Rapamycin, objevený v záhadné zemi, dokáže zpomalit růst všeho možného – od vrásek až po rakovinu.
Vědci pokračují v odhalování tajemství sloučeniny objevené před 50 lety na Velikonočním ostrově. Zdá se, že rapamycin, známý také jako sirolimus, který produkují tamní bakterie, je účinným prostředkem prodlužujícím život a může být transformujícím lékem na nemoci související se stárnutím.
V roce 2009 zveřejnil Národní institut pro testování intervencí proti stárnutí převratnou studii, podle níž rapamycin prodloužil život myší o devět až 14 %. Experimenty prováděné různými výzkumnými institucemi po celém světě tato zjištění dále potvrdily nebo shledaly, že tato sloučenina má podstatně větší účinky prodlužující život.
Tato látka má rovněž omlazující účinky. Může například stimulovat opětovný růst vlasů a v krátké době zabránit jejich vypadávání. Snižuje množství proteinů souvisejících se stárnutím kůže a zvyšuje množství kolagenu. Lék dokonce vykazuje pozitivní účinky při léčbě onemocnění souvisejících s věkem, jako je Alzheimerova choroba, a také při léčbě cukrovky a srdečních a svalových onemocnění.
Ačkoli etiketa léku rapamycin v současné době netvrdí, že „prodlužuje lidský život“, někteří lidé s velkou touhou po dlouhověkosti již tento lék u svých lékařů vyhledali a užívají jej pravidelně v malých dávkách.
Studie publikovaná v roce 2023 v časopise GeroScience použila dotazník k průzkumu 333 dospělých, kteří užívali rapamycin bez předpisu, většinou pod dohledem lékaře. Naprostá většina (95 %) uvedla, že rapamycin užívá z důvodů „zdravé dlouhověkosti/proti stárnutí“, téměř 19 % z důvodů prevence demence a několik z důvodů kardiovaskulárních onemocnění nebo rakoviny. Nikdo však neuvedl, že by lék užíval pro jeho původní schválené použití: prevenci odmítnutí transplantovaného orgánu.
Skrytý poklad Velikonočního ostrova
„Rapamycin nebyl vyroben v laboratoři. Není to syntetická molekula. Ve skutečnosti pochází z přírody,“ vysvětlil Epoch Times dr. Robert Lufkin, pomocný klinický profesor na Keck School of Medicine na University of Southern California.
V prosinci 1964, když se chilská vláda dozvěděla o plánech vybudovat na Velikonočním ostrově mezinárodní letiště, dorazil na ostrov tým 40 odborníků pod vedením kanadských vědců a zůstal zde tři měsíce. Jejich cílem bylo prozkoumat obyvatelstvo a přírodní prostředí ostrova dříve, než bude vystaven vnějšímu světu.
Během tohoto období vypozorovali, že místní domorodci – kteří chodili bosí – se nikdy nenakazili tetanem, což vedlo vědce k podezření, že jim ochranu poskytuje nějaká látka obsažená v půdě. Následně v laboratoři vědci zjistili, že tomu tak skutečně je. Touto látkou byl metabolit Streptomyces hygroscopicus, který měl antibakteriální vlastnosti.
Tato látka vyhladoví houby a věci kolem nich a zabrání organismům v růstu, uvedl pro Epoch Times Arlan Richardson, profesor biochemie a fyziologie na University of Oklahoma Health Sciences Center.
V jazyce místních domorodců se Velikonoční ostrov nazývá Rapa Nui. Proto byla látka objevená v půdě ostrova pojmenována rapamycin.
Rané použití
Kromě antibakteriálních vlastností rapamycinu si vědci všimli, že může také inhibovat růst živočišných buněk. Specifickým cílem rapamycinu je buněčný protein nezbytný pro živé organismy zvaný TOR, který funguje jako „spínač“ buněčného růstu.
„[TOR] je pravděpodobně jednou z nejdůležitějších biologických molekul, které kdy byly známy,“ řekl dr. Lufkin, protože zásadně ovlivňuje metabolismus. Za zmínku stojí, že název TOR je odvozen přímo od rapamycinu. TOR je zkratka pro target of rapamycin, zatímco mTOR, používaný ve spoustě studií, je zkratka pro mechanistic target of rapamycin.
TOR dělá v podstatě jednu věc: zjišťuje přítomnost živin. Když jsou živiny k dispozici, TOR dává signál k růstu buněk. Naopak – když je živin málo, buňky přestanou růst a zahájí opravu. „A oba tyto režimy jsou zdravé a nezbytné pro život,“ řekl doktor Lufkin.
Rapamycin se původně používal jako imunosupresivum. Bylo zjištěno, že vyšší dávky rapamycinu (tři miligramy denně) snižují aktivitu imunitních buněk, čímž potlačují odmítání cizích orgánů imunitním systémem. V roce 1999 schválil americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) rapamycin pro pacienty po transplantaci ledviny.
