Předseda strany Svobodní Libor Vondráček probíral v diskusi s prezidentem Asociace obranného průmyslu Jiřím Hynkem otázku možnosti vytvoření „spojené armády“ Evropské unie. Den po jejich rozhovoru byla představena takzvaná Bílá kniha o budoucnosti evropské obrany, která má podle plánu zahrnovat společné nákupy, prohloubení celoevropského obranného trhu a větší propojení evropského a ukrajinského obranného průmyslu.
Jiří Hynek, prezident Asociace obranného průmyslu, komentoval působení Ursuly von der Leyenové na postu ministryně obrany Německa, který zastávala od prosince 2013. Podle Hynka byla německá armáda za doby jejího působení v „nejhorší kondici“, což podle něj zpochybňuje i její současné armádní plány pro celou unii.
Podle Hynka je budování společné armády EU nesmyslné. „Budujme národní silné armády postavené na jakémsi vlastenectví, protože bez vlastenectví prostě nelze budovat armádu, to je fikce,“ říká Hynek a dodává, že armády zemí NATO už mají své standardy (STANAG – standardizační dohoda), na základě kterých mohou spolupracovat a tvořit větší celky, ale „stále to jsou spolupracující národní armády“.
Jako ministryně obrany Německa prosazovala von der Leyenová prodej zbraní do Saúdské Arábie a Turecka, podporovala spolupráci Bundeswehru se Saúdskou Arábií a postavila se proti stažení německých vojáků z Afghánistánu. Byla také kritizována za nedostatek techniky (ponorky, stíhačky, tanky) a čelila podezření z vyplácení milionů eur externím poradcům, aniž by vypsala veřejnou soutěž. Na postu předsedkyně Evropské komise zastává větší federalizaci států EU a volá po vytvoření integraci a spolupráci obrany v rámci EU. V roce 2015 jako ministryně obrany Německa sdělila: „Naše budoucnost Evropanů bude v určitém okamžiku spojena s Evropskou armádou.“
Podle Hynka je přemítání nad vybudováním armády EU „odváděním pozornosti od slabosti jednotlivých armád“ a situaci zpodobňuje rčením „ani dvacet much nedělá jednoho orla“, čímž míní, že je třeba vytvořit jednotlivé silné „orly“, kteří budou spolupracovat, namísto „snění“ o velké společné armádě EU.
Vondráček dával v rozhovoru v oblasti budování armády a vlastenectví za příklad sousední Polsko, kde podle něho začali již na školách (výuka, tělovýchova). „Dneska se snaží budovat armádu, která se nedívá na to, jestli se o ně postarají Němci nebo kdokoliv jiný, ale počítá s tím, že ‚voják se stará, voják má‘, a musí se postarat sami o sebe,“ míní Vondráček.
Seshora se pěstuje jakýsi odpor ke zbrani. Už se vypínají platební terminály těm, kteří prodávají zbraně, banky se dívají skrz prsty na ty, kteří prodávají a vyrábějí zbraně.
— Libor Vondráček, předseda strany Svobodní
Hynek zmínil skutečnost, že povinná vojenská služba je stále zavedena v Norsku, Finsku, Dánsku, Švédsku, pobaltských zemích, Řecku, Rakousku a Švýcarsku.
Do výcviku pro vojenskou službu podle Hynka „neberou každého“. „Oni si vybírají, váží si těch, kteří službou prošli, znají jejich záliby a snaží se je dávat na takové pozice, k nimž mají blízko, podle toho, čím už v životě prošli,“ říká Hynek, když zmiňuje situaci ve Finsku. Atmosféra v té zemi je dle něj taková, že se zaměstnavatel podívá do životopisu a když vidí, že prošel vojenskou službou, je to pro něho benefit a bude chtít toho člověka spíše zaměstnat.
Jiří Hynek vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Postupně se z pracovníka technologického rozvoje dostával do vrcholných manažerských pozic. Kandidoval také na prezidenta republiky. Dnes zastává pozici prezidenta a výkonného ředitele Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu České republiky. Je členem Mensy ČR a někdejším závodním šachistou.
„Jestli je ve společnosti nastavená taková atmosféra, tak i ten mladý člověk se snaží jít na tu základní vojenskou službu, protože mu to dává výhodu při vybírání pracovního místa,“ říká Hynek.
Vondráček dále popisoval současnou společenskou „náladu“ a postupy nebo postoje lídrů Evropské unie, které jsou naprosto protichůdné. Na jedné straně lídři EU vydávají plány na masivní investice do zbraní, na druhé straně to stejné vedení vytváří aktivity proti zbrojnímu průmyslu v rámci politiky ESG, která zabraňuje finančním institucím v poskytování služeb některým „nečistým“ byznysům, jako je právě obranný nebo uhelný průmysl.
„Seshora se pěstuje jakýsi odpor ke zbrani. Už se vypínají platební terminály těm, kteří prodávají zbraně, banky se dívají skrz prsty na ty, kteří prodávají a vyrábějí zbraně,“ říká Vondráček a ptá se, zda takové postupy nevytvářejí „náladu“, která je proti vojenské službě a proti zbrojení?
Podle Hynka není možné budovat silnou armádu v situaci, kdy mladí lidé nemají žádný vztah ke zbraním, výcviku nebo armádě a nevidí v armádě budoucnost, prestiž ani seberealizaci.
Otázka vlastenectví
„Když občana naverbujeme do armády a on nebude chápat význam toho, proč tam je… za co by měl případně pokládat život… jenom těžko ho někdo nemůže donutit,“ říká Vondráček a poukazuje na existující kořeny vlastenectví v národních státech, a naopak pochybuje o hypotetickém vlastenectví vůči Evropské unii.
„U nás se někdy zaměňuje… zvláště některá média vnímají vlastenectví jako nacionalismus,“ říká Hynek a poukazuje na to, že jej během jeho prezidentské kampaně v roce 2018 některá média označovala za nacionalistu. „Já jsem vlastenec, já se za to nestydím, mám ke své zemi úctu, vážím si toho, že žiju v České republice a jsem na to hrdý,“ říká Hynek.
U nás se někdy zaměňuje… zvláště některá média vnímají vlastenectví jako nacionalismus.
— Jiří Hynek, prezident Asociace obranného průmyslu
„Vlastenectví je láska k vlasti, to není nenávist k těm cizím, to někdo nechápe,“ říká Hynek a dodává: „Spousta zemí se za to nestydí.“
Vondráček vzpomněl na své setkání v Cambridgi se švýcarskými studenty, kteří byli hrdí na svou zemi: „Všichni říkali, že pro ně je to úplně běžná věc, že se jdou účastnit výcviku, že potom dostanou do správy nějaké zbraně, že jejich bratr má nějaké zbraně, že je nepoužívá, ale bere to jako připravenost.“ Dodává, že „připravenost“ mladých mužů u nás je mnohem horší. „Kdyby se cokoliv stalo, ti lidé by vůbec nevěděli, co mají dělat.“
„Ve Švýcarsku dokonce nedostanete stavební povolení, pokud nemá dům protiletecký kryt,“ říká Hynek. „I bytové domy mají protiletecký kryt. To nikdy nezrušili, vždycky to tam měli. Musí to mít dokonce nouzový výstup. Něco to stojí, ale kdo je připraven, není překvapen.“
