„Máme mnohem větší problémy – lidé spí hladoví, kolem mě jsou velmi chudí lidé – to mě trápí víc než změna klimatu.“
Pod žhnoucím keňským sluncem se starší ženy lopotí na kolenou v červenohnědé hlíně a oddělují dusivý plevel od malých zelených výhonků úrody prosa. Bosé ženy mají holé ruce a pracují od osmi ráno do pěti nebo šesti večer. Vyčištění malého pole jim zabere tři dny.
„Kombajn by mohl nahradit 1 000 lidí,“ řekl Epoch Times Jusper Machogu, zemědělský inženýr a farmář v Keni. „Je mi smutno, kdykoli vidím svou mámu, jak se brodí prosem. Ženy u nás celý den klečí a vytrhávají plevel na celé farmě, a to je slunečno. Tyhle stroje by nám změnily život.“
Ale zemědělci, jako je Machogu, si kombajn pořídit nemohou. I kdyby si ho mohli dovolit ze skromných platů, které dostávají za prodej plodin, klimatická politika západních zemí brání Afričanům dosáhnout toho, čeho Západ už dosáhl – modernizace a prosperity.
V listopadu 2023 prezident Keňské republiky William Ruto v zájmu snížení emisí oxidu uhličitého z používání fosilních paliv snížil dotace na hnojiva, pohonné hmoty a elektřinu pro rozpočtový rok 2023–2024. Učinil tak na příkaz Mezinárodního měnového fondu (MMF), finanční agentury OSN.
„Pocházím z komunity, kde lidé používají kravský hnůj ke hnojení svých farem,“ sdílí Machogu. „A to proto, že se keňská vláda loni rozhodla, že bude poslouchat, co jí říká MMF. Ti jim říkají, aby ukončili dotace na hnojiva.“
„Dovedete si představit, jaký to bude mít dopad na zemědělce? Ceny hnojiv vzrostly téměř na dvojnásobek. Máme tady kolem sebe velmi chudé lidi. Takže když jsem dřív [kupoval] 20 kilo pro svou farmu, teď za stejnou cenu pořídím 10 kilo.“
„Většina lidí se vrátila k používání kravského hnoje, který není dobrým dusíkatým hnojivem pro jejich plodiny. Nemůžete srovnávat močovinu, která obsahuje 46 procent dusíkatých látek, s kravským hnojem, který má pouze čtyři procenta. To nedává smysl.“
Podle Machogua se MMF a západní země, které přijímají klimatickou politiku pro Afriku, dopouštějí neokolonialismu neboli „klimatického kolonialismu“. Ten se podle něj nijak neliší od kolonialismu z minulosti, který liberální elity, jako například bývalý prezident Barack Obama, odsoudily.
„Kolonialismus pokřivil africkou ekonomiku a připravil lidi o možnost utvářet svůj vlastní osud,“ prohlásil prezident Obama při návštěvě Etiopie v roce 2015. „Nakonec vznikla osvobozenecká hnutí. A před 50 lety, ve velkém rozmachu sebeurčení, se Afričané radovali, když padaly cizí vlajky a stoupaly vaše národní vlajky.“
O dva roky dříve, v roce 2013, varoval prezident Obama při návštěvě Jihoafrické republiky skupinu mladých afrických lídrů před důsledky toho, že Afrika dosáhne západní rovnoprávnosti.
„Pokud všichni zvyšují životní úroveň do té míry, že každý má auto a každý má klimatizaci, každý má velký dům, planeta se uvaří, pokud nenajdeme nové způsoby, jak vyrábět energii,“ uvedl.
Nový klimatický kolonialismus je řízen globálními subjekty, jako je OSN, které říkají, že by Afrika měla mít energii, ale kvůli obavám o klima by se měla zaměřit na energii větrnou a solární.
Calvin Beisner, zakladatel a prezident křesťanské organizace Cornwall Alliance, uvedl, že v současné době je „nejškodlivější politikou“ to, že MMF, Světová banka a agentury, jako je Agentura USA pro mezinárodní rozvoj, „odmítají dělat půjčky nebo jiné financování pro elektrárny na uhlí, zemní plyn nebo ropu v subsaharské Africe a částech Asie a Latinské Ameriky“.
