Nigerijští křesťané čelí vlně džihádistického násilí

Nuhu Dauda byl na misijní cestě asi 200 kilometrů od svého domova ve státě Plateau v Nigérii, když mu zavolal vyděšený mladší bratr.

„Řekl mi, že džihádisté obklíčili můj dům a skandují, že zabijí každého uvnitř,“ řekl Dauda, sedmašedesátiletý křesťanský evangelista, deníku Epoch Times.

Policie pomohla zachránit pět členů rodiny, než těžce ozbrojení muži dům vypálili do základů a zabili mladého evangelistu, uvedl Dauda.

Psal se tehdy rok 2005.

„Za těch dvacet let od té doby jsem viděl masakry našeho lidu,“ řekl Dauda. „Viděl jsem, jak byli zabiti členové mé rodiny, příbuzní i přátelé. Nesl jsem těla svých blízkých a sám jsem je pohřbíval.“

Utrpení křesťanů v této zemi přitahovalo relativně malou pozornost světové veřejnosti, dokud Trumpova administrativa v souvislosti s nedávným nárůstem násilí nepohrozila zásahem, aby zabránila hromadným vraždám, které označila za blízké možné „genocidě“.

Nigerijská vláda obvinění z náboženského pronásledování odmítá a násilí spíše označuje za bezpečnostní krizi s „komplexními socioekonomickými a politickými kořeny“, která postihuje lidi všech vyznání.

Nárůst brutálních útoků na křesťanské komunity ze strany radikalizovaných povstalců v posledních letech však zároveň kopíruje i protíná širší vzestup násilného islamistického extremismu v celém regionu.

Boko Haram a eskalující násilí

Dauda vyrůstal v míru s muslimskými přáteli a sousedy v úrodné oblasti nigerijského Středního pásu. Kolem roku 2001 se však vše začalo měnit.

„Bylo to pro nás velmi zvláštní – nikdy jsme si neuměli představit, že uvidíme naše lidi zabíjené v komunitě, kde byli muslimové v menšině, ale byli těžce vyzbrojeni,“ řekl Dauda o radikalizovaných skupinách, které začaly útočit na křesťany. 

Někteří pozorovatelé kladou kořeny současného násilí ke vzestupu domácího sunnitského džihádistického hnutí v Nigérii před více než dvaceti lety.

„Vyhnali nás.“

Ačkoli se povaha hrozby vyvíjela, někteří pozorovatelé kladou kořeny současného násilí ke vzestupu domácího sunnitského džihádistického hnutí v Nigérii před více než dvaceti lety. Toto hnutí je neodmyslitelně spojeno s teroristickou skupinou Boko Haram, někdy označovanou jako „nigerijský Tálibán“.

Ebenezer Obadare, hlavní odborník na Afriku v Radě pro zahraniční vztahy, se domnívá, že všechny problémy mají svůj původ právě v Boko Haram.

„Je to náboženská kampaň v tom smyslu, že jde o masové zabíjení iniciované Boko Haram – skupinou, která se zaměřuje na křesťany, muslimy i kohokoli dalšího, protože všechny považuje za nevěřící nebo odpadlíky,“ řekl Obadare deníku Epoch Times.

Boko Haram, jehož název se volně překládá jako „západní vzdělání je zakázáno“, je Spojenými státy od roku 2013 veden na seznamu teroristických organizací.

Hlásí se k přísnému výkladu islámu, který podle zprávy Brookingsova institutu používá „extrémně úzká kritéria k určení toho, kdo je považován za muslima“.

Skupina Boko Haram vznikla v roce 2002, následně v roce 2009 zahájila ozbrojené povstání proti nigerijské vládě a dodnes si udržuje pevné pozice na severovýchodě země, stejně jako v sousedních státech Čad, Kamerun a Niger.

Od té doby se na severu země objevila směsice násilných aktérů s proměnlivými aliancemi a vzájemnými spory, včetně teroristické organizace ISIS, al-Káidy a odštěpeneckých či přidružených skupin Boko Haram, stejně jako ozbrojených banditů, nových přeshraničních skupin a etnických milicí.

