Přinášíme vám další díl z rubriky cesta k původu slov (Etymosofie) od Rolanda R. Roperse. Předchozí díly naleznete zde.
Slovo paradigma (řecky: parádeigma, z parà „vedle“ a deiknymi „ukázat“, „vysvětlit“) znamená příklad, vzor. Od konce 18. století se pod pojmem paradigma rozumí také pojetí vědecké teorie o určitém způsobu myšlení či pohledu na svět. Je tedy třeba pozorněji se podívat na slovo „svět“, německy „Welt“. Anglosaské slovo „werold“ doslova znamenalo bydliště lidí na Zemi, což dalo vzniknout anglickým slovům „world“ a „old“. Slovo „old“ však bylo více chápáno jako prožité období. V latině a francouzštině máme pro výraz „svět“ zcela jinak znějící slova „mundus“ a „le monde“.
Svět, v němž žijeme, je hodně nevyhraněný, abych neříkal rozpolcený. Hranice rozdělují kontinenty a země, generační konflikty rozdělují mladé a staré a kolem každého z nás se ovíjí dělící příkop způsobený našimi egoistickými potřebami. Mnohé poukazuje na to, že pomyslné propasti se stále prohlubují. Jednu takovou propast mezi chudými a bohatými vytváří momentální proces globalizace mocných světových koncernů. Prohlubování této propasti je ale živnou půdou pro novou sociální výbušninu. Současně však mnoho lidí pociťuje jakýsi rodící se přelom.
Zda by to mohla být ona obávaná globální katastrofa ve formě jaderné války, zůstává stále otevřené. Stále je tu možnost vnitřního převratu, transformace, změny pojetí života „metanoia“, a tím i získání nového pohledu na svět. „Metanoia“ však neznamená ani obrácení, ani lítost, ale je to překročení intelektu (řecky: nous = intelekt; latinsky: intellectus).
Protože starý světonázor stále ještě přežívá, tak se mezi lidmi vytváří jakási atmosféra očekávání a napětí - na jedné straně se vybíjející v děsivých vizích o konci světa, na straně druhé snící o usmiřovací éře Vodnáře. Ostatně už v mnoha generacích před námi se lidé vyžívali v prorokování o novém věku a mluvili o posledním soudu. Existuje však několik indicií, které je třeba brát vážně a které nastavují rozhodující směr právě pro naši dobu: vstát se Starým nebo s Novým.
Zděděný mechanický světonázor považující naši zeměkouli za spočitatelný životní prostor pro lidi fungující jako stroje, se náhle dostává do rozporů a stává se hůře udržitelným. Kam se vůbec ženeme, pokud je za vnitřní změnou či vnějším převratem něco stěží předvídatelné, ale přesto dlouhodobě nedůležité?
Jisté je snad jen to, že následováním hlubšího rytmu a vnitřního zákona přijde nová fáze. A tak by se i velká vnější katastrofa stala bodem obratu (stupňující se počet přírodních katastrof i jejich rozměr by tak měl být vnímán vědomě), a nic jiného řecké slovo katastrophé ani neznamená. Tak by vznikl nový svět s novým myšlením a vnitřní zvrat by spustil u lidí nový světonázor, na němž by se postavil nový svět.
Všechno se bude ubírat správným směrem
Nebyli bychom však ani lidmi, kdybychom na našem světě tolik nelpěli. Ale nechceme se vzdát ani svého těla. V tomto úhlu pohledu nám bude tančit před očima drastický pohled na paralelnost těla (mikrokosmos) a světa (makrokosmos): zánik světa totiž znamená i zánik našeho těla, a obráceně to znamená, že s naší smrtí končí i náš zaběhlý svět.
Tak je Země naším společným tělem, naším společným nebeským tělem, které si přece chceme co možná nejdéle zachovat, přestože naše individuální i kolektivní chování v poslední době směřuje spíše ke zničení obou těl. Je to jeden z paradoxů naší doby spočívající nejen v zastaralém, ale i nebezpečně nepřiměřeném pohledu na svět, který je ovládán právě nepřiměřeným myšlením.
Začíná se však rodit přelom v myšlení. Přírodní vědy a především kvantová fyzika se přece jen více přibližují duchovnímu pohledu na svět, jehož základem je pohled na svět „vše zahrnující“ namísto dosavadního „oddělujícího a pitvajícího“.
Nyní jsme svědky toho, jak se předvoj vědy spojuje s nadčasovým věděním. Je to ten bod, kdy se had kousne do ocasu, kdy se sjednotí nejstarší a nejnovější vědění. Takové spojení pak vede k celistvosti.
A o celistvost jde především, o poznání sjednocení mikrokosmu s makrokosmem. Naším cílem není něco dokazovat, brát vědě její práci, ale pohrát si s moderní vědou na principech moudrosti. Chceme posuzovat svět naší doby od prastarého základu moudrosti - a přitom se učit vidět, vyvíjet si cit pro různé úrovně skutečnosti, rozpoznávat analogie, které odhalí pravidla vesmírné hry líla, a tak získat více chuti do hry. Každá hra totiž baví tím víc, když známe její pravidla a staneme se aktivními hráči namísto frustrovaných outsiderů. Znalost hrací plochy a předlohy, která určuje hru a podle níž se velká hra hraje, teprve umožní dosažení našeho vlastního cíle: rozluštit jednotu mikrokosmu a makrokosmu.
U Lao Tse ve 48. kapitole „Tao Te Ťing" čteme:
„Kdo hledá vědomosti, den ze dne ví více.
Kdo hledá cestu, den ze dne se více oprošťuje.
Méně, stále méně se musí činit,
až dospěje k nečinění.
Člověk nečiní,
a přece nezůstane nic neučiněno.
Kdo chce získat svět, nevměšuje se do věcí.
Kdo se do věcí vměšuje,
není zralý pro úlohu získat svět.“
"Etymologie“ se skládá z řeckých slov „etymos“ (pravdivý, skutečný, pravý) a „lógos“ (ponaučení). Etymosofie však běžnou etymologii převyšuje (podobně jako filologie a filosofie, teologie a teosofie).
Rubrika cesta k původu slov Etymosofie od Rolanda R. Roperse vychází exkluzivně v EPOCH TIMES Deutschland. Kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
.
Čtěte také: první díl: úvod a původ slova EPOCH TIMES
druhý díl: ČLOVĚČE buď zásadní!
třetí díl: Passion – utrpení nebo vášeň, smutek nebo radost
čtvrtý díl: Pokrok a neo-utopická evoluce
pátý díl: Rekordance: Podstata paměti
šestý díl: Přítomnost (prezence) – dar (prezent)
sedmý díl: Rezoluce – návrat k řešení aneb putuj tam, kde není žádná cesta
osmý díl: Virtuální kybernetický svět – datové impérium mužské cti a ctnosti?
devátý díl: Kariéra – běžecké závody manažerů na Olymp kapitálových výnosů
desátý díl: Trans-horizont – mimo jakékoliv omezezení
jedenáctý díl: Apokalypsa – horory o konci světa nás klamou
dvanáctý díl: Životní cesta – tajemství prastarého počátku
třináctý díl: Preciznost – seříznutí špičky
čtrnáctý díl: Insolvence – nemít žádné řešení?
patnáctý díl: Lačnost - zaslepení v nevědomosti
sedmnáctý díl: Latinská slova terror (hrůza, děs) a terra (Země) jsou si hodně podobnáslov)
