Darren Taylor

5. 5. 2024

Vliv Číny na život 1,5 miliardy obyvatel Afriky je nyní tak široký, že zahrnuje produkci potravin, těžbu surovin a vojenské důstojnické školy.

JOHANNESBURG – Vliv Číny na život 1,5 miliardy obyvatel Afriky je dnes tak široký, že zasahuje téměř do všech oblastí života africké společnosti.

Komunistický režim zanechal stopu na celém kontinentu téměř ve všech hospodářských odvětvích, včetně zemědělství, přírodních zdrojů, obchodu a logistiky. Čínské společnosti jsou hluboce zainteresovány ve výrobě, službách a nemovitostech.

Podle výzkumu Centra pro politiku Nového Jihu Čína nyní kontroluje přibližně 12 % průmyslové výroby v Africe, což představuje přibližně 500 miliard dolarů ročně. Čínské společnosti ovládly téměř 50 procent afrického trhu se stavebními zakázkami.

Komunistická strana Číny (KS Číny) začala upevňovat vztahy s Afrikou v 50. letech 20. století tím, že dodávala osvobozeneckým hnutím na kontinentu zbraně, peníze, a vojenské a „politické vzdělání“.

Tuto historii využila jako základ, z něhož se pustila do ekonomik současné Afriky. Mnozí z dnešních afrických vůdců se v Číně buď sami vzdělávali, nebo tak činili jejich otcové.

Touha Číny po těžbě nerostných surovin ji často nutí upevňovat vazby s africkými autoritářskými režimy. V Zimbabwe, kde je vláda ZANU-PF obviňována z korupce a zabíjení svých odpůrců, vlastní Čína mnoho tamních dolů na vzácné kovy a nerosty.

KS Číny si v Africe rovněž vytváří významnou vojenskou přítomnost a pořádá pravidelná cvičení s kontinentálními armádami a námořnictvem.

(Nahoře) Zimbabwský prezident Emmerson Mnangagwa (vpravo) a čínský ministr zahraničí Wang Yi se setkávají ve Státním domě v Harare v Zimbabwe dne 13. ledna 2020. (Dole) Příslušníci Čínské lidově osvobozenecké armády se účastní slavnostního otevření nové čínské vojenské základny v Džibuti dne 1. srpna 2017. (Jekesai Njikizana/AFP prostřednictvím Getty Images, STR/AFP prostřednictvím Getty Images)

V srpnu 2023 se téměř ve všech afrických zemích slavilo 96. výročí založení Čínské lidové osvobozenecké armády (PLA).

Čína založila ve 46 afrických zemích 61 Konfuciových institutů, vzdělávacích center, jejichž cílem je čelit západním ideálům demokracie a propagovat v Africe čínskou kulturu a jazyk.

Peking vybudoval v Tanzanii „školu leadershipu“, kde straničtí představitelé učí africké vůdce nedemokratickým způsobům vládnutí.

„Čína považuje vzdělávání a výcvik zahraničního vojenského personálu za příležitost k propagaci čínského modelu vládnutí, k navázání užších vztahů se zahraničními armádami a vládami a k budování společného chápání bezpečnosti,“ řekl Epoch Times Paul Nantulya, výzkumný pracovník Centra pro strategická studia v Africe.

„Mnozí absolventi těchto programů pak hrají vedoucí role v armádách a vládách svých zemí. Každoročně se takových školení účastní tisíce afrických úředníků.“

Xi Jinpingův režim povzbuzuje některé z předních afrických ekonomik, včetně Jihoafrické republiky, Nigérie a Etiopie, k „de-dolarizaci“; k tomu, aby se zbavily amerického dolaru jako obchodní měny a začaly používat čínskou měnu.

Rozsáhlé infrastrukturní projekty, které Čína v Africe v posledních dvou desetiletích realizovala v rámci iniciativy Pás a stezka (BRI), jí pomohly získat přístup k nerostným surovinám vzácných hornin, které jsou hnací silou jejího hospodářského růstu.

Čína začala do Afriky investovat v roce 2013, kdy Xi představil iniciativu BRI.

Elektrárna Java 7 v Serangu v Bantenu dne 29. října 2020. Čína plánuje financovat desítky zahraničních uhelných elektráren od Zimbabwe po Indonésii. (Ronald Siagian/AFP via Getty Images)

Vůdce KS Číny jej prezentoval jako program, který by měl rozvíjet chudé země, především prostřednictvím výstavby silnic, železnic, přístavů a další významné infrastruktury.

Mnozí zahraničněpolitičtí analytici však považují iniciativu BRI za snahu Číny o získání politického a ekonomického vlivu na 150 rozvojových zemí, z nichž mnohé se nacházejí v Africe, a přístupu k bohatství a zdrojům.

Čína uskutečnila velké investice do afrického těžebního průmyslu a těžby nerostných surovin, zejména v zemích, jako je Demokratická republika Kongo (DRC), Ghana, Namibie, Nigérie, Jihoafrická republika a Zambie.

Chris Maroleng, analytik pro mezinárodní záležitosti v neziskové organizaci Good Governance Africa v Johannesburgu, uvedl, že největším dosavadním úspěchem Číny v Africe bylo, že se na kontinentu etablovala jako „těžební gigant“ a zajistila si přístup ke kovům a nerostným surovinám, které budou v budoucnu stále důležitější.

„Ať si o Číně a jejím porušování lidských práv a represivních metodách KS Číny říkáte, co chcete, ona sama měla vizi, že si dávno před ostatními uvědomila, jak důležitá bude Afrika pro svět v budoucnosti,“ řekl Maroleng Epoch Times.

Činnost Spojených států v Africe se podle Marolence z velké části soustředila na pomoc při AIDS a boj proti terorismu. Afričané za to sice byli vděční, ale „ještě vděčnější byli za respekt“, který jim projevovali Číňané.

„Peking vnímal africké země a samozřejmě i vládnoucí elity těchto zemí jako skutečné rozvojové partnery,“ řekl Maroleng.

„Zatímco Spojené státy a další západní země kázaly o demokracii a lidských právech, Peking říkal: ,Chceme s vámi spolupracovat a chceme, abyste nám prodávali své nerostné suroviny, a nezajímá nás, jak své země řídíte, do toho nám nic není.‘“

Konžský chlapec se dívá na reklamu na obchodní centrum s čínskými výrobky v Kinshase v Demokratické republice Kongo dne 3. listopadu 2006. (Lionel Healing/AFP via Getty Images)

Čínské hledání nerostných surovin

Na rozdíl od západních společností Čína investuje do afrického kovoprůmyslu a těžby nerostných surovin navzdory politické nestabilitě, konfliktům a korupci, které jsou na většině kontinentu rozšířené.

