Odpovědi na tyto a další otázky se dozvíte v rozhovoru s ředitelem Institutu ochrany obyvatelstva plukovníkem Františkem Paulusem. Institut ochrany obyvatelstva spadá pod generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky, které patří pod Ministerstvo vnitra.
V Izraeli nebo Finsku mají rozvinutý systém krytů, kde se mohou obyvatelé schovat v případě raketových a jiných útoků. Kdyby, tak jako nyní na Blízkém Východě, i u nás došlo k ostřelování balistickými raketami nebo útočení drony, kam by se mohli občané u nás ukrýt?
Předně je pravda, že v Izraeli i ve Finsku je rozvinutý systém ochrany za využití stálých tlakově odolných úkrytů. Je však nutné uvést, že pro případ obdobných náhlých útoků, jaké nastaly v souvislosti s útoky na Irán a útoky ze stranu Iránu vůči jiným státům, je nejlépe připraveným státem Izrael, neboť tento již od konce 40. let 20 století žije ve válečném stavu/permanentní hrozbě přímých útoků. Systém zde nespočívá pouze v pasivní obraně (úkryty), ale má i významné aktivní prvky protivzdušné obrany v rámci celkového komplexu systému Iron Dome. V případě Finska však takovéto očekávání okamžitého využití úkrytového fondu není reálné – minimální doba zpohotovení úkrytů je zde 72 hodin od vydání pokynu.
Ukrytí je v podmínkách ČR opatření, které zpravidla navazuje na varování obyvatelstva a slouží k ochraně obyvatelstva v případě mimořádných událostí spojených zejména s únikem nebezpečných látek, popř. ochraně obyvatelstva v případě vojenského ohrožení.
V současnosti jsou k dispozici tyto typy zajištění ukrytí:
• pro mírový a válečný stav: využití přirozených ochranných vlastností budov (tzv. improvizované ukrytí);
• výhradně pro válečný stav: ukrytí v improvizovaných úkrytech a ve stálých úkrytech.
Při mimořádných událostech s rizikem kontaminace nebezpečnými látkami je základním způsobem ukrytí využití přirozených ochranných vlastností staveb s případnými úpravami pro zamezení průniku nebezpečných látek (označováno jako improvizované ukrytí). I s ohledem na nutnost ukrýt se v případě potřeby co nejrychleji, je k ukrytí třeba primárně využít nejbližší vhodnou stabilní budovu, popř. vhodný prostor ve vlastním obydlí či na pracovišti. Tento postup je obyvatelům doporučován i v rámci preventivně výchovné činnosti.
V ČR, stejně jako v naprosté většině jiných evropských států, není a ani dříve nebylo zajištěno ukrytí ve stálých úkrytech pro většinu populace.
V případě vojenského ohrožení při vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu je možné uvažovat kromě improvizovaného ukrytí (které ovšem i v tomto případě zůstává primárním způsobem ukrytí) také o ukrytí ve stálých úkrytech nebo v předem vytipovaných a k tomu upravených prostorách označovaných jako improvizované úkryty, avšak tato možnost je s ohledem na jejich počet, nerovnoměrné rozmístění, stav a dobu potřebnou k jejich vybudování nebo zpohotovení velmi omezená.
V ČR, stejně jako v naprosté většině jiných evropských států, není a ani dříve nebylo zajištěno ukrytí ve stálých úkrytech pro většinu populace. Jedinou výjimku tvoří skandinávské státy a Švýcarsko, kde je úkrytový fond rozvíjen kontinuálně od druhé světové války a jeho rozvoj je finančně podporován především soukromými investory/majiteli staveb, neboť zde existuje obligatorní povinnost budovat úkryty zpravidla pro obytné budovy nad určitou podlahovou plochu (v případě Finska nad 1 200 m2).
Budování úkrytů ve Švýcarsku, Švédsku a Finsku má navíc významné důvody v neutralitě těchto států (v důsledku napadení Ukrajiny ze strany Ruské federace Švédsko a Finsko ukončily svoji vojenskou neutralitu).
Jak to vypadá v ČR s ohledem na počet úkrytů? Kdo je staví nebo stavěl? Kde jsou umístěny?
Stálé, tlakově odolné úkryty byly v ČR navrhovány a následně budovány zejména pro ochranu velitelských pracovišť a řídících struktur, k ochraně zaměstnanců strategicky důležitých provozů a dále také v případě vybraných aglomerací pro ochranu civilního obyvatelstva. Úkryty byly dimenzovány pro ochranu před účinky zbraní hromadného ničení za války a byly budovány především v období od 50. do 80. let 20. století.
Budování úkrytů probíhalo v návaznosti na kategorizaci území republiky, kdy bylo území ČR rozděleno podle důležitosti a bylo provedeno vyhodnocení nejpravděpodobnějších míst, kde hrozí použití zbraní hromadného ničení. Proto jsou na území ČR stálé úkryty rozmístěny nerovnoměrně a největší množství se jich nachází ve velkých městech či místech strategického významu z hlediska např. zachování průmyslové výroby.
V současnosti se na území ČR nachází necelých 1 600 stálých úkrytů s kapacitou pro přibližně 310 tisíc osob.