Díky své schopnosti inhibovat růst buněk byl rapamycin později používán jako protinádorový lék. V roce 2007 byl analog rapamycinu temsirolimus poprvé schválen pro léčbu rakoviny ledvin. Dr. Lufkin poznamenal, že rapamycin je účinný proti více typům rakoviny, přičemž Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) schválil rapamycin pro použití jako primární nebo doplňkovou léčbu u osmi typů rakoviny.
Mezi imunosupresivními a protinádorovými účinky rapamycinu je určitá souvislost. „Zdá se, že má pozitivní vliv na kontrolu rakoviny u pacientů po transplantacích – například u transplantací srdce,“ řekl dr. Lufkin. Kvůli potlačení imunity „není nejčastější příčinou úmrtí po transplantaci odmítnutí orgánu, ale je to ve skutečnosti rakovina“, řekl.
Vědci z Mayo Clinic provedli kontrolovanou studii, v níž po dobu 10 let sledovali více než 500 příjemců transplantovaného srdce. Zjistili, že u pacientů užívajících rapamycin proti rejekci bylo riziko vzniku zhoubného nádoru o 66 % nižší než u pacientů užívajících jiný lék proti rejekci (inhibitor kalcineurinu).
Účinky rapamycinu na dlouhověkost
Primárním účinkem rapamycinu je inhibice mTOR, která může v buňkách vyvolat stav podobný hladovění a spustit autofagii. Tento mechanismus může přispívat k jeho účinkům na dlouhověkost.
Zjednodušeně řečeno, autofagie je proces, při kterém buňky recyklují a odstraňují svůj vlastní odpad a cizorodé látky a šetří tím energii pro přežití.
Richardson vysvětlil, že mTOR vysílá do buněk růstové signály, které jsou pro děti a mladé jedince klíčové, protože napomáhají růstu kostí, zrání mozku a dalším vývojovým procesům. Tato signální dráha však může negativně ovlivňovat starší dospělé a dospělé jedince. S přibývajícím věkem se mTOR může stát nadměrně aktivním v důsledku onemocnění nebo oxidačního stresu – podobně jako když při řízení auta neustále sešlapujete plynový pedál. Tím se buňky stávají hyperfunkčními, což přispívá k nemocem souvisejícím s věkem, a dokonce i k rakovině.
Moderní strava a životní styl hrají významnou roli v nadměrné aktivaci mTOR. Díky zemědělské revoluci se potraviny stávají stále dostupnějšími. Následně rozšířené používání chladniček a převaha zpracovaných a ultrazpracovaných potravin v posledních desetiletích způsobily, že se tyto potraviny staly hlavní složkou moderní stravy. „To vedlo k tomu, že lidé jedí neustále. A mTOR je po celou dobu zapnutý do tohoto růstového režimu,“ řekl dr. Lufkin.
Richardson prohlásil: „Pokud ho zabrzdíme, v podstatě zpomalíme růst věcí, které nechceme.“ Tím oddálíme stárnutí a zabráníme mnoha nemocem souvisejícím s věkem. To již bylo prokázáno na zvířecích modelech.
Studie zveřejněná v časopise Science ukázala, že rapamycin prodloužil život myší, který byl zkrácen v důsledku onemocnění. V jiné studii byl myším středního věku podáván rapamycin po dobu tří měsíců. Obvykle tyto myši umírají ve věku kolem 30 měsíců, ale rapamycin prodloužil jejich život o 60 %.
Rapamycin působí protizánětlivě a pozitivně ovlivňuje srdeční systém, uvedla dr. Andrea Maierová, profesorka medicíny, zdravého stárnutí a výzkumu demence na Národní univerzitě v Singapuru a čestná profesorka všeobecného lékařství a péče o staré lidi na univerzitě v Melbourne.
Elixír pro lidi?
Vzhledem k tomu, že rapamycin prokazatelně podporuje dlouhověkost u zvířat, budou jej moci brzy ke stejnému účelu využívat i lidé?
„Nechci říkat: ‚No, měli byste užívat rapamycin,'“ řekl Richardson s tím, že výzkum schopnosti rapamycinu zlepšit nebo prodloužit délku lidského života „je ještě daleko“. Potřebný výzkum zahrnuje testování možných vedlejších účinků v klinických studiích a posouzení léčebných účinků sloučeniny na konkrétní nemoci související s věkem, jako je Alzheimerova choroba a rakovina.
Richardson se však domnívá, že pro jedince s nevratnými onemocněními, jako je Alzheimerova choroba, může být zkoumání léčby rapamycinem pod vedením a dohledem lékaře vhodnou možností.
Alessandro Bitto, zastupující docent na katedře laboratorní medicíny a patologie na Washingtonské univerzitě, poznamenal, že zatímco řada léků, které jsou účinné u myší, nakonec u lidí selhává, některé malé studie u lidí naznačují, že rapamycin zlepšuje specifické markery související s věkem.
Podle Bitta nebyl účinek rapamycinu na dlouhověkost u lidí zatím prokázán, protože „stále nemáme dobré zástupné ukazatele dlouhověkosti“. V současné době se však vyvíjejí a zdokonalují alternativní měřítka dlouhověkosti, jako jsou epigenetické hodiny.