Teror v Nigérii

Nigérie se v Indexu globálního terorismu 2025 organizace Institute for Economics and Peace umístila na šestém místě.

V severozápadní části země, kde bylo násilí historicky připisováno banditismu, si od roku 2020 vybudovaly zázemí pobočky al-Káidy a ISIS a od roku 2024 tyto buňky „udržovaly v chodu“, uvádí nedávná analýza projektu Critical Threats při American Enterprise Institute.

Odhady počtu zabitých civilistů v Nigérii se liší, od 50 000 do více než 100 000 od roku 2009, přičemž další miliony lidí byly vysídleny. Údaje organizace Armed Conflict Location and Event Data (ACLED), amerického monitoru ozbrojených konfliktů, ukazují, že násilí namířené proti křesťanům od roku 2020 prudce vzrostlo, avšak stále bledne ve srovnání se „širším nárůstem celkového politického násilí“, které si podle ACLED vyžádalo výrazně více muslimských obětí.

V roce 2021 OSN odhadla, že v důsledku probíhajícího konfliktu v zemi od roku 2009 – přímo či nepřímo – zemřelo téměř 350 000 lidí.

Ačkoli se odhady liší, Obadare uvedl, že „o čem nikdo nemůže pochybovat, je fakt, že je zabíjeno obrovské množství lidí – a co je ještě důležitější, jsou zabíjeni z náboženských důvodů“.

Drzé útoky eskalují

Prezident Donald Trump v říjnu znovu zařadil Nigérii na seznam „zemí zvláštního zájmu“ (Country of Particular Concern) – formální označení pro nejhorší porušovatele náboženské svobody na světě.

A na kongresovém slyšení 20. listopadu představitelé ministerstva zahraničí uvedli, že pracují na komplexním plánu, který má pomoci posílit vlastní bezpečnostní a protiteroristické kapacity země.

Jen několik hodin po tomto slyšení ozbrojenci 21. listopadu vpadli do katolické školy ve Středním pásu a unesli více než 300 studentů a 12 učitelů.

Prezident Donald Trump v říjnu znovu zařadil Nigérii na seznam „zemí zvláštního zájmu“ – formální označení pro nejhorší porušovatele náboženské svobody na světě.

Šlo o čtvrtý masový únos v daném týdnu a o jeden z nejhorších v historii země – překonal dokonce i únos 276 dívek ze střední školy v Chiboku, který v roce 2014 provedla Boko Haram. Amnesty International loni uvedla, že za posledních deset let skupina unesla více než 1 700 dětí.

Podle Amnesty International jsou oběti únosů často nuceny bojovat, provdat se za své únosce nebo jsou prodávány do sexuálního otroctví.

Vlna násilí mezi 15. a 21. listopadem zahrnovala také útok na křesťanský kostel během bohoslužby, při němž byli dva lidé zabiti a 38 uneseno, dále únos 24 studentek ze střední školy a vraždu tří osob spolu s únosem 64 lidí přímo z jejich domovů.

Dne 24. listopadu nigerijská média informovala, že podezřelí teroristé z Boko Haram unesli 12 žen ve státě Borno a jinde v tomto státě vypálili jednu vesnici.

„Doufali jsme, že označení Nigérie za zemi zvláštního zájmu prezidentem Trumpem na konci října situaci stabilizuje,“ řekl zákonodárcům na slyšení 20. listopadu nigerijský katolický biskup Wilfred Anagbe. „Místo toho se propadá do jednoho z nejnebezpečnějších období pro nigerijské křesťany v nedávné paměti.“

Ačkoli se vláda snaží teroristické hrozbě čelit, Dauda uvedl, že „tohle není konfrontační válka, na jakou jsou armády zvyklé“.

„Skrývají se, zaútočí, stáhnou se a znovu se skryjí,“ řekl. „Vláda se snažila, ale je přetížená.“

Nigerijská vláda na žádosti deníku Epoch Times o komentář nereagovala, nedávno však ve svém prohlášení zveřejněném na síti X uvedla, že její bezpečnostní složky od roku 2023 „zlikvidovaly“ více než 13 500 teroristů, zatkly přes 17 000 podezřelých a zachránily více než 9 800 obětí únosů.