Z hlediska hospodářského rozvoje je energie základním stavebním kamenem.
Vijay Jayaraj, výzkumný pracovník, CO2 Coalition
V Africe je to podle něj obzvlášť škodlivé.
Vijay Jayaraj, výzkumný pracovník CO2 Coalition, konstatoval, že vyrůstal v Indii a byl svědkem růstu indické industrializace – díky fosilním palivům.
„Z hlediska hospodářského rozvoje je energie základním stavebním kamenem,“ sdělil Jayaraj pro Epoch Times.
„Pokud se chystáte narušit způsob, jakým lidé získávají energii – kde a jakou kvalitu energie dostávají – bude to mít dopad. Nejen obecně, z hlediska ekonomiky a HDP, ale také na úrovni domácností a jednotlivců.“
Klimatický kolonialismus
Machogu kritizoval cíle udržitelného rozvoje OSN pro Afriku do roku 2023, které podle něj vznikly poté, co se zaměstnanci OSN vydali do Afriky studovat problémy, kterým kontinent čelí. Na základě této výpravy zaměstnanci OSN navrhli 17 „řešení“.
„Řekli, že jedním z problémů je změna klimatu,“ uvádí Machogu. „Mně to nedává smysl, protože pocházím z Afriky. Máme daleko větší problémy – lidé spí hladoví, kolem mě jsou velmi chudí lidé. To mě trápí víc než změna klimatu.“
„Každé řešení problémů [Afriky] se soustředí kolem změny klimatu. [OSN Africe vzkazuje:] ,Pokud chcete skoncovat s chudobou, skoncujme s ní tak, abychom neovlivňovali naše klima. Pokud chcete mít čistou vodu, udělejme to tak, aby to příliš neovlivnilo klima.‘“
Poznamenal také, že moderní civilizace má „čtyři pilíře“: ocel, cement, plast a hnojiva.
„Bez fosilních paliv nemůžeme tyto čtyři pilíře civilizace vyrábět. Bez fosilních paliv nemáme energii. Musíme mít fosilní paliva. Tak Západ porazil chudobu,“ zdůraznil.
Šedesát procent Afričanů je závislých na zemědělství. Fosilní paliva potřebujeme pro zemědělské stroje.
Jusper Machogu, zemědělský inženýr a farmář, Keňa
Současným oficiálním stanoviskem Programu OSN pro životní prostředí ve vztahu k Africe je pomoci jí dosáhnout modernizace, ale za přísných environmentálních pravidel.
To zahrnuje zejména zvýšení přístupu k větrné a solární energii a spoléhání se na ni, podporu zemí v rámci kontinentu, aby se spojily a hovořily o tom, co se osvědčilo a co ne, také upřednostnění snižování emisí z degradace půdy a vytvoření komplexního rámce pro rozvoj s nízkými emisemi.
Machogu uvedl, že – laicky řečeno – politika OSN říká „žádná fosilní paliva pro Afriku“, což nutně znamená žádný hospodářský pokrok. Naopak neomezený přístup k fosilním palivům by mohl Afriku vytáhnout z chudoby.
„Dovolte mi, abych mluvil za Afriku, protože 60 procent Afričanů je závislých na zemědělství,“ říká Machogu. „Fosilní paliva potřebujeme pro zemědělské stroje. Navzdory tomu, že OSN, MMF, Světová banka a všechny tyto ekologické organizace říkají, že pro Afriku je vhodná solární a větrná energie, nemůžeme elektrifikovat zemědělství – a kdybychom jej elektrifikovali, jednalo by se jen o nepatrné procento.“
„V současné době je náš přístup k zemědělským strojům velmi omezený. Myslím, že k nim má [přístup] asi čtyři nebo pět procent [Afričanů], což je velmi málo ve srovnání s takovými místy, jako je 75 procent v Číně, 45 procent v Indii a 95 procent ve Spojených státech. Téměř vše v americkém zemědělství se dělá pomocí strojů. Takže přístup k zemědělským strojům by skutečně změnil naše životy, protože by posílil a rozšířil naše možnosti.“
Kromě potřeby fosilních paliv pro stroje a přístupu k půjčkám na jejich nákup by Africe podle Machogua prospělo i rozšíření zavlažování, které by se mohlo realizovat díky fosilním palivům.
