Randy Tatano

1. 4. 2024

Jak rozluštit mňoukání, řeč těla a matoucí chování vaší kočky?

Moje želvovinová kočka Rosie očichá novou příchuť krmiva, které jsem jí dala, a následně ho tlapkami zahrabává, jako by to bylo něco v záchodové míse.

Je snad kritikem jídla? Myslí si, že nová příchuť je… no…

Ukázalo se, že se chová jako kočka v divočině a dělá věc, které se říká „kešování“. Pokud má kočka jídlo, které nedojí, schová ho tak, aby ho nenašli predátoři, a schová si ho na později. I když je Rosie kočka výhradně domácí, tento instinkt se u ní stále ještě projevuje. Vrátí se o hodinu později a jídlo si náramně vychutná.

Kočky byly vždy trochu záhadné a často je bylo těžké pochopit. Neplánují však konečnou globální nadvládu. (I když vzhledem k tomu, že Egypťané považovali kočky za nádoby bohů, by i to mohlo být téma k diskuzi.)

Odborníci na chování koček tvrdí, že kočkám není tak těžké porozumět. Jde jen o to, abyste uměli plynule mluvit jejich jazykem. Všichni známe mňoukání – „nakrm mě“, „chci jít ven“, „chci pozornost“ – ale kočky také hodně promlouvají řečí těla a chováním.

Pochopení sociálních potřeb

Marci Koski, zakladatelka společnosti Feline Behavior Solutions, je certifikovanou poradkyní v oblasti kočičího chování a výcviku, která sama pečuje o několik koček. Říká, že naučit se řeč kočičího těla může být velkým přínosem pro navázání vztahu a že jednou z největších chybných představ lidí je, že kočky jsou „nenáročné“, protože jsou tak nezávislé.

„Kočky mají sociální potřeby. Obvykle je na kočce, aby určila, do jaké míry bude její sociální potřeby uspokojovat člověk v domě, ve kterém žije,“ uvádí Koski.

Milovníci koček mají přirozený instinkt pohladit nebo zvednout kočku, jakmile ji uvidí, ale ne každá kočka je tomu vstřícná.

„Nechte kočku, ať si vybere, jak s vámi bude komunikovat,“ říká Koskiová. „Nechte kočku, ať se k vám přiblíží, a pak jí nabídněte další možnost: můžete natáhnout ruku a zjistit, zda chce, abyste se jí dotkli. Může si očichat vaše prsty, otřít se o vaši ruku, a to je signálem k pohlazení.“

Kristyn Vitaleová, certifikovaná odbornice na výzkum chování zvířat, říká, že kočka vám také dá najevo, že už má pozornosti dost.

„Mezi tělesné signály, že kočka vyžaduje prostor, patří rychle se pohybující ocas, uši nakloněné na stranu nebo přitisknuté k hlavě, rozvlněná srst, opakující se olizování nebo polykaní a hlasové projevy, jako je například syčení,“ řekla.

Ale co když máte kočku, která nemá ráda, když se jí někdo dotýká? Podle Koskiové bychom si měli uvědomit, že některé kočky prostě nejsou moc mazlivé.

„Jsou na tom stejně jako lidé. Někteří lidé se nechtějí objímat. Kočky mohou svou náklonnost k lidem projevovat i jinak,“ řekla, například tím, že se zavěsí tam, kde jste vy, zapojí se do hry nebo si lehnou na bok, což je velmi uvolněná a otevřená poloha, která projevuje důvěru.

Znuděné projevy chování

Pokud jste přišli domů a našli na podlaze různé věci, vaše kočka vám říká, že chce více pozornosti.

„Mnohé ,zlobivé´ chování je ve skutečnosti důsledkem nudy,“ říká Joey Lusvardi, certifikovaný poradce pro chování koček a zakladatel Class Act Cats. „Nudící se kočky si najdou způsob, jak se zabavit, ale většina lidí si kreativní způsoby, které si kočky najdou, aby se zabavily, většinou příliš neužije.“

Mezi nejčastější projevy patří shazování věcí z pultů, serfování po stole, destruktivní škrábání a nadměrná hlasitá komunikace.