Milice Fulani

V květnu Amnesty International uvedla, že během dvou let od zvolení současného prezidenta Bola Ahmed Tinubu bylo při útocích ozbrojenců zabito nejméně 10 217 lidí – převážně v křesťanských státech Benue a Plateau ve Středním pásu.

Tyto útoky znovu upozornily na dlouhodobé konflikty mezi zemědělci, kteří jsou z velké části křesťané, a pastevci Fulani, kteří jsou ve Středním pásu polokočovní a převážně muslimové.

Nigerijská vláda tento problém popisuje jako spor o využívání půdy, poháněný klimatem, nedostatkem zdrojů a populačním růstem.

Podle organizace Open Doors, která sleduje pronásledování křesťanů, jsou fulanské militantní skupiny zodpovědné za 55 procent zaznamenaných úmrtí křesťanů v letech 2019 až 2023.

Africká observatoř náboženské svobody (Observatory for Religious Freedom in Africa) v červenci zveřejnila výzkum, podle něhož fulanské milice stojí za 47 procenty z celkových 36 056 civilních obětí zabitých mezi lety 2019 a 2024 – což je více než pětinásobek souhrnného počtu obětí jiných významných teroristických organizací, jako je Boko Haram a její odštěpená frakce známá jako Islámský stát (v provincii Západní Afrika).

V poslední době další pozorovatelé, například Eyewitness Global při International Bar Association, upozorňují na „výraznou eskalaci“ násilí s „náboženským a etnickým rozměrem“ ve Středním pásu.

A přestože Index globálního terorismu za rok 2015 zařadil ozbrojené fulanské militanty jako čtvrtou nejsmrtelnější teroristickou skupinu na světě, observatoř konstatuje, že z mezinárodních žebříčků „záhadně zmizeli“, přestože se stali „exponenciálně nebezpečnějšími“.

Dauda, křesťanský evangelista, říká, že násilí podněcuje a radikalizuje jen malá část jinak mírumilovné populace.

„Většina Fulaniů je nevinná,“ uvedl. „Většina chce žít v míru a starat se o svůj dobytek.“

Heni Nsaibia, hlavní analytik pro západní Afriku organizace Armed Conflict Location and Event Data (ACLED), řekl deníku Epoch Times, že násilí ve Středním pásu je „mnohosměrné“ a nelze je zredukovat na náboženskou válku.

„Zaměřit se výhradně na pronásledování křesťanů ve skutečnosti nevystihuje podstatu problému,“ uvedl Nsaibia. „To není hlavní konflikt – skutečnou hrozbou jsou džihádistické skupiny, které se rozšiřují, získávají vliv nad stále většími částmi populace a nyní soupeří se státem.“

Některé z těchto skupin, například Islámský stát (v provincii Sahel), jsou podle něj tvořeny převážně Fulanii, avšak působí hlavně v muslimských státech, takže jejich civilními oběťmi jsou většinou muslimové.

Jak se konflikt v regionu rozšiřoval, nejmocnější skupiny se soustředily v Mali a Burkině Faso, kde je mnoho bojovníků z etnika Fulani, dodal. „Je to tedy spíše otázka okolností, ale také reakce státu na povstání,“ řekl.

V mnoha zemích regionu byli Fulaniové a další pastevecké etnické skupiny dlouhodobě státem marginalizovány, což z nich podle Nsaibii činí snadný cíl radikalizace.

„Hrozné věci“

Musa Belo, narozený jako muslim z etnika Fulani, konvertoval ke křesťanství a stal se evangelickým kazatelem. Na sociálních sítích otevřeně hovoří o tom, co označuje za genocidu křesťanů. V současnosti se skrývá a čelí výhrůžkám smrtí ze strany islamistů – a podle svých slov i represím ze strany vlády.

Belo řekl deníku Epoch Times, že obvykle navštěvuje mnoho odlehlých vesnic, kam se lze dostat pouze na motocyklu nebo pěšky.

Dauda i Belo shodně uvádějí, že do Nigérie přicházejí Fulaniové z jiných zemí.

