Ve snaze najít páku při obchodních vyjednáváních se Spojenými státy, Peking nedávno zpřísnil kontrolu nad vývozem některých klíčových prvků vzácných zemin. Díky tomu, že Čína zpracovává přes 90 procent světových zásob těchto surovin, dlouhodobě používá těchto 17 prvků jako strategický nástroj nátlaku.
Podle analytiků jsou nová pravidla Pekingu pro vývozní licence, formálně platná pro všechny země, ale ve skutečnosti zaměřená na Spojené státy, pravděpodobně taktikou, jak přimět Washington k obchodním ústupkům.
„Tohle je klasické použití obchodního nátlaku jako zbraně,“ řekl americký ekonom Davy J. Wong pro Epoch Times. Podle něj má tento krok přimět Kongres a průmyslové lobbisty, aby začali usilovat o zmírnění amerických cel, vývozních omezení a restrikcí týkajících se investic do zahraničí.
Tato taktika je podle něj riskantní a ve střednědobém až dlouhodobém horizontu by se mohla Pekingu vymstít. Podle Wonga by trvalé omezení vývozu vzácných zemin mohlo vést k odchodu západních klientů, způsobit přetlak na domácím trhu a narušit téměř monopolní postavení Číny ve zpracování vzácných zemin, které budovala desítky let.
Pravidla, která vládnoucí Komunistická strana Číny oznámila 4. dubna, se vztahují na magnety a sedm vzácných prvků z nich – samarium, gadolinium, terbium, dysprosium, lutecium, skandium a yttrium. Tyto kovy se používají v technologiích kritických pro obranu a energetiku.
Exportní omezení čínského režimu by podle Gracelin Baskaranové, ředitelky programu pro bezpečnost kritických surovin v Centru pro strategická a mezinárodní studia, mohla mít podobu „neautomatických licencí“, jak uvedla v podcastu 14. dubna.
Peking se může rozhodnout, že vývozcům udělí jen minimum licencí a americkým odběratelům vůbec žádné, zatímco „země ochotné dál rozvíjet užší spolupráci s Čínou těmito omezeními postiženy nebudou,“ dodala Baskaranová.
Uvedla, že na čínský seznam zakázaných subjektů bylo nově zařazeno 15 amerických obranných a leteckých společností. To znamená, že i v případě, že budou povolení pro vývoz vzácných zemin udělena, tyto firmy nebudou moci obchodovat s čínskými výrobci klíčových technologií.
Wong doplnil, že okamžitým cílem čínského režimu je americký dodavatelský řetězec v oblasti obrany – zejména stíhačky šesté generace, jako je F-47, a další ultramoderní zbraně, které jsou závislé na magnetech ze vzácných zemin.
Podle Baskaranové obsahuje stíhačka F-35 přibližně 900 liber (asi 400 kg) kovů vzácných zemin, torpédoborec třídy Arleigh Burke zhruba 5 200 liber (asi 2 360 kg) a ponorka třídy Virginia přibližně 9 200 liber (asi 4 170 kg).
Pro Peking to může znamenat „krátkodobý zisk, leč dlouhodobé vykrvácení“, uvedl Wong a předpověděl, že čínští producenti brzy narazí na cenové výkyvy, neprodejné zásoby a rostoucí finanční potíže.
Komunistická strana Číny si po tři desetiletí udržovala téměř monopolní postavení díky uměle nízkým cenám, které prosazovala prostřednictvím státem řízené nadprodukce, štědrých dotací a zásahů do trhu. Tak jako v řadě dalších odvětví, i tady postupně vytlačila ze hry většinu mezinárodních konkurentů.
Wong uvedl, že čínský režim se nesnaží o přímý zákaz vývozu kovů, ale spíše o navození nejistoty ve snaze získat vyjednávací výhodu. Režim se spoléhá na to, že strach přiměje USA k ústupkům. Rizikem ale je, že svět se nakonec rozhodne pro alternativní globální dodavatelský řetězec.
(střed) Torpédoborec USS Mustin třídy Arleigh Burke v Perském zálivu, 13. dubna 2005. (Robert McRill / U.S. Navy via Getty Images)
(vpravo) Útočná ponorka třídy Virginia během zkušebních plaveb v Atlantském oceánu, 26. listopadu 2009. (National Museum of the U.S. Navy / flickr)
Závislost, alternativy a výzvy
„[Minerály vzácných zemin] ve skutečnosti nejsou vzácné,“ uvedla Baskaranová v podcastu a dodala: „Vyskytují se téměř všude, ale obvykle jen ve velmi malém množství.“ Výroba vzácných zemin zpravidla zahrnuje tři hlavní fáze: těžbu rudy, její chemické zpracování a výrobu finálních produktů, jako jsou magnety nebo slitiny.
Čína v současnosti zajišťuje asi 60 procent světové produkce vzácných zemin, ovšem ve zpracování má podíl kolem 90 procent celosvětových dodávek, což podle Baskaranové představuje „zásadní slabinu“ pro Spojené státy.