Kočky, které mají nedostatek podnětů ve svém prostředí, mohou také „vykazovat známky přetrvávajícího stresu“, říká Vitaleová, „například opakované chování, jako je přehnaná péče o srst nebo pobíhání sem a tam.“

Ačkoli je těžké některým z těchto projevů zcela zabránit, nejlepším způsobem, jak jim předcházet, je udržovat kočku neustále aktivní. Zatímco venkovní kočky mají spoustu možností, jak se zabavit, kočky žijící uvnitř vyžadují prostředí a hračky, které jim umožní „být kočkou“ a projevit svou pravou povahu, tvrdí Koskiová. Proto je hraní tak důležité.

Hra s hračkami umožňuje kočkám pohyb a zároveň je stimuluje. (scaliger/iStock/Getty Images Plus; Catherine Falls Commercial/Moment/Getty Images)

„Snažte se hrát si s kočkou každý den po krátkou dobu,“ říká Vitaleová. „Kočky jsou lovci ze zálohy, takže jsou zvyklé na rychlé střídání pohybu a odpočinku.“

Koskiová je velkou fanynkou hraček s hůlkou – „tak dlouhých, jak jen to jde“.

„Je opravdu důležité, aby vaše kočka lovila, [a] dlouhé hračky jsou jediným typem hračky, která to dokáže,“ řekla.

A možná vás překvapí, že při hře je třeba zvážit i to, kde stojíte.

„Díky tomu, že je hůlka dostatečně dlouhá, nestojíte uprostřed loviště. Jen tak mávat provázkem přes kočičí obličej není příliš realistické,“ uvádí Koskiová.

Na kontextu záleží

Někdy má kočka vlastní představu o hře. Když vidíte kočku s vypelichaným kožichem, ocasem jako drátěný kartáč a prohnutým hřbetem, řekli byste si, že je připravena bojovat nebo odrazit útočníka, že? Ne vždy. Naše milá kočka Rosie se mnou hraje tuhle hru každé ráno a vyskakuje na mě z úkrytu. Pak se promění v halloweenskou kočku a udělá skok do strany. A potom už je čas na hraní.

Ukázalo se, že se chová jako její venkovní kamarádi, když si se mnou hraje.

Koskiová má teorii: „Kočky jsou lovci. Loví za svítání a za soumraku. Jsou to také predátoři ze zálohy. To by vysvětlovalo, proč na vás chce vyskočit hned po ránu. Hodně koček se nafoukne, když jsou vzrušené kvůli hře.“ A co se děje?

Podle Lusvardiho slov to svědčí o důležitosti kontextu.

„Halloweenská kočka je u koček obvykle známkou stresu nebo strachu, protože se snaží zvětšit a odstrašit potenciální hrozbu,“ řekl. „Chování koček je však často třeba interpretovat v kontextu a toto je skvělý příklad situace, kdy takové chování může znamenat něco jiného.“

Protože si s Rosie vždycky po tom, co tohle udělá, hrajeme, spojuje si se svým počínáním něco zábavného.

Podle Lusvardiho se kočky mohou stát experty na manipulaci.

„Jakmile se kočky naučí, co jim přinese to, co chtějí, budou toto chování dělat stále častěji, i když to bude poněkud neobvyklé,“ řekl.

Mňoukání a další

Kočky rovněž mění způsob mňoukání v závislosti na reakci svého člověka. Mňoukání je obvykle zaměřeno na člověka, protože kočky spolu obvykle komunikují jinými způsoby a mňoukání může mít mnoho různých významů, které časem „pochopíte“.

„Jinými slovy, časem si vyvinete svůj vlastní způsob komunikace s kočkou,“ vysvětluje Lusvardi.

V našem případě má Rosie „ostré“ mňoukání, o kterém vím, že znamená, že chce pozornost, a „měkké“ mňoukání, když je u dědečkových hodin, čímž mi říká, že si pod ně nacpala rybičku s kočičím šidítkem a nemůže na ni dosáhnout.

Máte domácí kočku, která cvrliká nebo štěbetá na ptáky přes okno? Podle Vitaleové existuje několik různých výkladů této vokalizace.

„Jedna z domněnek je, že se jedná o „anticipační“ chování, což znamená, že kočka vidí něco, co chce (často hračku nebo kořist), ale nemá to nebo se k tomu nemůže dostat,“ řekla.

Vrnění známe jako „šťastný zvuk“ kočky, který je známkou toho, že je spokojená a něco ji baví. Ale i když tomu tak obvykle je, může podle  Lusvardiho kočka vrnět i v případě, že je přecitlivělá nebo když je zraněná či umírá, což je způsob, jak se uklidnit.