„Afrika není celá zelená,“ poznamenává. „Máme místa, která jsou velmi suchá. Takže jedním z nejjednodušších způsobů, jak s tím můžeme skoncovat, je zavlažování naší půdy. A nemůžeme zavlažovat naši půdu pomocí potrubí bez použití fosilních paliv.“
Machogu sdělil, že většina Afričanů získává vodu pro plodiny tak, že ji tahá ze studní. Čím dále je úroda od studny, tím je práce namáhavější a časově náročnější.
A nakonec Machogu také vysvětlil, že používání močoviny, hnojiva vyráběného z čpavku a kapalného oxidu uhličitého, je v Africe výrazně nižší, částečně díky vnějšímu tlaku subjektů, jako je MMF.
„Osobně používáme na jeden hektar naší půdy 40 kilogramů dusíkatých hnojiv,“ řekl o své farmě. „Jiní lidé u nás používají 20 kilogramů. Na jiných místech, například v Etiopii, lidé používají 16 kilogramů na hektar.”
„Jděte na místo, jako jsou Spojené státy, Západ, který říká, že Afrika by neměla mít přístup k fosilním palivům, a používá 120 kilogramů [dusíkatých hnojiv] na hektar. Evropa používá 160–170 kilogramů na hektar, Indie 250 kilogramů na hektar a Čína 360 kilogramů na hektar.”
Vzhledem k tomu, že naše politika vede ke zvyšování nákladů na pohonné hmoty, v podstatě odsuzujeme lidi k tomu, aby měli k dispozici méně sklizených potravin.
Calvin Beisner, zakladatel a prezident, Cornwall Alliance
„Takže porovnejte 360 versus 20. Dvacet je průměr pro Afriku. Používáme čtyři procenta světových hnojiv – jen čtyři procenta, a to máme 1,4 miliardy lidí! To mi nedává smysl. Potřebujeme tedy přístup k hnojivům z fosilních paliv. To by naše životy změnilo velkým, velkým způsobem.“
Beisner souhlasí.
„Problém s náklady na paliva je skutečný a v subsaharské Africe, upřímně řečeno, na celém světě roste,“ informuje.
„Vzhledem k tomu, že naše politika vede ke zvyšování nákladů na pohonné hmoty, v podstatě odsuzujeme lidi k tomu, aby měli k dispozici méně sklizených potravin, a tudíž méně potravin, které by mohli dát na svůj stůl při vyšších cenách.“
Podle Beisnera má odklon od zemního plynu jako paliva vliv i na dusíkatá hnojiva, která ke své výrobě potřebují „obrovské množství“.
Zákaz zemního plynu jako paliva by podle něj měl vlnový efekt. Zvýšily by se ceny hnojiv, snížila by se jejich spotřeba a následně by se snížila produkce potravin na celém světě.
Machogu uvedl, že na rozdíl od západních civilizací si afričtí zemědělci v případě poklesu zisku ze zemědělství nemohou jednoduše hledat jiné zaměstnání.
„V Keni se téměř 80 procent naší populace živí zemědělstvím,“ uvedl. „Takže v žádném případě nepřestaneme se zemědělstvím. Co se stane a co se také stalo, je, že většina lidí má nyní ze svých farem menší produkci, což znamená, že nemáte zásoby, které byste mohli prodat, abyste si mohli koupit, řekněme, oblečení pro své děti nebo zaplatit školné pro své děti.”
„A jiní lidé se nemohou [ze své farmy] ani uživit. Musí si kupovat jídlo.“
Indická cesta k industrializaci
Jayaraj sdílí, že pochází z rodiny indických zemědělců. Na rozdíl od Afriky se však Indie mohla modernizovat díky přístupu k fosilním palivům. Proces začal na počátku 50. let 20. století a podle Mezinárodní agentury pro energii dosáhl svého završení v roce 2019, kdy bylo dosaženo téměř plošného přístupu domácností k elektřině.
