Teprve čtyřiadvacetiletá Selena Lambertová Ortegová ze Santiaga de Cuba vyzvala 12. ledna v anketě na Facebooku veřejnost, aby vybrala budoucího kubánského prezidenta. Během několika hodin se příspěvek stal virálním.
Respondenti se drtivou většinou vyslovili pro amerického ministra zahraničí Marca Rubia, syna kubánsko-amerických imigrantů.
O několik hodin později si agenti státní bezpečnosti v Santiagu de Cuba, druhém největším městě ostrova, Lambertovou Ortegovou předvolali a nařídili jí anketu smazat.
Před odstraněním příspěvku získal Rubio přibližně 35 000 hlasů, zatímco současný kubánský vůdce Miguel Díaz-Canel obdržel pouhých 475 hlasů.
To, co začalo jako prostý příspěvek na sociálních sítích, se změnilo v odhalující sondu do současných nálad veřejnosti, uvedla Ninoska Pérezová Castellónová, rozhlasová moderátorka a prominentní členka komunity kubánských exulantů v Miami.
„Anketa sice z Facebooku zmizela, ale jasně ukazuje, jaké myšlení uvnitř Kuby panuje,“ sdělila deníku Epoch Times.
„Režim se snaží svalit veškerou vinu na ostatní, ale faktem zůstává, že jde o dysfunkční a utlačovatelský systém, kterým byl od samého počátku.“
— Tomáš Pojar, vedoucí vědecký pracovník Centra pro Evropu a Eurasii v Hudsonově institutu
Když Pérezová Castellónová nedávno navštívila Ministerstvo zahraničí USA, ukázala Rubiovi zmíněnou anketu z Facebooku.
Ministr zahraničí se tomu zasmál a zažertoval, že o žádnou práci navíc nestojí, poznamenala Pérezová Castellónová.
Rubio vede jednání s kubánským režimem a jasně definoval postoj Spojených států. Kuba musí svůj politický systém „dramaticky“ změnit, prohlásil 17. března před novináři s tím, že současní lídři nejsou schopni napravit hroutící se ekonomiku.
„Do vedení se musí dostat noví lidé,“ zdůraznil Rubio.
Havaně se po desetiletí dařilo odolávat americkému embargu díky pomoci Sovětského svazu, který zemi dotoval až do svého rozpadu v roce 1991.
Později ostrovní stát v Karibiku podporovala Venezuela dodávkami ropy za zvýhodněné ceny. To hrálo v kubánské ekonomice v posledních dvou desetiletích klíčovou roli.
Na počátku tisíciletí umožnil venezuelský vůdce Hugo Chávez Havaně přístup k bohatým ropným zásobám své země prostřednictvím barterové dohody, která ostrovu pomohla zotavit se z hospodářské krize.
Kuba získávala surovou ropu v hodnotě miliard dolarů (desítek miliard Kč) a výměnou poskytovala Venezuele lékařskou, technologickou, vojenskou a zpravodajskou podporu.
Po vojenské operaci USA a zajetí bývalého venezuelského vůdce Nicoláse Madura na začátku ledna byly dodávky ropy z Venezuely pozastaveny.
Kuba nyní čelí jedné z nejvážnějších hospodářských krizí za poslední desetiletí.
V souvislosti s častými výpadky elektřiny, kritickým nedostatkem potravin a omezeným přístupem k lékům propukly na ostrově rozsáhlé protesty.
Lidé na Kubě se již tolik nebojí protestovat a mnozí chápou, že embargo není hlavním důvodem jejich problémů, vysvětlila Pérezová Castellónová.
„Tato země je v troskách,“ podotkla. „Viděli jste záběry odpadků hromadících se v ulicích. Viděli jste lidi, kteří jsou dlouhou dobu bez elektřiny. Kazí se jim jídlo.“
„Nemají vodu. Nemohou si vyprat ani poslat děti do školy. Je to zkrátka tragédie, v níž tamní lidé žijí.“
Tomáš Pojar, vedoucí vědecký pracovník Centra pro Evropu a Eurasii v Hudsonově institutu a bývalý poradce pro národní bezpečnost české vlády.
