WASHINGTON – Americký prezident Donald Trump ve svém druhém funkčním období začal využívat cel jako nástroje nejenom ekonomického, ale i diplomatického, čímž zcela přeměnil zahraniční politiku USA.
Jeho administrativa využila ekonomický tlak k řešení globálních konfliktů a k získání ústupků od jiných zemí, což představuje jeden z nejvýznamnějších posunů v americké zahraniční politice za poslední desetiletí.
Už několik měsíců po nástupu do úřadu Trump jasně naznačil své ambice a prohlásil, že jeho druhé období bude velmi odlišné od toho prvního. „Poprvé jsem měl dvě věci na práci – řídit zemi a přežít, měl jsem kolem sebe všechny ty zkorumpované lidi. A podruhé řídím zemi a svět,“ řekl v dubnovém rozhovoru pro The Atlantic.
Trump zdůraznil, že jeho celní strategie, která vedla k obchodním ústupkům od tradičních spojenců, jako je Evropská unie a Jižní Korea, je důkazem, že nový přístup v zahraniční politice přináší výsledky. Jeho obchodní hrozby už pomohly ukončit několik konfliktů, včetně nedávného pohraničního střetu mezi Thajskem a Kambodžou, krize mezi Indií a Pákistánem nebo vleklý ozbrojený spor mezi Kongem a Rwandou.
Michael Walsh, hlavní analytik sekce Afrika ve Foreign Policy Research Institute, uvedl, že Bílý dům prokázal schopnost podporovat regionální stabilitu prostřednictvím ekonomických pobídek.
„Velmi silně věří, že pokud můžete zemím ukázat, že mají ekonomický zájem, nebo motivaci nebo důvod nebo… no prostě nechat si od vás poradit, aby mezi sebou nebojovaly, spolupracovaly mezi sebou i se Spojenými státy, pak můžete vyřešit mnoho konfliktů ve světě,“ řekl Walsh pro Epoch Times.
Walsh uvedl, že Trumpův přístup v Africe, tj. upřednostňování obchodu před charitativní pomocí, byl účinnější než strategie, které prosazovaly předchozí americké vlády. Trumpova administrativa pokračuje v angažovanosti v Africe a nyní se zaměřuje na konflikt v Súdánu, který se často označuje jako „zapomenutá válka“, a v němž podle údajů Rady pro zahraniční vztahy zemřelo odhadem 150 000 lidí. Ačkoli se zatím nepodařilo dosáhnout průlomu, Walsh uvedl, že Súdán a další části Afriky zůstávají prioritou amerických mírových snah.
Cla mohou oslabit Rusko a BRICS
Trump v poslední době vyvíjí tlak na Čínu a Indii, aby přestaly nakupovat sankcionovanou ruskou ropu, což je součást jeho snahy oslabit Kreml a ukončit jeho válku na Ukrajině. Na své sociální síti Truth Social americký prezident 1. srpna kritizoval Moskvu kvůli rostoucímu počtu obětí jak v Rusku, tak na Ukrajině. „Toto je válka, k níž nikdy nemělo dojí. Jsem tu proto, abych zjistil, jestli ji dokážu zastavit!“, napsal.
Podle Chrise Tanga, profesora Anderson School of Management Kalifornské univerzity v Los Angeles, využívá Trumpova administrativa cla při jednáních s Čínou a Indií s cílem izolovat Rusko. Tang označil tento vývoj za „velmi zajímavou dynamiku“. Pokud bude strategie úspěšná, mohla by přivést Rusko k ekonomickému kolapsu, řekl Tang pro Epoch Times.
V červenci se Trump zaměřil také na alianci BRICS, kterou tvoří Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika. Členy varoval před jejich snahami zpochybnit globální dominanci amerického dolaru. „Každá země, která se připojí k protiaamerickým politikám BRICS, bude zatížena DODATEČNÝM clem ve výši 10 procent. Pro tuto politiku nebudou existovat žádné výjimky,“ uvedl 6. července v příspěvku na Truth Social.
V únoru, jen několik týdnů po začátku svého druhého funkčního období, uvalil Trump 25procentní cla na zboží z Kanady a Mexika a přidal 10procentní sazbu na čínský dovoz, aby přiměl tyto země řešit problém pašování fentanylu.
Nejnověji pohrozil Brazílii 50procentním clem na její vývoz do USA a na síti Truth Social zveřejnil dopis brazilskému prezidentovi Luizovi Ináciovi Lulovi da Silvovi. V dopise obvinil Brazílii, že se stala „mezinárodní ostudou“ kvůli probíhajícímu procesu s bývalým brazilským prezidentem Jairem Bolsonarem, blízkým spojencem Trumpa.
První ovoce, klíčové ústupky
Trumpova celní strategie už začíná přinášet výsledky. V červnu Kanada ustoupila od plánu zavést 3procentní daň z digitálních služeb pro velké technologické firmy poté, co Trump zastavil obchodní jednání a pohrozil zvýšením cel na kanadský dovoz.
