4 skvělé filmy o světové válce

Od vzniku Iliady v 8. století př. n. l. až po včerejší zprávy o probíhajících konfliktech na Ukrajině a Blízkém východě – válečné příběhy neustále poutají naši představivost. Možná je to právě epický rozsah děje, který nás přitahuje. Naše mysl se pohybuje spolu s velkými dějinnými pohyby, událostmi nepochopitelně velkého rozsahu, které mění tvář země jako kontinentální drift. Nebo je to možná tím, že válka nabízí nejvyšší zkoušku odvahy, napíná nitky vojákova charakteru a odhodlání až k prasknutí v jednom z nejextrémnějších prostředí.

Milujeme – a potřebujeme – příběhy o hrdinství a sebeobětování, příběhy jako ty válečné, skutečné i smyšlené, je nabízejí snad ve větší míře než jakýkoli jiný žánr. Dalo by se říci, že válka, stejně jako všechny krize v lidských zkušenostech, obnažuje lidskou duši. Odhaleni jsou zbabělci, hrdlořezové, odvážlivci i mnozí obyčejní lidé, kteří v jakési napůl známé oblasti sebe sama nacházejí schopnost dělat neobyčejné věci.

Tato intenzivní síla válečných příběhů z nich učinila oblíbené téma filmařů a my máme to štěstí, že si můžeme vybírat z mnoha vynikajících válečných filmů. Zde jsou čtyři, které stojí za zvláštní pozornost.

Velký útěk (1963)

Začneme klasikou. Velký útěk přenáší na filmové plátno strhující příběh plný odvahy a vynalézavosti, založený na skutečném příběhu 76 spojeneckých letců, kteří se během druhé světové války dostali z „útěku odolného“ tábora Stalag Luft III v nacistickém Německu. Ve filmu velitel letky Roger Bartlett vede pokus o útěk 250 mužů najednou, a to nejen kvůli jejich individuální svobodě, ale také proto, aby odklonil německé lidské síly z fronty a pátral po uprchlících.

Film se rozvíjí v pomalém tempu, postupně zvyšuje napětí a dává si načas s vytvářením jednotlivých postav a podrobným popisem důmyslných metod, které váleční zajatci používají při shromažďování materiálu a budování tří únikových tunelů, přezdívaných „Tom“, „Dick“ a „Harry“. Kromě několika vynikajících akčních sekvencí, jako je například ikonická motocyklová eskapáda Steva McQueena, je film nezapomenutelný pro své vykreslení kavalírského, neohroženého a nezlomného ducha válečných zajatců, kteří jdou za svým historickým a riskantním činem téměř jako za samozřejmostí. Neohrožení uprchlíci naprosto věří své věci a důvěřují jeden druhému i svým životům. Ačkoli možná postrádají charakterovou hloubku, jsou to staromódní hrdinové, kteří se budou líbit především můžům, a ztvárňují je hvězdy, mezi nimiž jsou kromě McQueena i Richard Attenborough, Charles Bronson, James Garner a Donald Pleasence.

Zachraňte vojína Ryana (1998)

Novější klasika, epický film Stevena Spielberga z druhé světové války, pomohl nově definovat tento žánr svým drsným a neochvějným realismem. Několik veteránů druhé světové války uvedlo, že scény ve filmu Zachraňte vojína Ryana naprosto přesně odrážejí válečnou realitu, a tvrdí, že je to film, který je nejblíže tomu, aby běžný člověk pochopil, jaké to je být v boji. Je tedy zřejmé, že tento film není snadné sledovat, ačkoli pro ty, kteří ho dokáží strávit, stojí za to. Vypráví příběh malé skupiny vojáků, kteří jsou během invaze v Den D v roce 1945 vysláni za nepřátelské linie, aby zachránili jednoho vojína, který byl zproštěn služby, protože všichni jeho bratři už ve válce padli.

Jak již bylo zmíněno, film Zachraňte vojína Ryana si získal pověst díky realistickým a krvavým bitevním scénám, jako je například slavná 24minutová úvodní scéna, která vás krok za krokem provede krvavým vyloděním na pláži Omaha a která je podle filmové kritičky Wendy Ideové z deníku The Times „jednou z nejlepších filmových bitevních scén, které kdy byly natočeny“. Film však nabízí víc než jen brutální bitevní scény. Spielberg staví své vyprávění na předpokladu plném patosu: Aby se rodina vyhnula dalšímu zármutku, byl vydán nouzový rozkaz „soucitu“, který má Ryana dostat z nebezpečí. To také vyvolává zajímavé a složité etické otázky o morálnosti požadavku, aby několik mužů riskovalo život kvůli záchraně jednoho. Díky momentům sblížení mezi bratry ve zbrani a štědré porci hrdinství je v tomto filmu určitě i srdce, nejen horor, i když se domnívám, že některé jiné tituly na tomto seznamu vkládají emocionální jádro úspěšněji než Spielbergův snímek. Tom Hanks stojí v čele hvězdného hereckého obsazení, které zahrnuje i Matta Damona v roli titulního vojína Ryana.