Od poloviny první dekády dvacátého prvního století až zhruba do doby před pěti lety prodávalo mnoho nadnárodních těžebních společností své zájmy v Africe Číně.

Například v roce 2016 se několika americkým společnostem nepodařilo udržet své kobaltové doly v Demokratické republice Kongo. Čína rychle přikročila k jejich odkupu, aby dále zvýšila svou přítomnost v jednom z regionů s největším bohatstvím nerostných surovin na světě.

Míč se začal roztáčet, když americká společnost Freeport-McMoRan přijala od China Molybdenum 2,65 miliardy dolarů za kontrolní podíl v Tenke Fungurume, masivním měděno-kobaltovém dole poblíž Kolwezi na jihu Demokratické republiky Kongo.

V roce 2019 koupila společnost China Molybdenum další podíl za 1,14 miliardy dolarů. To znamenalo, že největší geopolitický nepřítel USA získal téměř úplnou kontrolu nad jedním z nejdůležitějších strategických nerostů na světě.

Vědecká analýza prokázala, že konfliktem zmítaná Demokratická republika Kongo (DRK) je z hlediska přírodních zdrojů nejbohatší zemí na světě a její nevyužitá ložiska nerostných surovin se odhadují na více než 24 bilionů dolarů.

Podle společnosti Benchmark Mineral Intelligence se v DRK těží tři čtvrtiny světových zásob kobaltu.

Geologická služba Spojených států (USGS), vědecký úřad ministerstva vnitra USA, uvádí, že kobalt je kov používaný v „mnoha různých komerčních, průmyslových a vojenských aplikacích, z nichž mnohé mají strategický a kritický význam“.

Hlavní využití kobaltu je v elektrodách dobíjecích baterií a tento kov je nepostradatelný při výrobě baterií pro elektromobily.

Globální aliance pro baterie Světového ekonomického fóra předpokládá, že poptávka po kobaltu pro použití v bateriích vzroste do roku 2030 čtyřnásobně v důsledku nárůstu počtu elektromobilů.

Konžští dělníci stojí u pytlů se směsí kobaltu a mědi ve zpracovatelském závodě STL během údržbového dne 1. prosince 2011. (Phil Moore/AFP via Getty Images)

Kobalt se také stal nezbytným při výrobě počítačů a mobilních telefonů.

Podle USGS se používá také v „superslitinách“ a „vysokorychlostních ocelích“, což jsou kovy často používané v součástech vozidel, moderních zbraňových systémech a motorech plynových turbín.

Podle některých fyziků by se kobalt mohl v budoucnu používat k výrobě „špinavých jaderných bomb“, protože tento minerál výborně vyzařuje gama záření.

Výzkum, který v roce 2020 zveřejnil Andrew Gulley z výzkumné sekce Minerals Intelligence Research Section americké geologické služby USGS v Restonu ve státě Virginia, USA, zjistil, že většina řemeslné produkce kobaltu je zpracovávána v Demokratické republice Kongo čínskými firmami nebo je vyvážena do Číny.

„Od roku 2000 do roku 2020 vzrostla poptávka po kobaltu k výrobě baterií 26krát. Dvaaosmdesát procent tohoto nárůstu připadalo na Čínu a výroba kobaltu v čínských rafineriích se zvýšila 78krát,“ napsal pan Gulley v abstraktu.

„Snížení průmyslové produkce kobaltových dolů na počátku až v polovině roku 2000 vedlo mnoho čínských společností k nákupu rudy od řemeslných těžařů kobaltu v Demokratické republice Kongo, mezi nimiž bylo mnoho dětí.“

Během nedávného webináře Atlantické rady Shirley Hargisová, nerezidentní pracovnice výzkumné laboratoře Rady pro digitální forenzní výzkum, uvedla, že Spojené státy neudržením svého podílu v kobaltovém sektoru přišly o „desetiletí finančních a diplomatických investic v DRK“.

Čína nyní vlastní většinu velkých průmyslových kobaltových dolů v Kongu.

„Poptávka po kovech a minerálech, jako je kobalt, prudce stoupá a Čína a Rusko se zřejmě jen usmívají. Mají neomezený přístup k nerostným surovinám a levné pracovní síle.

Mají politický vliv na mnoho afrických vlád. V Africe jsou obrovské problémy se správou věcí veřejných. Toho všeho využívají ve svůj prospěch,“ řekla Hargisová.

Moskva zaměstnává na celém kontinentu tisíce žoldáků, kteří střeží nerostné zdroje, včetně nelegálních těžebních operací.

(Nahoře) Dělníci kopou ve zlatém dole v Chudja v Demokratické republice Kongo 23. února 2009. Kongo je bohaté na nerostné suroviny, jako je zlato, diamanty, cín a kobalt. (Dole) Řemeslný horník drží kobaltový kámen v řemeslném dole Shabara poblíž Kolwezi v Demokratické republice Kongo 12. října 2022. (Lionel Healing, Junior Kannah/AFP via Getty Images)

Toby Shapshak, další jihoafrický odborník na technologie, uvedl, že případ Demokratické republiky Kongo poukazuje na „desetiletí trvající zanedbávání“ významu Afriky a jejích nerostných surovin ze strany USA.

„Bidenova administrativa si uvědomila, jak obrovská strategická chyba to byla, a snaží se věci napravit a činí vůči Africe silná předsevzetí. Může však být příliš pozdě, protože velká část Afriky se již zdá být oddána Pekingu a Moskvě,“ uvedl pro Epoch Times.

„Spojené státy hrají zoufalou hru na dohánění.“

Strategie USA vůči subsaharské Africe, kterou v srpnu 2022 zveřejnil prezident Joe Biden, uznává, že tento kontinent disponuje nerostnými surovinami, které budou pohánět moderní svět.

Nii Simmonds, vedoucí pracovník Centra GeoTech ve Washingtonu, během webináře Atlantické rady uvedl: „Příští průmyslová revoluce bude založena na kritických nerostech a nerostech vzácných zemin.

Mnohé z těchto nerostů, jako například koltan, jsou strategickými materiály, protože většina moderních technologií souvisí s obranou.

Současné technologie, jako jsou satelity, polovodiče, optická vlákna, CT skenovací zařízení, baterie pro elektromobily a chytré telefony, by bez těchto minerálů neexistovaly.

A tyto technologie by neexistovaly v takovém množství jako dnes bez zemí, jako je Demokratická republika Kongo, Jihoafrická republika, Zimbabwe, Ghana, Nigérie a Namibie.“

Hargisová uvedla, že polovodiče a výrobky s flash pamětí se staly „nezbytnými pro moderní civilní a obranné technologie“, pohánějí vše od „chytrých telefonů až po samořídící automobily a jejich význam denně roste“.

Je také odbornicí na národní bezpečnost a více než deset let se věnovala studiu domácí politiky a zahraničních záležitostí Číny a Taiwanu.

