V rozhovoru se dočtete o: regulaci zbraní v ČR a Evropě; rozvoji obranného průmyslu posledních let; racionálnosti a realitě zvyšování podílů HDP na zbrojení; náboru, moderních technologiích, 3D tisku, slabinách elektronických systémů.
Jsme na rekordním ročníku veletrhu IDET. Všiml jsem si, že je tady hodně českých a slovenských firem. Začal se obranný trh vyvíjet víc v reakci na útok Ruska na Ukrajinu, anebo je to ještě nějak jinak?
Je tam několik aspektů, proč je ten veletrh tak velký. Určitě válka na Ukrajině Evropu vyděsila. A myslím si – a tím nechci strašit –, že ji vyděsila správně. Ta ignorance vlastní bezpečnosti, kterou ohrožuje nejen útok nějaké třetí země, ale může to být i vnitřní nestabilita, řekněme vlivem velkého přílivu migrantů a nezvládnutí toho přílivu, což se na západ od nás projevuje… Ta bezpečnost se prostě vytrácí.
Druhá věc je, že válka na Ukrajině ukázala, byť se to ještě v plné míře nepromítlo, nástup nových technologií. A ten bude mnohem masivnější.
A samozřejmě tam, kde se objeví potřeba, když se zároveň objeví peníze, tak je i snaha dalších a dalších firem do té branže vstupovat. Od loňského roku došlo k nárůstu počtu našich členů o 70 %. A většinou jsou to firmy, které nebyly ve zbrojním průmyslu a chtějí do něj vstoupit.
Dejme tomu, že by se konflikt na Ukrajině urovnal. Myslíte si, že by tento rostoucí trend přetrval, nebo by šel dolů?
Všichni bychom si přáli, aby se ten konflikt urovnal. Ale ten trend by určitě zůstal, protože kromě onoho vyděšení v Evropě jsou všechny ostatní věci neskutečně negativní.
To, že máme chvíli nějaké zakázky, není ani tak podstatné. My je budeme mít stejně. Vysvětlím proč…
Jak se ignorovala vlastní obrana, státy evropských zemí nemají munici na vedení boje. Nemají to, co je vlastně jejími předpisy předepsáno. Vlastně porušujeme interní předpisy – protože nemáme munici, protože byla drahá, drahé je skladování… Všichni si mysleli, že bude věčný mír, tak se to podceňovalo.
Nemáme vlastně ani schopnost mobilizace. Nemáme zabezpečenou obranu civilního obyvatelstva. To jsou všechno věci, které se vlastně zrušily a je nutno je obnovit. Příprava na válku není příprava, že chci válčit, ale připravuji se na to, kdyby nedej bože k tomu došlo, abych byl schopen se ubránit, abych ubránil obyvatelstvo.
A samozřejmě, je zde faktor zastrašení, protože země, která má silné ozbrojené síly, je odhodlaná, tak i početně silnější nepřítel ví, co by ho to stálo.
Není to tedy jenom o tom, že budeme mít víc tanků nebo víc obrněných vozidel, ale je to vůbec o robustnosti toho systému, aby byl funkční v době války nebo v době jakékoliv krize.
S tím souvisí plány na zvyšování obranných výdajů. Teď máme vládou schválené navyšování na tři procenta HDP, a v rámci NATO se diskutuje o pěti procentech. Nakolik si myslíte, že to je racionální a reálné v nějaké blízké době?
Jsem přesvědčen, že by to měl být běh nad dlouhou trať. Nemůžeme ty investice uspěchat z jednoho prostého důvodu – průmysl má nějakou reakční dobu. Kdybychom tam teď opravdu nasypali obrovské množství peněz, ty peníze tam buď zůstanou, v lepším případě, anebo se neefektivně investují.
My musíme posílit schopnost obranného průmyslu – to není o tom, jestli mám zakázky, jestli nakoupím něco pro armádu v cizině nebo v tuzemsku. Musíme být připraveni na krizi – a příprava na krizi není to, že někde něco jen nakoupíme a nebudeme mít např. náhradní díly, nebo schopnost zajistit životní cyklus.
Peníze by tam měly jít postupně a měly by jít do těch nejdůležitějších oblastí z hlediska rizika. Např., že nám ruské tanky budou jezdit po Václavském náměstí, je fakt utopie. Ale že sem může něco spadnout, klidně i omylem, protože ta válka není zase tak daleko, to je mnohem více pravěpodobnější.