1917 (2019)

Jestliže film Zachraňte vojína Ryana je o několika vojácích, kteří se snaží zachránit jednoho, film Seana Mendese 1917 z první světové války tento vzorec obrací: dvojice vojáků se ujímá mise na záchranu tisíců. Námět filmu je elegantně jednoduchý. Naši dva hrdinové musí doručit zprávu jistému praporu na frontě a odvolat útok, který se pravděpodobně změní v masakr. Aby byla sázka osobní, jeden z vojáků má v osudném praporu bratra. Všechny ingredience jsou na místě – vysoké sázky, časový tlak a spousta překážek, které je třeba překonat.

Ve filmu 1917 je kladen menší důraz na příběhové pozadí nebo vývoj postav než v některých filmech z tohoto seznamu, ale přesto si zachovává velkou emocionální propracovanost. Stejně jako v případě Nolanova Dunkerku jsme prostě vtaženi do situace, v níž jde o život, a jsme přitahováni k tomu, abychom našim hrdinům fandili kvůli jejich lidskosti, nikoli proto, že bychom o nich mnoho věděli nebo si k nim vytvořili nějaké silné citové pouto. V převážně nepřetržitě akčním filmu je několik krásně něžných momentů, vytržených z plamenů, a jsou pravděpodobně o to úspěšnější, že jsou krátké.

Ale zřejmě nejpůsobivější na tomto filmu jsou jeho technické úspěchy, zejména v oblasti kamery. Famózní je, že celý film je natočen na jeden záběr bez střihu (s výjimkou okamžiku, kdy jedna z postav v jednu chvíli omdlí), přičemž se celý příběh odehrává v reálném čase. Tvůrci samozřejmě stříhali, ale výsledný film sešili plynule tak, aby vypadal jako jeden záběr. To dodává zážitku ze sledování filmu bezprostřednost a realističnost, s jakou jsem se jinde setkal jen zřídka. Jak řekl Roger Deakins, kameraman filmu: „Mám pocit, že diváka v žádném případě nepustí z dohledu. Je to téměř klaustrofobické, není jim dovoleno odvrátit zrak.“

Dunkerk (2017)

Dunkerk Christophera Nolana je dalším filmem plným technického mistrovství a inovací. Nolan vypráví příběh evakuace britských jednotek z Dunkerku na počátku druhé světové války prostřednictvím kombinace panoramatických a uzavřených záběrů, bohaté a strohé palety barev, strhující hudby Hanse Zimmera a chytré manipulace s časovými liniemi vyprávění. Tři oddělené časové linie představují dění ve vzduchu, na moři a na souši a proplétají se navzájem složitým a fascinujícím způsobem. Režisér a scenárista Christopher Nolan vysvětluje, že svůj scénář a jeho časové linie založil na hudebním motivu známém jako Shepardův tón, který vytváří iluzi nekonečně vzestupné stupnice. Nolan to vysvětluje následovně:

„Je to iluze, kde tón neustále stoupá. Je to efekt vývrtky. Stále stoupá a stoupá a stoupá, ale nikdy se nedostane mimo svůj rozsah. A podle tohoto principu jsem napsal scénář. Prolínal jsem tři časové linie takovým způsobem, že je v nich neustále cítit intenzita. Zvyšující se intenzita. Takže jsem chtěl hudbu postavit na podobných matematických principech. … Dochází tak ke spojení hudby, zvukových efektů a obrazu, kterého se nám nikdy předtím nepodařilo dosáhnout.“

Nolan se zaměřil na syrovou lidskost svých postav a jejich boj o přežití, přičemž použil minimum dialogů. To v kombinaci s podmanivou hudbou a časově ohraničeným vyprávěním vytváří strhující a napínavý zážitek ze sledování filmu. Z filmu dýchá atmosféra bezútěšné osamělosti, zoufalství, hrozícího nebezpečí a apokalyptických událostí, kterou lze jen těžko popsat, pokud jste film neviděli. Jediné, co mohu říct, je, že jsem nikdy nešel na film, u kterého bych měl pocit, že na mě každou chvíli mohou přiletět kulky z plátna, dokud jsem neshlédl Dunkerk. Skutečně pohlcující.

Všechny tyto čtyři filmy nám dávají možnost nahlédnout do zážitků mužů, kteří byli v krutých podmínkách dvou světových válek biti, otloukáni a kováni v hrdiny. Tyto války zformovaly celé generace mužů, celé generace v nich byly ztraceny. Stav dnešního světa do značné míry závisí na tom, co se odehrálo v titánských bojích 20. století. Válečné filmy nám však připomínají, že bitvy mezi obrovskými armádami a mocnými ideologiemi, které utvářejí svět, se odehrávají především prostřednictvím individuálních bojů lidských bytostí, s botami na zemi, prsty na spouštích, krví a potem na rukou – které často platí velkou osobní cenu.

–ete–