Uvedl, že během tří desetiletí byl v Indii svědkem „posílení sociálně-ekonomického postavení lidí“.
„Počet obyvatel Indie je 1,3 miliardy. A tak ji přirozeně lze brát jako značně velký vzorek toho, co se děje se zemědělským sektorem, když zavedete politiku proti fosilním palivům,“ podotkl.
Není pochyb o tom, že pokud toto [výroba močoviny] bude ovlivněno, velká část obyvatelstva bude trpět.
Vijay Jayaraj, výzkumný pracovník, CO2 Coalition
Jayaraj dodal, že živobytí více než 500 milionů lidí v Indii přímo či nepřímo závisí na zemědělství.
„Pokud jde o samotné zemědělství, více než 90 procent nejčastěji používaných hnojiv v Indii – močoviny – se vyrábí v závodech, které používají plyn nebo uhlí,“ upřesnil.
„Není tedy pochyb o tom, že pokud bude toto ovlivněno, velká část obyvatelstva utrpí nejen z hlediska svého živobytí, ale také následným dominovým efektem v oblasti potravinové bezpečnosti země.“
Jayaraj říká, že v 60. letech 20. století Indie zažívala značnou chudobu a hladomor. To bylo sice zničující, ale vedlo to k zemědělské revoluci, kterou umožnilo používání hnojiv a fosilních paliv.
„Téměř všichni zemědělci v Indii, pokud se nejedná o velkozemědělce nebo bohatého farmáře, mají spoustu elektřiny zdarma. V posledních dvou desetiletích je to stále běžnější. Bylo to umožněno pouze díky elektřině vyráběné z uhlí, jehož má Indie bohaté zásoby,“ vysvětluje.
„Na indickém venkově vidíte nejen hnojiva a zemědělství, ale také elektřinu pro malé domácnosti, která jim umožňuje používat elektrická motorová čerpadla k čerpání vody na polích. To přineslo velký rozdíl. A fosilní paliva vidíte na každé frontě života zemědělců. I když se vyskytuje tam na poli – obklopen přírodou, zapojen do přírody – vše, co dělá, je podporováno fosilními palivy.
„Takže pokud jde o zemědělství a celý sektor, bylo by zničující, kdyby přešli na ekologické zemědělství nebo omezili dovoz či výrobu fosilních paliv.“
Jayaraj rovněž sdílel, že když vyrůstal, domy jeho příbuzných ve vesnicích a osadách neměly elektřinu k dispozici nepřetržitě.
„Kdykoli elektřina přišla, viděl jsem své strýce a dědečky, jak běží zapnout motorová čerpadla, aby poslali vodu na pole,“ zavzpomínal.
Díky této zkušenosti a nedávnému plošnému přístupu k elektřině si Indové hluboce váží spolehlivé energie a rozšíření uhlí, ropy a plynu.
„Indie spotřebovává hodně uhlí. Očekává se, že míra spotřeby uhlí v Indii předstihne Čínu, protože tempo růstu poptávky po elektřině bude v příštích dvou desetiletích rovněž vyšší než v Číně. To je shrnutí přínosu neomezeného využívání uhlí a fosilních paliv, které jsem zažil v posledních třech desetiletích,“ řekl.
Upozornil, že na rozdíl od Afriky není Indie zavázána západní civilizaci a nemá v úmyslu přejít na obnovitelné zdroje energie, jako jsou větrná a solární energie nebo elektromobily, nebo se na ně spoléhat.
Je velmi důležité, aby státy mohly stavět elektrárny a aby tyto elektrárny dodávaly energii ve velkém měřítku.
Calvin Beisner, zakladatel a prezident, Cornwall Alliance
Konstatoval, že pokus o takový přechod by byl nepraktický a pro každého, kdo by takovou politiku prosazoval, by to byla politická sebevražda.
Pro stromy nevidí les
Podle Beisnera zůstanou místa jako Afrika, Asie a země Latinské Ameriky bez neomezeného přístupu k fosilním palivům v chudobě.
