Ustanovení zákona o národní obraně (National Defense Authorization Act, NDAA) na fiskální rok 2025, které by vyžadovalo, aby se ženy přihlásily k vojenskému odvodu a zároveň by jim byla udělena výjimka ze služby v první linii, vyvolalo mezi válečnými veterány a poddůstojníky živou debatu o smysluplnosti takových změn a jejich pravděpodobných dopadech na ozbrojené síly.
Předseda senátního výboru pro ozbrojené služby Jack Reed a senátor Roger Wicker oznámili minulý měsíc podání návrhu zákona S. 4638. Výbor pro rozpočtové prostředky Senátu 1. srpna hlasoval 28 : 0 pro to, aby jeho verze byla v blízké budoucnosti postoupena k hlasování celému Senátu. Sněmovna reprezentantů schválila svou vlastní verzi zákona 13. června.
Návrh zákona o 607 stranách schvaluje pro armádu celkové financování ve výši 911,8 miliardy dolarů a obsahuje řadu ustanovení zaměřených na zlepšení života v armádě. Patří mezi ně zvýšení měsíčního platu pro mladší poddůstojníky, příspěvky na bydlení pro mladší personál ve službě na moři, prodloužení platnosti bonusových programů, jejichž platnost měla vypršet, a zpětná účinnost povýšení, která byla předmětem odkladů při schvalování Senátem.
Návrh zákona se také staví mírně proti snahám Bidenovy administrativy, která se často prostřednictvím exekutivních příkazů snaží uvést armádu do souladu s cíli v oblasti rozmanitosti, rovnosti a inkluze (DEI), neboť by změnil zákoník Spojených států amerických tak, aby bylo zakázáno využívat peníze a zařízení ministerstva obrany k operacím na změnu pohlaví.
V jiných ohledech návrh zákona dramaticky rozšiřuje předpolí Bidenovy administrativy, která usiluje o inkluzivitu a diverzitu, a to revizí požadavků na výběrovou službu tak, aby zahrnovala i ženy.
V podtitulu J návrhu zákona se uvádí: „Výbor doporučuje řadu ustanovení, která by vyžadovala, aby se ženy registrovaly k výběrové službě za stejných podmínek, jaké se v současnosti vztahují na muže.“
Oddíl 529B návrhu zákona obsahuje výjimku, která by teoreticky omezila dopady navrhované změny.
Uvádí se v něm: „Výbor doporučuje ustanovení, které by stanovilo, že ženy odvedené do služby v rámci systému selektivní služby nemohou být nuceny nastoupit k bojovým funkcím, které byly před 3. prosincem 2015 pro ženy uzavřeny, cvičit nebo získat kvalifikaci ve vojenské profesní specializaci bojových zbraní nebo vstoupit do jednotky bojových zbraní.“
Bez ohledu na tuto podmínku se členové vojenské komunity ostře rozcházejí v názoru na to, jaký dopad by měl návrh zákona, pokud by byl schválen v současné podobě.
Dodržování standardů
Vliv genderové integrace na požadavky a standardy fyzické zdatnosti v armádě je již řadu let zdrojem kontroverzí.
Dokonce i poté, co ministr obrany prezidenta Baracka Obamy Ash Carter v prosinci 2015 oznámil, že dříve výhradně mužské bojové pozice budou otevřeny ženám, byl počet žen usilujících o vstup do námořní pěchoty malý a počet žen, které prošly testy fyzické zdatnosti, ještě menší.
Od srpna 2017, tedy téměř dva roky poté, co Carter vyhlásil dalekosáhlou změnu politiky, usilovalo o bojové role méně než jedno procento žen přijatých do sboru a z toho počtu, který tak učinil, splňovalo fyzické požadavky pouze 25 %, uvádí zpráva Marine Times citující údaje velitelství výcviku a vzdělávání. 96 % mariňáků, kteří se podrobili stejným testům, je splnilo, uvádí zpráva. Ženy, které neprošly, si musely hledat nebojové role.
Vzhledem k těmto skutečnostem a výjimce z bojových rolí v novém návrhu zákona NDAA nepovažují někteří pozorovatelé změnu kritérií výběrové služby za zvlášť významnou.