Popsal jednu návštěvu vesnice ve státě Plateau v rámci misijní činnosti. „Kázali jsme evangelium, poskytli lékařskou pomoc, rozdávali Bible a odjeli. A pak, letos v říjnu, jsme se tam vrátili na kontrolní návštěvu,“ uvedl.

Celá vesnice byla vyhlazena.

„Zakopáváte o lidské kostry; narazíte na tělo, které se ještě ani nerozložilo. … Hrozné věci,“ řekl Belo.

Sean Nelson, právník organizace Alliance Defending Freedom (ADF), vzpomíná na návštěvu obětí po útoku na Štědrý den z roku 2023, při němž bylo v převážně křesťanských vesnicích ve stejném regionu zabito více než 200 lidí.

„Zaměřili se na domy pastorů,“ uvedl Nelson. „Nejprve šli po kostelech. V první vesnici, kterou jsme navštívili, byl pastor, k němuž militanté na Štědrý večer přišli domů, odvedli ho i s rodinou, jeho dům zapálili, vyvedli ho za kostel a sťali.“

Každý svědek mu podle Nelsona řekl, že útočníci přicházeli s mačetami a křičeli „Alláh akbar“ a „Zabijeme křesťany“.

John Stewart, americký právník a pastor, který pravidelně cestuje do Afriky, aby vzdělával a školil křesťanské lídry, popsal nigerijské komunity zničené systematickým násilím a vysídlováním.

„Navštívil jsem přesídlovací centra. Jsou to křesťané, kteří byli vyhnáni ze svých vesnic fulanskými muslimy, zatímco armáda se dívala jinam,“ řekl deníku Epoch Times. „Spí na betonových podlahách v kostelech. … Neměli nic jiného než lopaty a hrábě, aby se dokázali bránit.“

„Ti, kdo za tím stojí“

Dauda i Belo shodně uvádějí, že do Nigérie přicházejí Fulaniové z jiných zemí. „Setkal jsem se s jedním z nich – a sám jsem Fulani podle etnika,“ řekl Belo. „Když jsem s ním mluvil, pochopil jsem, že to není nigerijský Fulani. Řekl mi, že je z Mali a že jeho skupina míří do státu Benue.“

Hranice Nigérie s Nigerem a Čadem jsou podle něj snadno prostupné. „Všichni používají sofistikované zbraně – kulomety, AK-49, RPG. Ty nepoužívá ani naše armáda,“ uvedl Belo.

„Tohle se děje už dvě desetiletí, ale nigerijská vláda nepřivedla před spravedlnost jediného pachatele.“

Daudu udivoval pohled na pastevce Fulani vyzbrojené kulomety. „Fulani se stará o svou krávu – to je jeho bankovní účet, budoucnost jeho dětí. Jak mohou takoví nevinní Fulaniové ovládat takové zbraně?“ řekl.

„Znamená to, že za tím stojí někdo další. A chci, aby to svět věděl – byli manipulováni. Jejich cílem je postupovat napříč celou zemí – proto slyšíte o vraždách v kostelech i na jihu.“

Srdce džihádistického teroru

Nigerijská vláda kategorizuje útoky na křesťanské komunity, jaké zažil Dauda ve Středním pásu země (severocentrální oblasti), jako etnické spory o využívání půdy – odlišné od teroru džihádistů na severovýchodě či anarchie banditů na severozápadě.

Uprostřed nadnárodní expanze islamistického extremismu, kdy zbraně i bojovníci proudí přes porézní hranice, však někteří analytici tvrdí, že tato rozlišení rychle ztrácejí význam a odvádějí pozornost od vše pohlcující hrozby násilného fundamentalismu.

Podle Indexu globálního terorismu 2025 se oblast centrálního Sahelu v subsaharské Africe – zahrnující i Nigérii a táhnoucí se od severního Atlantiku po Rudé moře – stala novým epicentrem světového saláfisticko-džihádistického násilí a nyní připadá na tento region 51 procent všech globálních obětí terorismu.

Vyšetřování britské organizace Conflict Armament Research, která sleduje nelegální obchod se zbraněmi, naznačují, že šíření zbraní po Sahelu urychlil pád silně vyzbrojeného režimu Muammara Kaddáfího v Libyi v roce 2011.