Na webináři použila příklad nové americké stealth stíhačky F-35 Lightning, která obsahuje polovodiče a paměťové flash čipy.

Stíhačka F-35 startuje na cvičnou misi na letecké základně Hill v Ogdenu v Utahu 15. března 2017. (George Frey/Getty Images)

„Stíhačka ve skutečnosti potřebuje obrovské množství strategických materiálů. A jakmile bude uvedena do provozu kvantová výpočetní technika, bude také vyžadovat značné množství zlata a dalších kritických nerostů,“ řekla Hargisová.

Polovodiče a kvantové počítače lze vyrábět pouze s použitím kritických nerostů a nerostů vzácných zemin, které se ve velkém množství nacházejí v Africe.

„Mluvíme zde o minerálech, jako je cer, skandium a lanthan. Nikdo o nich neslyšel, ale v moderním světě se staly nepostradatelnými,“ řekl Shapshak.

„Všechny se používají v počítačích, chytrých televizorech, vysoce kvalitních válečných zbraních, elektrických vozidlech, systémech čisté energie, komunikačních systémech; na co si vzpomenete,“ řekl.

„Pokud tyto minerály odeberete, zhroutí se většina dodavatelských řetězců spotřební elektroniky.“

Čína má v současné době na tyto kritické materiály téměř monopol, protože má 90 % celosvětového trhu s kritickými minerály, které z velké části dováží z Afriky.

„Čína a v menší míře i Rusko odebírají tyto nerostné suroviny z Afriky a zpracovávají je, což znamená, že svět se k nim musí v mnoha případech dostat přes Čínu a Rusko,“ řekl Shapshak.

Tento monopol by mohl v budoucnu snadno narušit globální dodavatelské řetězce polovodičů a elektrických vozidel.

Nedávný výzkum Centra pro strategická a mezinárodní studia ve Washingtonu se zaměřil na vyhlídky Spojených států na větší angažovanost v afrických nerostných odvětvích.

„Budoucnost polovodičů, flash pamětí a elektrických vozidel vyžaduje bezpečný a stálý přístup k těmto nerostům. Vytvoření ekonomicky životaschopných alternativních zdrojů, jako jsou zdroje v Africe, diverzifikuje globální dodavatelské řetězce a zároveň sníží závislost na jedné zemi nebo regionu,“ uvádí se v závěru zprávy.

„Na tomto kontinentu se nachází přibližně 85 % světových zásob manganu, 80 % světových zásob platiny a chromu, 47 % kobaltu, 21 % grafitu a 6 % mědi.“

Hargisová uvedla, že k zajištění životně důležitých zdrojů pro západní dodavatelské řetězce a úsilí o národní bezpečnost by Spojené státy měly „podněcovat a posilovat spolupráci soukromého sektoru s africkými zeměmi, které sdílejí demokratické a právní hodnoty“.

Mladý demonstrant drží ruskou vlajku se znakem Ruska během pochodu na podporu ruské a čínské přítomnosti v Bangui ve Středoafrické republice 22. března 2023. (Barbara Debout/AFP via Getty Images)

Pokud by však Spojené státy trvaly na tom, že budou obchodovat pouze s africkými zeměmi, které tyto hodnoty sdílejí, „zavřou si tím strašně moc dveří“, řekl Sizwe Mpofu-Walsh, přednášející mezinárodních vztahů na johannesburské univerzitě Wits.

„Například Demokratická republika Kongo rozhodně není ,Demokratická republika‘ Kongo. Zimbabwe, země bohatá na mnoho nerostných surovin, které svět potřebuje, je pod sankcemi USA, protože režim [prezidenta Emmersona] Mnangagwy má na svědomí tolik případů korupce a porušování lidských práv.

Seznam afrických zemí, které jsou bohaté na nerostné suroviny a sdílejí americkou verzi demokracie a právního státu, je krátký.“

Spojené státy nicméně dosahují pokroku při zajišťování přístupu k africkým zásobám nerostných surovin vzácných zemin, zejména prostřednictvím washingtonského projektu Lobito Corridor.

Tato železnice o délce 1600 kilometrů bude vést přes Angolu, Demokratickou republiku Kongo a severozápadní Zambii.

„Je zřejmé, že Spojené státy se rozhodly postavit železnici do největšího angolského přístavu na pobřeží Atlantiku, protože soupeří s Čínou o africké nerosty vzácných zemin,“ řekla Candice Mooreová, odbornice na americko-africké vztahy z johannesburské univerzity Wits.

„Spojené státy se samozřejmě také snaží získat srdce a mysli v Africe a tento projekt pomáhá i v tomto směru, protože podpoří růst, obchod a investice ve strategicky velmi významné části Afriky, nemluvě o vytvoření tisíců pracovních míst pro místní obyvatele,“ řekla Epoch Times.

Podle Simmondse by africké země mohly namísto vývozu kritických materiálů do Číny využít tyto zákony k podpoře rozvoje vlastní legislativy, rámce a sítí dodavatelského ekosystému potřebných ke zpracování vlastních nerostů a kovů.

Uvedl, že Bidenova administrativa podnikla několik významných kroků k opětovnému zapojení afrických zemí, a to na příkladu finanční podpory vlády USA pro továrnu na zpracování kritických nerostů v Tanzanii.

Hargisová vyzvala západní politiky, aby podporovali své nadnárodní společnosti v podpoře růstu v Africe tím, že se zaměří na výrobu, návrh čipů, kontrolu kvality a výzkum a vývoj.

„Mohou vytvořit pobídky pro americké a další západní společnosti, aby rozšířily dodavatelské řetězce polovodičů, flash pamětí nebo elektrických vozidel do afrických zemí,“ řekla.

Hargisová uvedla, že v této oblasti již bylo dosaženo pokroku: Společnost Google má výzkumnou a vývojovou laboratoř v Ghaně, Microsoft má dvě v Keni a Nigérii a IBM má dvě v Keni a Jihoafrické republice.

Americká viceprezidentka Kamala Harrisová (vlevo) a její manžel Douglas Emhoff přilétají 26. března 2023 na mezinárodní letiště Kotoka v ghanské Akkře. Bidenova administrativa podnikla několik významných kroků k obnovení spolupráce s africkými zeměmi, tvrdí expert. (Nipah Dennis/AFP via Getty Images)

Čínské vojenské a politické modely v Africe

Čínský režim se snaží v Africe ještě více posílit, a proto po celém kontinentu zakládá „školy politického vzdělávání pro současné a budoucí africké vůdce“, kde úředníci KS Číny učí, že vládnoucí strany by měly být nadřazeny vládám a soudům.

První z nich, a zároveň první, kterou KS Číny vybudovala na zahraniční půdě, vznikla v roce 2022 ve městě Kibaha ve východní Tanzanii.

