„Navzdory těmto historickým střetům v Evropě a na Blízkém východě zůstává Indo-Pacifik naším prioritním operačním prostorem,“ uvedl americký ministr obrany.
Když v únoru roku 2022 zveřejnil Bílý dům svou druhou indo-pacifickou strategii, vysocí představitelé uvedli, že „žádný region nebude v budoucnu pro Spojené státy životně důležitější, a že americká bezpečnost a prosperita zásadně závisí na indo-pacifickém regionu“.
O dva týdny později Rusko napadlo Ukrajinu. V říjnu 2023 pak teroristé z Hamásu zaútočili na Izrael. Koncem května povolily Spojené státy a Německo Ukrajině, aby zaútočila na cíle na ruském území pomocí zbraní, které jí dodávají. V předtuše kroku Spojených států a dalších zemí NATO ruský prezident Vladimir Putin varoval, že se „nepozorovaně připlížila“ třetí světová válka.
Spojené státy jsou současně zapleteny do eskalovaných konfliktů na bezpečnostních frontách v Evropě, na Blízkém východě a v Indo-Pacifiku a propojení zahraničních protivníků – Číny, Ruska, Íránu a Severní Koreje – se zhmotňuje jako nikdy předtím.
Čína mezitím pokračuje v taktice tzv. šedé zóny v Jihočínském moři a obtěžuje lodě jiných zemí, aniž by vyvolala jejich obranné smlouvy se Spojenými státy. Různí američtí vojenští představitelé, včetně admirála Johna Aquilina, bývalého velitele pro Indo-Pacifik, který odešel počátkem května do důchodu, varovali, že chce Čína být do roku 2027 připravena napadnout Taiwan.
Rusko a Čína výrazně zvýšily své vojenské výdaje, aby byly na válečné úrovni. Své partnerství „bez hranic“ oznámily krátce před ruskou invazí na Ukrajinu a nyní v květnu ho znovu potvrdily.
Čína a Rusko posilují svou námořní spolupráci prostřednictvím společných cvičení v Indo-Pacifiku a před dvěma měsíci se v Arabském moři uskutečnilo čtvrté společné vojenské cvičení Číny, Ruska a Íránu.
Írán dodává Rusku bezpilotní letouny a Severní Korea zasílá dělostřelecké náboje. OSN v dubnu varovala, že Íránu chybí „spíše týdny než měsíce“ k tomu, aby měl dostatek vysoce obohaceného uranu k výrobě jaderné bomby.
Odvedly dvě regionální války a s nimi spojené mimořádné události pozornost Spojených států od jejích priorit v Indo-Pacifiku? Američtí vládní představitelé tvrdí, že ne.
„Pokud jde o naše úsilí a zaměření na indo-pacifický a obecně asijský region, nespustili jsme je z očí,“ uvedl zástupce mluvčího ministerstva zahraničí Vedant Patel, když dne 30. května odpovídal na otázku Epoch Times. Poukázal na třístranné summity USA-Japonsko-Jižní Korea a USA-Japonsko-Filipíny a na diplomatická jednání s Čínou.
Americký ministr obrany Lloyd Austin označil tyto partnerské sítě za „nové sbližování“ v indo-pacifickém regionu. Připustil však, že současně probíhají i náročné výzvy v jiných oblastech.
„Samozřejmě neoperujeme ve vakuu,“ řekl 31. května během globálního obranného fóra v Singapuru.
„Navzdory těmto historickým střetům v Evropě a na Blízkém východě zůstává Indo-Pacifik naším prioritním operačním prostorem,“ řekl.
Bezpečnostní analytici však o tom tak přesvědčení nejsou.
Amy Mitchellová, zakládající partnerka geopolitické poradenské společnosti Kilo Alpha Strategies, poznamenala, že strategie administrativy na všech třech kontinentech je v současné době strategií zadržování namísto strategie odstrašování a v podstatě s každým z nich zachází jako se samostatným silem. Mitchellová dříve zastávala vysoké funkce na ministerstvech obrany a zahraničí.
Spojené státy se podle ní musí přizpůsobit změněnému prostředí, v němž se protivníci spojují napříč regiony, a to za předpokladu, že jakákoli změna se může kdykoli přenést a rozšířit.
„Neochota rozpoznat, jak se naši protivníci reorganizují a spolupracují, předznamenává pro USA pouze katastrofu,“ řekla deníku Epoch Times.