Podle Bílého domu vybrala americká vláda za posledních šest měsíců na clech více než 150 miliard dolarů. Rozpočtový úřad Kongresu v červnu odhadl, že tato částka by mohla v příštím desetiletí vzrůst až na 2,8 bilionu dolarů.
Keith Krach, který v první Trumpově administrativě působil jako náměstek ministra zahraničí pro hospodářský růst, energetiku a životní prostředí, uvedl, že Trump používá cla jako širší strategii k přenastavení světového obchodu a zajištění dominance USA na globální scéně. „Prezident Trump vždy považoval cla za strategický nástroj,“ řekl Krach pro Epoch Times. „V prvním funkčním období je používal jako skalpel – zaměřoval se na ocel, hliník a konkrétní obchodní nerovnováhy. Nyní jsou cla stěžejním prvkem jeho ekonomické diplomacie.“
Mnozí analytici tvrdí, že síla Trumpovy celní strategie vychází z ekonomické a vojenské síly USA. Jako největší ekonomika a spotřebitelský trh na světě mohou Spojené státy vyvíjet tlak způsobem, jaký by byl u druhých nemyslitelný.
Tento vliv byl patrný při nedávných jednáních s Evropskou unií. Zatímco Trump původně navrhoval 30procentní clo, EU nakonec souhlasila s 15procentní sazbou, což je i tak výrazný nárůst oproti předchozímu průměru 4,8 procenta, který uvádí Světová obchodní organizace.
Bílý dům uvedl, že nová cla na evropské zboží „budou ročně generovat příjmy desítky miliard dolarů“. Kromě toho se blok zavázal investovat během Trumpova funkčního období 600 miliard dolarů v USA a během tří let nakoupit americké energetické produkty v hodnotě 750 miliard dolarů.
Ministr financí USA Scott Bessent označil dohodu za „obchod století“ a předsedkyně EK Ursula von der Leyenová ji nazvala „obrovskou dohodou“. „Přinese stabilitu, přinese předvídatelnost. To je pro podniky na obou stranách Atlantiku velmi důležité,“ uvedla.
Někteří evropští lídři však na dohodu reagovali ostře. Francouzský premiér François Bayrou uvedl na síti X, že obchodní dohoda je „temným dnem“ pro EU a znamená „podrobení se“ Trumpovi. Marine Le Penová, předsedkyně francouzské strany Národní sdružení, odsoudila dohodu jako „politické, ekonomické a morální fiasko“. Německý kancléř Friedrich Merz varoval: „Německá ekonomika v důsledku těchto cel utrpí značné škody.“
Japonsko obdobně souhlasilo s 15procentním clem a přislíbilo investice ve výši 550 miliard dolarů do americké ekonomiky, přičemž USA mají z těchto projektů získat 90 procent zisků. Podle nejnovější dohody s Jižní Koreou budou její exporty do USA zatíženy 15procentním clem, zatímco americké zboží dovážené do Jižní Koreje bude od cel úplně osvobozeno. Soul se navíc zavázal investovat v USA 350 miliard dolarů a nakoupit zkapalněný zemní plyn, ropu a uhlí z USA v hodnotě 100 miliard dolarů.
K prvnímu srpnu americká vláda stanovila celní sazby pro desítky zemí. Několik států, včetně Mexika, Kanady, Indie a Číny, však dosud k finální dohodě nedospělo.
Kevin Hassett, ředitel Národní ekonomické rady Bílého domu, uvedl, že administrativa již zajistila obchodní dohody s osmi klíčovými obchodními partnery, které pokrývají „asi 55 procent světového HDP“.
Tyto obchodní dohody jsou z velké části uzavřené, i když v některých konkrétních bodech může ještě probíhat „dolaďování detailů“, řekl Hassett 3. srpna v pořadu „Meet the Press“ televize NBC News. Země, které zatím nemají uzavřené finální dohody, budou brzy čelit „recipročním sazbám“ a očekává se, že jednání budou dále pokračovat, uvedl.
Trumpova administrativa rovněž oznámila nové 40procentní clo na přesměrovávání zboží přes jiné země, což je taktika obcházení cel, která spočívá především v tom, že se čínské výrobky v jiných zemích pouze minimálně upraví nebo přeznačí, než jsou odeslány do USA. Spojené státy už získaly závazky od některých zemí, včetně Vietnamu, že přílivu levného čínského zboží přes své přístavy zabrání.
„Prezident Trump využívá příležitosti k přenastavení pravidel hry. Dávám mu vysoké hodnocení. Jeho strategie už přináší působivé výsledky,“ řekl Krach. „Nikdo nezneužíval naši štědrost více než Čína.“
Philip Luck, ředitel ekonomického programu v Centru pro strategická a mezinárodní studia, uvedl, že Trump dokázal svou strategii zavést „bez vyvolání rozsáhlé odvety obchodních partnerů“. Podle něj se obchodní partneři obávají, že zapojení se do koloběhu ekonomické odvety by pro ně bylo nákladnější než pro Spojené státy,“ napsal Luck v nedávné zprávě spolu s Inou Simonovskou, docentkou ekonomie na Kalifornské univerzitě v Davisu.
