Studny vybudované neziskovou organizací eliminují choleru a vytvářejí ekonomické příležitosti v odlehlých vesnicích.
BLANTYRE, Malawi—Míle od nejbližší elektrické zásuvky sdíleli tři chlapci mladší 11 let odhozenou plastovou láhev, kterou používali k pití znečištěné vody z potoka v malawijském okrese Machinga.
Jakmile byla láhev naplněná, obsahovala kalnou, hnědou vodu, kterou děti bez váhání hltavě pily.
Podle představitelů malawijského ministerstva zdravotnictví jsou takovéto znečištěné zdroje vody hlavní příčinou utrpení v této jihovýchodní africké zemi kvůli nemocem přenášeným vodou.
„Velká část návštěv, které evidujeme na klinice, souvisí s nebezpečnými zdroji vody,“ sdělil deníku Epoch Times Davison Mdala, asistent zdravotního dohledu (HSA) při malawijském ministerstvu zdravotnictví, ze své kliniky vzdálené několik mil od místa, kde se děti nacházely.
„Během období dešťů počet pacientů roste, protože nečistá voda se snáze šíří v mělkých vodních zdrojích po celém Malawi.“
Nedaleko dětí seděla na kameni malá dívka s nafouklým břichem, což je známka podvýživy, a sledovala chlapce, jak pijí a cákají se špinavou vodou, dokud její pozornost nepřitáhl lesklý kus odpadu u jejích nohou, který vypadal jako obal od sladkosti.
Děti netušily, že 100 procent mělkých vodních zdrojů, včetně toho, ze kterého pily, obsahuje stopy fekálního materiálu, jak uvádí studie z roku 2024 publikovaná v časopise International Journal of Surgery: Global Health.
Kde se daří choleře
O něco jižněji v malawijském okrese Thyolo dohlížel Duncan Chikwindile, asistent zdravotního dohledu pro infekční nemoci při malawijském ministerstvu zdravotnictví, během uplynulých 13 let na pacienty v desítkách nejodlehlejších vesnic země, kde se potýkají s nemocemi přenášenými vodou.
„Vesnice, do které právě míříme, získává vodu z malých jam vedle řeky, což [obyvatele] činí nemocnými,“ řekl Chikwindile pro Epoch Times, když se vezl na sedadle spolujezdce v terénním vozidle směrem ke svému místu zdravotní kontroly. „V tuto chvíli ale nemají žádnou jinou možnost.“
Z jeho klinického stanoviště ve zdravotnickém středisku Chikowa je cesta do vesnice Mpondera, ležící na okraji jeho kontrolní oblasti, dlouhá pouhých 13 kilometrů, ale kvůli náročnému terénu trvá více než dvě hodiny.
V jednom okamžiku během cesty došlo k poškození předního nárazníku vozidla při přejíždění kamenitého říčního koryta.
V Mpondeře přivítala Chikwindileho a několik pracovníků neziskové organizace skupina vesničanů sedících před malými cihlovými domky se střechami z došků, zatímco čtyři ženy popadly barevné plastové kbelíky a vydaly se k nedalekému řečišti.
„Nemocná jsem alespoň čtyřikrát do měsíce, a když se to stane, nemohu doma pomáhat své rodině.“
– Rose, vesničanka
Malawijští zdravotničtí představitelé uvedli, že tento zdroj vody je považován za hlavní příčinu nemocí přenášených vodou ve vesnici, včetně cholery, což je průjmové onemocnění způsobené konzumací potravin nebo vody kontaminovaných bakteriemi Vibrio cholerae O1 nebo O139.
Výsledkem je těžká a rychlá dehydratace, která může vést ke smrti, pokud není rychle léčena.
Boj Malawi s nemocemi přenášenými vodou
Při sestupu zalesněným svahem k malé vodní tůni přišla dvacetiletá žena jménem Rose nabrat vodu na vaření.
Přestože sotva dosáhla na kalnou, tmavou vodu na dně jámy a měla na zádech malé dítě, nabírala vodu hrnkem do nedalekého kbelíku.
