Americký prezident Donald Trump uvedl, že Spojené státy musí Grónsko koupit nebo anektovat „z důvodu národní bezpečnosti“ dříve, než se v oblasti pevně usadí ruské nebo čínské zájmy.
Grónsko, autonomní území Dánska, leží na klíčových námořních trasách, včetně transarktických lodních koridorů, a je bohaté na strategické suroviny a prvky vzácných zemin. Trump prohlásil, že „ať se jim to líbí, nebo ne“, Grónsko se brzy stane součástí Spojených států. Možné scénáře zahrnují přeměnu Grónska v americké území, podobně jako jsou na tom Panenské ostrovy, nebo ve volně přidružený stát na základě zvláštní dohody se Spojenými státy.
USA mají podobné dohody s Mikronésií, Marshallovými ostrovy a Palau, kterým poskytují významnou hospodářskou pomoc, zatímco si ponechávají pravomoci v oblasti bezpečnosti a obrany.
Prezident poprvé vyjádřil záměr Grónsko koupit v roce 2019 a druhá Trumpova administrativa nyní dává najevo zvýšenou naléhavost při snaze začlenit tento největší ostrov světa.
Americký viceprezident JD Vance a ministr zahraničí Marco Rubio se 14. ledna setkali s dánskými a grónskými představiteli. Po proběhlém jednání dánský ministr zahraničí Lars Løkke Rasmussen schůzku označil za „otevřenou, ale také konstruktivní“ a uvedl, že rozpory přetrvávají.
Trumpova administrativa zároveň podporuje těžební projekty v Grónsku se zaměřením na prvky vzácných zemin. Začlenění Grónska – které je téměř o 50 procent větší než Aljaška a zhruba třikrát větší než Texas – by představovalo největší územní rozšíření v dějinách Spojených států.
Boj o dominanci
Trump dlouhodobě vyjadřuje obavy z ruské a čínské přítomnosti v regionu.
V roce 2007 Rusko vztyčilo ruskou vlajku na mořském dně severního pólu. Od té doby také obnovilo více než 50 někdejších sovětských vojenských zařízení. Ruská přítomnost v Arktidě dnes zahrnuje šest armádních základen, 10 radarových stanic, 14 letišť a 16 hlubokovodních přístavů.
„Je důležité důsledně posilovat ruské pozice v Arktidě, komplexně rozvíjet logistické schopnosti naší země a zajistit rozvoj perspektivního arktického dopravního koridoru od Petrohradu po Vladivostok,“ uvedl ruský prezident Vladimir Putin v listopadu 2025.
Ruské pobřeží lemuje více než polovinu Severního ledového oceánu a země disponuje větším počtem ledoborců – včetně plavidel s jaderným pohonem – než zbytek světa dohromady, uvádí zpráva Institutu Atlas pro mezinárodní záležitosti ze srpna 2025.
Spojené státy oproti tomu nemají žádnou základnu přímo u Severního ledového oceánu. V Arktidě provozují pět základen – čtyři na Aljašce a vesmírnou základnu Pituffik v Grónsku.
Eric Cole, bývalý důstojník CIA a generální ředitel společnosti Secure Anchor, uvedl, že význam Grónska z hlediska národní obrany nelze podceňovat a s postupem času poroste.
„Geografická poloha Grónska jej staví přímo pod nejkratší letové trasy mezi Severní Amerikou, Evropou a Eurasií, což z něj činí přirozený bod pro sledování letecké a raketové aktivity,“ řekl Cole pro deník Epoch Times.
„Senzory umístěné v Grónsku mohou sledovat letadla, kosmické objekty i starty raket, které by jinak zůstaly nezachyceny až do mnohem pozdější fáze jejich dráhy. Toto včasné varování je klíčové jak pro americké síly, tak pro síly NATO, protože prodlužuje reakční dobu a zlepšuje možnosti koordinované odezvy.“
Pro pozemní a kosmické obranné systémy má Grónsko díky své poloze ideální přístup k polární oběžné dráze. „Satelity na polární dráze jsou pro moderní zpravodajské, sledovací a průzkumné schopnosti obzvlášť důležité, protože poskytují jedinečný pohled na Zemi,“ uvedl expert na kosmické operace Pat Jameson pro Epoch Times.
