NUUK, Grónsko – V sobotní večer na začátku května zaplnila budoucnost Grónska arénu, která nebyla větší než středoškolská tělocvična. Šlo o Fight Club Nanoq, místo, kde mohou teenageři v grónském hlavním městě boxovat. Večerní zápasy, kterých se účastnili i zahraniční bojovníci, přilákaly nadšené publikum všech věkových kategorií.
Pěsti létaly a pivo teklo proudem. Venku, kde se teploty držely kolem nuly, pokračoval polární den hluboko po desáté večer. Než zápasy začaly, lidé povstali k dánské a grónské hymně, přičemž mladší generace bouřlivě jásala při té grónské.
Grónsko je stále územím Dánska, a přestože březnové volby zřejmě odsunuly případný pokus o nezávislost, mezi mladými je naděje na ni cítit velmi silně.
Americký zájem, ztělesněný například výrokem prezidenta Donalda Trumpa o možném odkoupení ostrova, přichází v době nového soupeření velmocí v tomto regionu. Zatímco Rusko pracuje na posílení svého postavení v Arktidě, i Čína se zde snaží prorazit. Vloni v říjnu se například připojila k vojenským cvičením s Ruskem právě v tomto regionu.
Zatímco oči světa sledují Grónsko, Nuuk stojí na křižovatce. Geopolitické okolnosti a pokračující hospodářský růst zvyšují sázky. Americký zájem o ostrov a sen o nezávislosti mají potenciál změnit vše zásadním způsobem. Jenže velké změny, k nimž došlo během 20. století, si vyžádaly i svou cenu – a právě ta dodnes tíží hlavní město a vrhá stín na naděje na lepší zítřky.
Cena za růst
Průvodkyně Pakkutannguaq Larsenová se nadšeně vyjádřila o jednom z nových symbolů budoucnosti – hlavním městském letišti, které bylo vloni v listopadu otevřeno jako Mezinárodní letiště Nuuk.
Ona i další uvádějí, že přímé lety z USA do Nuuku by mohly podpořit turistiku, diverzifikovat ekonomiku Grónska a posílit argumenty pro nezávislost. Larsenová si je však méně jistá jinou možností – totiž masovou těžbou vzácných zemin. „Někteří lidé jsou pro, jiní mají strach, co se tady stane,“ svěřila se Epoch Times během plavby na lodi společnosti Nuuk Water Taxi.
Právě tyto klíčové suroviny vedly amerického prezidenta k ambicím Grónsko získat. Stejně tak ho láká i strategická poloha ostrova v severních šířkách, kde tání ledu otevírá nové námořní cesty, například dříve bájný Severozápadní průjezd. Trump však není jediným, kdo předpovídá otřesy v tomto regionu.
„Arktický region, jak ho známe od konce studené války, možná už brzy nebude k poznání,“ předpověděli Ulrik Pram Gad a další autoři v knize Grónsko v arktické bezpečnosti z roku 2024.
Larsenová, která se do Nuuku přestěhovala ze svého domova na jihu Grónska, popsala za posledních několik let obrovské společenské změny, k nimž v hlavním městě došlo.
Počet jeho obyvatel vzrostl z 15 500 v roce 2010 na více než 20 000 v současnosti. Ve větší zemi by to nemuselo znamenat mnoho. Ale v zemi s méně než 60 000 obyvateli mají taková čísla váhu.
Opuštěná vesnice
Larsen říká, že ji těší ukazovat návštěvníkům z celého světa grónskou kulturu a přírodní krásy. Jednoho květnového odpoledne vedla skupinu turistů z přístavu v Nuuku, kolem superjachty Datcha se schopností prorážet led – plavidla spojovaného s ruským podnikatelem Olegem Tinkovem. Zdá se, že i Tinkov se zapojil do úvah o budoucnosti Grónska. V březnu zveřejnil na Instagramu fotografii, kde je označen v Nuuku s komentářem: „Make America Great Again“.