Škola Mwalimua Julia Nyerereho pro vedoucí představitele je pojmenována po prvním postkoloniálním prezidentovi Tanzanie.

Politická organizace, kterou Nyerere založil v roce 1977, Strana revoluce neboli Chama Cha Mapinduzi (CCM), a její předchůdkyně, Africký národní svaz Tanganika, vládnou Tanzanii bez přerušení od získání nezávislosti země před 62 lety.

Prezidentští kandidáti CCM vždy s přehledem vyhrávají volby a v současné době je 94 % poslanců parlamentu členy CCM.

Nyerereho škola pro vůdčí osobnosti byla financována z čínských státních peněz. Na svých internetových stránkách však instituce, která sama sebe označuje za „moderní stranickou školu“, uvádí, že byla „založena společně“ s bývalými osvobozeneckými hnutími jižní Afriky (FLMSA).

Jedná se o CCM, jihoafrický Africký národní kongres (ANC), Frontu osvobození Mosambiku (FRELIMO), Lidové hnutí za osvobození Angoly (MPLA), Jihozápadoafrickou lidovou organizaci (SWAPO), která vládne Namibii, a Vlasteneckou frontu Afrického národního svazu Zimbabwe (ZANU-PF).

Tyto strany vládnou ve svých zemích již desítky let a jejich vláda je často posilována korupcí, podvodnými volbami a násilným potlačováním opozice.

Muži si dávají přestávku u zdi vyzdobené volebními plakáty poblíž volební místnosti během prezidentských voleb v Tanzanii, Dar es Salaam, 25. října 2015. (Daniel Hayduk/AFP via Getty Images)

„Čínská vláda si tyto země zjevně vybrala jako partnery pro svou první takzvanou školu vůdcovství v Africe, protože všechny vykazují rysy autokratických států s vládnoucími stranami, které jsou u moci již dlouhou dobu,“ řekl Cobus van Staden, spoluzakladatel China Global South Project v Johannesburgu.

„Vládnoucí strany těchto zemí se silně identifikují s Čínou. Stejně jako KS Číny si tyto vládnoucí elity udržují přísnou kontrolu nad bezpečnostními agenturami. Veškerou moc centralizují ve státě a nemají téměř žádnou chuť k nezávislému dohledu. Ve všech těchto zemích dříve vládly bílé koloniální režimy nebo režimy apartheidu.

Takže tato škola, stejně jako 61 čínských Konfuciových institutů ve 46 afrických zemích, je určena k potírání západních ideálů demokracie a k propagaci čínské kultury a jazyka v Africe,“ řekl Van Staden.

„Zřizováním těchto institucí Čína Afričanům nepřímo říká: ,Proč byste měli následovat to, co rasistický Západ považuje za nejlepší způsob politického vládnutí?

Proč byste měli mluvit pouze anglicky a francouzsky, jazyky kolonizátorů, když můžete mluvit také čínsky, což je jazyk budoucnosti?‘“

Nantulya uvedl, že Konfuciovy instituty jsou „rafinovanějšími“ pokusy Pekingu o získání vlivu v Africe, ale že KS Číny je „v konečném důsledku“ ovládá.

„Konfuciovy instituty vznikají na základě partnerství mezi čínskými univerzitami, univerzitami hostitelské země a Hanbanem. Hanban je agenturou čínského ministerstva školství a je napojena na KS Číny. Jejím oficiálním úkolem je propagovat čínský jazyk a kulturu,“ uvedl.

„Konfuciovy instituty sídlí na afrických univerzitách, ale jsou financovány a kontrolovány Hanbanem.“

Van Staden řekl, že Konfuciovy instituty a Nyerereho škola ukazují, že Čína je ochotna „hrát dlouhodobou hru v budování vlivu“ v Africe.

„Jsem si jist, že škola v Tanzanii nebude poslední svého druhu v Africe,“ řekl.

Učitel čínštiny hovoří se studenty Konfuciova institutu na univerzitě v Lagosu na jihovýchodě Nigérie 6. dubna 2016. (Pius Utomi Ekpei/AFP via Getty Images)

Profesor Ibbo Mandaza, uznávaný jihoafrický akademik a pracovník Foreign Policy Research Institute ve Filadelfii, řekl Epoch Times, že škola je „jasným důkazem“, že Peking vyváží svůj model vládnutí.

„Je to součást jeho snahy zpochybnit světový řád vedený Západem, nastolit nový světový řád, a klíčovou součástí tohoto nového řádu bude v budoucnu politický blok v Africe, který buď přivírá oči nad autoritářstvím, nebo je sám autoritářský,“ řekl.

V rozhovoru pro Epoch Times ředitelka Nyerereho školy Marcellina Chijoriga, která je rovněž přední členkou CCM, řekla, že tato instituce „má ve svém jádru podporu afrického hospodářského a sociálního rozvoje a ukončení chudoby“.

Zdůraznila: „Všichni jsme se snažili o to, abychom se stali součástí této iniciativy: „Nejlepším způsobem, jak toho dosáhnout, je vychovávat lepší vůdce.“

Collin Ngujapeua, představitel namibijské vládnoucí strany SWAPO, se v roce 2023 zúčastnil „vzdělávacího kurzu“ v Nyerereho škole.

Pro Epoch Times řekl: „Říkali, že jsou odborníci na politickou teorii z Ústřední stranické školy KS Číny v Pekingu. Během několika dní nám vyprávěli o tom, jak se vládne a proč je Čína jako stát tak úspěšná.

Jejich poselství v podstatě znělo, že ke skutečnému rozvoji v zemi může dojít pouze tehdy, když má vládnoucí strana nad vším absolutní kontrolu, a že pouze extrémní disciplína ve straně může zabránit tomu, aby se věci rozpadly kvůli lidem zvenčí.“

Ngujapeua uvedl, že „čínští teoretici“ vysvětlovali, že „vládnutí bude úspěšné pouze tehdy, když vládnoucí strany a vlády budou jedno a totéž a budou mluvit jedním hlasem“.

Čínský ministr zahraničí Yang Jiechi a viceprezident Burundi Yves Sahinguru (vpravo) pokládají základní kámen na staveništi školy během Yangovy návštěvy Bujumbury v Burundi. (Esdras Ndikumana/AFP via Getty Images)

Van Staden řekl, že základní zásadou KS Číny je „absolutní stranická kontrola vlády“.

„Čína rozhodně nechce v Africe demokracii více stran. Číňané chtějí stabilitu, kterou přináší obchodování s jednou stranou, a to navždy. Nelíbí se jim nic, co by narušilo jejich dosavadní systém.

Komunistická strana Číny chce v Africe autokracii. Chce v Africe de facto vládu jedné strany, protože to jí usnadňuje dosažení jejích cílů,“ řekl.

