Proč „fáze nadšení“ kolem větru a solární energie skončila

Administrativa Donalda Trumpa se ve vztahu k větrné a solární energii ostře odchýlila od přístupu svého předchůdce – omezila řadu úvěrů, grantů i povolovacích procesů, které zavedla vláda Joea Bidena.

Bez vládních dotací a regulační podpory začínají energetičtí analytici zpochybňovat, zda tato odvětví dokážou obstát sama o sobě.

„Dostali jsme se na konec fáze nadšení a na začátek fáze reality,“ řekl deníku Epoch Times Sam Romain, předseda organizace Americans for Energy Dominance.

„Technologie, které snižují náklady, zvyšují spolehlivost a posilují síť, porostou. Ty, které to nedokážou, zaniknou.“

Prezident Donald Trump hned první den ve funkci pozastavil nové pronájmy a povolení pro větrné a solární projekty na veřejných pozemcích a ve federálních vodách a zvýšil poplatky za již existující projekty. Následně jeho zákon One Big Beautiful Bill Act stanovil přísnější lhůty pro ukončení dotací na větrné a solární projekty, čímž ohrozil plánované investice do těchto odvětví v hodnotě přes 300 miliard dolarů (zhruba 6,9 bilionu Kč).

V srpnu 2025 ministr dopravy Sean Duffy zrušil federální financování ve výši 679 milionů dolarů (přibližně 15,6 miliardy Kč) pro 12 pobřežních větrných projektů po celých Spojených státech. Uvedl, že administrativa „upřednostňuje skutečná zlepšení infrastruktury před fantazijními větrnými projekty, které mnoho stojí a málo přinášejí“.

V prosinci 2025 ministerstvo vnitra pozastavilo pronájmy pěti velkých pobřežních větrných projektů ve výstavbě ve Spojených státech s odkazem na bezpečnostní rizika.

Větrná i solární energie nedokáže při dodávkách ve velkém měřítku důvěryhodně konkurovat cenově dostupným a spolehlivým základním zdrojům, jako jsou plyn, uhlí a jádro.

Sarah Montalbano,
analytička, Always on Energy Research

Ministr vnitra Doug Burgum označil větrné instalace za „drahé, nespolehlivé [a] silně dotované“ a na síti X napsal, že „JEDEN plynovod dodá tolik energie jako těchto pět projektů DOHROMADY“.

Bez těchto dotací bude podle mnoha analytiků větrná a solární energie jen obtížně přežívat – alespoň v rozsahu, jaký byl plánován za vlády Joea Bidena.

„Větrná i solární energie nedokáže při dodávkách ve velkém měřítku důvěryhodně konkurovat cenově dostupným a spolehlivým základním zdrojům, jako jsou plyn, uhlí a jádro,“ uvedla pro deník Epoch Times Sarah Montalbano, analytička energetické politiky ze společnosti Always On Energy Research. „Přerušované zdroje, jako jsou vítr a slunce, jsou závislé na daňových úlevách a státních mandatech, které vyžadují jejich výstavbu.“

Podle některých analytiků dnes developeři řadu projektů obnovitelných zdrojů pozastavují a vyčkávají, zda se do Bílého domu nevrátí demokratická administrativa.

„Po zbytek Trumpova funkčního období bude větrná a solární energie v útlumu,“ řekl deníku Epoch Times H. Sterling Burnett, ředitel pro klimatickou a environmentální politiku think-tanku The Heartland Institute. „Zda to tak zůstane, záleží na tom, kdo bude příštím prezidentem.“

„Některé větrné a solární projekty se uskuteční díky státní podpoře a mandátům, zejména ty, které jsou již zasmluvněny a ve výstavbě, ale kohoutek s penězi se uzavírá a to nové projekty odsoudí k zániku,“ uvedl Burnett.

K lednu je podle analytické společnosti Cleanview ve Spojených státech ve vývoji 4 202 plánovaných solárních projektů a 802 plánovaných větrných projektů.

