Texty vytvářené umělou inteligencí narušily přirozený mechanismus, který nejlepším knihám zajišťoval prodeje a popularitu.
Umělá inteligence dnes splnění snu o vydání knihy usnadnila víc než kdy dřív. Zároveň však vedla k prudkému nárůstu toho, co někteří označují za „digitální brak“, a vytvořila nové překážky pro vydavatele, editory i autory.
Lidé z oboru varují, že příliv obsahu psaného umělou inteligencí vede k přesycení trhu a ke snižování viditelnosti lidských autorů.
Loni více než polovina romanopisců oslovených v průzkumu Cambridgeské univerzity ve Spojeném království vyjádřila obavu, že jejich práci jednou zcela nahradí umělá inteligence. A jedno nakladatelství se sídlem v jihokorejském Soulu vydalo během jediného roku asi 9 000 knih, což podle únorové zprávy deníku The Korea Times vyvolalo podezření, že většina z nich byla do určité míry vytvořena pomocí AI.
Ve Spojených státech – největším knižním trhu na světě – bylo loni vydáno více než 4 miliony titulů. Kolik z nich bylo vytvořeno pomocí nástrojů AI nebo s jejich asistencí, není přesně známo. Průzkum společnosti BookBub z roku 2025, do něhož se zapojilo 1 200 autorů, ukázal, že asi 45 procent z nich uvádí, že AI používá při psaní, marketingu nebo v jiných částech svého tvůrčího procesu.
„Ekonomika vydávání knih se rozhodně mění,“ řekl Epoch Times Nick Blewitt, autor a marketingový konzultant ve společnosti The Book Marketer. „AI snížila bariéru pro rychlou a levnou produkci knih, což vedlo k obrovskému nárůstu obsahu na platformách, jako je Amazon. Pro autory to znamená větší konkurenci a větší potíže s tím, aby vynikli.“
Podle Blewitta už dnes hlavní výzvou není pouze knihu vydat, ale prokázat její originalitu, odbornost a autenticitu.
Zvlášť problematické je to na platformách pro samonákladové vydávání, jako je Amazon Kindle Direct Publishing, kde si autoři stěžují na nízké vstupní bariéry a na algoritmy, které odměňují rychlost a objem spíše než kvalitu.
Mluvčí společnosti Amazon Epoch Times sdělil: „Máme obsahová pravidla, která určují, které knihy mohou být uvedeny k prodeji, a máme proaktivní i reaktivní opatření k prevenci, odhalování a odstraňování obsahu, který tato pravidla porušuje, bez ohledu na to, zda byl vytvořen pomocí AI, či nikoli. Nadále posilujeme ochranu proti nevyhovujícímu obsahu a naše postupy i pravidla se budou dál vyvíjet spolu s vývojem technologie a celého odvětví.“
Otázky autorských práv
Používání nástrojů AI autory není jediným problémem. Kontroverze vyvolává také využívání této technologie vydavateli a editory, zejména kvůli možným otázkám autorských práv. V srpnu 2025 technologický gigant Anthropic souhlasil, že vyplatí nejvyšší vyrovnání v dějinách amerických sporů o autorská práva – 1,5 miliardy dolarů – kvůli nelegálnímu stažení více než 7 milionů knih určených k trénování jeho populárního modelu AI Claude.
„Zůstávají tu důležité právní a autorskoprávní otázky, které nejsou vyřešeny, včetně trénovacích dat, vlastnictví obsahu vytvořeného umělou inteligencí, požadavků na zveřejnění jejího použití a odpovědnosti za nepřesný nebo plagiátorský materiál,“ uvedl Blewitt.
Průzkum organizace BookNet Canada z roku 2026 mezi zástupci severoamerického knižního průmyslu zjistil, že 46 procent respondentů přiznalo používání AI na individuální úrovni a 48 procent uvedlo, že jejich organizace používá nástroje AI. Osmdesát šest procent označilo za hlavní obavu spojenou s AI v knižním průmyslu nedostatečné kontrolní mechanismy týkající se materiálů chráněných autorským právem.
Skutečnou otázkou pro vydavatele a autory není, zda byla AI použita, ale jak byla použita, uvedla Christina Johnsonová z nakladatelství Testimony Publishers.