„Když tuto vodu používáme k mytí, po chvíli nás svědí kůže,“ řekla Rose v jazyce čičeva, malawijském národním jazyce, prostřednictvím tlumočníka deníku Epoch Times.
„Nemocná jsem alespoň čtyřikrát do měsíce, a když se to stane, nemohu doma pomáhat své rodině.“
Její vesnice zaznamenala v minulosti několik případů cholery a potýká se s tím, jak se vyhnout dalším problémům přenášeným vodou způsobeným jejich kontaminovaným zdrojem, mezi které patří průjmová onemocnění a schistosomóza, parazitární choroba, která může při neléčení způsobit poškození orgánů, jak uvádějí malawijští zdravotničtí představitelé.
Voda barvy bláta v jejím plastovém kbelíku měla být brzy použita k přípravě jídla pro její tříčlennou rodinu.
Od 1. listopadu 2025 do 4. února 2026 bylo v Malawi hlášeno více než 740 podezřelých případů cholery, přičemž od konce ledna je denně hlášeno dalších 15 až 25 případů, sdělili pro Epoch Times představitelé Světové zdravotnické organizace (WHO).
Toto vysoce nakažlivé onemocnění vyžaduje izolaci postižených, aby se zabránilo jeho šíření, spolu s rehydratační léčbou pro uzdravení.
„Celosvětový nárůst počtu lidí, kteří onemocní nebo zemřou, je tragický, protože cholera je onemocnění, kterému lze předcházet a které lze léčit,“ sdělila pro Epoch Times pracovnice komunikace WHO Shagun Khareová.
„Bezpečná pitná voda, sanitace a hygiena jsou jedinými dlouhodobými a udržitelnými řešeními, jak ukončit tuto mimořádnou situaci s cholerou a předcházet budoucím.“
Reakce WHO na choleru se v současnosti zaměřuje na postižené oblasti v jižním regionu Malawi, kde deník Epoch Times hovořil s vládními zdravotníky pracujícími na venkovských klinikách.
Ve zdravotnickém středisku Nankumba v malawijském okrese Mangochi si Robert Amissi, starší asistent zdravotního dohledu při malawijském ministerstvu zdravotnictví, vzpomněl na jeden z nejzávažnějších případů cholery, které kdy léčil. Před dvěma lety přišla na kliniku mladá žena „na pokraji smrti“.
„Poté, co nějakou dobu cestovala s pomocí blízké osoby, [se potácela] do kliniky se zapadlýma očima a pohybovala se pomalu jako starší člověk,“ popisuje Amissi pro Epoch Times.
„Jakmile byla umístěna do izolačního stanu, aby jí byla poskytnuta péče, okamžitě jsme jí podali intravenózní infuzi Ringerova laktátu, což je léčba, kterou používáme u pacientů s cholerou, pokud máme léky k dispozici.“
„Velká část pacientů, kteří musí navštívit naši kliniku, je zde kvůli nemocem přenášeným vodou.“
– Robert Amissi, starší asistent zdravotního dohledu, malawijské ministerstvo zdravotnictví
Ringerův laktát, izotonický krystaloidní roztok, se běžně podává velmi vážně nemocným pacientům k rychlému obnovení hydratace a úpravě metabolické acidózy, to je však možné pouze tehdy, pokud mají kliniky tento vládou dodávaný lék skladem.
„Jakmile se léky dostaly do jejího těla, během dvou hodin to bylo, jako by se nám před očima začal vracet její život,“ sdílí Amissi.
Protože cholera zbavuje tělo živin a tekutin, někteří pacienti podle dostupných informací přicházejí na kliniky podvyživení a bez plného vědomí a někteří urazili až 16 kilometrů, aby se dostali do zdravotnického střediska Nankumba, dodává Amissi.
Pacienti, kteří přežijí cestu, musí být během procesu zotavování izolováni, aby se zabránilo šíření nemoci na další obyvatele vesnice.
Za zdravotnickým střediskem stál izolační stan, který byl v době reportáže bez pacientů s cholerou, a na prázdném kovovém nemocničním lůžku v něm ležely dva plastové vaky naplněné Ringerovým laktátem pro budoucí pacienty, kteří budou potřebovat pomoc.