Měnící se dodavatelské řetězce
Trump už dlouho prosazuje cla jako prostředek k oživení americké výroby a posílení domácí zaměstnanosti. Podle Tanga však bude navracení pracovních míst do země obtížné kvůli desetiletím průmyslového úpadku, přetrvávající infrastrukturní a regulační zátěži a nedostatku kvalifikované pracovní síly.
Některé firmy přesouvají výrobu do Spojených států, aby se vyhnuly clům a mohly se dostat na domácí trh. Mnohé však stále spoléhají na levnější zahraniční pracovní sílu u mezinárodních trhů, což vytváří rozpolcení globálních dodavatelských řetězců. „U zboží pro domácí spotřebu bude řada firem postupně vyrábět více ve Spojených státech. Ale u mezinárodního trhu se USA stále spoléhají na rozvíjející se trhy s nižšími mzdovými náklady,“ uvedl Tang.
Jako příklad uvedl farmaceutického giganta Eli Lilly, který plánuje zvýšit výrobu svých léků na hubnutí v USA, protože domácí trh je pro tuto společnost největší. „Pro firmu má smysl vyrábět tady,“ řekl Tang.
Odvětví, jako jsou farmacie a polovodiče, vedou v trendu návratu výroby do USA díky vysoce automatizovaným výrobním procesům, které snižují potřebu pracovní síly. Automobilky jako Volkswagen také navyšují své investice v USA, aby se vyhnuly Trumpovým clům. Přesto zůstává výzvou přesunout celé dodavatelské řetězce automobilového průmyslu do USA.
I přes cla zůstávají vysoké náklady na pracovní sílu v USA důvodem, proč jsou pro některé části dodavatelského řetězce atraktivnější země jako Mexiko a Čína, uvedl Tang.
Navzdory několika nedávným obchodním úspěchům stojí Trump stále před nevyřešenými spory, včetně nové obchodní dohody a pokračujícího patu s Čínou ohledně vzácných zemin. Ačkoli dodávky vzácných zemin z Číny v posledních týdnech prudce vzrostly, Peking své závazky stále zcela neplní, uvedl Hassett. „V posledním měsíci došlo k velkému, opravdu velkému nárůstu, ale myslím, že všichni stále doufáme ve víc,“ řekl 30. července pro Epoch Times.
Podle Tanga pokračují představitelé Bílého domu v tlaku na snížení závislosti USA na zpracovaných vzácných zeminách z Číny podporou domácích investic, ale „potrvá několik let, než se to podaří“.
Nejistota přetrvává
Ačkoli Trump dosáhl řady obchodních vítězství, otázkou zůstává jejich dlouhodobá udržitelnost.
Mnoho celních opatření je založeno na prezidentských pravomocích a budoucí prezidenti je mohou zrušit. Navíc není jasné, jak budou vymáhány hlavní investiční závazky obchodních partnerů.
Příkladem je Trumpova obchodní dohoda s EU, která obsahuje závazek Bruselu nakoupit během tří let americké energetické exporty v hodnotě 750 miliard dolarů. Analytici jsou však skeptičtí. V roce 2024 dosáhl vývoz americké energie do EU 78,5 miliardy dolarů – tedy hluboko pod úrovní potřebnou k naplnění závazku.
Podle nedávné zprávy investora a analytika nerostných surovin Johna Zadeha je ještě větší výzvou to, zda dokáží Spojené státy v letech 2025 až 2028 navýšit export přibližně na 250 miliard dolarů ročně.
„Klíčovým omezením, kterému američtí exportéři čelí, není výrobní kapacita, ale exportní infrastruktura,“ uvedl Zadeh. „Zejména u zemního plynu představují proces zkapalnění a nakládky v námořních terminálech zpomalovače, které nelze rychle odstranit, bez ohledu na to, kolik plynu se doma vyrobí.“
Von der Leyenová dohodu podpořila a uvedla, že EU „nahradí ruský plyn a ropu významnými nákupy amerického zkapalněného zemního plynu, ropy a jaderných paliv“.
Podnikatelské kruhy jsou k Trumpovým obchodním dohodám opatrně vstřícné. Business Roundtable, sdružení více než 200 generálních ředitelů předních amerických firem, ocenilo Trumpovy snahy obnovit rovnováhu v obchodu a podpořit americkou výrobu, ale zároveň varovalo před riziky.
„Obáváme se, že trvale vysoké celní sazby poškodí americkou ekonomiku, zejména výrobní sektor,“ uvedla skupina a vyzvala k pokračování jednání o snížení cel a neobchodních překážek.
– ete –