Podle Erica Gomeze, vedoucího pracovníka washingtonského think tanku Cato Institute, je americký obranný průmysl mezitím napjatý kvůli doplňování zásob tenčících se kvůli Ukrajině, výrobě zbraní pro Ukrajinu a dohánění zpoždění v prodeji zbraní na Taiwan. Odhaduje, že objem nevyřízených objednávek určených Taiwanu dosahuje až 20 miliard dolarů, což je stejná částka jako celý roční ostrovní rozpočet na obranu.
Rozsah pomoci Izraeli po útoku Hamásu ze dne 7. října 2023 je veřejnosti nejasný. Americká administrativa poslala Izraeli více než 100 transferů vojenské pomoci. Pouze dva převody v celkové výši 250 milionů dolarů však překročily hranici, která vyžaduje oznámení Kongresu.
V balíčku zahraniční pomoci ve výši 95 miliard dolarů, který v dubnu podepsal prezident Joe Biden, Spojené státy poskytují vojenskou pomoc Ukrajině ve výši 14 miliard dolarů, Izraeli ve výši 16 miliard dolarů a Taiwanu ve výši 2 miliard dolarů.
Pentagon si uvědomuje náročnost uspokojování požadavků na vojenské dodávky a v lednu vydal svou vůbec první strategii obranného průmyslu. U mnoha zbraní, které Taiwan potřebuje, však trvá doba od uzavření smlouvy do jejich dodání přibližně tři roky.
Mitchellová uvítala snahu o zvýšení výroby, nicméně řekla: „Otázkou bude – je to příliš málo, příliš pozdě? Je americký obranný průmysl připraven zvýšit výrobu tak rychle jako za druhé světové války? A co je možná nejdůležitější, budou se časové plány shodovat?“
Vyzbrojování Taiwanu ustupuje do pozadí
Zajištění dostatečných zásob zbraní a munice na Taiwanu je nezbytné pro sebeobranu ostrova v prvních okamžicích čínské invaze, než tam dorazí další pomoc.
Vzhledem k naléhavým požadavkům ze strany Ukrajiny a Izraele nicméně nebyly Spojené státy schopny řešit svá zpoždění v prodeji zbraní na Taiwan na základě objednávek už od roku 2019.
V prosinci roku 2022 republikánský kongresman Don Bacon, člen výboru pro ozbrojené služby, uvedl, že Spojené státy mají zpoždění v závazcích vůči Taiwanu v oblasti obranného vybavení v hodnotě přibližně 19 miliard dolarů; podle Defense News činilo zpoždění v dubnu roku 2022, tedy krátce po zahájení války na Ukrajině, 14 miliard dolarů.
Potřeby Ukrajiny a Taiwanu v oblasti zbraní a munice se do značné míry překrývají.
Gomez uvedl, že jeho poslední odhad založený na otevřených zdrojích je 20 miliard dolarů. To je o 500 milionů dolarů více než jeho odhad z listopadu roku 2023, protože Taiwan od té doby nakoupil další raketové systémy HIMARS.
Ukrajina a Taiwan získávaly zbraně a munici do velké míry oddělenými kanály, ale jejich zbraně a munice se musí značně překrývat. Izrael také potřebuje zbraně, ale velký rozsah války na Ukrajině má významný vliv.
Ukrajina dostává podporu přímo z prezidentského úřadu pro stahování zbraní, který bere zbraně ze zásob USA a je tak v podstatě darem. Na druhé straně Taiwan získává vojenské dodávky, které potřebuje, z programu zahraničního vojenského prodeje, který prochází delším a formálnějším nákupním procesem. Položky, které Taiwan nakupuje, tak nepocházejí z amerických zásob.
Alex Velez-Green, vedoucí politický poradce v Allisonově centru pro národní bezpečnost při Heritage Foundation, uvedl, že původní strategií administrativy bylo pomoci Ukrajině s využitím amerických zásob, čímž by se získal čas na výrobu nových pro Taiwan v rámci zahraničního vojenského prodeje.
„Problém je však v tom, že to funguje pouze tehdy, pokud jste schopni věci na Ukrajině rychle uzavřít a máte dostatek času na výrobu těchto nových zbraní a jejich dodání na Taiwan,“ řekl Epoch Times.