Takže prvotní investice by měla jít do civilní ochrany obyvatelstva, do protivzdušné obrany, do schopnosti detekovat cíle, varovat obyvatelstvo. Prostě umět vyhodnotit ta bezpečnostní rizika, která jsou největší, a tam peníze investovat a primárně na to využívat domácí průmysl. Protože on, když se rozběhne, bude vracet peníze do státního rozpočtu a pak se nám může stát, že 2 % HDP ze země, která je bohatá – a chceme být bohatou zemí – možná může být víc než 5 %, kdy tady budeme třít bídu s nouzí.
Ta fixace na procentu HDP je jenom orientační ukazatel. Neměl by být nejdůležitější. Protože stejně se nákupy plánují v penězích, a ne v procentech. My musíme vědět, jakou část bychom chtěli vydat, anebo kterou potřebujeme.
A pak je ještě otázka, co všechno do toho chci započítat. To není jenom vybavení armády. To je celá resilience toho systému. Dneska se válka nevede jen tím, co je vidět v médiích, že se na frontě dělostřeleckým přepadem ničí zákopy nebo se tam zabijí drony. Ale jsou to i hackerské útoky na sítě. Máme zkušenosti z Ukrajiny – Rusové jim „hackli“ bankovní systémy a 25 tisíc obyvatel ve městě nebylo schopno se nasytit, protože neměli hotovost. Všechno bylo na platební karty, které nefungovaly… Musí se také zabezpečit péče o zraněné, potřebujete rehabilitační pracovníky, protézy atd. To jsou věci, které by se měly započítat do výdajů na obranu.
Není to tedy jenom o tom, že budeme mít víc tanků nebo víc obrněných vozidel, ale je to vůbec o robustnosti toho systému, aby byl funkční v době války nebo v době jakékoliv krize.
Zároveň je potřeba dát pozor na to, aby zvýšení výdajů na úkor zadlužení neroztočilo inflační spirálu. Pak lidi nebudou ochotní snášet útrapy krize. A když se lidi nebudou chtít bránit, nebudou ochotní snášet útrapy krize, tak sebelépe vyzbrojená armáda a silný obranný průmysl je nám k ničemu, protože nejdůležitější je odolnost obyvatel.
A taky bude v celkovém konceptu hrát otázku i personál, aby měl kdo obsluhovat techniku. Protože s náborem poslední dobou není moc pozitivní.
Já si myslím, že to lepší nebude. Něco se dá zaplatit, třeba ti špičkoví odborníci. Ale armáda by se měla zamyslet, a na Ukrajině se to už odehrává, jak s menším počtem lidí dosáhnout stejných operačních cílů, a tam je ta náhrada techniky.
Vidím v tom velký potenciál, a nakonec to vidíte i zde na veletrhu – robotické systémy, autonomní systémy, roje dronů, pozemní drony, umělá inteligence… Nemůžeme očekávat, že v dané populaci, kdy nejsou lidi k hasičům, k policii, kde nejsou lidi do výroby, nemáme ani konstruktéry, technology, tak proč najednou bychom měli mít víc lidí v armádě? Ten nábor nebude fungovat, i kdyby se tam dalo víc peněz.
Jsem přesvědčen, že na každém vozidle do budoucna bude nějaký antidronový systém. Ale stejně se ty drony budou zase zdokonalovat a stane se z toho jakýsi souboj mozků.
Ano, je to tady vidět, i ta „tradiční“ technika, jako BVPčka, je už všechna osazena různými technologickými novinkami, které snižují potřebu fyzické přítomnosti / obsluhy vojáky. Ale každá mince má dvě strany a tato technika má také slabiny. Sám jste zmínil „hackování“ na Ukrajině…
Samozřejmě jakákoliv moderní technologie, kde je elektronika, je zranitelná. Může dojít k nějakému elektronickému impulzu, může dojít k hacknutí. Jeden ze způsobů, jak sundávat drony z nebe, je právě umět převzít jejich řízení.
Vývoj je vzhledem k válce na Ukrajině tak obrovský… Ukrajinci mi říkali: „Každé tři týdny musíme přeprogramovávat, měnit systémy v boji, protože Rus se něco naučil.“ A naopak, oni se také něco naučí. Tomu se říká radioelektronický boj – a ten jde neskutečným způsobem dopředu. Myslím, že právě tam je potřeba nasypat velké peníze a mít na to nejenom technologie, ale i schopný personál.
Je to jako věčný boj. Koukal jsem se tady, jak ukrajinské firmy představují drony, které jsou řízeny optickým vláknem. Je to cesta dopředu, i když samozřejmě není samospasitelná – už je tam zase antidronový systém na principu radaru, který by bylo dobré montovat na každou techniku, protože když máte nějaký dělostřelecký systém, tak nemůžete dopustit, aby se dron dostal do její blízkosti. Musíte ho vidět na podstatně větší dálku, umět nějakým způsobem reagovat – buď ho dostat z nebe, nebo se pokusit ujet, nebo se nějakým způsobem zamaskovat.