„V americké armádě je spousta nebojových a podpůrných rolí a rozšíření odvodu o ženy neznamená, že se ženy dostanou k pěchotě nebo k Rangers,“ řekl pro Epoch Times Keith Naughton, ředitel poradenské společnosti Silent Majority Strategies se sídlem v Germantownu ve státě Maryland.
„Když konzervativci připlácnou nálepku DEI na vše, co se jim nelíbí, ztrácí to svůj účinek a ztěžuje to zastavení růstu DEI tam, kde je to důležité.“
Náborové výzvy
Nebezpečí agrese ze strany Ruska, Číny, Severní Koreje, Íránu, různých teroristických skupin a dalších nepřátelských mocností nutí ministerstvo obrany zajistit dostatečně velkou armádu k ochraně zájmů USA.
Ve fiskálním roce 2023 ministerstvo obrany nesplnilo své náborové cíle o 41 000 osob.
Musíme mít dostatečně velkou, dostatečně vycvičenou a vybavenou armádu, abychom odradili potenciální protivníky od zatažení do konfliktu, který by byl zničující.
Scott McQuarrie, právník a bývalý armádní důstojník
„Vojenské útvary nadále čelí bezprecedentním výzvám v oblasti náboru,“ uvádí se ve zprávě ministerstva o náboru a udržení vojáků v armádě za rok končící v květnu 2023.
Podle Scotta McQuarrieho, bývalého důstojníka armády i Sboru generálních prokurátorů, který nyní pracuje jako právník, s klesajícím zájmem mladé populace o státní službu roste nebezpečí, že armáda bude mít nedostatečný počet zaměstnanců neschopných plnit své funkce.
„Musíme mít dostatečně velkou, přiměřeně vycvičenou a vybavenou armádu, abychom odradili potenciální protivníky od toho, aby nás zatáhli do konfliktu, který by byl zničující, nebo abychom v případě konfliktu chránili a bránili vlast a naše národní bezpečnostní zájmy,“ řekl McQuarrie v rozhovoru pro Epoch Times.
„Pokud nemůžeme naplnit řady dobrovolníků a/nebo si dovolit dobrovolnické síly, jaké jsou alternativy? Američané si musí na tuto složitou otázku odpovědět.“
McQuarrie uvedl, že snaha udržet připravenost armády a spoléhat se přitom výhradně na mladé muže, kteří se dobrovolně hlásí do služby, může vést k nepříjemnému výsledku: snížení standardů a požadavků na muže, kteří se hlásí do armády.
Ozbrojené síly se takovým způsobem vydaly během války ve Vietnamu za ministra obrany Roberta McNamary v rámci programu známého jako Projekt 100 tisíc. McQuarrie popsal projekt jako nic jiného než katastrofu pro armádu a zemi.
Navrhl, že povolání menšího počtu žen do nebojových funkcí by mohlo být jedním ze způsobů, jak řešit nedostatek personálu a zachovat nejvyšší standardy pro muže, kteří se ujmou bojových rolí na frontě.
„Věřím, že dnešní politické klima je pro řešení těchto otázek příznivé, ale stane se tak pouze tehdy, když bude mít dostatek lídrů, politickou vůli a morální odvahu položit tyto otázky na stůl, aby o nich mohl americký lid diskutovat a rozhodnout,“ řekl McQuarrie.
Zachování soudržnosti
Jiní, jimž je známa realita výcviku a boje, se střízlivě vyjadřují k praktickým výzvám, které přináší dodržování standardů při začleňování většího počtu žen do ozbrojených sil.
Pokud NDAA projde ve své současné podobě, není nemožné si představit blízkou budoucnost, kdy bude více žen usilovat o vstup do prvních bojových rolí – a budou jim tyto role uděleny.
Vzhledem k časem prověřeným rozdílům mezi fyzickými schopnostmi obou pohlaví je však podle nich téměř jisté, že to bude vyžadovat úpravu fyzických standardů.