„Bohužel se Ukrajina stala vleklou válkou; není pravděpodobné, že by v dohledné době skončila. A k čínské invazi na Taiwan může dojít opravdu kdykoli – nyní se nacházíme v období, kdy je pravděpodobné, že Peking může stisknout spoušť. A tato pravděpodobnost s přibývajícími měsíci jen poroste.“
Rusko vyčlenilo přibližně třetinu svých celkových vládních výdajů na rok 2024 na obranu a projevuje tak známky toho, že se chystá na dlouhou válku na Ukrajině. Velez-Green popsal rusko-ukrajinskou válku jako „válku průmyslového rozsahu“, protože „Rusko zmobilizovalo ekonomiku do válečného stavu, ve kterém výrazně zvyšuje svou válečnou výrobu“.
Uvedl, že současná administrativa by měla být připravena „akceptovat rizika na Ukrajině“, vzhledem k tomu, že zdůraznila indo-pacifický region jako nejkritičtější oblast své národní bezpečnosti.
To podle něj neznamená zastavení podpory Ukrajiny, ale Spojené státy se musí „v souvislosti s Ukrajinou více spoléhat na své spojence v NATO“.
Od prosince roku 2021 oznámily Spojené státy pomoc Ukrajině ve výši přibližně 28 miliard dolarů prostřednictvím prezidentského čerpání a 19 miliard dolarů prostřednictvím Iniciativy na podporu bezpečnosti Ukrajiny. Dalších 13,8 miliardy dolarů v rámci iniciativy pomoci bylo zahrnuto do balíčku zahraniční pomoci, který v dubnu podepsal prezident Biden.
Program pomoci povoluje financování nově vyrobených zbraní v USA a zbraní pořízených na světovém trhu, které mají být zaslány na Ukrajinu. Bílý dům se snaží získat podporu Kongresu pro vytvoření podobné iniciativy pro Taiwan.
Mnohé ze zbraní, které byly Ukrajině poskytnuty, jsou na Taiwanu na seznamu nevyřízených prodejů zbraní: Stíhačky F-16, tanky Abrams a protilodní pobřežní obranné systémy a rakety Harpoon. Tyto nevyřízené objednávky činí 8 miliard dolarů, 2 miliardy dolarů a 2,5 miliardy dolarů.
Ministerstvo obrany navrhlo v rozpočtu na rok 2025 poskytnout Taiwanu vojenskou pomoc ve výši 500 milionů dolarů.
Podle Gomeze, pokud nedojde k dalším zpožděním, bude více než polovina nevyřízených objednávek – včetně stíhaček F-16, bezpilotních letounů, HIMARSů a tanků – dodána Taiwanu do konce roku 2026.
Velez-Green není zrovna optimistický v tom, že zbraně a munice budou Taiwanu k dispozici dostatečně rychle.
„Nemyslím si, že je fér říkat, že máme čas do roku 2027, abychom to zvládli,“ řekl a předpověděl, že Čína může Taiwan napadnout klidně i dříve. Navíc umožnit taiwanské armádě, aby byla s těmito zbraněmi připravena k boji, zabere více času než jen samotné dodání zboží.
Spojené státy letos vůbec poprvé využily prezidentského čerpání pro Taiwan, poskytly mu 345 milionů dolarů na vojenskou pomoc a otevřely mu tak nový kanál pro získání amerických zbraní. Pentagon navrhl v rozpočtu na rok 2025 dalších 500 milionů dolarů.
Podle Gomeze však to, že má přístup k prezidentskému čerpání ještě nezaručuje, že je problém Taiwanu vyřešen. Uvedl, že prezidentská pravomoc čerpání umožňuje přístup k americkým zásobám, které mohou obsahovat jiné typy zbraní, než jaké Taiwan potřebuje: Taiwan potřebuje hlavně zbraně krátkého dosahu a tyto zásoby jsou po více než dvou letech americké podpory Ukrajině velmi nízké.
Mezitím americký obranný průmysl čelí svým vlastním problémům při souběžných požadavcích vyplývajících z několika válek a vojenských konfliktů.
V květnu uvedl admirál námořnictva Christopher W. Grady, místopředseda sboru náčelníků štábů, že americká obranná průmyslová základna se v průběhu let zmenšila a přešla na režim štíhlé výroby, který neudržuje velké zásoby.
Zároveň se zbraňové systémy staly mnohem složitějšími a jejich výroba trvá déle.
Podle něj bude muset ministerstvo obrany včas zapojit své dodavatele a rozhodnout, zda se stáhnout z doplňování amerických zásob, nebo využít novou výrobu k uspokojení vojenských potřeb na bojišti.
