Zatímco američtí vojenští plánovači a politici pokračují ve vývoji strategií pro potenciální konflikt s Čínou, americké námořnictvo podniká kroky k vývoji řady vysoce přizpůsobivých útočných bezpilotních plavidel.
Americké námořnictvo letos v červenci zveřejnilo výzvu k podání nabídek pro svůj program modulárních útočných povrchových plavidel (MASC). Související dokumenty popisují potenciální soubor bezpilotních plavidel s rozmanitými variantami útočného vybavení a specializovaným vybavením, které by se vešlo do standardizovaných přepravních kontejnerů.
Nový program bezpilotních lodí přichází v době, kdy produkce amerických loděnic zaostává za Čínou a kdy američtí plánovači jsou znepokojeni výsledky válečných simulací, které studují scénáře konfliktu s Pekingem.
Bezpilotní útočné lodě by mohly sloužit v indicko-pacifickém konfliktu jako tahouni a pomoci řešit některé výzvy, kterým čelí američtí vojenští plánovači v této oblasti. Programové dokumenty uvádějí, že námořnictvo hledá „nekomplikované řešení“ pro až tři různé verze plavidel, lišící se velikostí a nákladem.
Námořnictvo také hledá produkty, které lze snadno opravit v zařízeních po celém světě, přičemž preferuje návrhy, které jsou v souladu s předpisy pro vývoz zbraní. Tyto konstrukční charakteristiky naznačují, že Spojené státy hledají řešení, které by mohli využít i spojenci a partneři.
Mluvčí námořnictva sdělil Epoch Times prostřednictvím e-mailu, že představy jsou takové, že dronové plavidlo by se mělo dát „rychle překonfigurovat tak, aby vyhovovalo různým operačním potřebám“. Takové plavidlo by se tak mohlo proměnit ze sledovacího prostředku na útočný člun pouhou výměnou standardizovaných kontejnerů.
Kromě vysoké standardizace a dostupnosti pro uživatele z řad spojenců požaduje námořnictvo plavidlo, které lze rychle začít vyrábět. Mezi hlavní požadavky patří schopnost dodavatele zahájit provoz plovoucích dronů do 18 měsíců od udělení zakázky na prototyp.
Ze tří potenciálních variant dronových lodí by první plavidlo podle námořnictva mělo být schopno přepravovat alespoň dva standardizované kontejnerové náklady, každý o velikosti 40 stop (12 metrů), z nichž každý váží 36,3 tuny a vyžaduje až 75 kilowattů elektřiny.
Námořnictvo také hledá variantu MASC s vysokou kapacitou, schopnou přepravit minimálně čtyři kontejnerové náklady, z nichž každý váží až 36,3 tuny a vyžaduje až 50 kilowattů elektřiny.
Požadavek na třetí, menší variantu, hovoří o plavidle schopném přepravit jeden kontejner o velikosti 20 stop (šest metrů) s nákladem o hmotnosti až 24 tun a spotřebou elektřiny až 75 kilowattů.
Indo-pacifická strategie
Překotné vojenské zbrojení Pekingu posledních let rozšířilo kapacity čínské armády o zbraně, které lze použít k tomu, co analytici označují jako strategii odepření přístupu nebo odepření prostoru. S takovou strategií by čínský režim mohl rychle vznést nárok na část oceánu a poté nasadit protilodní a protiletadlové zbraně, čímž by zvýšil náklady pro kohokoli, kdo by se pokusil zpochybnit jeho expanzivní nároky.
Američtí vojenští plánovači se snažili přijít na to, jak by mohli proniknout do těchto čínských námořních kontrolních zón a přitom si zachovat přehled o situaci, podporovat své zásobovací trasy a nasadit vlastní zbraně, to vše za minimálních ztrát.