„Jednou z hlavních mylných představ o obsahu psaném umělou inteligencí je, že člověk, který AI ‚nakrmí‘ daty, automaticky vlastní její výstup,“ řekla. „Tento předpoklad je však většinou chybný, protože je rozdíl mezi obsahem vytvořeným s pomocí AI a obsahem vygenerovaným AI.“
Jde o právní rozlišení, které se dnes dostává do popředí debat o autorských právech. Americké autorské právo podle Úřadu pro autorská práva USA chrání pouze díla, která jsou „vytvořena člověkem“. Míra lidského autorství, která je k tomu zapotřebí, však zůstává šedou zónou. Problematika je složitá a posuzuje se případ od případu.
V současnosti platí, že člověk, který pomocí platformy AI vygeneruje knihu, aniž by se podílel na tvůrčím procesu, nemá nárok na autorskoprávní ochranu. Pokud však lidský autor provede určité úpravy a přidá do díla vlastní tvořivost, může na ochranu podle amerického autorského práva dosáhnout.
Marketing
Někdo by mohl namítnout, že špatně napsaný knižní obsah vytvořený umělou inteligencí klesne na dno moře literatury, aniž by tradičním autorům způsobil nějaké potíže.
Někteří spisovatelé však tvrdí, že tak jednoduché to není.
„Náklady na marketing knihy jsou dnes desetkrát vyšší než před deseti lety,“ řekl Epoch Times Jay Samit, mezinárodně uznávaný autor bestsellerů a odborník na inovace.
Samit spolupracoval s velkými nakladatelstvími, jako jsou Simon & Schuster a Macmillan Publishers. Podle něj vysoký objem knih vytvářených pomocí AI změnil v marketingu úplně všechno.
Před lety si Samit jako autor se zavedenou čtenářskou základnou vyhrazoval 85 procent času na psaní a 15 procent na marketing.
„V roce 2026 se tento poměr obrátil. Abych udržel stejnou úroveň prodejů, musím 85 procent svého úsilí věnovat marketingu,“ řekl. „Předpokládám, že při této ekonomice a při tom, kolik balastu vytvořeného AI budou muset spotřebitelé třídit, polovina nezávislých nakladatelů skončí.“
Samit uvedl, že podle jeho názoru by prudký nárůst knih vytvářených pomocí AI mohl ve skutečnosti vést k poklesu celkových prodejů.
„Nakladatelé pro marketing knihy nedělají prakticky nic, pokud nejste opravdu velké jméno. Většina autorů je na to, aby své knihy dostala ke čtenářům a prodala, sama. Proto se z milionů titulů vydávaných každý rok většina prodá v méně než 100 výtiscích,“ řekl.
Samit také přiblížil, kolik práce věnuje marketingu své nejnovější knihy.
„Pracuji více než 50 hodin týdně. Vystupuji v desítkách podcastů, rozesílám nabídkové dopisy a tiskové zprávy, buduju webové stránky, trénuji vlastní AI, kterou dávám ke knize zdarma, píšu svůj Substack, přednáším virtuálně i osobně po celé zemi, vystupuji v rádiu a televizi, vytvářím videotrailery a každý den publikuji na všech sociálních sítích,“ řekl.
„Kdybych nevěřil, že moje kniha pomůže lidem v době, kdy AI připraví miliony lidí o práci, nedělal bych to. Mám štěstí, že se psaním neživím. Tento obchodní model je dnes rozbitý.“
Přízrak AI vás může zničit
Skandál kolem knihy „Shy Girl“ ukazuje, jak složité problémy může AI – a obava z jejího použití v literatuře – vyvolat.
„Shy Girl“, původně hororový román Mii Ballardové vydaný v roce 2025 samonákladem, se rychle stal internetovou senzací. Románu se ujalo nakladatelství Hachette Book Group, ale začátkem letošního roku jeho vydání zrušilo kvůli podezření, že byl v rukopisu použit nástroj AI.
Ballardová podle dostupných zpráv popřela, že by AI použila, uvedla však, že spolupracovník najatý na úpravu samonákladové verze jejího rukopisu mohl nástroje AI použít.