„Myslím si, že [rapamycin] může mít velký přínos, kterému nyní ani nezačínáme rozumět,“ řekl dr. Lufkin. Přestože má rapamycin poměrně dobré výsledky v oblasti bezpečnosti, je schválen pro použití u lidí jen něco málo přes 20 let a randomizované kontrolované studie lidské dlouhověkosti s rapamycinem začaly teprve v roce 2016.
Vědci testují rapamycin také na psech, kteří většinou žijí se svými majiteli a jsou vystaveni prostředí bližšímu lidským životním podmínkám. Očekává se, že tento přístup přinese přesvědčivější výsledky.
„Výsledky je třeba interpretovat s určitou opatrností, protože bude následovat mnoho dalších studií testujících rapamycin. Do té doby existují i jiné strategie, jak působit proti procesu stárnutí,“ uvedla dr. Maierová pro Epoch Times.
Dr. Lufkin naopak zastává poměrně pozitivní názor na roli rapamycinu při zlepšování metabolismu a prodlužování délky života. Sám rapamycin užívá, ale zdůrazňuje, že je důležité ho doplnit změnou životního stylu.
„Nechceme očekávat, že si jen vezmeme pilulku a získáme maximální užitek,“ zdůraznil. „Měli bychom se také snažit vyhýbat nezdravému jídlu a zkrátit si stravovací okno.“ Kombinace rapamycinu se změnami životního stylu, jako je snížení příjmu sacharidů, vyhýbání se nadměrně zpracovaným rostlinným olejům, pravidelný spánek a aktivní život, může vést k lepším výsledkům. Zmínil také, že přerušovaný půst je nejúčinnějším způsobem, jak zlepšit zdraví a dlouhověkost.
Omezené vedlejší účinky
Pochopení nežádoucích účinků rapamycinu je zásadní pro ty, kteří chtějí mít z jeho dlouhodobého užívání zdravotní prospěch.
Dr. Maierová uvádí, že rapamycin může mít závažné nežádoucí účinky. Úřad FDA upozorňuje, že užívání rapamycinu v terapeutické dávce pro prevenci odmítnutí transplantovaného orgánu může zvýšit riziko infekce a některých druhů rakoviny souvisejících s imunosupresí. Přehled publikovaný v časopise Nature Aging v roce 2023 navíc uvádí, že mezi nežádoucí účinky vyšších dávek rapamycinu u pacientů po transplantaci orgánů a s rakovinou patří vředy v dutině ústní, gastrointestinální potíže, vysoká hladina cholesterolu, vysoká hladina cukru v krvi a zhoršené hojení ran.
Některé pokusy na lidech s nízkými dávkami rapamycinu (0,1 až 0,5 miligramu denně) ukázaly, že rapamycin může být v určitém ohledu prospěšný pro imunitní systém, protože může zvyšovat imunitu. Například série randomizovaných kontrolovaných studií vedených dr. Joan Mannickovou, přední odbornicí v oblasti vědy a medicíny stárnutí, prokázala, že nízké dávky rapamycinu jsou lidmi dobře snášeny. Ve srovnání se skupinou s placebem rapamycin zvýšil odpověď na chřipkovou vakcínu u dospělých starších 65 let o 20 %. Snížil také četnost výskytu infekcí dýchacích cest u těchto starších dospělých v každém roce.
V přehledu zveřejněném v únoru v časopise The Lancet: Health Longevity se uvádí, že v žádné studii zahrnující zdravé osoby se nevyskytly žádné závažné nežádoucí účinky spojené s rapamycinem. Nežádoucí účinky byly obecně mírné až středně závažné a po ukončení léčby reverzibilní. Nejčastějšími nežádoucími účinky byly infekce a patologie dutiny ústní a rtů. Kromě toho se vyskytlo mírné zvýšení cholesterolu a krevních lipidů, které po ukončení léčby odeznělo.
Několik dalších odborníků také poznamenalo, že nežádoucí účinky rapamycinu se v této fázi zdají být relativně mírné. Dr. Lufkin zmínil případ, kdy dospělý člověk užil jednorázovou dávku rapamycinu, která byla desetkrát vyšší (103 miligramů) než obvykle, ale nevedla k žádným život ohrožujícím příhodám. Vzhledem k přímému vztahu mezi dávkováním a závažností nežádoucích účinků vědci také zkoumají dávkovací režimy, aby optimalizovali celkový přínos.
Optimistický výhled
Klinické studie s rapamycinem se rychle rozšiřují a v současné době probíhá téměř 100 studií, které pokrývají širokou škálu oblastí.
„Podle mého názoru bylo na rapamycinu vzrušující to, že to byl první lék nebo léčivo, které prodloužilo délku života,“ konstatoval pan Richardson, který je autorem přehledu Vliv rapamycinu na stárnutí a nemoci související s věkem – minulost a budoucnost. Kromě využití v léčbě rakoviny se pan Richardson těší také na potvrzení léčebných účinků rapamycinu na Alzheimerovu chorobu v rámci studií na lidech a věří, že situace „by se mohla během pár let změnit“.
–ete–