Čínský režim si úzce hlídá ne těžbu rud, ale její zpracování a následný proces výroby, který rudy přeměňuje na využitelný materiál jako vysoce čisté kovy, pokročilé slitiny a permanentní magnety, které pohánějí elektromobily, větrné turbíny, chytré telefony a naváděné rakety. I kdyby se po světě našlo dost alternativních nalezišť vzácných zemin, nikdo kromě Číny nemá dostatek zpracovatelských závodů.
Spojené státy, Austrálie, Kanada a Evropská unie (EU) začaly financovat „chybějící střed“ – mezeru ve zpracování a výrobě vzácných zemin – s cílem vybudovat základní dodavatelskou síť během pěti až deseti let, vysvětlil Wong. Další země, včetně Brazílie a Vietnamu, mají významné zásoby a zkoumají způsoby, jak zvýšit produkci.
Překážkou zůstávají ekologické otázky. Zpracování kovů vzácných zemin je špinavý byznys. Rudy vzácných zemin obsahují různá množství thoria a uranu a jejich oddělování vytváří toxické odpady a odpadní vodu. Přísnější předpisy ve Spojených státech a Evropě zvýší náklady, pokud nebudou zavedeny účinnější metody loužení a zpracování těžkých kovů přímo na místě. Vyšší ceny a vládní dotace by však podle Wonga mohly tyto náklady vyvážit, pokud přinesou strategickou nezávislost.
Osvědčený scénář
Peking použil podobnou nátlakovou taktiku v roce 2010, kdy na sedm týdnů zastavil vývoz vzácných zemin do Japonska v době územního sporu. Reakce Tokia byla rychlá: uzavřelo klíčové dohody o dodávkách s australským těžebním gigantem Lynas, nasměrovalo dotace do ložisek mimo Čínu v Indii a ve Vietnamu a nastartovalo recyklaci vzácných zemin.
Spojené státy následovaly znovuotevřením kalifornského dolu Mountain Pass na vzácné zeminy, vytvářením zásob kritických prvků a investicemi do výzkumu jejich náhrad. Díky tomu se podle zprávy Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) založené na údajích Geologické služby USA podíl Číny na celosvětové těžbě vzácných zemin snížil z 97,7 procenta v roce 2010 na přibližně 63 procent v roce 2019, a to i navzdory rostoucí poptávce.
Wong uvedl, že tato událost zároveň ukázala světu, že se vzácné zeminy staly geopolitickou zbraní, a jakákoli hrozba narušení dodávek může vyvolat širší diplomatické důsledky. Jižní Korea, Evropská unie a členové Sdružení národů jihovýchodní Asie si podle něj už připravují plány na omezení rizik, aby snížily svou závislost na čínských dodávkách.
Pokaždé, když Peking zatáhne za tuto páku, oslabuje svou pověst spolehlivého dodavatele, dodal.
Investoři z veřejného i soukromého sektoru už nyní podporují australskou společnost Lynas, americkou MP Materials a řadu kanadských a skandinávských projektů, které byly dříve považovány za okrajové. Firmy, které nemohou spolehlivě vyvážet vzácné zeminy z Číny, budou nuceny se přesunout nebo diverzifikovat.
Na druhou stranu, existují i alternativy ve formě náhrad za vzácné zeminy a jejich recyklace.
Velké automobilky, jako General Motors a Stellantis, investují do náhradních řešení, například do magnetů na bázi železného nitridu pro elektromobily, které neobsahují vzácné zeminy. Mezitím americké ministerstvo energetiky podporuje a financuje rozsáhlou recyklaci vyřazených součástí větrných turbín a baterií z elektromobilů.
Společnost Tesla od roku 2017 snížila použití kovů vzácných zemin v pohonné jednotce svého Modelu 3 o 25 procent. Tyto náhrady sice nejsou dokonalé, poznamenal Wong, ale „trend je zřejmý a investice prudce rostou“. Na domácí půdě by podle něj musel Peking zmírnit dopady této situace.
Peking podle Wonga může vykoupit zásoby, přesměrovat dotace na udržení těžby nebo prosadit další vlnu konsolidace, která by umožnila velkým státním konglomerátům pohltit menší firmy. Místní samosprávy by navíc mohly nabídnout daňové úlevy a levné úvěry, ale zahraniční poptávku vyčarovat nedokážou, dodal.
Z krátkodobého hlediska mohou čínští vývozci podle Wonga těžit z vyšších marží díky rostoucím cenám. Ve střednědobém horizontu však podle něj různorodější těžba, nové zpracovatelské závody a recyklace postupně oslabí dominanci Pekingu.
Někteří zahraniční výrobci magnetů si možná postaví továrny přímo v Číně, aby si zajistili přísun surovin, ale geopolitická rizika a americká pravidla omezující zahraniční investice podle Wonga tento trend pravděpodobně zastaví.
Nejpravděpodobnějším výsledkem podle něj bude přeskupený trh, na němž Čína zůstane významným hráčem, ale už nebude mít vše pod kontrolou. Pokud k tomu dojde, Peking vymění chvilkovou vyjednávací výhodu za trvalé oslabení své průmyslové převahy, řekl, a takový krok by jen urychlil celosvětové snahy o snížení závislosti na těchto surovinách.
Na zprávě se podílel i Gu Xiaohua.
– ete –