Státní podpora větru a slunce

Přestože obnovitelné zdroje přišly ve Washingtonu o některé ze svých nejvýznamnějších zastánců, odborníci říkají, že odvětví přežije – byť v omezenější podobě. Regulace výroby elektřiny byla totiž zákonem Federal Power Act z roku 1920 svěřena jednotlivým státům v rámci jejich území.

A mnoho států – zejména těch vedených demokraty – má pravidla, která energetické společnosti zavazují nebo motivují k nákupu elektřiny z větrných a solárních zdrojů před plynem, uhlím a jádrem.

I v těchto státech však jak větrná, tak solární energie narážejí na dvě zásadní překážky: spolehlivost a cenu.

„Když porovnáváte vítr nebo slunce s alternativami, jako je jádro, srovnáváte dvě zcela odlišné věci,“ uvedl Bill Glahn, odborník na veřejnou politiku z think-tanku Center of the American Experiment a bývalý náměstek komisaře pro obchod ve státě Minnesota.

Jednou je „přerušovaný zdroj, který může fungovat 10 až 20 let, než se zařízení opotřebuje a musí být vyměněno, oproti elektrárně schopné nepřetržitého provozu 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, která může fungovat 50 až 70 let,“ řekl Glahn deníku Epoch Times.

Podle něj byly jaderné elektrárny provozované v součanosti v Minnesotě postaveny v 70. letech a pravděpodobně budou fungovat až do roku 2040 nebo i déle.

„V tomto aspetu větrná a solární energie konkurovat nemohou,“ uvedl.

Skryté náklady

Obnovitelné zdroje měly být podle svých zastánců levnější, protože vítr a sluneční svit jsou zdarma. Skutečné souhrnné náklady těchto technologií však byly podle kritiků zastřeny několika způsoby.

Zaprvé, výroba elektřiny závislá na počasí vyžaduje záložní systémy – obvykle plynové elektrárny – které dodávají proud, když nesvítí slunce nebo nefouká vítr. Náklady na výstavbu a provoz těchto záložních zdrojů se však většinou nepřičítají větrným a solárním elektrárnám, které jejich existenci vyžadují.

Další výdaje vznikají při budování nových přenosových vedení, která mají dopravit elektřinu z často odlehlých lokalit, kde se větrná a solární energie vyrábí, ke konečným odběratelům ve městech a obcích.

Nastavujeme pravidla tak, aby vítr a slunce prošly alespoň základní analýzou nákladů a přínosů – prostě otevřeným podváděním – a je to nesmírně frustrující.

Bill Glahn,
Center of the American Experiment

„U mnoha těchto projektů, ať už větrných nebo solárních, musíte modernizovat přenosové vedení nebo místní distribuční síť, aby bylo možné tato zařízení připojit k síti – a tyto náklady se větru a slunci nikdy nepřičítají,“ uvedl Bill Glahn z think-tanku Center of the American Experiment. „Právě větrné a solární projekty vytvářejí potřebu těchto přenosových investic – a jde o projekty za miliardy dolarů – ale v tomto mimořádně bizarním obratu se náklady připisují zdrojům, které běží a jsou skutečně užitečné.“

V Minnesotě jsou těmito zdroji podle něj obvykle jaderné elektrárny a plynové elektrárny, takže dodatečné náklady na přenos se připisují právě jim.

„Nastavujeme pravidla tak, aby vítr a slunce prošly alespoň základní analýzou nákladů a přínosů – prostě otevřeným podváděním – a je to nesmírně frustrující,“ řekl.

Dalším skrytým nákladem je skutečnost, že větrné a solární elektrárny mají obvykle kratší životnost než elektrárny na plyn, uhlí či jádro. Náklady na jejich likvidaci se navíc často nezohledňují tak, jako je tomu u tradičních zdrojů.

