Co stojí v pozadí masových protestů v Íránu – 5 věcí, které je třeba vědět

To, co původně začalo jako reakce na hospodářskou tíseň v důsledku sankcí a prudkého propadu íránského rijálu (oficiální měny, pozn.), se proměnilo v masové protesty proti vládnoucímu režimu, provázené výzvami ke svržení vlády islámské republiky.

Během zhruba jednoho týdne se protesty podle organizací monitorujících lidská práva vyvinuly v jednu z nejdelších a nejvytrvalejších vln nepokojů, jaké Írán v posledních měsících zažil.

Od začátku demonstrací bylo podle Agentury pro lidskoprávní aktivisty zatčeno nejméně 119 lidí, nejméně osm osob bylo zabito a dalších 33 utrpělo zranění. Agentura uvádí, že protesty se rozšířily minimálně do 32 měst v několika provinciích.

1. Propad měny

Bezprostředním spouštěčem nepokojů byl prudký pokles hodnoty íránské měny na devizovém trhu. Koncem prosince 2025 vzrostl kurz amerického dolaru na volném trhu z méně než 1 milionu rijálů na zhruba 1,45 milionu rijálů, což přiživilo inflaci, rozkolísalo trhy a prohloubilo tlak na životní náklady obyvatel.

V několika městech obchody zavřely a spolu s pouličními protesty se šířily stávky, do nichž se zapojovali studenti, dělníci i majitelé malých podniků.

Rostoucí nájemné, nedostatek základního zboží a kolísající mzdy zvýšily frustraci lidí, kteří se potýkají s každodenními obtížemi života pod autoritářskou vládou islámského režimu.

Obchodníci v historickém teheránském bazaru, který je často považován za barometr ekonomické důvěry, uvedli, že měli problém stanovovat ceny z jednoho dne na druhý, protože prudké výkyvy měny činily prodej riskantním.

V několika městech obchody zavřely a spolu s pouličními protesty se šířily stávky, do nichž se zapojovali studenti, dělníci i majitelé malých podniků.

Bezpečnostní složky reagovaly taktikou potlačování davu, včetně použití slzného plynu a v některých případech i přímé střelby na demonstranty, jak vyplývá ze svědectví očitých svědků a videí sdílených na internetu. S tím, jak protesty sílily, se ekonomické stížnosti postupně měnily v politická hesla.

2. Reakce vlády

Přestože se nálada v ulicích změnila, vláda dosud rámuje situaci především jako ekonomický problém. Úřady vyměnily některé vrcholné finanční představitele a slíbily změny politiky.

V rámci těchto kroků prezident Masúd Pezeškján jmenoval do čela centrální banky Abdolnasera Hemmatího. Hemmatí je spojován s dřívějšími reformními snahami, ale v minulosti byl ze své funkce odvolán poté, co ho poslanci obvinili z problémů s kurzem měny. Jeho návrat vyvolal nové politické napětí a kritiku ze strany tvrdého křídla parlamentu.

Řada analytiků tvrdí, že pouhá personální výměna ve vedení nemůže íránskou krizi vyřešit. Politický komentátor Saíd Bašírtaš uvedl, že očekávání spojená s nahrazením ekonomických představitelů jsou mylná.

„Představa, že změna guvernéra centrální banky může vyřešit íránské ekonomické problémy, je iluze,“ uvedl Bašírtaš v rozhovoru pro perské vydání Epoch Times s tím, že krize je hlubší než jakýkoli jednotlivý posun v politice.

„Islámská republika je v zásadním rozporu s moderním světem,“ dodal. „Její bankrot má kořeny v ideologii a ústavním rámci.“

Podle Bašírtaše se veřejné mínění v Íránu posunulo směrem k přesvědčení, že reforma zevnitř stávajícího systému už není možná.

„I kdyby prezident Pezeškján chtěl prosazovat skutečné reformy, samotný systém by je neumožnil,“ řekl.

Bašírtaš dodává, že řešení íránských ekonomických a politických problémů by vyžadovalo komplexní proměnu, včetně obnovení vztahů s mezinárodním společenstvím, boje proti systémové korupci, zavedení nezávislé justice, oddělení náboženství od státu a zajištění respektu k právům občanů.

3. Zlomový okamžik

Někteří analytici dávají ekonomickou krizi, která pohání protesty, do souvislosti s nedávným regionálním a mezinárodním vývojem. Politický komentátor Arya Kangarloo uvedl, že dvanáctidenní konflikt Íránu s Izraelem v červnu znamenal zlom v tom, jak islámská republika promítá svou moc.

Podle Kangarlooa konflikt odhalil to, co označil za kolaps klíčových strategických nástrojů režimu.

„Po léta se islámská republika opírala o dva hlavní pilíře: svůj jaderný program a síť zástupných sil,“ řekl deníku Epoch Times.