„Velká část pacientů, kteří musí navštívit naši kliniku, je zde kvůli nemocem přenášeným vodou,“ konstatuje Amissi. „V těchto vesnicích prostě není dostatek [vodních studní], ale kdyby byly, čistá voda by tyto případy odstranila.“
Studny organizace Water Wells for Africa
Výzkumníci ve studii z roku 2024 zjistili, že třetina bezpečných vodních zdrojů v Malawi byla nefunkční.
Odpoledne 24. února hrály před venkovskou školou v okrese Mangochi dvě desítky mužů fotbal, někteří bez bot, a přitom se snažili vyhnout vyčnívajícímu kovovému objektu v zemi přibližně velikosti velkého motocyklu.
Tímto objektem byl nefunkční systém vodní studny, který podle místních obyvatel selhal před několika lety.
Nejbližším zdrojem vody byl nyní znečištěný potok na strmém svahu vzdálený několik kilometrů.
„V roce 1999 zde jedna organizace umístila vodní studnu, ale výtěžnost vody byla pravděpodobně příliš nízká a voda přestala téct,“ sdělil pro Epoch Times Fexton Manja, provozní pracovník organizace Water Wells for Africa (WWFA), při inspekci potenciálních míst vhodných pro nové studny.
„Tato oblast leží ve vyšší nadmořské výšce, což vytváří komplikace při vrtání, ale v současnosti zkoumáme nejlepší možné místo pro funkční studnu pro tyto vesničany.“
Pro organizaci WWFA, neziskovou organizaci typu 501(c)(3), je instalace vodních studní v nejodlehlejších oblastech Malawi jádrem její činnosti již více než tři desetiletí. WWFA uhradila náklady na cestu Epoch Times do Malawi, aby se seznámil s její prací při zajišťování vody pro místní obyvatele.
Od roku 1996 organizace vybudovala více než 630 vodních studní v této malé africké zemi, z nichž téměř všechny jsou stále funkční a slouží tisícům vesničanů, kteří by jinak podle malawijských zdravotnických představitelů podléhali nemocem způsobeným znečištěnými zdroji vody.
Kromě geografického průzkumu zaměřeného na nalezení nejvhodnějších míst pro studny se organizace soustředí na dlouhodobou udržitelnost tím, že spolupracuje s místními obyvateli na vytváření výborů v každé vesnici, které se o studnu starají.
„Tým WWFA zde učí vesničany, jakmile jsou studny vybudovány, jak se o ně starat a jak hlásit problémy,“ vysvětluje Manja, který je občanem Malawi. „Uvědomují si hodnotu čisté vody, protože jejich životy se od instalace studní výrazně zlepšily.“
V jižní části Malawi v okrese Blantyre se odpoledne 25. února shromáždily desítky místních obyvatel z vesnice William poté, co spatřily dvě SUV s logem WWFA.
Studna zde byla vybudována v roce 2020 a členka studničního výboru Agatha Andrewsová poznamenává pro Epoch Times prostřednictvím tlumočníka, že od té doby nebyly zaznamenány žádné případy cholery ani jiných nemocí přenášených vodou.
„Od té doby, co byla tato studna postavena v naší vesnici, nejen že zmizely nemoci, ale také naše jídlo chutná lépe,“ podotýká Andrewsová.
„Mohu potvrdit, že od vybudování studny zde nebyl zaznamenán žádný případ cholery a že se rovněž zlepšila hygiena a sanitace ve vesnici.“
Zatímco se členové týmu WWFA chystali odjet, vesničané začali tleskat a zpívat oslavnou píseň v jazyce čičeva nazvanou „Zikala Tele“, což je kulturní zvyk v Malawi při projevech vděčnosti. Součástí vystoupení byl i tanec a pískání, které vykouzlily úsměv na tváři každému přítomnému.
„Od té doby, co byla tato studna postavena v naší vesnici, nejen že zmizely nemoci, ale také naše jídlo chutná lépe.“
– Agatha Andrewsová, členka, studniční výbor
Na místě byl i prezident WWFA Kurt Dahlin, 74 let, který tuto píseň slyšel mnohokrát během svých 30 let v čele organizace.