Mandaza řekl: „Jaký je pro Číňany lepší způsob, jak získat přístup k obrovskému nerostnému bohatství Afriky, než mít zavedené režimy, které jsou zcela na stejné vlně jako KS Číny? Které jsou úzce propojeny s KS Číny?“

Podle Chijorigy je škola v Kibaze otevřena pouze „nadějným, obvykle mladým“ členům afrických vládnoucích stran.

„Skutečnost, že opoziční politici nejsou do zařízení vpuštěni, vypovídá vše o tom, co se zde děje: „Vychováváme budoucí politické vůdce, aby se stali spojenci Pekingu a nepřáteli Západu,“ řekl Mandaza.

Chijoriga odmítá, že by instituce „učila budoucí diktátory“ a byla „hlásnou troubou čínské propagandy“.

Řekla: „Je nepopiratelné, že čínský model rozvoje byl v posledních 20 a více letech úspěšný. Od Číny se neučí jen Afrika, ale celý svět.

Hospodářský úspěch Číny je dán tím, že měla silné vedení ze strany KS Číny. Musíme tuto mapu následovat.“

Na otázku, proč její škola přijímá pouze členy vládnoucích elit a vylučuje členy opozičních stran, Chijoriga prohlásila, že africké opoziční strany jsou „proti“ Číně a „prozápadní“.

„Proč musíme do naší školy přijímat tyto rozvraceče?“ zeptala se. „Budou dělat jen problémy.“

Vojáci Čínské lidově osvobozenecké armády (PLA), kteří jsou nasazeni v mírových misích OSN v Africe, se řadí na své základně v čínské provincii Henan 15. září 2007. (Peter Parks/AFP via Getty Images)

Nantulya řekl, že účel spolupráce čínského režimu s bývalými africkými osvobozeneckými hnutími „nikdy nebyl tajemstvím“.

„Spolu s KS Číny představují tyto vládnoucí strany jednotnou frontu. Tato ,jednotná fronta‘ je strategií KS Číny, která získává podporu po celém světě s cílem prosazovat zájmy KS Číny a izolovat domnělé nepřátele Číny,“ uvedl.

„Takže to, co Čína na kontinentu pomalu, ale jistě dělá díky svým vzdělávacím zařízením, je vytváření skupiny Afričanů, kteří souhlasí s tím, jak KS Číny postupuje, pokud jde o politické vládnutí. To následně Číně otevře lukrativní frontu v budoucí Africe.“

Mandaza uvedl, že v závodě o přístup k africkým zdrojům, které zahrnují nerostné suroviny nezbytné pro funkčnost moderních elektronických zařízení, elektrických vozidel a zbraňových systémů, dělá Čína „všechno možné“, aby získala srdce a mysli mladých Afričanů.

„Dlouhodobá myšlenka spočívá v tom, že vzdělaní Afričané budou spíše než v Evropě a Americe hledat vedení, plány sociálního, hospodářského a politického rozvoje a intelektuální motivaci v Číně,“ řekl.

Mandaza dodal, že tento přístup je sám o sobě koloniálním modelem.

„Kolonialismus nikdy nebyl jen o tom, že cizinci jednoduše ukradli půdu, aby získali zlato, diamanty, uhlí nebo cokoli jiného. Šlo také o systematickou a systémovou indoktrinaci domorodého obyvatelstva a zejména jeho vůdců, aby kolonizátoři dosáhli kulturní nadvlády a vykořisťování.“

Vlajka KS Číny se dnes třepotá ve větru vedle vlajek bývalých afrických osvobozeneckých hnutí u vchodu do školy v Kibaze.

„Ta vlajka je tam z několika důvodů,“ řekl Mandaza. „Jeden z těchto účelů je symbolický, symbolizuje spolupráci Číny s Afrikou. Ale Afričané by si měli pamatovat, že jejich bývalí kolonizátoři také rádi vyvěšovali cizí vlajky po celém kontinentu a stavěli honosné budovy.“

image-5622257

Čínské společnosti, jako například těžební společnost La Sino-Congolaise Des Mines Societe Anonyme, mají v Africe velké investice. (Mercedes-Benz/Reuters)

Rozšiřující se vojenská působnost Číny

Čínská expanze v Africe se v posledních letech vyznačuje také zvýšenou vojenskou spoluprací se zeměmi na kontinentu.

Armáda KS Číny cvičí tisíce afrických vojáků a důstojníků a chce v Africe vybudovat druhou základnu.

Analytici a pracovníci v oblasti lidských práv se obávají, že Čína připravuje vojenské důstojníky k potlačování domácího disentu, a dokonce k vedení převratů proti vládám, které jsou vnímány jako „příliš blízké Západu“.

Jiní však se zvýšenou vojenskou angažovaností Číny v Africe problém nemají.

„Proč je problém, když Čína cvičí africké bezpečnostní síly, ale není problém, když totéž dělá Amerika nebo Spojené království?“ ptá se nezávislá politická analytička Lindiwe Makhulu z Johannesburgu.

„Spojené státy mají po celé Africe 20 základen, Čína, pokud vím, pouze jednu,“ řekla Epoch Times.

Washington je skutečně v Africe bezpečnostně přítomen již desítky let a po teroristických útocích z 11. září 2001, kdy prezident George W. Bush vyhlásil „válku proti terorismu“, své vojenské ražení výrazně rozšířil.

V březnu 2023 generál Michael Langley, šéf amerického velitelství pro Afriku (AFRICOM), sdělil Kongresu, že v Africe existují pouze dvě „trvalá“ americká „předsunutá operační stanoviště“: Camp Lemonnier v Džibuti a „logistické centrum“ na ostrově Ascension v jižním Atlantiku.

„Velitelství působí také na dalších 12 místech po celé Africe,“ uvedl ve své připravené výpovědi. „Tato místa mají minimální stálou přítomnost USA a disponují levným zázemím a omezenými zásobami, aby tito odhodlaní Američané mohli plnit kritické mise a rychle reagovat na mimořádné události.“

Jeden z předních afrických obranných a vojenských analytiků Helmoed Heitman, který je rovněž bývalým vysoce postaveným příslušníkem jihoafrické armády, však listu Epoch Times řekl, že Spojené státy mají na kontinentu kromě Campu Lemonnier a ostrova Ascension 18 „základen nebo stanovišť“.

Čínský ministr zahraničí Wany Yi nedávno navštívil Egypt, Tunisko, Togo a Pobřeží slonoviny – všechny pobřežní africké země, což vyvolalo spekulace, že Čína má zájem o vybudování druhé vojenské základny na kontinentu.

Čínská návštěva na vysoké úrovni se uskutečnila ve stejné době, kdy Francie stáhla své jednotky ze západní Afriky a oblasti Sahelu a kdy došlo k odpovídajícímu nárůstu počtu úmrtí souvisejících s terorismem.

