Pro turisty je pohled na kdysi vzácnou vydru, bobra, kormorána nebo vlka ve volné přírodě jistě vzrušující, ale pro rybáře a zemědělce už méně. Podle myslivců jednotlivé vlády letitý problém jen odsouvaly, a apelují na jeho vyřešení, než bude pozdě.
Zatímco rybářům a farmářům způsobují predátoři milionové škody, myslivci, na jejichž bedra by mělo padnout břímě odstřelu, si stěžují, že kvůli byrokracii a zákazům mají ruce svázané.
Český rybářský svaz společně s Rybářským sdružením ČR a Českomoravskou mysliveckou jednotou (ČMMJ) již v únoru upozornili na situaci s přemnoženými rybožravými predátory, kterou označují na neúnosnou. Kormoráni, vydry a morčáci velcí jim ročně mají působit škody až 150 milionů korun, přičemž kompenzace od státu jsou podle nich nedostatečné nebo neexistující, v závislosti na daném druhu.
Nejvíce rybáře trápí kormoráni, jichž migruje přes Českou republiku až sto tisíc. Jimi způsobené škody mají dosahovat až 100 milionů ročně, byť myslivci jich podle předsedy ČMMJ Jiřího Janoty zastřelí kolem deset tisíc ročně. To však rybářům zdaleka nestačí.
Rybáři společně s představiteli dalších organizací hospodařících v krajině následně vydaly 12. března pod hlavičkou Agrární komory ČR společné prohlášení, kde vyzvaly stát k odklonu od „nesystémových opatření“ a „návratu k odborně podložené péči o krajinu“.
Získat žádost o výjimku ze zákazu odstřelu zvláště chráněných živočichů je podle Janoty administrativně náročné a podmíněno řadou požadavků. U kormoránů, kterým byl odebrán status zvláště chráněného živočicha v roce 2013, je to místo a čas odstřelu, u bobra například požadavek na uchování zastřeleného kusu v mrazáku po dobu dvou dnů pro případ možného výzkumu. Žádosti se podávají na příslušné krajské úřady.
Janota uvedl pro Epoch Times, že před problémem rostoucí populace vybraných druhů chráněných predátorů varoval už několik ministrů zemědělství a životního prostředí, vždy bez reakce. Přestože počet některých zvláště chráněných druhů dávno narostl nad množství, kdy by byli kriticky ohroženi, jejich lov není stále povolen anebo je omezen.
„Typickým příkladem je kormorán. Ochrana přírody ho 20 let chránila. Dnes už chráněný není, ale mezitím se přemnožil do takového stavu, že působí značné škody, které se musí hradit z kapes daňových poplatníků. A do budoucna přijdou vlci, přijdou bobři, přijdou vydry a je potřeba to nějak rozumně řešit,“ konstatoval.
Momentální přístup, kdy stát platí dotčeným subjektům náhrady, není možný donekonečna, argumentoval Janota a dodal, že finanční náhrady rok od roku stoupají. Problém vlků stát řešil tím, že poskytl farmářům náhrady na zabezpečení pozemků s ovcemi, ale podle Janoty začínají teď vlci přesouvat pozornost na telata. „Budeme kvůli tomu oplocovat i pastviny s krávami, abychom tomu zabránili,“ vznesl ironicky zástupce myslivců.
Vlci ročně zabijí přes tisíc kusů dobytka, poznamenal Janota s tím, že plán péče umožňující odstřelit problematické kusy, který musel stát vypracovat podle požadavků Evropské komise, nebyl za čtyři roky existence ani jednou aktivován.
„Nic se s těmi živočichy neděje. To není o tom, že by myslivci toužili zastřelit si bobra nebo vlka. Ten problém mají chovatelé hospodářských zvířat a rybáři,“ řekl s tím, že myslivci dnes nestíhají redukovat přemnožené lišky nebo spárkatou zvěř jako jsou daňci, jeleni či divoká prasata, kteří mají také způsobovat velké škody na majetku. „Upozorňujeme na to, protože to jsou myslivci, kdo ten problém bude muset jednou řešit. A řešit je to třeba už teď, aby to nedošlo tak daleko jako u kormoránů,“ doplnil.
V den, kdy Epoch Times s Janotou hovořil, byl předseda myslivců u ministra životního prostředí Igora Červeného (Motoristé sobě), aby mu vysvětlil, že problém přemnožení bude v budoucnu jen gradovat, zatímco myslivci mají už nyní omezené kapacity. Červený mu údajně slíbil, že se pokusí legislativu zjednodušit, aby vycházela myslivcům alespoň částečně vstříc. Myslivci by například rádi viděli celonárodní povolenky k odstřelu místo podávání žádosti od každého uživatele honitby. „Pevně věřím, že by se to mohlo někam pohnout,“ řekl Janota.
V mezích zákona
Podle ministra Červeného platí u druhů, jako je vydra, bobr nebo vlk, zvláštní ochrana podle české i evropské legislativy, a „stát proto musí postupovat v mezích zákona“. Mluvčí ministerstva Kateřina Pacíková pak uvedla, že „u zvláště chráněných druhů by mělo být cílem omezovat škody, realizovat preventivní opatření a usnadnit soužití lidem – hospodářům kompenzací škod, náhradou újmy a dostupnými dotačními prostředky na zabezpečení stád, hrází nebo stromů tak, jak to stát v současné době dělá.“
Připustila, že pokud se populace chráněného druhu rozroste, je možné míru ochrany snížit. Například u vlka Ministerstvo životního prostředí připravilo v roce 2025 návrh změny vyhlášky, který spočívá v přeřazení vlka obecného z kategorie kriticky ohrožený do kategorie ohrožený. Dokončení novely je ale závislé na výsledcích dvou žalob podaných u Soudního dvora EU, dodala.
Kormorán je problémem celoevropským, proto „je nezbytné najít řešení na úrovni EU a intenzivní lov v ČR (poměrově jeden z největších v Evropě) situaci vyřešit jednoduše nemůže,“ zdůraznila.
Divočáci horší než vlk
Eliška Vozníková, vedoucí programu Krajina z Hnutí DUHA napsala Epoch Times, že chránění predátoři nejsou ti, kdo by měl být viněn z úbytku biodiverzity a škod v přírodě.
„Zatímco vlků je v naší krajině řádově několik stovek, stavy divokých prasat jsou v řádech stovek tisíc, což je až stonásobně více, než kolik naše příroda unese. Právě tato zvěř ‚luxuje‘ krajinu – likviduje snůšky ptáků, mláďata drobné zvěře i vzácné rostliny,“ namítla.
Škody způsobené přemnoženou spárkatou zvěří na polích a v lesích jsou podle ní odhadovány na 5 až 10 miliard korun ročně. Řešení proto vidí v zaměření se na tuto skupinu zvěře. „Namísto regulace predátorů je nutné razantně snížit stavy spárkaté zvěře a upravit legislativu tak, aby vlastník půdy a hospodář měl větší pravomoci při rozhodování o lovu na svých pozemcích,“ uvedla.
Velké šelmy podle ní plní v krajině pozitivní roli. „Vlci vykonávají důležitou ekosystémovou službu tím, že přirozeně pomáhají regulovat právě ty druhy zvěře, které nám působí největší hospodářské škody. Klíčem k obnově biodiverzity není střílení chráněných druhů, ale vytvoření pestré a odolné krajiny. Je třeba řešit příčiny – tedy monokultury a nevhodný systém myslivosti – nikoliv pouze útočit na nápadné druhy šelem ve snaze zakrýt vlastní hospodářská pochybení,“ konstatovala.