„Myslím, že poselství, že občanství je někdy spojeno s povinností vůči vlasti, je zcela zdravým poselstvím pro obě pohlaví, nejen pro mladé muže,“ řekl deníku Epoch Times Sebastian Junger, novinář a dokumentarista, který strávil roky v amerických jednotkách v bojových zónách v Afghánistánu.
Zdůraznil však, že si nelze dělat iluze o náročnosti frontové služby a obrovské fyzické námaze, kterou vyžaduje. Junger použil analogii mezi americkou armádou a hasičskými sbory, které jsou předmětem volání po diverzifikaci, často od lidí, kteří sami nikdy hasiči nebyli.
„Bojová činnost stejně jako hasičská činnost je neuvěřitelně přísná a náročná a snahy o integraci hasičských sborů s ženami se ocitly na jakési křižovatce,“ řekl. „Snížíte fyzické požadavky, abyste do hasičských sborů dostali více žen, nebo ponecháte počet přítahů, které musíte udělat, úplně stejný a ženy prakticky neprojdou?“
Junger varoval před snižováním standardů jen kvůli zvýšení diverzity, což je cíl, který nemá nic společného s imperativem vyhrávat války s co nejmenším počtem amerických obětí. Mladí muži v předních liniích si budou velmi dobře vědomi důsledků pro soudržnost svých jednotek a osobní bezpečnost, které s sebou jakékoli takové změny nesou.
„Tvrdím, že každá žena, která je v bojové roli, v zákopu na frontě, musí být schopna říct svým mužským kolegům: ‚Prošla jsem všemi zkouškami, které jste udělali vy,’” řekl Junger.
„To, co nechcete, je, aby ženy prošly nižším standardem testů, a pak je postavit před tyto mladé muže, kteří se pochopitelně obávají, že daná osoba bude přítěží.“
Při fyzicky náročných bojových akcích nosili chlapi 55 kilogramů. To dokáže jen velmi málo mužů a jen nepatrný zlomek žen.
Sebastian Junger, válečný novinář a dokumentarista
Ve válečné zóně jsou podle něj každodenní výzvy, kterým vojáci čelí, pro mnohé muže, ne-li pro většinu z nich, již tak dost náročné.
„Při fyzických výzvách v boji nosili chlapi 55 kilogramů. To zvládne jen velmi málo mužů a jen nepatrný zlomek žen,“ řekl Junger.
Mark Moyar, bývalý ředitel Úřadu pro civilně-vojenskou spolupráci v americké Agentuře pro mezinárodní rozvoj, uvedl, že lidé, kteří rozumí požadavkům každodenní vojenské služby, mají tendenci se dívat skeptičtěji na perspektivu doplnění ozbrojených sil o větší počet žen.
„Jako člověk, který strávil značnou dobu prací s americkou armádou, si myslím, že lidé obeznámení s armádou budou pravděpodobně proti registraci žen, protože z první ruky vědí, že průměrný muž není zaměnitelný s průměrnou ženou,“ řekl Moyar, nyní profesor na Hillsdale College v Michiganu, Epoch Times.
Přestože ženy prokázaly své schopnosti při plnění některých vojenských úkolů, zůstávají další kritické funkce, v nichž jsou rozdíly ve velikosti, svalové hmotě, síle horní části těla, vytrvalosti, rychlosti a dalších faktorech výrazné, konstatoval.
„Vojenská služba obecně vyžaduje namáhavou činnost a přísné životní podmínky, které jsou muži obecně schopni snášet lépe než ženy. Boj vyžaduje ochotu použít smrtící sílu, kterou mají s vyšší pravděpodobností muži,“ řekl Moyar.
„Významná menšina žen je ochotna a schopna sloužit a mnohé z nich slouží své zemi dobře, ale mnoho dalších žen by raději do armády nevstoupilo, zejména v letech nejvyšší plodnosti. Skutečnost, že agresivní nábor nedokázal zvýšit podíl žen v armádě na 20 %, je dobrým ukazatelem rozdílů mezi preferencemi a vhodností mužů a žen.“
Ministerstvo obrany na žádost o komentář do doby zveřejnění článku neodpovědělo.
–ete–
