k PKK.
V Izraeli je důvěra v umírněná prohlášení malá. Panují zde obavy vzhledem k silnému džihádistickému charakteru postupujících povstalců a jejich vůdce Al Jolaniho.
Izrael v pohotovosti: hrozbu z Íránu nahradí hrozba z Ankary?
Jeruzalém však chce především zabránit tomu, aby hrozbu z Íránu nahradila hrozba z Ankary. Vliv Turecka na syrské povstalce je přinejmenším stejně velký jako vliv Teheránu na jeho zmocněnce. Na sociálních sítích se objevují příspěvky tureckých nacionalistů, v nichž se řeší výroky prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana.
V nich se mimo jiné představil jako „osvoboditel Jeruzaléma“. Po převzetí moci povstalci v celé Sýrii by nyní Turecko mělo de facto společnou hranici s židovským státem, uzavřel. Po masakru Hamásu 7. října 2023 se Erdoganova rétorika vůči Izraeli stala stále agresivnější.
V krátkodobém horizontu však Turecko pravděpodobně upřednostní boj proti kurdským milicím a uvolnění vnitropolitické situace. Vláda v Ankaře pravděpodobně využije změny moci v Sýrii jako příležitosti k prosazení repatriace většiny syrských uprchlíků. Od začátku občanské války našly v Turecku útočiště více než tři miliony Syřanů.
Vývoj v Sýrii jako taktická příležitost pro Scholze
Stabilizace Sýrie po Asadovi a zabránění návratu občanské války bude úkolem nových vládců, ale také regionálních mocností, které mají společný zájem na omezení íránského vlivu. To přes všechny rozdíly spojuje Izrael, Turecko a vlivné státy Perského zálivu od Saúdské Arábie po Katar a Spojené arabské emiráty.
Nově zvolený americký prezident Donald Trump, který se již v sobotu vyslovil pro přísné zasahování USA do vývoje v Sýrii, by toho mohl využít k oživení a dalšímu rozvoji Abrahámských dohod.
USA by tak měly prospěch z toho, že existuje šance na stabilnější Blízký východ. Zároveň by regionální mocnosti i Rusko profitovaly z toho, že by se minimalizoval evropský vliv.
Změna moci v Sýrii je také příležitostí pro spolkového kancléře Olafa Scholze s ohledem na volby do Spolkového sněmu.
Na jedné straně by mohl obnovit diplomatické vztahy se Sýrií a jednat s novými vládci o možnostech návratu syrských uprchlíků. To by mu umožnilo stanovit si vlastní priority v migrační politice a ztížit CDU/CSU a AfD prosazení se ve volební kampani.
Na druhou stranu by mohl – pokud to tak zůstane – využít relativně nekrvavou a spořádanou změnu moci v zemi k ospravedlnění své výzvy k mírovým jednáním na Ukrajině.
Tím by SPD navázala na Schröderovu doktrínu z roku 2002, která byla úspěšná i v domácí politice, že válka a revoluční změny moci nejsou vhodným nástrojem k realizaci vlastních zájmů. Následný vývoj v Iráku, Libyi, Sýrii a na Ukrajině bývalého kancléře v jeho hodnocení utvrdil.
–etg–