Poslední francouzští vojáci nastupují do francouzského vojenského letadla během stahování z Nigeru v Niamey 22. prosince 2023. (Boureima Hama/AFP via Getty Images)

Heitman uvedl, že pokračující vojenská přítomnost Spojeného království v Keni také není „v žádném případě“ jistá.

„Můžete se vsadit, že Čína tento vývoj pozorně sleduje, aby zjistila, zda Američané a Britové budou následovat Francouze a opustí africkou oblast, a to by byl pro Čínu ideální čas, aby navázala na své stávající systémy a existující jednotnou základnu,“ řekl.

Čína otevřela svou první a zatím jedinou vojenskou základnu v Africe v Džibutsku v roce 2017 a zapojila se do protipirátských misí a zajišťování bezpečného průjezdu pro čínská plavidla obchodující s Afrikou.

Z těchto důvodů mají v Džibutsku vojenské základny i další státy, včetně Spojených států. Washington rovněž využívá své zařízení v Džibutsku k úderům na teroristickou organizaci al-Šabáb v sousedním Somálsku.

Makhulu naznačila, že potenciální vojenskou expanzi Číny v Africe by mohly ovlivnit události z minulosti, jako například vypuknutí konfliktu v Libyi bohaté na ropu v roce 2011, kvůli němuž zůstalo bez práce asi 35 000 čínských dělníků.

„Vzhledem k mnoha tisícům Číňanů, kteří nyní v Africe pracují na megaprojektech a v dolech na dosti nebezpečných místech, je reálné, že by toho čínská vláda mohla využít k ospravedlnění výstavby další velké vojenské základny v Africe.

„Můžete se vsadit, že další krize, která ohrozí čínské pracovníky, je za rohem, a Peking nechce další PR katastrofu, jako se stala v Libyi,“ řekla.

Alex Vines, ředitel projektu Afrika v britském think tanku Chatham House, si však nemyslí, že Peking je „zcela připraven“ na zřízení další velké vojenské základny v Africe.

Čínští a ivorští technici pracují na stavbě nového kontejnerového terminálu v přístavu Abidžan na Pobřeží slonoviny 27. března 2019. (Issouf Sanogo/AFP via Getty Images)

„Je pravděpodobnější, že se Čína bude snažit rozšířit stávající civilní přístavní infrastrukturu a vybudovat zařízení dvojího využití v afrických přístavech, do kterých investovala. Čína by modernizovala přístavy, aby je kromě čínských obchodních plavidel mohlo využívat i čínské námořnictvo,“ uvedl.

V roce 2022 Cui Jian Chun, velvyslanec Pekingu v Nigérii, uvedl, že Čína postavila od roku 2000 v Africe 100 přístavů.

Heitman rovněž uvedl, že je pravděpodobné, že spíše než aby Čína „zatím“ investovala do vojenské základny, zvýší „odborné vojenské vzdělání“ afrických bezpečnostních sil.

„Komunistická strana Číny chce v Africe získat srdce a mysli, a pokud získá srdce a mysli desítek tisíc afrických policistů a armádních důstojníků… no, to je velká výhra,“ řekl.

Nantulya uvedl, že Čína vidí ve výcviku afrických policistů a vojáků „příležitost, jak propagovat čínský model vládnutí a zároveň prohloubit vazby na africké vládnoucí politické strany“.

Pro Epoch Times řekl: „Čína má termín, kterému se říká ,vojensko-politická práce‘. Tento termín ukazuje, že KS Číny nemá problém s tím, aby vysílala skutečnost, že využívá PLA k tomu, aby se udržela u moci.

Vojensko-politická práce popisuje veškeré aktivity PLA, jejichž cílem je utvářet civilní prostředí k dosažení politických, ideologických a vojenských cílů stanovených KS Číny, a Peking tento model aktivně exportuje do Afriky prostřednictvím svého ,politicky vojenského vzdělávání‘ afrických bezpečnostních sil.“

Mezi africké absolventy Nanjing Army Command College patří 10 šéfů obrany, osm ministrů obrany a několik bývalých prezidentů, včetně Laurenta Kabily z Demokratické republiky Kongo, Joao Bernarda Vieiry z Guineje-Bissau a Jakaya Kikweteho z Tanzanie.

Žádný z nich nebyl známý pro své dodržování demokratických principů, ale Heitman řekl, že „blednou ve srovnání“ se dvěma současnými prezidenty, kteří se vzdělávali na stejné instituci, a to Isaiasem Afwerkim z Eritreje a Emmersonem Mnangagwou ze Zimbabwe.

Oba se údajně dopustili rozsáhlých zvěrstev v oblasti lidských práv, včetně mučení a vražd politických odpůrců.

(Vlevo) Eritrejský prezident Isaias Afwerki absolvoval školení o čínské ideologii. (Vpravo) Školení absolvoval také zimbabwský prezident Emmerson Mnangagwa. (Luis Tato/AFP via Getty Images)

Nantulya uvedl, že v Nanjingu studovalo 94 mosambických vysokých důstojníků, včetně nejdéle sloužícího šéfa obrany v Maputu, generála Lagose Lidima, stejně jako jejich kolegové v Angole, Kamerunu, Ghaně, Namibii, Nigérii, Jižním Súdánu, Súdánu, Tanzanii a Ugandě.

V roce 2024 budou tisíce afrických vojenských důstojníků absolvovat výuku v zařízeních provozovaných Ústřední vojenskou komisí KS Číny.

Hlavní rozdíl mezi vojenským výcvikem poskytovaným Afričanům západními silami a výcvikem poskytovaným Čínou je podle Heitmana „jednoduchý“.

„Spojené státy například cvičí africké vojáky, aby se postavili vnějším nepřátelům. Čína cvičí africké vojáky, aby v podstatě utlačovali vlastní lid a stavěli se proti němu.“

Nantulya šel ještě dál: „PLA se drží zásady absolutní stranické kontroly nad armádou, neboli ,strana velí zbrani‘.

Komunistická strana Číny sama přiznává, že si tímto způsobem udržuje moc už od roku 1949. PLA není národní armádou typu, který je popsán ve většině afrických ústav a zákonů upravujících ozbrojené síly. Je to ,politická armáda‘ a páteř KS Číny.

Uniformovaní příslušníci jsou loajální vůči straně a strážci jejích hodnot, historie a ducha, nikoli vůči ústavě, vládě nebo státu. KS Číny stojí nad všemi třemi.“

Podle jeho výzkumu se 50 z 54 afrických zemí pravidelně účastní čínského „politického vojenského vzdělávání“.