„Je velmi důležité, aby mohly stavět elektrárny a aby tyto elektrárny dodávaly energii ve velkém měřítku – obrovské množství energie – spolehlivě, bez přerušení. A to prostě nelze cenově zajistit pomocí větrné a solární energie nebo jiných takzvaných obnovitelných zdrojů energie,“ konstatuje.
„Bez elektřiny v průmyslovém měřítku budou lidé v těchto zemích i nadále extrémně chudí,“ dodal.
„A to je mnohem větší hrozba pro lidské zdraví a lidský život než cokoli, co souvisí s životním prostředím, klimatem nebo počasím,“ poznamenal Beisner.
„Víme to částečně proto, že za posledních sto let klesla průměrná roční úmrtnost lidí na extrémní projevy počasí o více než 98 procent. Prosperita nás tedy chrání před vším, co na nás počasí může přichystat. A opozice vůči fosilním palivům jako zdrojům energie nám v prosperitě brání.“
Podle Machogua je Afrika v současné době tam, kde byly Spojené státy v 19. století. Na rozdíl od Spojených států však Africe není umožněna průmyslová revoluce.
„V 19. století pracovalo ve Spojených státech v zemědělství asi 80 procent obyvatelstva,“ řekl. „Dnes máme přibližně stejný počet Afričanů, kteří se živí zemědělstvím.“
Uvedl, že v letech 1820 až 1920 trvalo americkým zemědělcům kvůli nedostatku strojů vyrobit jeden kilogram pšenice asi deset minut. Dnes jim výroba stejného množství trvá dvě sekundy.
Máme lidi, kteří nosí vodu ze vzdálenosti 600 metrů. Takže nesete dvacet kilo vody na hlavě a jdete 600 metrů do kopce.
Jusper Machogu, zemědělský inženýr a farmář, Keňa
„Kdybyste přijeli do Afriky, kdybyste přijeli do Keni… musíme oddělit proso od trávy,“ sdělil. „Na konci dne vyděláte možná jeden dolar.“
„Máme lidi, kteří nosí vodu ze vzdálenosti 600 metrů. Takže nesete dvacet kilo vody na hlavě a jdete 600 metrů do kopce. Máme lidi, kteří nosí vodu ze vzdálenosti jednoho kilometru. Záleží na lokalitě.“
Podle slov Machogua má sice většina Keňanů v současnosti přístup k elektřině, ale není to na takové úrovni jako v západních zemích.
„Pocházím ze šestičlenné rodiny. Mám tři sourozence a mámu s tátou a spotřebujeme asi 12 až 16 jednotek elektřiny. Slovo „jednotka“ používám jako označení kilowatthodin. Takže 12 až 16 jednotek, a to je za měsíc pro šest lidí. Americká lednička spotřebuje 45 jednotek za měsíc – jen lednička,“ řekl.
„V subsaharské Africe pochází téměř 90 procent energie ze spalování biomasy. Biomasa je v podstatě kravský trus. Takže téměř 90 procent naší energie pochází z ní. Ve Spojených státech pochází více než 80 procent energie z fosilních paliv a v Číně téměř 90 procent. Na celém světě pochází více než 80 procent energie ze spalování fosilních paliv. Takže skutečnost, že 1,4 miliardy Afričanů spotřebuje asi 3,9 milionu barelů (620 milionů litrů) ropy denně, je tak směšná ve srovnání s USA, kde 333 milionů lidí spálí 20 milionů barelů (3,18 miliardy litrů) ropy denně.“
Machogu doplnil, že mnozí západní představitelé mu připadají pokrytečtí.
„Tito lidé spotřebovávají spoustu fosilních paliv – dokonce i Obama. Když se podíváte na Obamův dům, je to velký, velký dům bez solárních panelů – totéž platí pro toho druhého, Ala Gora. Al Gore má také velký dům, ale když se na něj podíváte, nemá solární panely. Takže tito lidé říkají tyto věci se skrytým záměrem,“ míní.
„A já si myslím, že to vede k tomu, že se Afrika nerozvíjí a že se vylidňuje. Prostě to tak je. Je to takto prosté.“