Data organizace Armed Conflict Location and Event Data (ACLED) ukazují, že džihádistické skupiny vstoupily v Sahelu do „nové fáze expanze“.

Ve své prosincové zprávě ACLED uvedla, že s upevňováním operací džihádistických skupin ustupují rozdíly mezi regionálními konflikty jediné, širší hrozbě. Podle ACLED se v roce 2025 odehrálo 79 procent operací ISIS v Africe – oproti 49 procentům v roce 2024. Odnož Islámského státu v západní Africe „ovládá rozsáhlá území a zabila či vysídlila tisíce lidí v Nigérii a sousedních zemích“, uvádí Průvodce bojem proti terorismu Úřadu ředitele národní zpravodajské služby USA.

Spolupráce mezi džihádistickými skupinami sílí, uvedl analytik ACLED Heni Nsaibia. V některých případech byly nigerijské skupiny začleněny do širších globálních struktur, jako jsou pobočky ISIS či al-Káidy, nebo koordinují s regionálními skupinami přes hranice a sdílejí zbraně, propagandu či bojovníky.

Jak se Sahel stal globálním centrem džihádistického militantství, nigerijské skupiny se podle něj rozšiřují ze své historické základny v oblasti Čadského jezera směrem k pobřežní západní Africe.

„Jak se tyto skupiny navzájem nacházejí, vytvářejí zároveň jakýsi uzel mezi dvěma velmi odlišnými konfliktními prostory,“ řekl Nsaibia.

Obadare uvedl: „S jistotou víme, že všechny tyto skupiny spojuje alespoň jeden cíl – chtějí zničit moderní stát, jak jej známe.“ V sousedním Mali jsou džihádisté podle zprávy Soufan Center z minulého měsíce na pokraji ovládnutí země.

Šaría a rouhání

V letech po přechodu Nigérie k ústavní demokracii v roce 1999 znovu zavedlo 12 severních států islámské trestní právo. Teoreticky se šaría vztahuje pouze na muslimy, ale v praxi však – jak upozorňují obhájci lidských práv – slouží k ospravedlňování davového násilí a státem sankcionovaných trestů smrti.

„Trest smrti za rouhání ve 12 severních státech je naprosto nepřijatelná věc,“ uvedl Nelson.

Organizace Alliance Defending Freedom (ADF) zasahuje na obranu osob čelících obviněním z rouhání či odpadlictví před šaríjskými soudy v Nigérii.

„Je to jedno z pouhých sedmi míst na světě, kde takový zákon existuje,“ dodal Nelson.

V roce 2024 Amnesty International informovala o eskalaci davového násilí v celé zemi, včetně vražd souvisejících s obviněními z rouhání, při nichž byly oběti lynčovány, kamenovány, mučeny a upalovány.

„Zjevné podněcování zabíjení za rouhání ze strany náboženských vůdců vytváří prostředí, v němž se davy cítí oprávněny brát právo do vlastních rukou. Zároveň vládní představitelé jen zřídka veřejně odsuzují davové násilí kvůli rouhání,“ uvedla organizace.

„Náboženský prvek“

Obadare uvedl, že debata o násilí v Nigérii se stále více zamlžuje; dříve podle něj panovala shoda, že hrozbou je fundamentalismus.

„Představa, že islamistické povstalce nelze popisovat takové, jací jsou, protože by to mohlo urazit mainstreamové muslimy… považuji za povýšenou vůči mainstreamovým muslimům,“ řekl.

„Čím víc Boko Haram říká: náš cíl je náboženský; chceme nahradit Nigérii islámským státem; nenávidíme demokracii; problémem je nevěra… tím víc druhá strana zdvojnásobuje tvrzení: ‚Ne, nevíte, o čem mluvíte. Je to klimatická změna, s náboženstvím to nemá nic společného.‘“

Navzdory trvalé hrozbě Dauda uvedl, že by o životě jinde ale ani neuvažoval. „Prosíme Boha, aby zasáhl,“ řekl. „Právě proto máme vůbec možnost o tom s vámi mluvit.“

–ete–