Senzory umístěné v Grónsku mohou sledovat letadla, kosmické objekty i starty raket, které by jinak zůstaly nezachyceny až do mnohem pozdější fáze jejich dráhy.
Eric Cole,
generální ředitel, Secure Anchor
Podle Colea region zároveň slouží jako uzel pro slučování dat ze satelitů, radarových systémů a námořních senzorů do jednotného operačního obrazu.
„S tím, jak se kvůli klimatickým změnám otevírají arktické trasy, role Grónska jako dozorového pilíře dále roste,“ uvedl. „De facto funguje jako předsunuté pozorovací stanoviště pro celou bezpečnostní architekturu severního Atlantiku.“
Čína se v roce 2018 prohlásila za „téměř arktický stát“ a oznámila, že chce být „významným aktérem v arktických záležitostech“ při budování takzvané Polární hedvábné stezky jako severní větve své globální iniciativy Pás a stezka.
Analýza společnosti RAND z roku 2024 upozornila, že Komunistická strana Číny (KS Číny) od 90. let systematicky posiluje svou přítomnost v Arktidě, přičemž státem podporované čínské firmy investují do ropy, plynu, průzkumu nerostných surovin, infrastruktury a rozvoje transarktických námořních tras.
Obranná strategie
Bývalý diplomat a úředník amerického ministerstva války Armand Cucciniello uvedl pro Epoch Times, že Grónsko nabývá pro obrannou strategii Spojených států stále většího významu.
„Spojeným státům přináší pět hlavních strategických a operačních výhod: možnost rozmístit radary včasného varování, kapacity pro sledování kosmického prostoru, monitorování námořního pohybu v severním Atlantiku, přístup k novým lodním trasám a ložiska kritických nerostů a prvků vzácných zemin využívaných v moderních technologiích,“ řekl Cucciniello.
„S tím, jak tají polární ledové čepice, se region stává arénou rostoucí soutěže velmocí, především s Ruskem, ale také s Čínou.“
Grónsko lemuje dvojice jediných vodních cest, které spojují Severní ledový oceán se severním Atlantikem: Davisův průliv v Baffinově moři na západě a tzv. GIUK Gap (Grónsko–Island–Spojené království) v Dánském průlivu na Grónském moři na východě.
„S tím, jak tají polární ledové čepice, se region stává arénou rostoucí soutěže velmocí, především s Ruskem, ale také s Čínou.“
Amand Cucciniello,
bývalý diplomat a úředník amerického ministerstva války
Thule – dnes Vesmírná základna Pituffik – zůstává jediným oficiálním americkým vojenským zařízením v Grónsku. Jde o klíčové stanoviště včasného varování se zhruba 150 příslušníky americké armády, ležící v bezprostřední strategické blízkosti ruských leteckých základen na arktických ostrovech Severního ledového oceánu, včetně základny Nagurskoje, kde satelitní snímky zachytily rozmístění výkonných stíhacích letounů MiG-31 „Foxhound“.
Analytici však uvádějí, že Grónsko může být nyní z geo-strategického hlediska dokonce významnější, než během druhé světové války i studené války.
Obchodní trasy
Získání převahy nad rozšiřujícími se arktickými obchodními trasami by mohlo mít pro Spojené státy dalekosáhlé přínosy, uvedl Juan Carlos Lascurain-Grosvenor, generální ředitel společnosti Grosvenor Square Consulting Group.
Moderní dodavatelské řetězce nejsou křehké kvůli vzdálenosti, ale kvůli koncentraci, řekl Grosvenor, analytik obchodu a logistiky, pro Epoch Times.
„Příliš velká část obchodu je stále závislá na několika málo úzkých hrdlech a jurisdikcích, které lze narušit politicky, vojensky nebo prostřednictvím sankcí,“ uvedl. „Arktické trasy nabízejí další osu pro přepravu energií, hromadných komodit a strategického nákladu, čímž snižují systémové riziko.“
Skutečný ekonomický dopad případného amerického převzetí Grónska by spočíval v „suverénním plánování dodávek“ komodit, jako je zkapalněný zemní plyn a kritické nerosty, uvádí Grosvenor.