Izraelské údery uvnitř Íránu spolu s přímými americkými útoky na tři íránská jaderná zařízení narušily obraz režimu jako regionální mocnosti a zanechaly jej ve slabé strategické pozici, uvedl expert.

Tyto zástupné síly – včetně teroristických skupin Hizballáh a Hamás, Asadova režimu v Sýrii, hútíjských teroristů v Jemenu a iráckých milicí – byly podle Kangarlooa vytvořeny s cílem vyvíjet tlak na Izrael prostřednictvím koordinovaných útoků na několika frontách. Oslabením těchto skupin Izrael podle něj odstranil jeden z hlavních strategických nástrojů islámského režimu.

Kangarloo dodal, že izraelské údery uvnitř Íránu spolu s přímými americkými útoky na tři íránská jaderná zařízení představovaly zásadní změnu. Podle něj tyto kroky narušily obraz režimu jako regionální mocnosti a zanechaly jej ve slabé strategické pozici.

Zmínil také nedávné kroky evropských zemí směřující k aktivaci takzvaného mechanismu „snapback“, který by obnovil mezinárodní omezení ekonomických vztahů s Íránem. Všechny tyto tlaky podle něj dohromady sehrály přímou roli v prudkém propadu íránské měny.

„Když rijál ztratí během jediného dne téměř 8 procent své hodnoty, normální podnikání nemůže pokračovat,“ uvedl Kangarloo. „Bazar je největším obchodním centrem v Íránu. Jakmile obchodníci nejsou schopni obchodovat, dosáhnou své hranice.“

Jak demonstrace pokračovaly po celý týden, hesla se zřetelně posunula za hranice ekonomických požadavků. Videa sdílená na internetu ukazovala demonstranty, jak skandují slogany jako „smrt diktátorovi“ a „Sajjid Alí bude letos svržen“, čímž přímo zpochybňovali samotné základy islámského režimu. Jméno Sajjid Alí odkazuje na íránského nejvyššího vůdce Sajjida Alího Chameneího.

Zároveň se mnoho protestujících začalo obracet k předrevoluční minulosti Íránu. Ve městech po celé zemi bylo slyšet skandování hesel jako „Toto je poslední bitva, Pahlaví se vrátí“ a „Rezá Šáhu, Bůh ti žehnej“.

Návrat těchto sloganů znovu zaměřil pozornost na íránského korunního prince Rezá Pahlavího, který sice strávil většinu života v exilu, ale pro mnoho lidí v zemi má stále silný symbolický význam.

4. Korunní princ v exilu

Pahlaví se narodil v Teheránu 31. října 1960. Je nejstarším synem Mohammada Rezá Šáha Pahlavího, posledního íránského monarchy, a vnukem Rezá Šáha Pahlavího, zakladatele dynastie Pahlaví. Korunním princem byl jmenován při korunovaci svého otce v roce 1967 a rané dětství strávil v prostředí královského dvora.

V roce 1978, uprostřed sílících nepokojů, opustil Írán a odešel do Spojených států, kde se připravoval na výcvik stíhacího pilota. O několik měsíců později vypukla revoluce roku 1979, která svrhla monarchii a donutila královskou rodinu odejít do exilu.

Íránský korunní princ Pahlaví uvedl, že jeho vedení by bylo dočasné a následovalo by po něm celonárodní referendum a předání moci institucím zvoleným íránským lidem.

Pahlaví později dokončil výcvik u amerického letectva a získal titul v oboru politologie. Nakonec se usadil v blízkosti Washingtonu, kde žije se svou manželkou a třemi dcerami.

V průběhu desetiletí se Pahlaví snažil vymezit spíše jako zastánce demokracie a sekulární správy státu než jako uchazeč o trůn. Opakovaně vyzýval k uspořádání celonárodního referenda, které by Íráncům umožnilo svobodně rozhodnout o budoucím politickém uspořádání země.

Pahlaví uvedl, že se nevnímá jako vládce s trvalou mocí, ale jako symbolická osobnost pro případné přechodné období. Vysvětlil, že jeho úlohou by bylo pomoci Íránu překonat éru islámské republiky a směřovat ke skutečně demokratickému systému.

Zdůraznil, že takové vedení by bylo dočasné a následovalo by po něm celonárodní referendum a předání moci institucím zvoleným íránským lidem.

V posledních letech se klíčovou součástí Pahlavího politické platformy stal projekt nazvaný Iran Prosperity Project. Tato iniciativa – vypracovaná ve spolupráci s Národní unií pro demokracii v Íránu a sítí ekonomických a právních poradců – je koncipována jako přechodový proces pro Írán po islámské republice.

Projekt se zaměřuje na stabilizaci ekonomiky, aniž by předepisoval trvalý politický systém. Klade důraz na tržně orientované reformy, transparentnost státní správy, ochranu soukromého vlastnictví, boj proti korupci a opětovné zapojení do globální ekonomiky.