Ironií je, že hlavním zdrojem pro odhalování AI v psaném textu jsou jiné typy AI – a nejsou neomylné. V jednom případě Audrey Hensonová z The Drey Dossier otestovala nástroj pro detekci AI na básni, kterou vytvořila roky před existencí velkých jazykových modelů. Přestože celkové vyhodnocení básně ukázalo 91 procent lidského autorství, při zkoumání jednotlivých veršů nástroj tvrdil, že ukázka textu byla se 70procentní pravděpodobností napsána umělou inteligencí.
Závěr je jasný: i když autoři AI při psaní nepoužívají, jediná chyba detekčního nástroje může mít vážné důsledky pro jejich důvěryhodnost.
Čtenáři se začínají bránit
„AI dramaticky zvyšuje objem psaného obsahu. Snižuje to vstupní bariéru, ale zároveň to sráží průměrnou kvalitu,“ řekla Epoch Times Belinda Hookeová, zakladatelka nakladatelství Acorn Studio Press. „Výsledkem není jen více knih, ale více šumu.“
Hookeové nakladatelství se zaměřuje na „literaturu s posláním a důrazem na tištěnou podobu“, která má dětem pomáhat rozvíjet kritické myšlení. Podle Hookeové je patrné, že se čtenáři začínají obsahu vytvořenému pomocí AI bránit a vyhledávají důvěryhodné hlasy a doporučení vycházející z komunity.
„Vidíme, že autoři nevystupují do popředí proto, že dokážou produkovat více, ale proto, že si je čtenáři sami nesou dál,“ řekla.
„Jedním z největších omylů je představa, že napsat knihu je totéž jako vytvořit smysluplný čtenářský nebo vzdělávací zážitek. Vygenerovat text je jen malá část celého procesu. Struktura, tempo a způsob, jakým se rozvíjí čtenářovo uvažování, se napodobují mnohem obtížněji.“
Johnsonová tento pohled sdílí.
„AI může snížit výrobní náklady, ale nezkrátila čas potřebný na redakční posouzení, neodstranila problémy s kontrolou kvality, správou práv, vedením autorů a tak dále,“ řekla Epoch Times.
„AI může rukopisy a knihy vytvářet rychleji, ale nedokáže vytvořit prožitou zkušenost, duchovní přesvědčení, tvůrčí vhled ani důvěru čtenářů.“
Johnsonová uvedla, že za posledních 18 měsíců zaznamenala výrazný nárůst rukopisů vytvořených s pomocí AI nebo přímo generovaných AI.
„Náš tým vidí stále více autorů, kteří používají AI při plánování, psaní prvních verzí i editaci,“ řekla. „U některých jsem viděla odpovědné využití – při brainstormingu, organizaci rešerší a rozvíjení nápadů. Častěji jsem však narazila na případy, kdy autoři používali AI způsobem, který ve mně vyvolával obavy.“
Proměna odpovědnosti
„AI promění objem vydávání knih, ale ještě důležitější je, že promění odpovědnost,“ řekla Hookeová. „Když může kdokoli vydat cokoli, role vydavatele se posouvá od strážce brány ke garantovi kvality, důvěry a relevance.“
V březnu spustil The Author’s Guild certifikační program „human authored“ pro spisovatele a vydavatele, kteří doufají, že „odliší své knihy napsané člověkem od záplavy knih generovaných AI, která už trh přesytila“.
Blewitt uvedl, že zůstává optimistický a věří, že se odvětví přizpůsobí, podobně jako se v průběhu let přizpůsobilo e-knihám a samonákladovému vydávání.
„Vyprávění vedené člověkem a autentická odbornost mohou být ještě cennější, jakmile budou čtenáři vůči masově produkovanému obsahu opatrnější,“ řekl.
Johnsonová uvedla, že podle ní by se pozornost měla zaměřit spíše na odpovědnost než na přístup „všechno, nebo nic“.
„Jako vydavatelé nemusíme k AI přistupovat jako k ‚zakázanému ovoci‘, ale budeme muset používat redakční úsudek, vyžadovat od autorů transparentnost a nastavit jasný standard pro ochranu našich hlasů,“ řekla.
–ete–