„Nespoléhejte na vrnění jako na jediný ukazatel nálady vaší kočky,“ řekl.

Opět záleží na kontextu.

Syčení a vrčení lze snadno přeložit: „Ustupte.“

Řeč těla

Kočky mají víc způsobů komunikace než jen hlas. Věnujte pozornost jejich ocasu, uším a očím.

„Kočky mohou svým ocasem říct hodně,“ říká Koskiová. „Čím výše má kočka ocas, tím se cítí sebevědoměji. Pokud k vám kočka přiběhne se zvednutým ocasem, je šťastná, sebevědomá a vyhledává interakci. Kočka s ocasem rovnoběžným s tělem může cítit určitou nejistotu, jakým způsobem bude interakce probíhat.“

Pokud kočka vrtí ocasem jako pes, měli byste být podle Lusvardiho opatrní.

„Kočky obvykle ocasem nehýbou, pokud jsou spokojené, takže pokud máte kočku s vrtícím ocasem, měli byste jí dát prostor,“ řekl.

Výjimkou není ani to, že mohou vrtět ocasem při lovu nebo když vidí něco zajímavého, například pozorují ptáky u krmítka.

Sebevědomá kočka bude mít uši dopředu a nahoru. Když kočka stáčí uši do strany, je buď nervózní, nebo se snaží orientovat podle zvuku. Kočky posunou uši směrem dolů a zploští je, když cítí bolest.

Lusvardi uvádí, že občas se stává, že uši dávají smíšené signály.

„Například jedno ucho může být natočené do strany a druhé ucho směřuje dopředu a je napnuté. Kočka se tak možná snaží něco zaslechnout, ale může to také znamenat zmatek nebo nejistotu.“ Podle něj se kočka snaží posoudit, zda něco nepředstavuje hrozbu.

Pokud jste to vy, kdo je posuzován, považujte se za schváleného, pokud na vás kočka pomalu mrkne.

„Pomalé mrkání je způsob, jakým kočky vyjadřují důvěru, a lze ho považovat za znamení, že vás má kočka ráda,“ tvrdí Lusvardi. „Zírání může být pro kočky velmi ohrožující, takže pomalé mrknutí je způsob, jak kočka říká: ‚Hej, podívej! Nejsem hrozba. Trochu zavírám oči´.

„Pokud pomalé mrknutí opětujete a po několika opakováních mírně odvrátíte pohled, může to kočce pomoci získat pocit, že jí nechcete ublížit.“

Podle Vitaleové je při prvním setkání s kočkou dobrou strategií pomalé mrkání: „Kočky se s větší pravděpodobností přiblíží k cizímu člověku, když na ni pomalu mrkne.“

Pomalé mrkání znamená, že vám kočka důvěřuje. (Obrázek: Chris Winsor/Moment/Getty Images)

Dále je tu pohyb „osvěžující tlapky“, který milují všichni majitelé koček: hnětení. Podle  Lusvardiho je to známka šťastné kočky.

„Hnětení je láskyplné chování, které kočky dělají, když mají dobrou náladu. Je to pravděpodobně chování, které přetrvává už od doby, kdy jsou koťata,“ řekl.

Možná vás překvapí, že kočky mají v tlapkách velké množství feromonů, takže jim to může sloužit i k označování teritoria.

Nevyřešené záhady

Ačkoliv nám všechny tyto informace mohou pomoci porozumět kočkám, nikdy je zcela nevyřešíme. Proč se kočky ze sousedství zdržují na střeše mého pěkného auta a ne na staré rachotině? Proč naše siamská kočka ukradla šperky z prádelníku a dala mi tyto předměty do jedné z bot? Proč říkám Rosie: „Hned jsem zpátky“, když odcházím z domu, i když nikdo jiný není doma?

Vždycky jsem věřila, že domov bez kočky je jen dům. Kočky jsem měla celý život a dokonce jsem o nich napsala pět románů. Přesto zůstávají v mnoha ohledech tajemné. Možná právě to je součástí jejich přitažlivosti.

Existuje jedna řeč těla, kterou zná každý majitel kočky. Někdy se vám kočka podívá do očí a zdá se, že se vám dívá přímo do duše.

V takových chvílích není třeba žádné vysvětlování.

Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.

Epoch sdílení

Facebook
Twitter
LinkedIn
Truth Social
Telegram