Při odchodu si tiše tleskal a nastupoval do vozidla, s úsměvem na tváři a slaměným kloboukem, který si koupil od místního prodejce o několik dní dříve.
„Když se dozvíte o obrovském dopadu, který tyto studny mají na životy tisíců lidí, jak byste to nemohli oslavit?“ vyzdvihuje Dahlin pro Epoch Times.
„Když vidíte radost a život, který to přináší, je to jako: ‚Pojďme to dělat znovu a znovu.‘“
Když malý konvoj WWFA opouštěl oblast po hrbolaté prašné cestě, běžela za ním skupina přibližně tří desítek dětí, které mávaly oběma rukama, než postupně zmizely v zaprášených zpětných zrcátkách vozidel.
Dahlin jim mával zpět, i když už nebyly vidět.
„Voda je život“
Po tři desetiletí přijíždí Dahlin do Malawi ze svého domova v Los Angeles s jediným cílem: zajistit bezpečnou vodu lidem, kteří ji nikdy neměli.
Dahlin, pastor církve Breakwater Church v kalifornském Redondo Beach, se poprvé dozvěděl o potřebě čisté vody v Malawi v polovině 90. let, když jako misijní pastor cestoval do některých z nejchudších oblastí světa.
Když poprvé přijel do Malawi v roce 1994, čelil humanitární krizi, jakou dosud neviděl, způsobené regionálními válkami a hladomorem.
„Bez vody nemůže existovat naděje na lepší budoucnost, protože je to první krok ven z chudoby a utrpení.“
– Kurt Dahlin, prezident, Water Wells for Africa
„Uprchlíci proudili do Malawi kvůli válce v sousedním Mosambiku a zjistili jsme, že situace s čistou vodou je sama o sobě krizí … protože žádná nebyla,“ popisuje Dahlin.
„Bez vody nemůže existovat naděje na lepší budoucnost, protože je to první krok ven z chudoby a utrpení.“
Myšlenka přivést do Malawi vodní studny se mu podle jeho slov navždy vryla do srdce.
Dahlin sdílel krizi v Malawi se svou sítí kontaktů v Los Angeles a otevřely se možnosti financování mezi hollywoodskými osobnostmi, včetně kaskadéra Eddieho Brauna a herce Charlieho Sheena, kteří se následně stali jedněmi z prvních významných dárců organizace.
Když se Dahlin vrátil do Malawi v roce 1996, dohlížel na instalaci první vodní studny organizace v Nchiwě, malé vesnici na jihu, která se stala výchozím bodem pro WWFA.
„Zjistili jsme, že naše studny mají obvykle životnost 30 let,“ zmiňuje Dahlin. „Zřízení studničních výborů u každé studny dává vesničanům pravomoci starat se o zařízení, což pomáhá prodloužit jejich provozní životnost.“
Studny, které ničí nemoci přenášené vodou
Jen dva dny předtím se Dahlin a jeho tým setkali s malawijskými zdravotníky v několika venkovských klinikách na jihu, aby získali informace, které jim umožní nejen identifikovat oblasti potřeb, ale také potvrdit dopad, který současné studny WWFA mají na obyvatele regionu.
Při jedné návštěvě kliniky asistent zdravotního dohledu Johannes Kantande, který právě dorazil ze skupiny vesnic v oblasti Golden Kaliyati, uvedl, že veřejné zdraví se v několika z nich zlepšilo po instalaci studny WWFA před dvěma lety.
Kvůli odlehlosti některých vesnic však podle Kantandeho zůstávají dlouhé vzdálenosti mezi studnami a zdravotnickými zařízeními zdravotním rizikem.
„Cestování na dlouhé vzdálenosti nutí vesničany získávat vodu ze špatných zdrojů,“ upozorňuje Kantande. „My a moji kolegové jsme však na vlastní oči viděli, že přístup k vašim studnám eliminuje problémy přenášené vodou.“
Srovnání případů cholery v posledních letech ukázalo, že ve vesnicích v docházkové vzdálenosti od studní došlo podle malawijských zdravotnických představitelů ke stoprocentnímu poklesu případů.