Do roku 1990 byla výstavba úkrytů podporována státem prostřednictvím účelových dotací. Po roce 1990 stát již neposkytoval finanční prostředky na výstavbu nových stálých úkrytů a provádělo se pouze dokončení výstavby již rozestavěných úkrytů a pokračovalo se v údržbě stávajícího úkrytového fondu.
Maximální počet stálých úkrytů byl k dispozici v roce 1995, kdy bylo obyvatelstvo v průmyslových aglomeracích a hlavním městě Praze zabezpečeno úkryty přibližně na 10 % (v evidenci se v té době nacházelo 5 561 stálých úkrytů o kapacitě 1 018 415 osob). Nicméně při inventarizaci stálých úkrytů, která proběhla v letech 1996-1998 bylo zjištěno, že pouze 50,2 % z těchto stálých úkrytů je bez závad.
V současnosti se na území ČR nachází necelých 1 600 stálých úkrytů s kapacitou pro přibližně 310 tisíc osob. Ochranný systém metra disponuje teoretickou kapacitou ukrytí pro dalších 332 tisíc osob, Strahovský tunel pro 15 tisíc osob.
Jediné možné, stavebně, ekonomicky a rychle proveditelné řešení vůči tomuto typu hrozeb, musí být a bude založeno na improvizovaných způsobech ochrany, tedy na využití přirozených ochranných vlastností budov a využití improvizovaných úkrytů (předem vytipované a zodolněné prostory). S tímto počítáme v rámci nové Koncepce ochrany obyvatelstva a pro tato řešení jsou již připravovány metodické a technické postupy.
Kdo vede seznam úkrytů a spravuje úkrytový fond? Jsou tyto údaje dostupné i veřejnosti?
Seznam úkrytů zobrazený v mapě lze najít na webu IZS na tomto odkazu. Co se týká správy úkrytového fondu, to je odpovědností majitele příslušného úkrytu. Vždy je také možno získát informace o zajištění způsobu od konkrétní obce, která podle zákona o integrovaném záchranném systému (239/2000 Sb.) zajišťuje varování, evakuaci a ukrytí osob před hrozícím nebezpečím, vede evidenci a provádí kontrolu staveb civilní ochrany a staveb dotčených požadavky civilní ochrany v obci.
Informace mají k dispozici i příslušné hasičské záchranné sbory krajů, které podle zákona o integrovaném záchranném systému vedou evidenci a provádějí kontrolu staveb civilní ochrany a staveb dotčených požadavky civilní ochrany v kraji.
V případě raketových útoků – jak je nastaven krizový systém z hlediska informování veřejnosti? Kdo vydává pokyny komu, kdo je bezprostředně předává lidem? Zkrátka kdo poví lidem, co by měli dělat?
Informování by bylo řešeno stejným způsobem, jako v případě jiných událostí. V daném případě je klíčové využití všech distribučních kanálů. V případě vámi uváděného typu hrozby je způsob předávání informací řešen na základě dohody mezi Ministerstvem vnitra a Ministerstvem obrany.
Poté by bylo využito k předání tísňové informace tohoto charakteru zejména Jednotného systému varování a vyrozumění (JSVV) v jeho první vrstvě (analogové) a mobilních telefonů (reverzní 112).
Pozn. redakce: JSVV je jednosměrná rádiová síť, která pokrývá území ČR signálem pro předání předdefinovaných informací koncovým prvkům varování, tedy hlavně sirénám a dalším zařízením. Jde o základní rádiovou cestu, kterou se rychle pošle povel k vyhlášení varování. Reverzní 112 znamená komunikaci „stát varuje občana“, jde o hromadné rozesílání varovných sms lidem na vyhrazeném omezeném území.
Ke konci tohoto roku bude rovněž k dispozici Cell Broadcast System, tedy systém umožňující skutečně plošné oslovení prostřednictvím mobilních telefonů (možno filtrovat dle území/polygonu).
Vedle toho je budována druhá vrstva systému JSVV (umožňuje obousměrnou komunikaci s koncovými prvky varování, jako jsou sirény, pozn. red.) založená na digitálních standardech.
Veškerá komunikace by byla podpořena jednotnými sděleními přes terestriální média (rozhlasové a televizní vysílače, pozn. red.) i sociální sítě. Obdobný princip vícevrstvé komunikace je využíván v současných ozbrojených konfliktech, včetně války na Ukrajině.
Jak by probíhala komunikace v případě výpadku elektřiny a situace, kdy nepůjde internet, televize, telefonní spojení?
Pokud by nastal plošný blackout postihující skutečně celou ČR (toto se však neděje ani v rámci války na Ukrajině), komunikace složek by byla zajištěna, tato je zálohována. Předávání tísňových informací vůči veřejnosti by bylo primárně cestou JSVV.
Systém je koncipován způsobem, aby byl schopen 72 hodin fungovat bez dodávky elektrické energie, to je jedna ze základních podmínek pro koncové prvky varování (sirény). Vedle toho ČR disponuje centrálními zásobami záložních zdrojů energie.
Co se týká dalších možností komunikace v případě takovýchto výpadků, HZS ČR postupně pořizuje vybavení založené na využívání satelitních technologií pro komunikaci.
Děkujeme za odpovědi.
