Toto je devátý díl série „Využití síly bloudivého nervu“.
Bloudivý nerv funguje jako dálnice, která propojuje životně důležité orgány s mozkem. Ovládnutí způsobu jeho stimulace může přinést úlevu od přetrvávajících potíží a zároveň podpořit větší klid a odolnost.
Nervový systém je mimořádně přizpůsobivý a díky správné stimulaci je zotavení po mrtvici dosažitelnější, než se dříve předpokládalo.
Jednoho dne se svět Stephena Gradyho obrátil vzhůru nohama.
V pět hodin ráno se probudil s tím, co považoval za obyčejnou křeč. Ukázalo se však, že prodělal mrtvici.
Grady byl převezen do nemocnice – měl ochrnutou celou pravou polovinu těla.
„Byl jsem v šoku, protože jsem byl ve skvělé kondici, a pořád jsem si říkal: ‚Proč zrovna já?‘“ řekl Grady pro Epoch Times.
„Nechtěl jsem takový život. Chtěl jsem být zase normální. Chtěl jsem zpátky své staré já – hrát fotbal, golf, chodit s manželkou do posilovny, lítat všude sto šedesátkou, pracovat, jezdit spolu na dovolenou.“
Naději mu dala klinická studie využívající stimulaci bloudivého nervu (VNS). Studie TRICEPS (Transcutaneous Limb Recovery Post-Stroke), probíhající v King’s College Hospital ve Velké Británii, je přísná multicentrická studie zkoumající, zda může neinvazivní technika – transkutánní, tedy přes kůži aplikovaná stimulace bloudivého nervu – v kombinaci s rehabilitační terapií zlepšit funkci rukou a paží u pacientů po cévní mozkové příhodě.
„Možná budu moci znovu ruku a paži skutečně používat – aby mi jen nevisely u těla,“ řekl Grady.
Nový pohled na zotavení po mrtvici
Neurolog Arshad Majid, hlavní řešitel studie TRICEPS, používal stimulaci bloudivého nervu (VNS) po řadu let při léčbě epilepsie.
Později si všiml, že kardiologové využívají VNS jako součást aktivní rehabilitace, aby pacientům pomohli zotavit se po infarktu. Oproti tomu rehabilitace po mrtvici se tak proaktivně neřešila. Když viděl, jak tato metoda pomáhá v kardiologii, napadlo ho, že by VNS mohla podpořit také regeneraci mozku po mrtvici tím, že posílí jeho schopnost se přestavět a hojit.
Potřeba účinnějších řešení je totiž zřejmá. Mnoho lidí, kteří přežijí ischemickou mrtvici, zůstává dlouhodobě postižených – zejména se to může projevit na paži, rameni, ruce nebo zápěstí. Těmto potížím se říká poruchy horních končetin. Více než 60 procent přeživších má trvalé problémy s pohyblivostí, které ovlivňují každodenní činnosti a jejich soběstačnost. I po pěti letech po mrtvici uvádí zhruba každý pátý velmi nízkou kvalitu života.
Ačkoli intenzivní fyzioterapie a ergoterapie mohou přinést zlepšení i několik let po příhodě, většina pacientů dosáhne tzv. zotavovacího stropu poměrně brzy. Pokroky se po několika měsících výrazně zpomalí a jen málo terapií nabízí dlouhodobé a konzistentní výsledky.
„Pokud bude naše nová studie TRICEPS úspěšná, půjde o první rozsáhlý, plně kontrolovaný důkaz, že stimulace bloudivého nervu skutečně přináší zlepšení při zotavování po mrtvici,“ uvedl Majid pro deník Epoch Times.
Povzbudivé výsledky
Tradiční VNS obvykle vyžaduje chirurgické vložení zařízení do oblasti krku, podobně jako v případě kardiostimulátoru. U pacientů po mrtvici – kteří často užívají léky na ředění krve a mají zvýšené riziko komplikací – však tento zákrok není ideální. Majidův tým se proto zaměřil na méně invazivní variantu: transkutánní stimulaci bloudivého nervu (tVNS), která se provádí přes ucho.
Tým nejprve provedl malou pilotní studii s dvanácti účastníky, která kombinovala tVNS s pohybovou terapií. Po šesti týdnech zaznamenali zlepšení síly a funkce paže.
„Něco se tam začalo dít,“ řekl Majid. „Neměli jsme sice kontrolní skupinu, ale výsledky nám daly důvod k optimismu. Jeden z účastníků, trenér boxu, nemohl na začátku studia ruku vůbec používat. Po šesti týdnech znovu boxoval do pytle.“
V rané fázi studie se ukázalo i ryze praktické zlepšení. Někteří pacienti dokázali například sami přebalit dítě, což předtím nezvládli, nebo bez obtíží otočit klíčem v zámku – a dokonce znovu řídit auto či nést šálek kávy.