„Pro evropské a severoamerické trhy nejde ani tak o zkrácení přepravních časů o několik dní, ale spíše o pojistku proti geopolitickým otřesům. Z cenového hlediska už samotná existence alternativních tras postupně snižuje rizikovou přirážku. To je důležité pro pojišťovny, věřitele, obchodníky s komoditami i vlády.“
Skutečný ekonomický dopad případného amerického převzetí Grónska by podle Grosvenora spočíval v „suverénním plánování dodávek“ komodit, jako je zkapalněný zemní plyn a kritické nerosty.
Námořní doprava je obecně považována za páteř globální ekonomiky, protože představuje nejlevnější způsob přepravy velkých objemů těžkého zboží. Spolupráce či kontrola nad tím, čemu se často říká „námořní úzká hrdla“ – například Panamský a Suezský průplav – je proto zásadní, uvedl. A to zejména proto, že nepřátelské režimy mohou přístup k těmto klíčovým trasám omezit, zvýšit náklady na zboží nebo vyvolat jeho nedostatek.
Pokud by Rusko nebo Čína dostaly možnost „určovat pravidla v Arktidě“, mohly by být makroekonomické důsledky negativní a dlouhodobé, uvedl Grosvenor.
„Rusko už prokázalo, že energii, logistiku a geografii používá jako politické zbraně. Čína využívá kontrolu infrastruktury a finanční závislost k upevnění vlivu na desítky let dopředu,“ řekl. „Ani jeden z těchto modelů nevede k efektivním trhům, transparentní tvorbě cen ani k právní jistotě, což globální obchod a kapitálové trhy vyžadují.“
Vojenský i komerční provoz v posledních dvou desetiletích výrazně vzrostl ve dvou přerušovaně splavných arktických mořských trasách: v Severozápadním průjezdu podél kanadského arktického pobřeží a v Severní mořské cestě, která se táhne podél rozsáhlých ruských arktických břehů.
Severozápadní průjezd o délce přibližně 1 450 kilometrů je spolehlivě otevřen jen po krátká období, avšak s ústupem ledového příkrovu se plavební okna prodlužují.
Rusko a Čína spolupracují na rozvoji Transpolární mořské cesty – přímé trasy přes severní pól, která by byla kratší a hlubší než Severozápadní průjezd či Severní mořská cesta.
Podle zprávy Belferova centra pro vědu a mezinárodní záležitosti na Harvardu proběhlo mezi lety 1906 a 2006 pouze 69 kompletních průjezdů Severozápadním průjezdem. Stejný počet byl zaznamenán už v následujících pěti letech, kdy se mezi lety 2006 a 2010 uskutečnilo dalších 69 plných plaveb.
V roce 2023 průjezdem proplulo více než deset lodí a podobný počet byl zaznamenán i v roce 2024, uvedla analýza Kanadské mezinárodní rady zveřejněná v prosinci 2025.
Podle Centra pro arktická politická studia Univerzity ve Fairbanks by ve 30. letech 21. století mohly komerční nákladní lodě proplouvat Severozápadním průjezdem a dalšími částmi Severního ledového oceánu spolehlivě, bez doprovodu ledoborců a po stále delší časová období.
Mezinárodní právní status Severozápadního průjezdu je podle harvardské zprávy sporný. Spojené státy tvrdí, že jde o mezinárodní úžinu, zatímco Kanada si nárokuje svrchovanost nad celým průjezdem, který zkracuje námořní přepravu nákladu ze západní Evropy do Asie přes Panamský průplav o téměř 3 500 námořních mil.
Podle zprávy Rusko podporuje kanadské nároky, a to kvůli svému vlastnímu výlučnému nároku na 3 500 mil dlouhou Severní mořskou cestu. Její splavnost udržuje flotila osmi ledoborců s jaderným pohonem, uvádí ruská státní jaderná korporace Rosatom.
Moskva tuto námořní trasu propaguje jako časově i finančně výhodnou alternativu k Suezskému průplavu, která zkracuje dobu plavby mezi Evropou a Asií až o 50 procent, vyplývá ze zprávy Arktického institutu.