Studie Curtise Schubeho a Marka Millse z října 2025, zpracovaná pro National Center for Energy Analytics, zjistila, že zatímco 30 amerických států učinilo jen malé nebo žádné kroky k zajištění financování likvidace větrných a solárních zařízení, u uhelných, plynových a jaderných elektráren tak činí drtivá většina států. V mnoha případech by tak účet za úklid mohl po skončení relativně krátké životnosti těchto zařízení zůstat místním obyvatelům.

Podle amerického Úřadu pro geologický průzkum (U.S. Geological Survey) je ve 45 státech v provozu více než 75 000 větrných turbín a ve 49 státech více než 5 700 velkých solárních instalací. První z nich byly vybudovány před rokem 1990, což znamená, že mnohé se blíží k datu vyřazení z provozu.

Všechny tyto dodatečné náklady často nesou spotřebitelé prostřednictvím vyšších účtů za energie a vyšších daní.

Organizace prosazující klimatickou neutralitu a výstavbu větrných a solárních zařízení mají podle Glahna silnou lobbistickou podporu ve státních zákonodárných sborech – stejně jako veřejné energetické společnosti, které své náklady jednoduše přenášejí na zákazníky.

„Energetické společnosti si zajistí, že z toho vyjdou neutrálně, ale spotřebitelé jsou ti, kdo na to doplácejí – a v hlavním městě za ně v podstatě nikdo nemluví,“ uvedl.

Rostoucí problém s placením účtů za elektřinu

Střízlivější hodnocení nákladů a přínosů větrné a solární energie přichází v době, kdy Američané stále častěji zápasí s placením účtů za elektřinu.

Zpráva nadace Century Foundation z roku 2025 uvádí, že průměrné ceny elektřiny vzrostly od roku 2022 o 32 procent. V důsledku toho má 14 milionů Američanů – tedy přibližně jedna z dvaceti domácností – nezaplacené účty, které směřují k inkasním agenturám.

„Pokud nějaká politika zvyšuje účty a zároveň zvyšuje riziko výpadků proudu, není udržitelná,“ uvedl Sam Romain. „Tyto mandáty na ‚nulové emise‘ často píší elity, které si nikdy nedělají starosti s placením účtu za elektřinu.“

Studie Institute for Energy Research z prosince 2025 zjistila, že 86 procent států s cenami elektřiny nad celostátním průměrem je vedených demokraty, tedy takzvaně „spolehlivě modrých“. Všech pět států s nejvyššími účty za elektřinu má mandáty požadující, aby 100 procent výroby pocházelo z bezuhlíkových zdrojů.

32 %

Průměrné ceny elektřiny vzrostly od roku 2022 o 32 procent, uvádí zpráva nadace Century Foundation z roku 2025.

Naproti tomu 20 z 25 států s nejnižšími cenami elektřiny jsou republikánské státy a sedm z deseti států s nejlevnější elektřinou nemá povinnost 100procentní bezuhlíkové výroby.

Energetický analytik Robert Bryce uvedl v nedávném komentáři pro New York Post příklad státu New York. Ten schválil do roku 2028 zvýšení ročních účtů za plyn a elektřinu pro průměrného obyvatele New Yorku o 615 dolarů (zhruba 14 100 Kč). Politické vedení státu nejen motivovalo energetické společnosti k budování větrných a solárních kapacit, ale také uzavřelo jadernou elektrárnu Indian Point, která vyráběla čtvrtinu elektřiny pro New York City.

Uzavření elektrárny Indian Point bude podle Bryce stát do roku 2030 mezi 1,5 a 2,2 miliardy dolarů (přibližně 34 až 50 miliard Kč). V důsledku těchto politik jsou nyní ceny elektřiny ve státě New York o 58 procent vyšší, než je celostátní průměr.

Odpor vůči obnovitelným zdrojům

Ačkoli Američané nemají přímou kontrolu nad výší svých účtů za elektřinu, stále častěji se brání výstavbě rozsáhlých větrných a solárních projektů ve svém okolí.