Mezinárodní skupina výletníků – Švéd z dalekého severu, Ukrajinec žijící ve Velké Británii a dva Američané (jeden z Texasu a druhý z New Yorku), oba pracující pro vládu USA – se vydala lodí proti proudu fjordu, kolem hor a tmavě modrých ledovců.
Kdyby loď pokračovala dostatečně daleko, přiblížila by se k ledovcovému příkrovu, který pokrývá rozsáhlé vnitrozemí Grónska. Cílem výletu toho dne však byl bližší cíl – ostrov Qoornoq, oběť změn, k nimž došlo před jednou generací.
V 60. letech museli obyvatelé této rybářské vesnice opustit své domovy v rámci kontroverzního dánského programu G60. Nakonec skončili v Nuuku. Plán G60 měl za cíl modernizovat Grónsko po vzoru Dánska – podpořit urbanizaci, rozvoj průmyslového rybolovu a přejímání dánského jazyka a kultury.
Jenže modernizace narušila tradiční způsoby lovu a rybolovu, čímž podkopala místní jazyky, zvyklosti i společenské struktury. Tyto změny nastaly právě v době, kdy se propadly stavy tresky – klíčové ryby pro grónskou ekonomiku. Vědci tento trend připisují nadměrnému rybolovu a změnám teploty oceánu. Treska téměř zmizela začátkem 90. let, a prázdné místo po ní částečně zaplnily krevety.
Dnes se rodiny bývalých obyvatel Qoornoqu mohou do vesnice v létě vracet. Ale nemohou vlastnit půdu. Ve skutečnosti soukromé vlastnictví půdy v Grónsku vůbec neexistuje – bývá to vysvětlováno jako součást inuitské tradice.
Společenský boj
Mimo luxusní restaurace a vládní budovy některé části Nuuku připomínají spíš socialistickou výstavbu z poloviny 20. století než tradiční inuitskou architekturu. Za chladného květnového dne se toulal zatoulaný pes mezi věžáky sovětského stylu v ponuré krajině. Na nedalekém skalisku stál mohylový kámen z roku 1978 s věnováním dánské královské rodině.
Jak dánská vláda soustřeďovala rozptýlenou populaci Grónska do několika center, prudce vzrostla sebevražednost. Od 80. let počet sebevražd klesl, ale stále patří k nejvyšším na světě. S uvolněním omezení na prodej alkoholu prudce vzrostl i alkoholismus. Spotřeba alkoholu, stejně jako sebevražednost, během posledních čtyřiceti let poklesla.
Během téže doby nasadily dánské zdravotnické úřady antikoncepční tělíska až polovině plodných Gróňanek – údajně v rámci snahy omezit populační růst. Dnes, stejně jako ve většině rozvinutého světa, je porodnost v Grónsku pod úrovní obnovy populace.
V roce 2024 podala skupina domorodých žen z ostrova žalobu na Dánsko kvůli tomu, že jim v 60. a 70. letech násilně zavedli nitroděložní tělíska. Požadují odškodnění ve výši 43 milionů dánských korun, tedy zhruba 6,3 milionu dolarů.
V polovině 20. století zahrnovaly snahy o „podánštění“ Gróňanů i takzvaný „experiment s malými Dány“ z roku 1951, jehož cílem bylo vytvořit v arktickém území novou elitu vzdělanou v dánském prostředí.
Dvaadvacet dětí bylo odebráno ze svých domovů. Některé z nich byly adoptovány do dánských rodin, většina však skončila v tamních sirotčincích. Zpráva zvláštního zpravodaje OSN z roku 2023 uvádí, že „děti ztratily kontakt se svými rodinami, inuitskou kulturou a jazykem, [a] z tohoto důvodu někteří z nich nakonec zůstali bez kořenů a na okraji společnosti“. Dánská vláda se formálně omluvila v roce 2020 a znovu v roce 2022.
