Podle amerických úřadů čínští aktéři, které Peking toleruje, přes nastrčené firmy a zástupce i nadále pomáhají Íránu budovat strategický arzenál.
Na íránský jaderný projekt a raketový program se vztahuje řada mezinárodních sankcí, ale jejich účinnost podle úřadů podkopává rozsáhlá a dlouhodobá pomoc, kterou Teherán získává od čínských státních příslušníků.
Navzdory desítkám let právních a diplomatických kroků Spojených států i dalších zemí, jejichž cílem bylo prosadit vývozní omezení a nešíření zbraní, ukazují obžaloby amerických soudů a další vládní dokumenty, že čínské obchodní sítě dodávají klíčové produkty pro udržení íránského raketového vývoje a výroby.
Írán během nedávné dvanáctidenní války s Izraelem rozsáhle využil svou sílu v oblasti balistických raket a odpálil intenzivní salvy na izraelská města v odvetě za izraelské údery namířené proti íránské protivzdušné obraně, jadernému programu a vysokému vojenskému velení.
Většina íránských raket byla sice zachycena, ale desítky z nich pronikly izraelskou obranou včetně systému Iron Dome, zabily 30 lidí, zranily tisíce dalších a způsobily rozsáhlé škody. Ve válce, která začala 13. června a skončila příměřím zprostředkovaným USA dne 24. června, zahynulo více než 1 000 Íránců, převážně z řad armády a státních složek.
Přestože čínské ministerstvo zahraničí v reakci na dotazy izraelského deníku Israel Hayom popřelo, že by Peking po konfliktu předal Íránu vojenské vybavení, izraelský velvyslanec ve Spojených státech Jichiel Leiter vyjádřil obavy, že Čína možná pomáhá Íránu obnovit po utrpěných ztrátách jeho raketový arzenál.
Írán a balistické rakety
Od vzniku íránského teokratického režimu v roce 1979 byla Komunistická strana Číny (KS Číny) klíčovým spojencem jeho jaderných a raketových ambicí. Jak vyplývá z různých partnerství mezi oběma zeměmi a ze zpráv západních vlád, Peking od 80. let poskytuje zásadní jaderné technologie a materiály.
Zpráva Komise pro přezkum bezpečnosti mezi USA a Čínou z roku 2013, o jaderné spolupráci mezi Čínou a Íránem, uvádí, že v letech 1985 a 1990 podepsaly Čína a Írán tajné dohody o jaderném výzkumu, jejichž podrobnosti vyšly najevo v následujících letech. Jaderný výzkumný komplex v Isfahánu na jihozápadě Íránu, na nějž mířily izraelské a americké nálety během nedávné války, byl postaven za účasti Číny.
Írán provozuje různé typy balistických raket krátkého a středního doletu, například systémy Šaháb-3, Ghadr a Chorramsahr. Podle odhadů amerického Centrálního velení (CENTCOM) vlastnil Írán před válkou s Izraelem více než 3 000 balistických raket.
Strategický raketový arzenál je pod kontrolou Íránských revolučních gard, což je polovojenská organizace, na níž se vztahují rozsáhlé sankce kvůli údajnému šíření terorismu a povstaleckých aktivit Íránu na Blízkém východě i jinde.
Balistické rakety jsou pro Írán nezbytné nejen v případě, že by se mu podařilo získat jaderné zbraně, ale představují i klíčový prvek jeho celkové obranné doktríny.
Karl Lee a síť čínsko-íránského šíření
Přestože Čína podle amerických zpravodajců Íránu přímo neprodává zbraně, poskytuje mu množství nezbytných materiálů, včetně komponentů raket a surovin pro raketové palivo.
Významnou roli v čínské síti šíření technologií údajně hraje Li Fangwei, známý spíše jako Karl Lee. Americké zpravodajské služby ho už od počátku 21. století identifikují jako hlavního dodavatele materiálů dvojího užití – tedy takových, které mají civilní i vojenské využití – pro íránský balistický raketový program. Lee je dodnes uveden na seznamu nejhledanějších osob FBI.
V roce 2014 podalo americké ministerstvo spravedlnosti na Leeho obžalobu se sedmi body u federálního soudu v jižním obvodu státu New York. Obvinění se týkala mimo jiné spiknutí za účelem porušení zákona o mezinárodních ekonomických opatřeních v mimořádných situacích (IEEPA), praní špinavých peněz, podvodu a obcházení sankcí.
Jeho majetek ve Spojených státech byl zmrazen a za informace vedoucí k jeho dopadení nebo odsouzení byla vypsána odměna 5 milionů dolarů.