Na základě těchto výsledků spustil tým rozsáhlou studii TRICEPS. Průběžná analýza, která měla ověřit, zda má smysl v testování pokračovat, přinesla pozitivní závěry. Konečné výsledky se očekávají začátkem roku 2027.
Unikátním prvkem studie je, že účastníci provádějí terapii doma. Sami si aplikují tVNS po dobu jedné hodiny denně, a to po dobu tří měsíců – jde tedy o přístupnějšímu alternativu oproti dřívějším metodám, které vyžadovaly hospitalizaci nebo chirurgický zákrok.
Rozdíl je patrný i v nákladech: zatímco invazivní VNS zařízení stojí včetně operace a hospitalizace 39 000 až 45 500 dolarů, přístroj pro tVNS vyjde zhruba na 1 300 dolarů a nepředstavuje žádné chirurgické riziko.
Tým doufá, že zaznamená klinicky významné zlepšení, tedy nárůst o pět až šest bodů na standardní škále zotavení po mrtvici. Kromě čísel však výzkumníky zajímá i praktický dopad – co tyto změny znamenají pro každodenní život pacientů.
„Chceme zjistit, jak se to promítne do reálné funkce těla – co teď dokážete, z toho co jste dříve nemohli?“ říká Majid.
Podle něj by úspěšná studie mohla proměnit přístup k rehabilitaci po mrtvici a otevřít cestu dalším výzkumům v oblasti stimulace bloudivého nervu.
Jak to funguje
Jak přesně stimulace bloudivého nervu (VNS) podporuje zotavení po mrtvici? Ačkoli mechanismus zatím není zcela objasněn, objevuje se několik nadějných vysvětlení.
Mrtvice nastává, když je přerušen průtok krve do určité části mozku – buď v důsledku ucpání cévy (ischemická mrtvice), nebo krvácení (hemoragická mrtvice). Nedostatek krve připraví mozkové buňky o kyslík a živiny, což vyvolá zánět a jejich odumírání. Podle toho, která oblast mozku je zasažena, může dojít k ochablosti svalů, paralýze, ztrátě koordinace či potížím s řečí, pamětí, zrakem, porozuměním nebo emocemi.
Mozek se sice v následujících dnech a týdnech po mrtvici začne sám opravovat, ale proces hojení mohou brzdit přetrvávající záněty, narušené nervové dráhy a stresové reakce – zvlášť pokud se s rehabilitací začne pozdě.
„A právě zde se VNS stává mimořádně cennou,“ vysvětlila pro Epoch Times lékařka integrativní medicíny, Dr. Priyal Modiová.
Bloudivý nerv přenáší informace obousměrně mezi mozkem a mnoha klíčovými orgány těla. Podporuje také neuroplasticitu – schopnost mozku přestavovat a vytvářet nové spojení mezi neurony.
„Když se VNS spojí s rehabilitačními cvičeními, zvyšuje mozkovou schopnost učení tím, že zvyšuje hladiny neurotransmiterů, jako je acetylcholin a noradrenalin. Díky tomu si mozek lépe pamatuje úspěšné pohyby a účinněji obnovuje motorické funkce,“ uvedla Modiová.
Zdá se, že VNS podporuje růst nových mozkových buněk i cév, čímž zlepšuje prokrvení oblastí poškozených mrtvicí. Lepší cirkulace pak může urychlit zotavení tím, že zvyšuje přísun kyslíku a živin tam, kde jsou nejvíce potřeba. VNS může rovněž napomáhat stabilizaci hematoencefalické bariéry, která po mrtvici často ztrácí svou propustnost.
Podle Modiové také VNS pomáhá tlumit přehnanou imunitní reakci, která se po mrtvici často rozvíjí.
Dalším často přehlíženým faktorem při rehabilitaci po mrtvici je spánek. Nespavostí trpí až 59 procent pacientů a tento problém souvisí s pomalejším zotavením i vyšším rizikem komplikací. VNS se přitom ukazuje jako slibná metoda pro léčbu jak primární nespavosti, tak nespavosti spojené s depresí – tedy obou častých potíží po mrtvici.
Snad nejpřesvědčivější je trvanlivost výsledků. Pokud se VNS kombinuje s fyzioterapií, zlepšení funkce horních končetin a celkové kvality života přetrvává dlouho po ukončení léčby. Pokroky byly zaznamenány až rok – a v některých případech i dva až tři roky – po terapii, což naznačuje, že VNS nejen urychluje zotavení, ale dokáže jej i prodloužit.