Vysoký důstojník jihoafrických národních obranných sil řekl Epoch Times: „Rádi bychom posílali naše důstojníky do West Pointu, protože tamní výcvik je mnohem lepší. Ale prostým faktem je, že Čína nabízí více možností výcviku než kdokoli jiný.“

V 90. letech 20. století, během vlny demokracie, africké země – dokonce i ty, v nichž vládla bývalá osvobozenecká hnutí a kde bylo normou, že politické strany kontrolovaly armády – přijaly nové modely, které vyňaly armády ze stranické politiky a přenesly jejich věrnost na ústavu.

V posledním desetiletí však demokracie v Africe upadá a čínský „stranicko-armádní model“ je pro strany „zaměřené na přežití režimu“ stále přitažlivější.

Protestující proti převratu se kryjí, když se je pořádková policie snaží rozehnat vodním dělem během demonstrace proti vojenské vládě v súdánském Chartúmu 30. června 2022. (-/AFP via Getty Images)

Čínské chyby v Africe

Simmonds řekl, že Západ by měl „využít“ „chybných kroků“ Číny v Africe.

Poukázal na to, že Čína nepodporuje své nadnárodní společnosti, aby investovaly tam, kde je možné vytvářet přidanou hodnotu, nebo aby v Africe otevíraly výzkumná či výrobní centra.

„Peking se místo toho zaměřuje především na těžbu nerostných surovin. Západní země mohou získat převahu nad konkurencí Číny tím, že využijí těchto nedostatků v čínských investicích a nabídnou atraktivnější model partnerství,“ zdůraznil.

V Africe také rostou protičínské nálady v důsledku obvinění, která se objevují v průběhu let, kdy pekingské společnosti zneužívaly dělníky, a dokonce se spolčovaly se zločinci.

Bezpečnostní a zpravodajští analytici sdělili Epoch Times, že čínské těžební společnosti spolupracují s organizovanými zločineckými skupinami, teroristy a zkorumpovanými vládními úředníky na provozování nelegálních dolů v Africe a na efektivní krádeži cenných nerostů a kovů.

Několik zahraničních a afrických diplomatů, které deník Epoch Times oslovil, informovalo o rostoucím napětí mezi Pekingem a některými africkými úřady kvůli vývoji situace a přítomnosti čínských zločinců v jejich zemích.

„Existují pádné důkazy, že čínské těžební firmy financují islámské bojovníky, kteří narušují legální těžební činnost v několika afrických zemích,“ uvedla Jasmine Oppermanová, bezpečnostní konzultantka působící na univerzitě v Pretorii.

„Podle všeho, když legální těžební společnosti odejdou kvůli násilným útokům teroristů, čínské těžební firmy, někdy podporované skupinami podobnými mafii, nastoupí a doly převezmou,“ uvedla bývalá agentka jihoafrické zpravodajské služby, která radí mezinárodním investorům ohledně extremismu a politického násilí na kontinentu.

David Ndii, jeden z nejuznávanějších afrických ekonomů a zakladatel Institutu pro ekonomické záležitosti v Keni, řekl Epoch Times, že africké vlády a soukromé společnosti vydělávají na čínských investicích miliardy dolarů, ale „kontinent a jeho obyvatele to stojí obrovské peníze“.

„Zdá se, jako by někteří Číňané pak považovali za své právo využívat zdroje kontinentu, a to i prostřednictvím nelegální těžby,“ řekl.

(Nahoře) Policisté se střetávají s demonstranty během demonstrace proti přítomnosti čínské těžební společnosti Jiuxing v Soamahamanině na Madagaskaru 29. září 2016. (Dole) Muž projíždí kolem graffiti s nápisem „Číňané vypadněte“ na zdi v Soamahamanině 29. září 2016. (Rijasolo/AFP via Getty Images)

Mezinárodní měnový fond (MMF) uvádí, že Čína v roce 2022 obchodovala s Afrikou za více než 282 miliard dolarů, což z ní činí zdaleka největšího obchodního partnera kontinentu.

Odborníci na těžbu tvrdí, že čínský metalurgický průmysl si může udržet svou obrovskou velikost pouze pomocí dovážených nerostných surovin. Dodávky jsou však omezené, a proto se obrací na zločinecké skupiny, které dodávají „extra“ kovy vytěžené nelegálně, aby posílily tento metalurgický sektor Pekingu.

Po letech nečinnosti se nyní vlády zemí, které jsou silnými spojenci Pekingu, staví proti údajnému čínskému zneužívání.

Nigérie, země, která se podle analytiků mezinárodních vztahů od zvolení Boly Tinubua prezidentem v květnu 2023 přibližuje Západu, vystupuje proti čínským těžebním společnostem obzvlášť aktivně.

Přibližně měsíc po nástupu pana Tinubua do úřadu zatkla nigerijská Komise pro hospodářskou a finanční kriminalitu (EFCC) 13 čínských pracovníků.

EFCC tvrdila, že horníci ze společnosti W. Mining Global Service byli „zapojeni do nelegální těžební činnosti“ ve státě Kwara na západě země.

„Firma používala nelegálně vytěženou žulu k výrobě mramoru pro místní prodej v Nigérii. Někteří podezřelí neměli pracovní povolení; Číňané přijíždějí do Nigérie na turistická víza a pak pracují,“ uvedl předseda EFCC Olanipekun.

Olukoyede pro Epoch Times řekl, že během osmi měsíců loňského roku EFCC zatkla více než 80 čínských „těžařů bez licence“.

„Zabavili také téměř 30 kamionů různých druhů nerostů,“ uvedl Olukoyede.

V září 2022 zatkli vyšetřovatelé EFCC čínského státního příslušníka Danga Denga, jednatele společnosti Sinuo Xinyang Nigeria, která se zabývá těžbou lithia.

Byl obviněn a odsouzen za nelegální držení 25 tun různých nerostných surovin a v současné době si odpykává pětiletý trest odnětí svobody.

„Mé kontakty v Nigérii mi sdělily, že čínské těžební firmy uzavírají bezpečnostní dohody s teroristickými skupinami. Povstalci chrání nelegální doly před takzvanými cizinci a chrání Číňany před infiltrací a útoky,“ uvedla Oppermanová.

Nigerijský prezident Bola Tinubu od svého zvolení v květnu 2023 aktivně vystupuje proti čínským těžebním společnostem. (Ludovic Marin/AFP via Getty Images)

Čínské velvyslanectví v Nigérii popřelo, že by jeho státní příslušníci spolupracovali s teroristy, a uvedlo, že vždy vyzývalo čínské podnikatele, aby jednali v souladu se zákonem.

Čína se zaměřuje zejména na získání rozsáhlých zásob lithia, kovu používaného při výrobě široké škály výrobků z obnovitelných zdrojů energie, včetně baterií.

V Africe se nacházejí jedny z největších světových dolů na lithium, mimo jiné v Kongu, Mali, Jihoafrické republice a Zimbabwe.