Ministerstvo spravedlnosti tvrdí, že Lee, který pochází ze severovýchodní Číny, využíval desítky nastrčených firem, aby zakryl své obchody s íránskou Organizací pro obranný průmysl a Organizací pro letecký průmysl – obě jsou zapojené do íránského raketového programu a jaderného výzkumu.
Společnosti napojené na Leeho údajně dodávaly gyroskopy, „maraging“ ocel, speciální slitiny hliníku a grafitové materiály – všechny uvedené na seznamu kontrolovaných položek v rámci režimu kontroly raketových technologií (MTCR).
Tajné depeše amerického ministerstva zahraničí, které zveřejnil WikiLeaks, naznačují, jak obtížné je pro americké diplomaty přimět Peking k zásahu proti Leemu a jeho síti.
Podle jedné depeše z března 2008 čínský diplomat Wang Daxue z ministerstva zahraničí, který se zabývá kontrolou zbraní, sdělil americké straně, že Peking sice vede „mimořádně složité“ mezirezortní vyšetřování, ale nenašel žádné důkazy o porušení zákona.
Podle Wanga je Lee „chytrý a mazaný“ a využívá šedé zóny v čínských zákonech týkajících se vývozu položek dvojího užití, což ztěžuje shromáždění „pevných důkazů“.
V roce 2023 odtajnilo americké ministerstvo spravedlnosti obžalobu proti Qiao Xiangjiangovi, známému také jako Joe Hansen, čínskému občanovi pracujícímu pro společnost Sinotech Dalian Carbon and Graphite Manufacturing Corporation – firmu dlouhodobě spojovanou s Leem.
Podle ministerstva byl Qiao obviněn z vývozu izostatického grafitu – klíčového materiálu pro výrobu raketových hlavic a trysek – do Íránu v letech 2019 až 2022.
Podvody, nastrčené firmy a Komunistická strana Číny
Obžaloba Qiao Xiangjianga potvrzuje, že i více než deset let po formálním obvinění Karla Leeho zůstává jeho síť nejen funkční, ale také hluboce zakořeněná v citlivých dodavatelských řetězcích.
Podle obžaloby Qiao využíval falešné faktury, nastrčené společnosti jako Lexing International Trade Co. a americké finanční instituce k obcházení sankcí USA. Tyto aktivity probíhaly navzdory tomu, že společnost Sinotech Dalian je od roku 2014 na sankčním seznamu Úřadu pro kontrolu zahraničních aktiv (OFAC) při americkém ministerstvu financí, což naznačuje, že části původní Leeho sítě jsou stále aktivní.
Zpráva King’s College v Londýně z roku 2018 uvádí, že Lee běžně využíval členy své rodiny – živé i zemřelé – k zakládání nových firem. Podle této univerzity působilo několik příbuzných jako právní zástupci a obchodní zástupci v rámci jeho sítě. Bylo identifikováno osm nastrčených firem, které měly přímé obchodní transakce s Íránem a nad nimiž měl Lee provozní kontrolu.
Přestože Čína tvrdí, že přísně kontroluje vývoz vojenského materiálu a podniká kroky na podporu nešíření zbraní hromadného ničení, odmítla Leeho vydat a nebrání jemu, ani jeho organizacím, v pokračování údajné činnosti.
Bezprostředně po obžalobě amerického ministerstva spravedlnosti z roku 2014 čínské ministerstvo zahraničí odmítlo americká tvrzení s tím, že „Čína důrazně nesouhlasí s tím, aby USA uplatňovaly jednostranné sankce… na základě svého vnitrostátního práva“.
Letos v reakci na zprávy, že Čína po příměří z 24. června s Izraelem dodává Íránu systémy protivzdušné obrany, uvedlo čínské velvyslanectví v Izraeli, že Peking „zastává obezřetný a odpovědný přístup k vývozu vojenského materiálu“, včetně položek dvojího užití, jakožto člen Rady bezpečnosti OSN.
Izraelský velvyslanec Jichiel Leiter v rozhovoru pro Voice of America sdělil, že izraelské údery během dvanáctidenní války vážně poškodily íránský program balistických raket, včetně údajného projektu na vývoj mezikontinentálních balistických raket (ICBM), schopných zasáhnout území Spojených států.
Podle hodnocení americké Obranné zpravodajské agentury (DIA) by Írán mohl – pokud se tak rozhodne – postavit mezikontinentální raketu na základě dalšího vývoje svých nosičů družic, jak uvedl začátkem června americký Námořní institut.
„Ten program jsme zničili, jejich celý průmysl jsme narušili,“ řekl Leiter a dodal, že „klíčové komponenty“ projektu ICBM byly zničeny.
„Musíme jen zajistit, aby Čína nebo jiní škodliví aktéři Íránu neumožnili jeho obnovení.“
–ete–