Mitchellová uvedla, že by čínský monopol na kritické nerostné suroviny mohl dále snížit schopnost Spojených států rychle vyrábět vojenské zásoby.
Podle Mitchellové mají Spojené státy stále vojenskou výhodu, protože „celková udržitelnost našich sil je stále velmi silná“, a to i navzdory klesajícímu počtu nových rekrutů.
Hlavní výzvou podle ní bude „dostat na Taiwan zásoby, munici a potraviny“.
„To bude problém, protože musíme plout přes oceán,“ řekla. „Čína to dělat nemusí.“
Taiwan leží asi jen 190 kilometrů od pobřeží jihovýchodní Číny. Taiwanské ostrovy Kinmen se nacházejí jen asi deset kilometrů od čínské pevniny.
Rostoucí tlak ze strany Číny
Na rozdíl od Spojených států nemá Čína globální vojenskou přítomnost. To jí umožňuje soustředit své obranné zdroje především na Taiwan.
Před dvěma měsíci zvýšila Čína svůj obranný rozpočet o 7,2 % na 222 miliard dolarů, čímž zachovala stejné tempo růstu jako v loňském roce. Čína má největší námořní flotilu na světě a vydává na obranu druhou nejvyšší částku.
Měřeno kupní silou jsou čínské vojenské výdaje, které si sama vykazuje, téměř stejné jako obranný rozpočet USA, uvádí nedávná zpráva Mackenzieho Eaglena z American Enterprise Institute, washingtonského think tanku.
Aquilino, tehdejší velitel amerických sil v Indo-Pacifiku, označil čínský obranný rozpočet za „neprůhledný“ a v dubnu prohlásil, že nevěří, že údaj 7,2 % představuje skutečné tempo růstu.
„Takže si udělali takový kalkul; vědomě se rozhodli, navzdory 30% poklesu ekonomiky [Číny], udržet své investice do vojenských schopností. To mě znepokojuje,“ řekl na akci Rady pro zahraniční vztahy. Měl tak na mysli zadluženou čínskou infrastrukturu a nemovitostní trhy.
Taiwanský prezident Lai Ching-te, kandidát, kterého Komunistická strana Číny nepodporovala, při své inauguraci dne 20. května prohlásil, že Taiwan nebude ve vztazích s pevninou „ani ustupovat, ani provokovat a zachová status quo“. Uvedl, že Taiwan a pevninská Čína „si nejsou navzájem podřízeny“.
O několik dní později, ve dnech 23. a 24. května, provedla armáda čínského režimu cvičení v okolí Taiwanu. Uvedla, že tato akce je „důrazným trestem za separatistické činy sil ‚nezávislosti Taiwanu‘“.
Následující den uvedl v prohlášení mluvčí amerického ministerstva obrany generálmajor Pat Ryder: „Pozorně jsme sledovali průběh společného vojenského cvičení Čínské lidové osvobozenecké armády v Taiwanské úžině a v okolí Taiwanu. Své obavy jsme sdělili veřejně i přímo.“
Admirál Samuel Paparo, současný šéf amerického velitelství pro Indo-Pacifik, řekl japonskému listu Nikkei, že tato cvičení vypadají spíše jako „nácvik“ invaze na Taiwan.
S tím souhlasí i Yujen Kuo, viceprezident Institutu pro výzkum národní politiky, předního taiwanského think tanku. Cvičení označil za „vojenskou mobilizaci pro konkrétní účely“.
Od cvičení v srpnu roku 2022, které následovalo bezprostředně po návštěvě tehdejší předsedkyně Sněmovny reprezentantů USA Nancy Pelosiové na Taiwanu, Čína udržuje v jeho okolí čtyři námořní plavidla.
„Lidé se domnívají, že cvičení skončilo [za několik dní]. Ve skutečnosti se tak ale nestalo. Takže to je styl Číny, která se snaží hrát ve jménu vojenského cvičení,“ řekl Kuo deníku Epoch Times s odkazem na taktiku čínského režimu roztahovat hranice v rámci programů s neohrožujícími názvy.
Čínský komunistický vůdce Xi Jinping zdůrazňoval výcvik vojáků „bez ohledu na to, jak budou bitvy probíhat“, což je zásada, kterou se řídila jeho vojenská reforma zahájená v roce 2015.