„Ještě před koncem dotací bylo zřejmé, že velké větrné projekty narážejí na stále silnější odpor místních komunit, které se proti nim staví,“ uvedl Bryce s odkazem na nedávné zamítnutí projektu Fountain Wind v okrese Shasta Kalifornskou energetickou komisí.

Podle Bryceovy databáze Renewable Rejection bylo dosud zaznamenáno 1 148 případů, kdy místní komunity usilovaly o zastavení výstavby větrných, solárních nebo bateriových projektů.

Větrné turbíny narušují krajinný ráz a ohrožují volně žijící živočichy. Větrné i solární areály navíc zabírají výrazně větší plochu než tradiční elektrárny, uvádí zpráva Massachusettského technologického institutu z roku 2024.

„Pokud jde o využití půdy, jaderné elektrárny zabírají pouhých 10 hektarů na jednu terawatthodinu vyrobené elektřiny ročně, zatímco větrné elektrárny přibližně 100 hektarů, pokud počítáme pouze plochu zabranou turbínami,“ uvádí zpráva.

„Tento údaj vzroste až na ohromujících 10 000 hektarů, pokud započítáme veškerou půdu pokrytou větrnou farmou. Většina této plochy však zůstává otevřená a může sloužit k pastvě nebo zemědělství.“

V lednu federální soudce zablokoval pokus Trumpovy administrativy odebrat povolení pěti pobřežním větrným projektům, což některým z nich umožnilo obnovit výstavbu. Podle H. Sterlinga Burnetta však i v případě jejich dokončení lze očekávat zpoždění a překročení rozpočtu.

„Desítky pobřežních větrných projektů schválených a povolených za Bidenovy administrativy již byly zastaveny nebo z nich investoři odstoupili čistě z ekonomických důvodů,“ uvedl Burnett. „Náklady na materiál stále rostou a problémy v dodavatelských řetězcích výstavbu komplikují.“

Protože značná část materiálů pro větrné turbíny a solární panely pochází z Číny, zvyšují náklady na výstavbu také cla uvalená na čínský dovoz.

S rostoucími náklady se podle H. Sterlinga Burnetta mnozí developeři větrných projektů opakovaně vraceli ke státům, aby znovu vyjednali podmínky, „a přesto z projektů odstoupili“.

„Zbývajících pět projektů, které jsou stále ve výstavbě, bude stát plátce miliardy dolarů, znečistí oceány, zahubí chráněné druhy, ohrozí národní bezpečnost a poskytnou relativně málo spolehlivé energie,“ uvedl.

Solární energie bude dál růst z několika důvodů: je politicky populární, v mnoha případech ekonomicky vychází i bez dotací a její nároky na využití půdy jsou zhruba desetkrát nižší než u větru.

Robert Bryce,
analytik v oblasti energetiky

Vyhlídky solární energie jsou však pravděpodobně příznivější než u větrné.

„Je důležité rozlišovat mezi rozsáhlými větrnými a solárními farmami, které se táhnou na míle daleko, a solárními panely, které si majitelé domů instalují na střechy,“ řekl Sam Romain.

„Ekonomika domácích baterií a střešní fotovoltaiky funguje pro mnoho Američanů, což dokazuje i fakt, že jen v roce 2024 si soukromě nainstalovali 4,7 gigawattu střešních solárních systémů – tedy výkon přibližně odpovídající pěti jaderným elektrárnám.“

Robert Bryce s tím souhlasí.

„Solární energie bude dál růst z několika důvodů: je politicky populární, v mnoha případech ekonomicky vychází i bez dotací a její nároky na využití půdy jsou zhruba desetkrát nižší než u větru,“ uvedl. „Jediná věc, která je ještě pošetilejší než pevninská větrná energie, je pobřežní větrná energie.“

–ete–