„Ztratili jste kontakt s nejbližší rodinou, se svou životní cestou – a tím i se svými kořeny. To je základ, který každé dítě, každý člověk potřebuje a má na něj právo. Žádné dítě by tomu nemělo být vystaveno,“ prohlásila premiérka Mette Frederiksenová v roce 2020.
Ačkoliv Epoch Times nemůže potvrdit přímou vazbu rodiny Larsenových na tento experiment, trauma „zdánštění“ se jich přesto dotklo. „Mého otce násilně poslali do Dánska na rok, když mu bylo dvanáct,“ řekla Larsenová. Jeho rodiče si přitom mysleli, že bude pryč jen pár dní.
Období G60 je dnes už minulostí, ale Nuuk roste dál a jeho další rozvoj by mohl narušit i poslední zbytky tradičních vazeb. Larsenová se obává, že ostatní malé rybářské vesnice rozeseté po Grónsku přijdou o ještě víc mladých lidí, kteří odejdou do hlavního města. Co by mohlo zániku těchto míst zabránit? „Cestovní ruch,“ myslí si žena.
Americká budoucnost?
Spojené státy by mohly být zdrojem nových turistických i těžebních projektů. Jenže možnost „američtější“ budoucnosti Gróňany rozděluje – včetně těch v Nuuku. Skepsi vůči USA nebylo těžké postřehnout v jednom baru v centru města, kde smíšená skupina starších Dánů a Gróňanů popíjela plechovkové pivo Carlsberg.
Jedna žena pozdravila dva přicházející Američany slovy, že Trump „tohle území nikdy nezíská“.
Prezident USA možnost použití vojenské síly k získání Grónska nevyloučil. Další místní obyvatelka, Laila, byla kritická jak k Trumpovi, tak ke Spojeným státům. Naopak pochválila dánskou vládu a řekla Epoch Times, že „se o nás starají“.
Víc než polovina rozpočtu grónské vlády pochází z každoročního grantu od dánské vlády ve výši zhruba 500 milionů dolarů. Centrální nemocnice země, Nemocnice královny Ingrid v Nuuku, má 130 lůžek, ale pro pokročilejší lékařskou péči bývá často nutné vycestovat do Dánska.
Laila prohlásila, že pokud by USA podnikly invazi, Gróňané by se bránili. Zároveň ale dodala: „Myslím, že Trump si ho stejně vezme.“
Někteří mladší Gróňané to však vidí jinak. Řidič taxíku, Inuk, řekl Epoch Times, že doufá, že Američané s jeho rodnou zemí uzavřou výhodné dohody. Zatímco Laila byla vůči Spojeným státům obezřetná, Inuk byl optimističtější ohledně možné budoucí spolupráce – i když přímé převzetí Američany nepodporuje.
Podle něj Dánsko starší Gróňany vodí za nos. Zároveň ho však znepokojuje, jak Spojené státy v minulosti zacházely s původními obyvateli Ameriky. V situaci, kdy Grónsko stojí na rozcestí, Inuk věří, že země se nesmí upínat k často bolestivé minulosti. „Musíme jít dál,“ řekl.
Víra a naděje
Ráno po Fight Clubu spojily nedělní bohoslužby v katedrále rychle rostoucí město s jeho dědictvím.
Bronzová socha Hanse Egedeho stála na zasněženém návrší nad červeným dřevěným kostelem a hleděla směrem k fjordu. „Apoštol Grónska“ přinesl dánsko-norskou nadvládu i luteránství, které je v Grónsku dodnes převládajícím náboženstvím.
V lavicích zpívali lidé chorály v grónštině, inuitském jazyce, jímž mluví většina místních. Zdi zdobily reliéfy Egedeho a jeho ženy Gertrud Raskové. Shromáždění bylo malé a věkově spíše starší, byť se objevil i záblesk nového života.
Ještě než bohoslužba skončila, přivedla rodina v tradičním inuitském oděvu k pastorovi dítě, které mělo být pokřtěno. Padal jemný sněhový poprašek a víra skočila vstříc budoucnosti.
– ete –