Mezinárodní nezisková organizace Global Witness, která odhaluje souvislosti mezi přírodními zdroji, konflikty a korupcí, vyšetřovala zneužívání v odvětví těžby lithia na kontinentu několik let a své závěry zveřejnila v listopadu roku 2023.

Zjistila, že „honba“ za lithiem v Africe zdaleka nepřináší „spravedlivou energetickou transformaci“, ale naopak hrozí, že bude podporovat korupci a řadu dalších environmentálních, sociálních a řídících (ESG) problémů.

„Po celé generace byly africké národy vykořisťovány kvůli svým nerostným surovinám, a jak se poptávka po nerostných surovinách pro ,energetickou transformaci‘ rozhořívá, hrozí nebezpečí, že se bude historie opakovat,“ uvádí se ve zprávě Global Witness.

Zimbabwský ministr dolů Zhemu Soda koncem loňského roku prozradil, že země v prvních devíti měsících roku 2023 vydělala na vývozu lithia 209 milionů dolarů, což je téměř trojnásobek toho, co vydělala v roce 2022, a to především díky nárůstu těžebních a zpracovatelských projektů řízených Čínou.

Soda uvedl, že čínské firmy, včetně Zhejiang Huayou Cobalt, Sinomine Resource Group, Chengxin Lithium Group, Yahua Group a Canmax Technologies, vynaložily od roku 2021 více než miliardu USD na nákup a rozvoj lithiových projektů v Zimbabwe.

Médiím v Harare řekl, že většina těchto společností vybudovala zpracovatelské závody a dodává lithiové koncentráty do Číny k „rafinovanému zpracování“.

Vyšetřování organizace Global Witness v Zimbabwe se zaměřilo na důl Sandawana, který vlastní společnosti napojené na vládnoucí stranu ZANU-PF, blízkého spojence Komunistické strany Číny.

ZANU-PF vládne v Zimbabwe od získání nezávislosti na Velké Británii v roce 1980. Od té doby je obviňována z masakrování a věznění oponentů a uvrhla zemi do hospodářského krachu.

Kritici tvrdí, že si svou moc upevnila podvodnými volbami.

Dělníci kontrolují povrchový odval v dole Arcadia Lithium v Goromonzi v Zimbabwe 11. ledna 2022. Čínská firma Zhejiang Huayou Cobalt získala tento důl na těžbu lithia za více než 400 milionů dolarů v dubnu 2022. (Tafadzwa Ufumeli/Getty Images)

Těžba nerostných surovin učinila ze ZANU-PF jednu z nejbohatších politických elit v Africe, zatímco většina obyvatel Zimbabwe žije v chudobě a trpí masovým hladem.

„Navzdory oficiálnímu zákazu vývozu nezpracovaného lithia se zdá, že politicky propojený důl Sandawana dostal výjimku a během roku 2023 vyvezl ze země tisíce tun rudy,“ uvádí zpráva organizace Global Witness.

Dodala, že téměř veškeré lithium nakonec putovalo do Číny.

V Namibii v květnu loňského roku poslanci obvinili čínskou firmu Xinfeng Investments z toho, že v lithiovém dole Uis, který patří této společnosti a leží asi 200 km severně od hlavního města Windhoeku, ubytovává dělníky v „apartheidních podmínkách“.

Tato obvinění vyvolala vyšetřování namibijských úřadů. Soud nakonec rozhodl, že společnost Xinfeng získala důl prostřednictvím úplatků a podvodů.

Soudce ve Windhoeku dospěl k závěru, že společnost Xinfeng těžila lithium s využitím povolení určených pro místní drobné těžaře.

Organizace Global Witness uvedla: „Zdá se, že to společnosti Xinfeng umožnilo zahájit těžbu velkého ložiska lithia za pouhých 140 USD a zároveň se vyhnout nutnosti posouzení vlivu na životní prostředí.“

Namibijský ministr dolů Tom Alweendo řekl Epoch Times: „Jsme vděční za naše přátelství s Čínou a za důvěru, kterou nám projevuje tím, že investuje v Namibii. To však neznamená, že musíme odvracet zrak od porušování předpisů, kterého se dopouštějí nepoctivé čínské společnosti na našem území.“

Dodal, že společnost Xinfeng vyvezla do Číny tisíce tun surové lithiové rudy, přičemž nesplnila opakované sliby, že v Namibii vybuduje zpracovatelské zařízení.

Vláda země od té doby vývoz surového lithia zakázala.

„Rozhodli jsme se zvýšit domácí zpracování a využít globální poptávku po kovech používaných v čisté energii,“ řekl Alweendo.

V Demokratické republice Kongo vláda loni zakázala šesti čínským společnostem působit v regionu Jižní Kivu kvůli nelegální těžbě zlata a dalších nerostů.

Technik čistí nečistoty z roztavených zlatých prutů v laboratoři společnosti Primera Gold v Bukavu v Demokratické republice Kongo 12. května 2023. (Alexis Huguet/AFP via Getty Images)

Organizace Global Witness spojila čínské společnosti s několika případy korupce v souvislosti s těžbou lithia v Kongu.

Zmínila zejména ložisko lithia Manono, které vyvolává „četné korupční podezření“.

Část zprávy skupiny zní: „Zdá se, že tento projekt vynesl až 28 milionů dolarů fiktivním společnostem, které drží prostředníci zapletení do předchozích korupčních skandálů, do nichž byl zapleten exprezident Joseph Kabila.

Kromě toho jeden z vysokých úředníků strany současného prezidenta Felixe Tshisekediho údajně obdržel od [čínské] společnosti Zijin Mining ,provizi‘ ve výši 1,6 milionu dolarů, když získala podíly v projektu.“

„Protikorupční agenti v Kongu mi řekli, že vládní společnost, která podepsala smlouvu o Manonu, prodala práva na těžbu lithia Číňanům za podezřele nízkou cenu,“ uvedla Oppermanová.

Dodala, že akce proti čínským firmám zabývajícím se těžbou nerostných surovin probíhají v celé Africe „bezprecedentním“ tempem.

Marcus De Freitas, vedoucí pracovník Centra pro politiku Nového Jihu, však pro Epoch Times uvedl, že zneužívání ze strany čínských těžebních firem pravděpodobně neodradí africké vlády od navázání ještě užších vztahů s Pekingem.

„Výsledky čínských investic v Africe jsou mnohem více pozitivní než negativní,“ řekl De Freitas, který je také hostujícím profesorem mezinárodního práva a mezinárodních vztahů na Čínské univerzitě zahraničních věcí v Pekingu.

„Všechny ty silnice, mosty, zóny hospodářské a obchodní spolupráce, železnice financované čínskou vládou … takové věci se nezlikvidují jen kvůli negativním krokům několika čínských těžebních konglomerátů.“

Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.

Epoch sdílení

Facebook
Twitter
LinkedIn
Truth Social
Telegram

Související témata

Související články