Jsem přesvědčen, že na každém vozidle do budoucna bude nějaký antidronový systém. Ale stejně se ty drony budou zase zdokonalovat a stane se z toho jakýsi souboj mozků. Proto ty mozky musíme posilovat.
Třeba z těch cen, které se tady včera předávaly (Zlatý IDET), mě zaujal z VUT Brno autonomní roj průzkumných dronů, který umožňuje monitorovat území a umožňuje nějakým způsobem spolupracovat. A už z toho je cítit využití umělé inteligence, protože ten roj musí fungovat autonomně, nemůže být řízen ze země a musí získat informace, které jsou potřeba. A musí se umět ubránit i nějakým případným útokům.
Robotika a umělá inteligence jsou určitě věci, které do budoucna budou ovládat válčiště. A my na to musíme umět reagovat.
Budoucnost vidím i v další technologii. Velký progres vidím v takzvaných aditivních technologiích. Říká se tomu nesprávně 3D tisky. Dneska umožňují ty aditivní technologie vyrábět i z kovu.
Např. dojde k nějakému poškození techniky… Než byste dostal náhradní díl, tak jestliže bude jakási polní jednotka tisku, tak může vyřešit problém na místě a pak si třeba počkat, až přijde originální náhradní díl a ten vyměnit.
Tomuto „odvětví“ je tady na veletrhu věnovaná celá konference, zrovna se chystám na blok zneužívání tohoto tisku…
Všechno, co se tady dá vidět, se dá zneužít. Je to stejný problém jako s ohněm. Když jej člověk objevil, mohl si vyhřát svoji jeskyni, upéct maso, ale mohl taky sousedovi podpálit chýši.
Předpokládám, že stejný pohled máte i na regulaci zbraní…
Samozřejmě. Problém regulace zbraní je takový, že ti, co nerespektují zákony, tak jim je úplně jedno, že jim budete hrozit trestem odnětí svobody za nelegální držení zbraní nebo jim budete bránit v získání zbrojáku, protože oni ten zbrojní průkaz nepotřebují. Na černém trhu si koupí plně automatickou zbraň, kterých bude bohužel na trhu do budoucna hodně, protože to přináší každá válka.
Dneska se říká, že na černém trhu jsou nelegální zbraně levnější než ty, co jsou na normálním trhu – z jednoho prostého důvodu – nabídka, poptávka. Nabídka je vysoká, poptávka ne tolik, proto musí dát všichni cenu níž. Plně automatický kalašnikov vykoupíte (na černém trhu) za poloviční peníze, než byste si (legálně) koupil pistoli, když jste držitel zbrojního průkazu.
Někdy si dělám legraci, že ty evropské předpisy vypadají, jako kdyby je psali agenti Putina, protože oslabují naši obranyschopnost.
A jak u nás vnímáte dynamiku práva držet zbraň? Řekněme za posledních 20 let...
Řekl bych, že ta skupina, která nad tím umí přemýšlet, se horko těžko snaží ubránit populistům a kariéristům, kteří si na omezování zbraní chtějí udělat nějakou politickou kariéru.
Jestliže dospějeme k něčemu takovému, jako třeba v Británii, tak vůbec nemůžeme počítat, že bychom někdy do budoucna udělali jakýkoliv nábor do ozbrojených nebo bezpečnostních složek. Dítě, které si v šesti letech nesáhne na vzduchovku, nebude nikdy chtít být vojákem. A my k tomu trošku spějeme.
Ta hysterie kolem tlumičů a zákazu olova, to jsou všechno cesty do pekla. Někdy si dělám legraci, že ty evropské předpisy vypadají, jako kdyby je psali agenti Putina, protože oslabují naši obranyschopnost.
Když se bavím s těmi odpůrci, říkají: „Teď máme na to armádu.“ Já říkám: „Jasně, ale ta armáda se skládá s lidí. Jak chcete rekrutovat do armády? Už dneska máte problémy vůbec tam někoho dostat.“
To není o té hromadě peněz. Nikdy nemůže být dobrý voják, který není vlastenec. Protože umřít za rodinu, umřít za přátele, nebo umřít za vlast… ale nikdo nepůjde umírat za to, jestli budeme mít euro nebo korunu, anebo nepůjde umírat za to, aby tady byla elektroauta. To prostě nejsou vznosné myšlenky, za které stojí za to umírat.
Děkuji za rozhovor.