Rusko a Čína spolupracují na rozvoji arktických námořních tras, včetně budování Transpolární mořské cesty – přímé trasy přes severní pól, která by byla kratší a hlubší než Severozápadní průjezd či Severní mořská cesta. Čínský ledoborec patřil k prvním plavidlům, která tuto trasu využila už v roce 2012.
Prvky vzácných zemin
Zatímco Trump zdůrazňuje význam Grónska pro národní bezpečnost USA v kontextu geopolitického soupeření s Ruskem, analytici upozorňují, že jeho geologie je klíčová také z hlediska snahy narušit dominanci Komunistické strany Číny na globálních trzích s kovy a nerosty.
Investice do Grónska by umístily americká aktiva v blízkosti rychle se rozvíjejících námořních tras, čímž by zpochybnily ruskou převahu a narušily čínské polární ambice tím, že by americké zájmy získaly kontrolu nad potenciálně velmi výnosnými ložisky kritických nerostů.
Zpracovatelský sektor kritických nerostů celosvětově ovládají podniky se sídlem v Číně. Spojené státy jsou na Číně zcela závislé u 15 z 54 komodit uvedených na nedávno aktualizovaném seznamu kritických nerostů americké Geologické služby a u nejméně dalších 31 se na čínských dovozech podílejí částečně.
Čína vyrábí více než 70 procent světových zpracovaných kovů a 90 procent prvků vzácných zemin, které potřebují američtí výrobci a dodavatelé v oblasti obrany.
Grónsko je bohaté na železnou rudu, grafit, wolfram, palladium, vanad, zinek, zlato, uran, měď i ropu.
Největší pozornost však přitahuje odhadovaných 1,5 milionu metrických tun prvků vzácných zemin, a to i přes mimořádně náročné podmínky pro těžbu.
Podle zprávy Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) bylo na ostrově od druhé světové války zahájeno pouze devět těžebních projektů. V současnosti jsou v provozu jen dva – anortozitový důl White Mountain a zlatý důl Nalunaq.
Nejméně tři plánované projekty počítají s těžbou vzácných zemin z rozsáhlých ložisek Tanbreez a Kvanefjeld na jihozápadě Grónska. Trumpova administrativa podporuje jeden, případně dva z těchto projektů.
V červnu 2025 zaslala americká Export-Import Bank společnosti Critical Metals Corp. předběžný dopis o zájmu na poskytnutí úvěru ve výši 120 milionů dolarů (zhruba 2,8 miliardy Kč) na financování dolu Tanbreez, vyplývá ze zprávy CSIS. Pokud by byl úvěr schválen, šlo by o první zámořskou investici americké administrativy do těžby.
Společnost Critical Metals Corp. do projektu vstoupila poté, co Spojené státy lobovaly za to, aby ložisko Tanbreez nebylo prodáno čínskému kupci.
9
TĚŽEBNÍCH PROJEKTŮ
bylo v Grónsku zahájeno od druhé světové války a v současnosti jsou v provozu pouze dva.
Kanadská společnost Amaroq jedná s Trumpovou administrativou o amerických investicích do průzkumu ložisek zlata, mědi, germania, galia a dalších kritických nerostů v Grónsku.
Také v červnu Evropská unie označila za strategický projekt těžby grafitu Amitsoq v rámci Aktu o kritických surovinách. V prosinci 2025 Grónsko udělilo londýnské společnosti GreenRoc Mining třicetiletou licenci na těžbu ložiska Amitsoq, což bylo třetí takové povolení vydané tímto ostrovem v uplynulém roce.
Rozvoj lokality Kvanefjeld, která obsahuje významná ložiska neodymu, dysprosia a dalších prvků vzácných zemin, však od roku 2019 stagnuje kvůli obavám z čínských investic. Ačkoli má většinový podíl v projektu australská společnost Greenland Minerals, největším akcionářem a strategickým partnerem je podle aktuální zprávy Atlantic Council právě čínská společnost Shenghe Resources.
Úředníci rovněž vyjádřili obavy, že na rozdíl od oblasti Tanbreez se v ložisku Kvanefjeld nachází odhadem 270 000 tun uranu, což z něj činí osmý největší uranový depozit na světě, jehož těžba je však podle grónského práva od roku 2021 zakázána.
–ete–