„Režim se snaží svalit veškerou vinu na ostatní, ale faktem zůstává, že jde o dysfunkční a utlačovatelský systém, kterým byl od samého počátku.“
Podle organizace Human Rights Watch prchají Kubánci ze země ve velkém počtu.
Ostrov v posledních letech ztratil 10 % populace, uvádějí vládní data, avšak nezávislé studie naznačují, že skutečné číslo by mohlo být mnohem vyšší, informovala organizace Human Rights Watch ve své zprávě.
USA požadují radikální změny
Ministr zahraničí Marco Rubio na otázku, zda by podpořil zmírnění embarga vůči Kubě, poukázal na zákon o kubánské demokratické solidaritě (tzv. Helmsův–Burtonův zákon) z roku 1996.
„Stačí říci, že embargo je vázáno na politické změny na ostrově,“ uvedl Rubio. „Zrušení embarga podmiňuje samotný zákon.“
Helmsův–Burtonův zákon, který podepsal tehdejší prezident Bill Clinton, posílil americké sankce vůči Kubě a legislativně potvrdil stávající embargo. V důsledku toho nemůže žádný americký prezident sankce jednostranně zrušit, dokud ostrov nesplní konkrétní podmínky.
Tyto zákonem stanovené požadavky zahrnují propuštění všech politických vězňů, legalizaci politických stran i svobodného tisku a konání „svobodných a spravedlivých voleb“ pod mezinárodním dohledem.
Ačkoliv Rubio veřejně nenastínil konkrétní požadavky administrativy prezidenta Trumpa, jeho důraz na zmíněný zákon jasně signalizuje postoj USA v probíhajících jednáních, domnívá se John Suarez, výkonný ředitel Centra pro svobodnou Kubu ve Washingtonu.
„Pro Spojené státy existují dvě možnosti: buď Kongres zákon zruší, nebo režim splní dané podmínky pro odvolání sankcí,“ vysvětlil Suarez.
„Existuje sice prostor pro pokusy o zlepšení vztahů v určitých dílčích oblastech, ale v zásadě embargo neskončí, dokud nebudou tyto podmínky naplněny.“
Další ustanovení zákona vyzývají k pokroku směrem k tržnímu hospodářství a k vytvoření nezávislého soudního systému. Zákon rovněž vyžaduje odškodnění za americký majetek, který byl na ostrově konfiskován.
citace: 9 MILIARD DOLARŮ Po kubánské revoluci v roce 1959 zkonfiskoval režim Fidela Castra americký majetek, jehož hodnota v dnešních cenách odpovídá zhruba 9 miliardám dolarů (přibližně 214 miliardám Kč).
Vláda kubánského vůdce Fidela Castra po revoluci v roce 1959 vyvlastnila americký majetek v hodnotě přesahující 1,9 miliardy dolarů, včetně pozemků, rafinerií a továren. Tato částka se v dnešních cenách rovná zhruba 9 miliardám dolarů (přibližně 214 miliardám Kč).
O odškodnění od kubánského režimu nyní usiluje téměř 6 000 jednotlivců a firem.
Zákon také striktně vyžaduje, aby na Kubě vládla „demokraticky zvolená vláda“, což výslovně vylučuje bratry Fidela a Raúla Castrovy.
Fidel Castro zemřel v roce 2016 ve věku 90 let. Čtyřiadevadesátiletý Raúl Castro, bývalý kubánský prezident, stále žije a podle dostupných informací se on i jeho vnuk Raulito Castro účastní rozhovorů se Spojenými státy.
Raulito Castro je na Kubě znám pod přezdívkou „El Cangrejo“ („krab“) a působí jako osobní strážce svého dědečka. Často čelí kritice za svůj údajně okázalý životní styl.