O několik hodin cesty dál ve zdravotnickém středisku Malembo v okrese Mangochi přinesli asistenti zdravotního dohledu stoh dokumentů, které zaznamenávaly případy cholery v oblasti za poslední roky. Data ukázala, že ve vesnicích v docházkové vzdálenosti od studní WWFA došlo ke stoprocentnímu poklesu případů cholery, s výjimkou jednoho případu zavlečeného ze sousedního Mosambiku na východní hranici Malawi, uvedli zdravotničtí představitelé.
„Naše klinika má velkou populaci ve své oblasti zdravotního dohledu a mnoho nemocí přenášených vodou, které léčíme, pochází od lidí, kteří v současnosti pijí vodu z jezera Malawi,“ sdělila zaměstnancům WWFA asistentka zdravotního dohledu Maggie Chipwailiaová.
Poté, co se od Chipwailiaové dozvěděl o odlehlé vesnici, která zoufale potřebuje vodu, nastoupil Dahlin se svým týmem do dvou vozidel a vyrazil oblast prozkoumat.
Vesnice Makocola je odlehlá skupina domků se střechami z došků, kde stovky vesničanů získávají vodu ze znečištěného potoka.
„Může se to zdát nedostupné, ale dostali jsme vrtné vozy i přes horší cesty než je tato,“ řekl Dahlin pro Epoch Times po více než hodinové jízdě po hrbolaté, kamenité cestě.
„V některých případech vesničané dokonce spolupracují na vytvoření cesty pro vrtné vozy, protože je to pro ně tak důležité.“
Podle Dahlina každá studna instalovaná organizací WWFA nejen zlepšuje zdraví obyvatel, ale také jim umožňuje rozvíjet zemědělské podnikání díky dostupnému zdroji vody.
Zároveň to vytváří příležitost pro dívky chodit do školy, protože ženy, které v Malawi obvykle zajišťují vodu, již nemusí chodit celé hodiny s kbelíky o hmotnosti přibližně 16 až 20 kilogramů.
„Tyto studny mají obrovský, mezigenerační pozitivní dopad na všechny aspekty života těchto vesničanů, když jim studnu vybudujeme,“ poznamenává Dahlin. „Je to jednoduchý způsob, jak pomoci lidem doma, kteří chtějí pomoci, ale nevědí jak.“
Nezisková organizace odhaduje náklady na jednu studnu na 9 000 dolarů (více než 190 000 korun), přičemž veškeré prostředky byly od počátku existence organizace získány prostřednictvím sbírek.
Mezigenerační dopad
Malawi se podle Světové banky řadí na čtvrté místo mezi nejchudšími zeměmi světa, přičemž 75 procent obyvatel žije s denním příjmem nižším než 3 dolary.
Dahlin vnímá své studny nejen jako způsob, jak udržet lidi naživu, ale také jako prostředek k vytváření ekonomických příležitostí pro populaci, která bývá na mapách světa často přehlížena.
Právě když se chystal opustit jednu inspekci studny ve vesnici Lumwira, setkal se Dahlin s vesnickým náčelníkem Peterem Misilim, který organizaci naléhavě žádal, aby jim přivedla vodu.
„Moji lidé jsou neustále nemocní kvůli nedostatku bezpečné vody,“ řekl Misili. „Vím, že odjíždíte. Prosím, nezapomeňte na nás.“
Dahlin poté potřásl Misilimu rukou a usmál se, což na jeho tváři vyvolalo výraz hluboké úlevy.
„Přivedeme vám vodu, Petere,“ ujistil ho Dahlin. „Můžete se na to spolehnout.“
Zatímco si Dahlin upravoval gumové boty před třicetiminutovým pochodem po bahnem nasáklých stezkách zpět k vozidlům WWFA, zeptali jsme se ho přímo, proč se věnuje této humanitární činnosti daleko od pohodlí svého domova v Los Angeles.
„Lidé se mě často ptají, proč to dělám,“ konstatuje Dahlin. „Ale správná otázka zní: proč to nedělat?“
–ete–