V posledních letech tito plánovači vycházejí z konceptu známého jako distribuované námořní operace, při nichž se relativně malé síly mohou rozptýlit a zasáhnout své protivníky z mnoha různých úhlů. Tím se sníží potenciální náklady v případě, že protivník palbu opětuje.
Steven Wills, stratég a politický analytik z Centra pro námořní strategii Navy League, uvedl, že program bezpilotních plavidel ukazuje, že námořnictvo podniká kroky k realizaci své koncepce boje proti čínskému režimu.
„Otevírá to námořnictvu možnost skutečně podporovat svou koncepci distribuovaných námořních operací … kde je myšlenkou více rozptýlit flotilu, aby bylo obtížnější ji zasáhnout raketami,“ řekl Wills pro Epoch Times. „Když k tomu musíte koupit spoustu lodí s posádkou, je to těžší. Ale dá se koupit spoustu bezpilotních lodí a dosáhnout stejného rozptýlení, přičemž vystavíte riziku méně námořníků.“
Wills poznamenal, že několik plavidel, jak je popsáno v dokumentech programu námořnictva, by mohlo také sloužit jako doprovod pro jeden torpédoborec a ve spolupráci s větší obsazenou válečnou lodí poskytovat další palebnou sílu na dlouhou vzdálenost. Mohly by také odklonit nepřátelské útoky od hlavní lodi s posádkou.
Eureka Naval Craft je jednou z firem, které reagovaly na výzvu námořnictva k účasti v programu. Bo Jardine, generální ředitel společnosti, uvedl, že plánovaná plavidla by převzala řadu menších úkolů, které by vázaly tradiční posádkovou válečnou loď.
„Neobhajujeme zbavení se velkých lodí,“ řekl Jardine pro Epoch Times. „Ve skutečnosti si myslíme, že mají své místo. Ale také potřebují malé pomocníky, kteří se postarají o věci, s nimiž se setkají.“
Eureka Naval Craft vyvinula v rámci své řady Aircat několik bezpilotních, ale i volitelně posádkových plavidel, která mohou být vybavena různými zbraněmi a technologiemi v rámci vyměnitelných přepravních kontejnerů.
Koncepty druhé světové války v novém hávu
Američtí vojenští plánovači čerpají při hledání nejlepšího řešení pro potenciální konflikt v indicko-pacifickém regionu z poučení z druhé světové války, kdy americké síly bojovaly s císařským Japonskem o kontrolu nad stejnou oblastí.
Bývalý kapitán amerického námořnictva a námořní stratég Sam Tangredi v článku publikovaném v roce 2019 Armádní válečnou akademií poznamenal, že císařské Japonsko použilo strategii odepření přístupu k oblasti podobnou té, kterou nyní vojenští plánovači očekávají od čínského režimu v této oblasti.
Vzhledem k podobnostem mezi pacifickým bojištěm druhé světové války a vznikajícím konfliktním scénářem s Čínou by nový program námořnictva zaměřený na dronové lodě mohl vnést moderní prvky do některých myšlenek použitých během posledního velkého konfliktu v indicko-pacifickém regionu.
Jardine přirovnal nový program útočných vodních dronů k hlídkovým torpédovým člunům, které americká armáda používala během druhé světové války v pacifickém prostoru. Americké síly tyto čluny často využívaly k napadání lodí, které zásobovaly japonské císařské síly v ostrovních řetězcích v této oblasti.
„Jediné, s čím se Japonci během druhé světové války nikdy nedokázali vypořádat, byly torpédové čluny. Tyto čluny jsou moderní verzí torpédových člunů,“ řekl Jardine.
Wills souhlasil, že taktika torpédových člunů z druhé světové války poskytuje cennou představu, jak pojmout nový program dronových člunů. „Myslím, že odkaz na torpédové čluny je dost dobrý – rychlá síla, která je vždy připravena na vás vystřelit a vy musíte nasadit další zaměřovací zařízení a vlastní zbraně, abyste se s nimi vypořádali,“ řekl.
–ete–