„Rodina Castrových má stále obrovský vliv, i když její členové nezastávají oficiální funkce,“ poznamenal Suarez. „Na Kubě mají stále velkou váhu.“
Trump usiluje o „přátelské převzetí“
V posledních týdnech americký prezident Donald Trump naznačil, že Kuba by mohla být dalším cílem poté, co americké síly 3. ledna v Caracasu zajaly Madura a 28. února zahájily údery na Írán.
„Kuba je na konci řady,“ prohlásil americký prezident 7. března v Miami během summitu s latinskoamerickými lídry. Několikrát však zdůraznil, že usiluje o „přátelské převzetí“ ostrova.
Dodal také, že by mu bylo „ctí Kubu převzít“.
„To je velká čest,“ řekl novinářům 16. března. „V současné době jsou velmi oslabeným národem.“
Prezident Trump blíže neupřesnil, co přesně termínem „převzetí Kuby“ zamýšlel. Generál Francis Donovan, velitel Jižního velitelství USA, sdělil 19. března zákonodárcům ve Washingtonu, že americká armáda nenacvičuje invazi na Kubu ani se aktivně nepřipravuje na vojenské obsazení ostrova.
Současný kubánský lídr Miguel Díaz-Canel na Trumpovy výroky reagoval v nedávném příspěvku na síti X.
„USA veřejně vyhrožují Kubě téměř denně,“ napsal 17. března. „Zamýšlejí a ohlašují plány na ovládnutí země, jejích zdrojů, majetku, a dokonce i samotné ekonomiky, kterou se snaží uškrtit, aby nás donutili ke kapitulaci.“
Dne 13. března kubánský vůdce poprvé oficiálně připustil, že Havana vede s Washingtonem diplomatické rozhovory.
(Vlevo nahoře) Muž se prohrabuje v kontejneru v Havaně, 15. července 2025. (Vpravo nahoře) Bezdomovci sedící a ležící na ulici v Havaně, 21. července 2025. (Vlevo dole) Muž žebrající o jídlo na ulici v Havaně, 21. července 2025. (Vpravo dole) Muž odnášející nasbíraný odpad v ulicích Havany, 21. července 2025. Míra chudoby prudce vzrostla v době, kdy se karibská země potýká s nejhorší hospodářskou krizí za poslední tři desetiletí, provázenou nedostatkem potravin, léků a paliva a každodenními výpadky elektřiny. (Adalberto Roque / AFP via Getty Images, Yamil Lage / AFP via Getty Images).
Toto oznámení přišlo poté, co Kuba informovala o propuštění 51 osob z vězení, což zdůvodnila svými vztahy s Vatikánem. Španělská nezisková organizace Prisoners Defenders odhadla, že k únoru bylo na Kubě vězněno 1 214 politických vězňů.
Ačkoliv je propuštění části vězňů pozitivním signálem, podle odborníků musí být v souladu s Helmsovým–Burtonovým zákonem osvobozeni úplně všichni političtí vězni.
Kuba v současnosti nepovoluje žádné legální opoziční strany a političtí představitelé, kteří by mohli získat širší podporu, jsou často vězněni nebo likvidováni. Propuštění vězňů je proto podle Suareze nezbytným krokem k zajištění svobodných voleb a k podpoře demokratického přechodu v zemi.
Ninoska Pérezová Castellónová s tímto názorem souhlasí a doplňuje, že kubánská opozice zůstává na rozdíl od té venezuelské roztříštěná.
„Ve Venezuele měla opoziční lídryně María Corina Machadová za sebou celé hnutí,“ uvedla. Na Kubě však disidenti působí převážně izolovaně a pracují v malých, nezávislých skupinách.
Američtí představitelé včetně Marca Rubia hovořili s některými členy kubánské opozice, ale podle jejích slov zatím neexistuje žádná sjednocující postava srovnatelná právě s Maríou Corinou Machadovou.
–ete–