Čína používá taktiku šedé zóny – nátlakové akce v prostoru mezi mírem a válkou – v blízkosti Taiwanu. Čínský režim, který si protiprávně nárokuje téměř celou spornou vodní plochu, vybudoval v regionu síť umělých ostrovů s vojenskými zařízeními. Čínská plavidla podnikají stále agresivnější akce vůči lodím ze sousedních zemí, zejména z Filipín.
Tyto taktiky šedé zóny ve skutečnosti poskytují zkušenosti a příležitosti k výcviku jejich vojáků.
Yujen Kuo, viceprezident Institutu pro výzkum národní politiky
Podle Kuoa je tato taktika velmi nebezpečná.
„Tato taktika šedé zóny ve skutečnosti poskytuje zkušenosti a příležitosti k výcviku jejích vojáků, jejich logistice, námořních vojáků na všech těch místech, která by mohla vyvolat skutečné bitvy,“ řekl.
Kuo a Liang-chih Evans Chen, spolupracovník oficiálního taiwanského Institutu pro výzkum národní bezpečnosti a obrany, uvedli, že je pozitivním znamením, že americká vláda, počínaje Trumpovou administrativou, povýšila otázku Taiwanu na kritickou otázku mezinárodní bezpečnosti.
Japonsko, Taiwan a Filipíny jsou kotvami prvního ostrovního řetězce a Japonsko, Guam a Palau jsou kotvami druhého ostrovního řetězce, podle strategie ministerstva obrany pro ostrovní řetězce, jejímž cílem je zadržet Čínu a Rusko v Indo-Pacifiku a omezit přístup k mořím.
Chen uvedl, že mnoho taiwanských elit je znepokojeno zaostáváním v prodeji zbraní, protože vědí, že Taiwan potřebuje zásoby vojenského materiálu, potravin a energie, aby ustál počáteční útok ze strany Číny.
Měsíc před svým odchodem do důchodu Aquilino prohlásil: „Neexistuje [žádná] jiná mocnost, která by dokázala koordinovat a synchronizovat globální operace ve všech oblastech s našimi spojenci a partnery tak jako Spojené státy — pod mořem, na moři, nad mořem, ve vesmíru a kyberprostoru, na celém světě, okamžitě. To žádný jiný stát nedokáže.“
V odpovědi na dotaz deníku Epoch Times mluvčí amerického velitelství v Indo-Pacifiku kapitán Matthew Comer v e-mailovém prohlášení uvedl: „Ačkoli jiné konflikty mohou zvýšit poptávku po přesných zbraních a muničním inventáři, rozdíl v souborech problémů neovlivnil schopnosti našich sil, které nám umožňují odstrašit nebo zvítězit ve velkém boji v Tichomoří.“
Americké ministerstvo obrany na žádost o komentář listu Epoch Times neodpovědělo.
Austin, který se koncem května setkal se svým čínským protějškem admirálem Dong Junem na obranném fóru v Singapuru, zdůraznil význam vzájemného dialogu.
„Řekl jsem panu Dongovi, že pokud mi zavolá v naléhavé záležitosti, zvednu telefon, a rozhodně doufám, že on udělá totéž,“ řekl Austin. „A právě tato komunikace podle mého názoru pomůže udržet věci na správném místě a pomůže nám posunout věci směrem k větší stabilitě a bezpečnosti v celém regionu.“
Kuo uvedl, že Spojené státy se při řešení čínské taktiky v šedé zóně uchylují převážně k diplomatickým kanálům, protože se obávají, že přímé řešení této otázky by mohlo vést k eskalaci konfliktů v regionu. To podle něj v podstatě znamená, že Taiwan, Japonsko a Filipíny jsou ponechány samy sobě, aby se bránily agresi Číny.
„Nemyslím si, že je to dobrý nápad, protože až se Čínská lidová osvobozenecká armáda lépe seznámí se vzduchem a mořem v okolí amerických rozmístění, poskytne jim to lepší výhodu na bojišti oproti americkým silám,“ řekl.
Kuo navrhl, aby Spojené státy hrály ústřední roli v koordinaci společných akcí proti čínské taktice šedé zóny, a uvedl, že pokud tak nečiní, ukazuje to, že Spojené státy nemají dostatečné povědomí o bojišti.
„Je to nebezpečné, protože nedostatečné povědomí o bojišti povede k neúspěšnému odstrašení Číny, protože Spojené státy nevysílají Pekingu dostatečně jasný a silný signál: ‚Víme, co děláte‘.“
Na tomto článku se podílel Andrew Thornebrooke.
–ete–
