Když chce město při zvláštní příležitosti předvést ohňostroj, jsou pro velkolepou show potřeba všechny druhy raket a rachejtlí. Rakety mají různé vlastnosti a spisovatel Oscar Wilde (1854–1900) si tyto rachejtle a prskavky, které rozzáří oblohu, osoboval jako varovný příběh.
V povídce Podivuhodná rachejtle Wilde představuje raketu, která neposlouchá ostatní kolem sebe a myslí jen na sebe. Tato jedinečná raketa se domnívá, že všichni přišli jen za ní.
Sebestředná raketa
Princ se chystá oženit s ruskou princeznou a celé království se chystá slavit. A protože princezna ještě nikdy neviděla ohňostroj, nařídí král na půlnoc po svatbě ohňostroj.
Zatímco rakety z ohňostroje čekají na svou chvíli, aby oslnily princeznu, začnou si mezi sebou povídat. Diskutují o krásném světě kolem sebe, o lásce a romantice, o princi a princezně.
Jejich diskusi však brzy přeruší hlasité zakašlání: „Ehrm!“ Všechny rakety se ohlédnou a před nimi stojí „vysoká, domýšlivě se tvářící rachejtle, přivázaná ke konci dlouhé tyčky. Vždycky zakašlala, než pronesla nějaký výrok, aby na sebe upoutala pozornost.“
Když si získá pozornost všech, arogantní raketa vysvětluje, jaké má princ štěstí, že se žení ve stejný den, kdy má být vypuštěna. Ona je velmi pozoruhodná raketa, protože má nevídaný původ. Její matka byla „nejslavnější kateřinské kolo své doby“ a její otec byl „raketa jako [ona samotná] a francouzského původu“.
Přesto se většina ostatních raket o tuto jedinečnou raketu a její původ nezajímá. Když se ostatní rakety začnou smát, jedinečná rachejtle se do toho okamžitě vloží a ptá se prskavky: „Jakým právem jste šťastná? Měla byste myslet na druhé. Totiž, měla byste myslet na mě. Já na sebe myslím pořád a očekávám, že zrovna tak se budou chovat všichni ostatní. To je to, čemu se říká porozumění pro druhé.“
Jedinečná raketa pak přemýšlí o princi a princezně, protože co by se stalo, kdyby nějak ztratili potěšení z toho, že ji vidí vystřelenou? Jejich manželský život by byl katastrofou a sám král by se z té tragédie nevzpamatoval.
Při této hrozné myšlence se jedinečná rachejtle rozpláče. Když to vidí, ostatní rakety ji radí, aby neplakala, aby zůstala na představení suchá. Jedinečná rachejtle je však příliš zaujata vlastními úlety a pláče dál.
Najednou nastal čas. Král, princ, princezna a lidé se shromáždí, aby byli svědky velkolepého ohňostroje. Rakety se jedna po druhé šťastně vypouštějí k obloze. Zatímco ostatní rakety stoupají v krásném světle a zvuku, jedinečná rachejtle se ocitá někde jinde. Tam potká žábu, šídlo, kachnu a dva kloučky v nanejvýš nedůstojném uspořádání a zjevu.
Wilde tímto příběhem ukazuje, že ohňostroj by měl představovat krásu noční oblohy a zábavu z oslavy něčeho úžasného, a ne být posedlý svou osobní důležitostí.
Wildeův příběh je ozvěnou slov Audrey Hepburnové: „Je to ta úžasná staromódní myšlenka, že ostatní jsou na prvním místě a vy až na druhém.“ Tato staromódní myšlenka nesobeckosti a laskavosti uznává krásu všech a všeho a to stojí za oslavu.
–ete–