Pahlaví uvedl, že cílem plánu je zabránit kolapsu ekonomiky během politického přechodu a dodat důvěru jak Íráncům, tak mezinárodnímu společenství, že politická změna nepovede k dlouhodobé nestabilitě.

5. Odkaz dynastie Pahlaví

Rezá Šáh Pahlaví, dědeček Rezá Pahlavího, se ve 20. letech 20. století vypracoval v armádních hodnostech a po sesazení posledního panovníka z dynastie Kádžárovců byl zvolen šáhem. Během své vlády zahájil rozsáhlé modernizační programy, včetně budování infrastruktury, reformy vzdělávání a omezování zahraničního vlivu.

Jeho syn Mohammad Rezá Šáh vládl Íránu v letech 1941 až 1979. V tomto období země zaznamenala rychlý hospodářský růst a průmyslový rozvoj, širší přístup ke vzdělání a zdravotní péči i společenské změny, včetně přiznání volebního práva ženám a jejich zapojení do veřejného života.

S podporou Spojených států využíval Mohammad Rezá Šáh ekonomickou a vojenskou sílu Íránu k ochraně Perského zálivu, ropných zařízení a námořních tras a k omezení šíření komunismu během studenoválečné rivality se sovětským blokem.

Zároveň však byla jeho vláda často kritizována domácími odpůrci i zahraničními pozorovateli za omezování politických stran a potlačování nesouhlasu. Lidskoprávní organizace obviňovaly bezpečnostní složky ze svévolných zatýkání, cenzury médií a mučení politických vězňů. Tato obvinění se později stala důležitou součástí revolučního narativu, který zpochybňoval legitimitu monarchie.

V zahraniční politice se Írán za vlády Mohammada Rezá Šáha stal blízkým spojencem Spojených států a významnou součástí západních bezpečnostních plánů na Blízkém východě.

S podporou Spojených států využíval Mohammad Rezá Šáh ekonomickou a vojenskou sílu Íránu k ochraně Perského zálivu, ropných zařízení a námořních tras a k omezení šíření komunismu během studenoválečné rivality se sovětským blokem.

Přestože byl pevně orientován na Západ, snažil se šáh udržovat v regionu rovnováhu. V 60. letech se přiklonil ke zlepšení vztahů se Sovětským svazem a rozšířil hospodářskou a technickou spolupráci, avšak zároveň si zachoval úzké vazby s konzervativními arabskými zeměmi.

Ve stejném období se Írán stal nejdůležitějším strategickým partnerem Izraele v regionu. Země byla často označována za „četníka Perského zálivu“ – v souvislosti s její rolí brzdit komunistický vliv a podporovat stabilitu nejen na Blízkém východě, ale i v některých částech Afriky.

Uvnitř země však zároveň sílil vliv marxistických idejí. Levicové skupiny, zejména Strana Íránu Túde a později radikální studentská hnutí, se rozšířily na univerzitách, v kulturních kruzích a mezi intelektuály.

Šířily ideologickou propagandu, verbovaly studenty a v některých případech sahaly k násilí. V boji proti monarchii tyto skupiny prováděly bankovní loupeže, bombové útoky a stávky namířené proti státním i soukromým cílům.

Koncem 60. let a v průběhu 70. let se marxistické myšlenky začaly stále více prolínat s radikálním politickým islámem. Koncepty jako antiimperialismus, sociální spravedlnost a odpor ke kapitalismu byly vykládány náboženským jazykem, jemuž dokázala porozumět a s nímž se dokázala ztotožnit široká veřejnost.

Rúholláh Chomejní, zakladatel islámské republiky, marxismus otevřeně odmítal, ale čerpal z jeho témat a zasazoval je do šíitského islámského rámce, který dokázal sjednotit opoziční skupiny.

Tato kombinace idejí vedla k íránské revoluci v roce 1979. Krátce po ní levicové studentské skupiny obsadily americké velvyslanectví v Teheránu, zadržely americké diplomaty jako rukojmí a požadovaly vydání šáha ze Spojených států, kde se tehdy léčil. Skupiny, které se původně sjednotily proti šáhovi, se však brzy rozešly, když nová islámská vláda začala své někdejší levicové spojence potlačovat.

Během současných protestů skanduje jméno Rezá Pahlavího stále větší počet lidí – mnozí demonstranti v Íránu i v zahraničí v něm dnes vidí sjednocující osobnost a symbol nové politické éry.

Prezident Donald Trump nedávno na sociálních sítích varoval, že jakékoli použití ostré munice proti demonstrantům by vyvolalo podporu Spojených států íránskému lidu.

Souhrnně lze říci, že oživení monarchistické symboliky v ulicích, formulování plánu přechodu po pádu režimu a stále otevřenější zahraniční varování posilují vnímání, že Írán může vstupovat do rozhodující fáze – takové, která by mohla znamenat začátek konce Islámské republiky Írán.

–ete–