Přirozená stimulace
Kromě přístrojové stimulace VNS roste zájem o přirozené způsoby, jak bloudivý nerv aktivovat – jako součást celostního přístupu k rehabilitaci po mrtvici.
Techniky práce s dechem, zejména pomalé brániční dýchání, mohou bloudivý nerv stimulovat prostřednictvím plic a bránice. Podle Dr. Priyal Modiové dechová cvičení pomáhají převést nervový systém do klidového, regeneračního stavu a tím podporují přirozenou inteligenci těla i jeho schopnost uzdravování.
Dalšími přirozenými metodami stimulace bloudivého nervu jsou vystavení se chladu – například za použití studené sprchy či krátké ponoření do studené vody. Dále jemné hučení nebo zpěv a vědomý pohyb, jako jóga či tai-či, doplnila Modiová.
Tyto metody sice nejsou plnohodnotnou náhradou lékařské stimulace VNS, ale mohou být velmi užitečné.
„Na vlastní oči jsem viděla, jak mohou přirozené a neinvazivní techniky VNS pomoci lidem po mrtvici,“ uvedla Modiová.
Naturopatka Jodi Duvalová rovněž pomáhá pacientům po mrtvici prostřednictvím technik, které přirozeně aktivují vlákna bloudivého nervu. Používá například akupunkturu ucha, zaměřenou na oblasti napojené na bloudivý nerv, a často doporučuje zařízení Sensate, které pomocí jemných infrazvukových vibrací na hrudi podporuje činnost nervu.
„Jeden z mých klientů po mrtvici na levé straně těla zařadil do svého rehabilitačního plánu strukturované brániční dýchání, aurikulární (ušní) akupunkturu a používání přístroje Sensate,“ popsala Duvalová.
Po určité době pacient zaznamenal stabilnější energii, lepší kvalitu spánku a větší emoční odolnost, což mu umožnilo naplno se zapojit do fyzické rehabilitace.
Duvalová věří, že přirozená stimulace bloudivého nervu je v péči o pacienty po mrtvici stále málo využívaný nástroj.
„Tyto metody jsou obzvlášť cenné v rané fázi zotavení nebo tam, kde nejsou dostupné chirurgické či invazivní postupy,“ dodala.
Podpora pečujících osob
Dopad mrtvice se netýká jen samotných pacientů – představuje i velkou fyzickou a emoční zátěž pro jejich blízké a pečovatele.
Pomoc s pohybem, komunikací či každodenními činnostmi může být vyčerpávající, zvlášť když se pokroky dostavují pomalu nebo nejistě. Studie z roku 2022, která se zaměřila na pečující osoby lidí po první mrtvici, zjistila, že míra jejich stresu úzce souvisí s úrovní postižení pacienta.
Účinná léčba pomocí VNS, která obnoví i částečnou funkčnost, může tuto zátěž zmírnit. Větší soběstačnost pacienta znamená méně času stráveného pomocí s běžnými potřebami, menší psychické vypětí a více prostoru, aby se pečovatel mohl věnovat svému zdraví, práci i osobnímu životu. Pro mnohé může i malé zlepšení pohybu či komunikace znamenat zásadní změnu.
„Pro lidi po mrtvici i jejich rodiny to přináší naději – i po letech od samotné příhody,“ uvedla Dr. Priyal Modiová.
Naděje
Podle Modiové stimulace bloudivého nervu sice není všelékem, ale představuje silnou oporu – zejména v kombinaci s cílenou rehabilitací. Odráží širší posun v přístupu k péči o pacienty po mrtvici: od pouhého zvládání příznaků k posilování schopnosti mozku se přizpůsobovat a uzdravovat.
„Nervový systém je neuvěřitelně přizpůsobivý a při správné stimulaci a podpoře je zotavení často mnohem reálnější, než jsme si kdy mysleli,“ řekla.
Grady už zaznamenal první drobná zlepšení a říká, že jeho ruka už nepůsobí, jako by mu jen bezvládně visela u těla.
„Získat zpět plnou funkci by pro mě znamenalo všechno,“ řekl.
„Používat znovu ruku a prsty při běžných činnostech – to by stačilo. Mám teď na život jiný pohled. Více si vážím drobných věcí. Momentálně je to těžké, ale nikdy se nevzdám.“
Poznámka: Článek byl aktualizován o průběžné výsledky studie TRICEPS.
–ete–
